Poděkování

Trocha nutného úvodu

Bylo - nebylo

Rychtáři a primátoři

Starostové

Předsedové a primátoři

   › Jiří Mohaupt

   › Josef Klaban

   › Jaroslav Dvořák

   › Josef Krupka

   › František Horáček

   › František Reitoral

   › Stanislav Erben

   › Pavel Bronec

   › Josef Kubice

   › Jan Schmidt

   › Lukáš Mašín

   › Josef Jílek

   › Ladislav Hruška

   › Miroslav Pátek

   › Petr Gandalovič

Závěr

Životopis autorky

Fotogalerie I.

Fotogalerie II.

Fotogalerie III.

Fotogalerie IV.

V roce 1960 vydala Ústřední správa geodézie a kartografie mapu správního rozdělení ČSR. Severočeský kraj vznikl sloučením tehdejšího Libereckého a Ústeckého kraje. Aby se krajští úředníci měli kde usadit, pracovali stavbaři na nové budově (nynější magistrát) i v nočních směnách. Vyšel také nový plán města. Nynější ulice Churchillova, předtím Vladimírská, Rooseweltova, Stromovka, Millionengasse atd., byla označena jako Krčkova. Tisk předběhl dobu, ulice se nikdy nedočkala oficiálního přejmenování, ani instalace pouličních tabulek. Jméno A. Krčka, funkcionáře KV KSČ, se objevilo jinde. Na postě vedoucího tajemníka Prahy. Psal se rok 1962 a ředitel podniku Stavby silnic a železnic dostal od tohoto pracovníka strany příkaz odstřelit sochu Stalina, zvanou „fronta na maso“, na Letenské pláni. Tak daleko došla změna politiky. Příkaz k utajované akci zněl: „Musí to jít rychle, nesmí to moc bouchat, musí to vidět co nejmíň lidí!“ Byl to zatvrdlý oříšek s dlouhodobými následky. Údajně kvůli balvanům z pomníku, které byly pohřbívány poblíž libeňského mostu do Vltavy, museli v naší době, pro bezpečnost stavebních strojů, odklonit budovanou prodlouženou trasu metra B.


JIŘÍ MOHAUPT

Od 24. 6. 1960 ve funkci vystřídal s. Smolaře s. Jiří Mohaupt. Narodil se 22. 5. 1922 v Holicích v Čechách, původním povoláním soustružník kovů. Byl totálně nasazen v letech 1942 až 1944 ve Vídni - Neudorf, odkud později utekl. Květnového povstání 1945 se údajně zúčastnil společně s partyzánským oddílem Mistra Jana Husa v Holicích. Členem KSČ se stal v červenci 1945, v únoru 1948 předsedou ZO KSČ a předsedou ROH v Teplických strojírnách. O té době řekl: „Historické únorové události jsem prožíval ve funkci předsedy strany a ROH současně. Závodní radu této doby, ovládanou pravicovými sociálními demokraty, bylo nutno rozbít. Vynutili jsme si volbu nové ZR. Otevřeně a tvrdě jsem postupoval v této době proti nepřátelským elementům v závodě, hlavně pravicovým sociálním demokratům a měšťáckému vedení podniku. V boji proti těmto živlům jsem vytrval až do konce mého působení v Teplické strojírně. Stáli jsme před úkolem očistit podnik od nespolehlivých živlů ve vedení, což se nám dařilo. Veškerý svůj volný čas věnuji soukromému studiu marx-leninismu a práci pro stranu.“ Od 15. 4. 1950 působil jako kádrový referent v Severočeských tukových závodech, v letech 1951 až 1960 jako funkcionář KV KSČ. Na místě předsedy MěNV pracoval od června 1960 do dubna 1967. Krátce měl zodpovědnou funkci ve Spolchemii. Pak byl odvolán OV KSČ a pověřen činností v komisi pro školství a kulturu. Roku 1969 se stává tajemníkem, později místopředsedou MěNV. Tam se aktivně podílel na provádění normalizace. Později byl plenárním zasedáním uvolněn z funkce pro nedostatky ve své práci.

Několik dat ze šedesátých let minulého století: město Ústí nad Labem mělo v roce 1960 sedmdesát tisíc obyvatel. K 1. lednu 1965 byla dokončena první část nové silnice z Ústí do Telnice. V listopadu se podařilo lyžařskému klubu vyrobit v lyžařském středisku v Zadní Telnici první umělý sníh v socialistických státech. Vyráběl se dle tehdejších zvyklostí „na kolenou“ lyžařských nadšenců v čele s Ing. Jiřím Šosvaldem (* 1920 Ústí n. L. - † 1994 Ústí n. L., autor knihy „Jó, tenkrát v Ústí“). Dne 1. 7. 1966 byl odstřelen evangelický kostel na Střekově u lázní Dr. Vrbenského, stavba z roku 1907, financována továrníkem Schichtem. Zase zmizel jeden kostel, soudruzi si oddechli. Vedoucím odstřelu byl Konstantin Hempel. Televizní věž na Bukové hoře vysoká 181,5 m byla zlikvidována 7. 9. 1966. Stavěla se dva roky, stála 10 mil. Kčs. Likvidace věže po požáru přišla na 19 mil. Kčs. Interhotel Bohemia pro 365 hostů (stavěn od roku 1964) byl veřejnosti předán 7. 5. 1968. V roce 1968 je z Ústí n. L. do Prahy dodán základní kámen pro Národní divadlo od ústeckého výtvarníka Emila Solaříka - vlastně dodatečně po dlouhých letech, protože v době vlasteneckého nadšení pro původní výstavbu Národního divadla u nás převažoval německý živel, který českou národní stavbu nebral na vědomí.

Autor základního kamene ND Emil Solařík se narodil 27. 10. 1921 v Rožnově pod Radhoštěm v rodině malíře keramiky. Absolvoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a Školu umění ve Zlíně. Jeho spolužákem byl známý karlovarský sochař Karel Kuneš. Jako 21. ročník je totálně nasazen. Těžce onemocněl a následky choroby nesl celý život. Studia dokončil v r. 1949 na Vysoké škole umělecko-průmyslové u prof. K. Dvořáka. Do Ústí přišel v roce 1947 za manželkou. Jako zakládající člen severočeské pobočky Svazu výtvarných umělců vedl několik let výtvarný kroužek dětí v Domě kultury. Z větších prací se zachovala socha Rudoarmějce před lovosickým zámkem a v Městských sadech v Ústí n. L. Pokračující choroba ho donutila věnovat se drobnějším plastikám, linorytům, odznakům, čestným uznáním a plakátům. Tvořil i šperky a něžné pastely. Jeho choré srdce dotlouklo 24. 5. 1970.


JOSEF KLABAN

Městskému národnímu výboru předsedal v době od 12. 4. 1967 do 17. 4. 1968. Narodil se 7. 1. 1918 v Dětenicích u Jičína. Vyučil se strojním zámečníkem. V padesátých letech byl funkcionářem KSČ, v šedesátých poslancem MěNV a 12. 4. jeho předsedou. Pro své dogmatické komunistické názory byl plenárním zasedáním v roce 1968 z funkce odvolán.

Kolem 22.00 hodiny 20. srpna 1968 přejely přes pohraniční Petrovice ruské a jiné tanky. Směřovaly do Ústí nad Labem. Pamětníků těchto dnů je mezi námi ještě mnoho.


JAROSLAV DVOŘÁK

Ve funkci předsedy Městského národního výboru pracoval od 1. června 1968. Narodil se 1. února 1931 v Rozpoutí u Českého Krumlova. Vystudoval vyšší průmyslovou školu stavební. V letech 1954 až 1966 je zaměstnancem národního podniku Stavební doprava, Zelená 29 (vzdušnou čarou proti bývalému Uhlozbytu, nyní obestavěný prostor mezi Velkou Hradební a Hrnčířskou ulicí). Podnik byl „dopravní rukou“ Pozemních staveb. Řídila jej řada nadšenců, kteří v socialistických podmínkách praktikovali různé západní techniky ve svých dílnách v Krásném Březně vysloveně „na kolenou“, jako např. cisternu na přepravu tekutého betonu, který se míchal cestou na stavbu. J. Dvořák, členem ZV KSČ, tam zastával funkci dopravního dispečera. Místopředsedou MěNV se stává 4. února 1966 a 1. června 1968 jeho předsedou. Svým čestným postojem si nadělal mezi stranickými představiteli mnoho nepřátel. Například za účasti skautů odhaloval pomník obětem války v Městských sadech u Šaldovy ulice, po 21. srpnu organizoval protestní akce proti sovětské okupaci, zbavil čestného občanství města sovětského generála Kolobova, vypověděl družstevní smlouvu s Karl-Marx-Stadtem (nyní Chemnitz - Saská Kamenice) atd. Na nátlak vyšších složek KSČ nechal v září 1969 tyto svoje akce plenárním zasedáním revokovat údajně pro nedostatečnou informovanost v srpnových dnech 1968. Z politických důvodů musel podat 2. prosince 1969 žádost o své uvolnění z funkce předsedy MěNV Ústí n. L. V noci z 29. na 30. března 1982 život dobrovolně ukončil.

Na přelomu 60. a 70. let se začíná budovat sídlištní komplex Severní Terasa na katastrálním území Stříbrníků.


JOSEF KRUPKA

Na plenárním zasedání 2. 12. 1969 je zvolen předsedou MěstNV. Narodil se 2. 7. 1917 v Pravoníně. Před svým zvolením pracoval v elektrárně Trmice. Společně s tajemníkem města - soudruhem Jiřím Mohauptem - se podílel na normalizaci práce i prostředí Městského národního výboru. Z funkce předsedy byl soudruh Krupka odvolán 12. 12. 1971. Za jeho úřadování skončila dnem 1. 6. 1970 městská kolejová doprava a 22. 11. 1971 byl slavnostně odhalen pomník prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Odborníci se shodovali na tom, že nešlo o příliš vydařené dílo. Podle lidového podání držel státník v ruce rozsudky smrti. Dle statistiků mělo naše město v roce 1970 celkem 72 081 obyvatele.


FRANTIŠEK HORÁČEK

Ve funkci od 14. 12. 1971 do 24. 7. 1981, narodil se 25. 10. 1920 v rodině zemědělského dělníka v Třebíči. Po základní škole pracoval do roku 1945 jako dělník u fy Baťa. Aktivně provozoval cyklistiku, lyžování a hokej. Vypracoval se na krajského tělovýchovného funkcionáře. Od roku 1953 byl sedm let předsedou KV ČSTV v Jihlavě, od roku 1960 zastával stejnou funkci v Ústí n. L. Předsedou MěstNV je zvolen v r. 1971. Od roku 1976 pracoval současně jako poslanec a člen rady SKNV v Ústí n. L. Od svého vstupu do KSČ v r. 1947 zastával řadu stranických a veřejných funkcí v národních výborech, byl aktivním členem orgánů společenských organizací NF - zejména na úseku tělovýchovy a sportu. U příležitosti jeho 60. narozenin je mu předáno nejvyšší tělovýchovné vyznamenání - Chaloupeckého medaile a Řád práce. Již předtím však obdržel vyznamenání Za vynikající práci a Za zásluhy o výstavbu. Soudruh Horáček se zasazoval o socialistickou výstavbu města. Bylo dokončeno sídliště Severní Terasa a totálně zbořena historická zástavba na dnešní Masarykově třídě, Mírovém náměstí a v dalších částech města. Funkci předsedy MěstNV vykonával až do své smrti 24. 7. 1981.

Připamatování roků: Po uzávěrce hlubinných dolů v okrese Ústí n. L. v 60. letech byl otevřen důl Barbora u Trmic roku 1974, pak na návětrné straně města chabařovický důl 5. květen. Ve městě se tím podstatně zhoršilo životní prostředí. V roce 1976 je odstřelena historická radnice z roku 1847. Roku 1981 - kino Revoluce na Střekově přeměněno na Činoherní studio. Dne 11. 3. 1977 - hloubení základů další části budovy KNV, archeologické žně pro odborníky. Hraniční přechod Petrovice otevřen 15. 3. 1977 a 13. 6. předali pracovníci jugoslávské firmy Pelagonia Skopje infekční pavilon pro 120 pacientů. K Ústí n. L. se 16. 6. 1980 připojují okolní obce a město dosahuje 80 tisíc obyvatel. Pro magistrát ale bylo potřeba 100 tisíc, a tak je v roce 1986 připojen Chlumec, Chabařovice a Neštěmice.


FRANTIŠEK REITORAL

V městském zastupitelstvu úřadoval od 29. 10. 1981 do 5. 4. 1983. V říjnu 1982 řekl: „Pokud má kterýkoliv poslanec vykonávat funkci zodpovědně, vyžaduje to odborné a politické znalosti a zkušenosti, ale i mnoho času z osobního volna. Je třeba umět jednat s lidmi, citlivě jim naslouchat, hájit jejich oprávněné zájmy a získávat je pro účast na řízení a správě veřejných záležitostí. Tím spíše to platí pro funkcionáře postavené do čela státního orgánu. Kromě vlastních poslaneckých povinností musí udávat směr činnosti celého orgánu tak, aby byla zřejmá péče národního výboru o všechny obyvatele. Aby nejen samotné orgány, ale i všichni občané města se podíleli na realizaci politiky strany, na dalším rozvoji naší socialistické společnosti. Musíme využívat všech možností a zdrojů k uspokojování potřeb a tužeb lidí, pomáhat jim vytvářet dobré podmínky k bydlení, ve službách, školství a kultuře, v péči o zdraví a životní prostředí.

Soudruh Reitoral se narodil pravděpodobně v roce 1943. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu a nástavbu na střední průmyslové škole stavební, obor vodohospodářství. Pracoval jako stavbyvedoucí, později jako ředitel Vodohospodářských staveb v Krásném Březně. Na doporučení OV KSČ byl v říjnu 1981 zvolen poslancem a na plenárním zasedání 29. 10. 1981 předsedou MěstNV. Z funkce je pro organizační neschopnost a nehospodárné nakládání s reprezentačním fondem Městského úřadu 5. 4. 1983 odvolán.


STANISLAV ERBEN

Poslancem a předsedou MěstNV od 5. 4. 1983. Narodil se 19. 4. 1936 v Rakovníku. V letech 1977 až 1983 byl pracovníkem a později ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV v Ústí n. L. Funkci předsedy MěstNV vykonával až do zrušení tohoto úřadu 24. 6. 1986. Po vytvoření Národního výboru města Ústí n. L. se stává náměstkem primátora. Tuto funkci zastával až do 16. 2. 1988, kdy byl plenárním zasedáním odvolán. V jednom ze svých projevů řekl: „Dalším mým přáním je, aby se nám v roce 1984 společně se stavbaři podařilo naplnit všechny investiční akce zahrnuté do programu rozvoje krajského města a nejenom v oblasti rozvoje obchodní sítě, dopravních systémů, bytové výstavby atd., ale i v těch oblastech, které zlepšují kulturnost a životní podmínky obyvatel Ústí. Jsem přesvědčen o tom, že spokojenost občanů se musí promítnout i do jejich zvýšené pracovní aktivity při naplňování výrobních a pracovních úkolů na všech pracovištích, a to je, podle mého přesvědčení, jediná cesta k tomu, jak vybudovat silnou ekonomiku, která bude schopna čelit současným agresivním choutkám některých imperialistických států.

Poslední rozloučení s Ing. Stanislavem Erbenem, CSc., se konalo 29. října 1997 v Ústí n. L.

Dne 19. 11. 1982 zemřela v Praze předlická rodačka Jožka Šaršeová (* 11. 11. 1901, autorka knihy „Tak to jsem já...“), bývalá žákyně Matiční školy v Kr. Březně a pozdější primabalerína Národního divadla.

…na základě těchto poznatků a zkušeností na návrh okresních a krajských stranických i státních orgánů přijala Česká národní rada 23. 1. 1986 zákonné opatření o národních výborech v okrese Ústí n. L. Na základě tohoto zákonného opatření vstoupilo po všeobecných volbách do zastupitelských orgánů v platnost nové uspořádání národních výborů v okrese Ústí n. L. Vytvořen byl Národní výbor města Ústí n. L. přímo řízený Severočeským krajským národním výborem s pravomocemi okresního národního výboru a v některých činnostech i s pravomocemi KNV. Základní pravomoci vykonává na území krajského města šest obvodních NV a ve venkovské části okresu deset MNV. Obvodní i místní NV na území okresu Ústí n. L. jsou řízeny Národním výborem města Ústí n. L.…

Národní výbor města Ústí n. L. zabezpečuje činnost na území celého okresu Ústí n. L., řídí 6 obvodních NV na území krajského města a 10 MNV ve venkovské části okresu. Počet obyvatel: 117 000, počet poslanců 110, sídlo Lidické náměstí č. 4.

Členové rady: s. Ing. Pavel Bronec - primátor, představitel NV města Ústí n. L. Navenek jej zastupuje s. Milada Vlasáková, tajemník.


PAVEL BRONEC

Ing. Pavel Bronec (v úřadě od 24. 6. 1986) se narodil 12. 4. 1942 v Domoušicích na Lounsku. Předkové byli po několik generací lesníky. Soudruh Bronec vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích, kde získal titul inženýra, dále akademii společenských věd ÚV KSSS v SSSR. Pracoval ve Státním statku v Libouchci, podílel se na výstavbě mládežnické organizace „po krizovém období“, byl tajemníkem KV SSM a od ledna 1981 tajemníkem OV KSČ. Předsedou ONV v Ústí n. L. po s. Zemanovi je zvolen 4. 11. 1985. Po zrušení ONV v červnu 1986 byl plenárním zasedáním NV města zvolen primátorem. K jeho odvolání z funkce primátora dochází na doporučení OV KSČ plenárním zasedáním 11. 3. 1989.

Tehdejší události: během léta 1986 byly z makovice „šikmého“ kostela vyzvednuty údaje o opravě po úderu blesku v roce 1680. Hotel Vladimir je otevřen 11. 11. 1986. Koncem r. 1987 získalo město prvních pět trolejbusů. Provoz byl zahájen 1. 7. 1988. Dne 30. 12. 1988 naposledy hrálo kino Blaník na Bukově, pak bylo zbořeno. V návaznosti na pražský „Palachův týden“ došlo 8. 2. 1989 k mohutné explozi v areálu KNV, inscenované k zastrašení opozičních sil KV KSČ a StB.


JOSEF KUBICE

Od 11. 3. 1989 usedá na primátorský stolec Ing. Josef Kubice. Narodil se 12. 1. 1950 v Chomutově. Vystudoval vysokou školu elektrotechnickou. Do r. 1980 pracoval jako konstruktér a později technik ve VTŽ Chomutov, v letech 1980 - 84 jako vedoucí plánovacího odboru ONV Chomutov. V letech 1984 - 88 vykonával funkci tajemníka KOR v Ústí n. L., kromě toho byl členem komise vědecko-technického rozvoje KV KSČ. Od 1. 3. 1988 je náměstkem primátora města Ústí n. L. s odpovědností za úsek plánování, výstavby a ekonomiky. Jako primátor prosazoval tendenci snížení těžby uhlí, počítal se značným uvolňováním pracovních sil a předvídal nutnost včasné rekvalifikace lidí. Ztotožňoval se s prosazováním zvýšené vzdělanosti občanů kraje, tj. s rozšířením vysokého školství, ustavením univerzity, střední školy a učiliště. Zaměřil se na omezení demolic a úpravu bytového fondu především v centru města.

V listopadu 1989 prohlásil: „Musel jsem nyní mnoho času věnovat jednáním s různými občanskými iniciativami. Mrzí mne, že v jakémsi opojení ze svobody v posledních měsících některé ‘iniciativní’ skupiny prosadily a prosazují zastavení akcí dlouhodobě připravovaných ve prospěch okresu a krajského města. Mám pocit, že rozhodujícím impulsem pro uvedené iniciativy je skutečnost, že záměry vznikly za vlády komunistů. Na odbornou opodstatněnost se bohužel příliš nehledí.

Ing. Kubice je 22. 3. 1990 plenárním zasedáním Národního výboru města Ústí n. L. z funkce primátora odvolán. Nyní žije v Chomutově.

Za radostného přihlížení obyvatel byl 19. 1. 1990 snesen z podstavce v nynějších Smetanových sadech pomník dělnického prezidenta Klementa Gottwalda.


JAN SCHMIDT

V listopadu 1990 napsaly Lidové noviny v kapitole „Státní správa“ dlouhý článek s nadpisem „Jak se ruší KNV“. Byl doprovázen fotografií ústeckého KNV a v úvodu stálo: „Hlasy i hlásky si šuškají, že to bylo předčasné. Politické rozhodnutí učiněné ‘za pochodu’, pod tlakem. Konečně - i premiér Pithart řekl, když hovořil o alternativách zemského zřízení, že pro Čechy to vlastně není řešení, že je spíše užitečné zřídit něco mezi vládou a okresy. ‘Zbourali jsme dům a nevymysleli, kam jeho obyvatele nastěhujeme’, říkají někteří. Jiní vypočítávají, že to, co ve skutečnosti nahradí zrušené národní výbory, spolkne větší počty úředníků, než bylo dosud zvykem.

Ústeckým primátorem se 22. března 1990 stává Ing. Jan Schmidt. Narodil se 26. 8. 1940 v Ústí n. L. - Předlicích. Předlice figurují v dějinách města jako soudržná česká kolonie složená z poctivých řemeslníků, dělníků a drobných podnikatelů. Malý Honzík chodil s o rok starším bratrem svému dědečkovi do sklárny s bandaskou melty a kusem chleba. Dědeček foukal velké demižony a dbal na rodinu a řemeslnickou čest. Tady a v té době vznikal světový názor Ing. Schmidta. Z klukovských her se vyvinula celoživotní záliba ve sportu, zejména v plavání a lehké atletice. V roce 1956 skončil učební obor elektromechanika v Metře v Ústí n. L. - Střekově. Ve vzdělávání pokračoval večerním studiem elektrotechnické průmyslové školy. V letech 1960 až 1965 studoval na ČVUT v Praze, obor automatizace výrobních procesů, kde získal titul inženýra. V dalších dvaceti letech byl zaměstnán ve Sklounionu (místo, kde jeho dědeček foukal demižony, už neexistuje) a Spolchemii. V roce 1986 vyměnil průmysl za bankovnictví. Při studiu v Praze se seznámil se svojí manželkou Helenou, která pochází od Čáslavi. Po promoci na lékařské fakultě následovala manžela do Ústí n. L. Dlouhé roky pracovala jako obvodní praktická lékařka na bukovském středisku, později jako závodní lékařka ve Spolchemii. Mají dvě dcery a čtyři vnoučata. Ing. Schmidt považuje rodinu nejen za základ státu, ale i šťastného života jednotlivce a velkou oporu při veřejné činnosti. Na sklonku roku 1989 založil místní odbočku sociální demokracie a později se stal jejím okresním předsedou. Všude jinde už probíhaly revoluční změny, jen tady se vládlo postaru. Plenárním zasedáním Národního výboru města Ústí n. L. byl 22. 3. 1990 kooptován na zastupitele Občanského fóra a zvolen primátorem města. Do zodpovědné funkce šel za občany jako rodák a lokální patriot. Pozice primátora nebyla v té době nejlehčí. Chodil se svými kolegy ke kulatým stolům a dlouze hovořili o činnosti a trendu nového zastupitelství města. Byly to měsíce příprav na dvoje volby - první svobodné po padesáti letech - komunální a parlamentní. Propagoval dostavbu města, zlepšení života obyvatel a spoléhal na příliv investorů. Chtěl, aby naše město nebylo šedivé v duševním i materiálním smyslu slova.

Z četných aktivit si vzpomíná na svolání schůzky se zástupci všech církví působících v Ústí n. L. Z iniciativy nové radnice uspořádal v Domě kultury 1. romský ples s volbou královny krásy. Tradice se bohužel neujala. Občané začali ve všech pádech skloňovat slovo „demokracie“ a vůči primátorovi se pustili do jejího uplatňování v mnoha svých soukromých zájmech - bytových záležitostech, sousedských sporech a podobně.

Ve funkci primátora působil do nových komunálních voleb 11. listopadu 1990. Pak se vrátil do Investiční banky.

Začal se psát rok 1990 a svobody projevu v naší zemi jsme se pořád ještě dost nenabažili. Pravidelně jsme navštěvovali provizorní kancelář Občanského fóra na Masarykové třídě a nabízeli své služby. Začali jsme pracovat v redakční radě novin OF Ústí n. L., které jsme nazvali „POHLED“. Byl to nádherný pocit moci napsat to, co jsme v duši - nebo jen mezi důvěryhodnými přáteli - roky tutlali. Při této činnosti jsme poznali pány Gandaloviče a Mašína.


LUKÁŠ MAŠÍN

V úřadě od 11. 12. 1990 do 5. 12. 1994, narodil se 20. dubna 1962 v Ústí n. L. V r. 1986 ukončil studia na strojní fakultě ČVUT v Praze. Byl přímým účastníkem pražské demonstrace 17. listopadu 1989. Přerušil aspiranturu a plně se věnoval práci v koordinačním centru OF v Ústí n. L. Spolu s Petrem Gandalovičem vedl v listopadu a prosinci 1989 většinu rozhodujících jednání s představiteli státní správy týkajících se demokratizace života v našem městě. Městským zastupitelstvem je 11. 12. 1990 zvolen primátorem města - nejmladším v republice! Po rozpadu OF pracoval ve vrcholných orgánech ODS. Při komunálních volbách r. 1994 už do městského zastupitelstva zvolen nebyl. V březnu 1991 přivítal jako úřadující primátor prezidenta republiky Václava Havla, který přijel „zmapovat současnou situaci v životním prostředí severních Čech“, jak se vyjádřil. Primátor Mašín seznámil prezidentskou delegaci s problematikou našeho životního prostředí a kriticky se vyslovil k rozvojovým záměrům na tomto území. Dodnes se oceňuje jeho iniciativní a vstřícný přístup k navrhovanému Euroregionu Elbe/Labe, který pracuje v oblasti ekonomické, ekologické a kulturní na obou stranách hranice. Po skončení primátorské funkce pracoval Ing. Lukáš Mašín krátce jako asistent ředitele Severočeské plynárenské, a. s. v Ústí n. L. V r. 1995 přijal nabídku primátora Českých Budějovic a stal se tajemníkem magistrátu města. Když lokální patrioti, ke kterým patříval, vyslovili svůj podiv nad touto změnou, řekl: „Vzdálenosti jsou v této zemi krátké. Člověk nemusí přijít o svůj domov tím, že ze severních Čech odejde působit do jižních. Necítím se bez kořenů, to vůbec ne. Jenom mě baví poznávat jiná místa a lidi, a to ne pohledem turisty.“ Do svého úřadu jezdil denně na kole. Soboty a neděle trávil buď v Ústí n. L. s dětmi nebo na koncertech v Praze.


JOSEF JÍLEK

Občané ho měli rádi a důvěřovali mu. Když nad ním zákeřná nemoc 6. 10. 1997 zvítězila, přicházeli projevit lítost zápisem do kondolenční listiny: „Je mi lidsky i občansky moc smutno. Když se konečně našla osobnost primátora, která čestně a cílevědomě pracovala na zlepšení a upevnění pozice města, byla skolena zákeřnou chorobou jako orel v letu. Je mi malou útěchou skutečnost, že doba působení primátora dr. Jílka bude v historii zapsána jako doba dobrá a nadějná. Čest jeho památce.“ MUDr. Josef Jílek se narodil 13. 12. 1940 v Praze. O šest let později se s rodiči přestěhoval do Ústí n. L., kde vychodil základní školu a absolvoval gymnázium. V r. 1963 skončil studia zubního lékařství na lékařské fakultě UK v Plzni. Ihned nastoupil v OÚNZ Ústí n. L. jako zubní lékař. První atestaci složil r. 1966 a nastoupil v Železniční poliklinice, druhou vykonal r. 1971 . V roce 1975 se stal primářem stomatologického oddělení a r. 1991 zvítězil v konkurzu na ředitele nemocnice. Předsedou oblastní rady ODS byl zvolen r. 1993. Od 5. 12. 1994 půpsobí jako primátor města Ústí n. L. Byl ženatý, měl dcery Karolínu a Dominiku a syna Jakuba. Jednou řekl: „K Ústí mám od dětství úzký vztah. Znám zde kdeco a kdekoho. Chci, aby lidé z Ústí neutíkali, aby město bohatlo cestou slušných podnikatelů, aby děti nepoznaly vládu hlouposti a nezapomněly na generaci, která tohle všechno zažila.

Náměstkové primátora zrekapitulovali pozitiva, kterých město dosáhlo za působení MUDr. Jílka v primátorské funkci: byl schválen nový statut města, územně-plánovací dokumentace a vyhlášky, strategický plán rozvoje města za účasti amerických odborníků, provedena transformace Dopravního podniku na akciovou společnost. Okamžitě rozšířil úřední dny magistrátu na všechny dny v týdnu. Zlepšila se práce magistrátních úředníků, rada města a městské zastupitelstvo přijímalo kvalitní usnesení. Přišly úspěchy v oblasti ochrany životního prostředí, sociálních věcí i práce městské policie, začala privatizace bytového fondu. Město navázalo a prohloubilo partnerské vztahy se zahraniční samosprávou, zejména Haltonem a Chemnitz. MUDr. Jílek aktivně vystupoval na Kolegiu primátorů statutárních měst a vynikajícím způsobem zviditelňoval město na reprezentačních akcích za účasti prezidenta ČR, členů vlády, diplomatů, příslušníků královských rodin či v národních zahraničních centrech. Nezanedbatelná je i přímá účast dr. Jílka na udržování politického smíru. „Zastupitelstvo města není arénou zloby a nenávisti“, uvedl v jednom z posledních vyjádření pro tisk. Vědom si své odpovědnosti vůči městu a jeho obyvatelům vykonával úřad primátora se sebezapřením i v době své zdravotní krize. Všichni mu jsou vděční za vše, co pro město Ústí n. L. udělal.

V roce 1995 mělo město Ústí n. L. 98 226 obyvatel, okres Ústí n. L. 118 405 obyvatel, z toho 57 400 mužů a 64 005 žen. Roku 1997 mělo město 97 041 obyvatele, okres 115 525 obyvatel, z toho 54 440 mužů, 61 085 žen.


LADISLAV HRUŠKA

Od listopadu 1997 hýřily naše noviny titulky: „Absolutním vítězem je Ladislav Hruška - Novým primátorem Hruška - Slovo primátora města Ústí n. L. Ing. Ladislava Hrušky - Primátor uvítal nového faráře, zároveň poděkoval odcházejícímu arciděkanovi Sporerovi - Uhlovi došly logické argumenty i nervy - Ústečtí politikové se v reakci na výrok prezidenta Havla postavili za primátora Hrušku - Proč královské svobodné město?…“

Ing. Ladislav Hruška (primátorem od 6. 11. 1997 do 17. 12. 1999), narodil se 10. března 1947 v Brně. Tam také absolvoval reálné gymnázium, hrál fotbal a hokej, chodil do přírody. Je znalcem hub - mykologie byla jeho koníčkem. Je absolventem Vysoké školy zemědělské v Brně, dopravní v Žilině a ekonomické v Praze. Primátor se třemi vysokými školami se hned tak nenajde. V roce 1980 opustil rodné město, matku a sourozence a odešel do Ústí n. L. Tehdy si myslel, že jen nakrátko. Ale město a jeho okolí mu učarovalo tak, že zůstal a dnes se cítí skalním Ústečanem. Proslavil se neochvějným postojem v rozpoutané kampani Matiční ulice. Ústecký deník 9. 10. 1998 psal, jak velký počet státních i městských policistů obklopoval Městské divadlo, odkud se přímým televizním přenosem vysílal pořad Aréna speciál. Oponent primátora Petr Uhl nazval atmosféru divadla vroucím kotlem. Diskuse občanů u kolujících mikrofonů byly podloženy osobními zkušenostmi ze spolužití s některými romskými spoluobčany. Výsledek telefonní ankety vyzněl 10 : 1 ve prospěch primátora Hrušky. V reakci na pozdější výrok prezidenta Havla k danému problému se, jak již bylo zmíněno, se za něj postavili všichni ústečtí politikové i slušní občané. Primátor jim všem za osobní i písemnou podporu upřímně poděkoval. Ve svém úřadě se setkával se stovkami novinářů a zpravodajů, několikrát stanul před televizní kamerou, odpovídal na nejrůznější dotazy při tiskových konferencích. Zúčastňoval se koncertů, divadel, za jeho přítomnosti byl odhalen pomník obětem komunismu od Olbrama Zoubka v Městských sadech. Na koncertě u příležitosti odchodu arciděkana Sporera (* 7. 5. 1940 Malacky) mu poděkoval za osobní přínos při budování dobrých vztahů mezi církví a radnicí, za jeho podíl na kulturním životě města i na zabezpečení, údržbě a opravách církevních staveb v okrese. Dále primátor reprezentoval městské představenstvo v průběhu roku 1999 při četných oslavách 750. výročí povýšení Ústí n. L. na město královské.

Ve svých plánech se zabýval představou města v budoucích letech po stránce ekologické, ekonomické i duchovní. V řadě důležitých úkolů, které chtěl prosazovat, jmenoval výstavbu dálnice D 8, zahájení a rozvíjení programu ZEUS - nové územní uspořádání, po němž se naše město znovu stalo krajským, podíl města na začleňování naší země do evropských struktur a možnost získávání finančních prostředků z fondů Evropské unie pro rozvoj našeho regionu atd.

Městskou problematiku důvěrně znal a roky jeho úřadování byly oceňovány jako období stabilizace a úcty měst ostatních. Ze svého úřadu odstoupil v posledním měsíci roku 1999 ze zdravotních a rodinných důvodů. Ústeckou politickou scénu pak ale neopustil, přijal funkci náměstka pro vnější vztahy.

Jak lehce, ba pohodlně se psaly dějiny rychtářů, starostů a primátorů našeho města v dávných časech. Mohlo se použít jen to, co nám dějiny - někdy lakonické a dozajista mnohdy poplatné své době - zachovaly, a slohově je upravit. Význačných osobností bývalo jak šafránu, protože jen opravdu pilný, nadaný a obdivuhodný člověk byl do dějin zapsán. Bohužel ne vždy v kladném slova smyslu. Čím blíže k současnosti, tím musí být autor opatrnější na výrazy a slova, která popisují, ale nesmějí urazit, křivdit, planě pochlebovat či se podbízet. A často se v naší přetechnizované a uspěchané době nedaří uvést všechno dobré a záslužné, oddělit zrno od plev, postihnout činy trvalejšího dopadu, nevynechat zdánlivou maličkost, která může budoucnost ovlivnit…


MIROSLAV PÁTEK

Zatím předposledním primátorem v naší době byl 17. prosince 1999 zvolen Ing. Miroslav Pátek. Potvrzení nového primátora na jednání zastupitelstva města proběhlo hladce. Narodil se 22. 10. 1944 v Třešti u Jihlavy. Základní a střední školu vychodil tamtéž. Po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích pracoval v lovosické chemičce. Od r. 1969 až do r. 1992 byl zaměstnancem VÚAnCh (Výzkumný ústav anorganické chemie) v Ústí n. L. Do ústeckého veřejného života vstoupil v roce 1990, kdy se stal členem rady a zastupitelstva centrálního obvodu města. Jako snad jediný náš primátor prošel městskými funkcemi takříkajíc „od píky“. V letech 1992 až 1996 byl zástupcem starosty městského obvodu, od r. 1996 (až 1999) prvním náměstkem primátora ve finančních záležitostech. Rozpočet města byl přidán k primátorské funkci navíc, asi se v hospodaření osvědčil. Je ženatý, má dvě děti. Po zvolení primátorem prohlásil, že „chce dohlížet na chod radnice, aby novináři měli co nejméně důvodů psát o ní negativně“. Byl vnímán jako „muž dialogu“. Podle něho byl největší problém udržet v dobrém stavu městský majetek - školy, ústavy sociální péče, divadla atd. Věřil v důležitost dálnice pro město a okolí. Rozpočet na investiční požadavky většinou několikanásobně přesahoval možnosti města. Byly nutné přesuny a škrty, což se neobešlo bez problémů. Městský rozpočet šestkrát za sebou sestavoval a prosadil.

Je velkým znalcem a milovníkem historie. Snad proto se postaral o první primátorskou insignii. Je i velmi společenský - v dešti odhaloval vojenský památník před magistrátem, zakladatelům legendárního country festivalu Porta předal prestižní cenu primátora. Zúčastňoval se tradičního mariášového turnaje v Habrovicích, testoval špičkový umělý trávník na Městském stadionu. Se svou manželkou MUDr. Zdenou Pátkovou předváděl dobré taneční umění na Plesech všech Ústečanů, město zastupoval při slavnostních akcích v Městském divadle atd. Tím nejen reprezentoval radnici, ale odreagovával se od městských finančních a jiných starostí. Ještě ho čekaly povodně, náhradní ubytování občanů se všemi důsledky a organizování obnovy městského i soukromého majetku. Na revitalizaci Větruše se díval spíše srdcem historika, než jako strážce městské pokladny. Prohlásil, že čím víc bude ústecká radnice opravovat a rekonstruovat podobné objekty (další na řadě byly Městské lázně), tím méně bude řečí o špinavém a ošklivém městě. V jeho funkčním období město třikrát za sebou obdrželo prestižní ocenění EU za pokroky v oblasti životního prostředí. Radnice prý nehodlá dělat vše, co si diktují různí aktivisté a nezávislé organizace. Není proti ekologii, jenom říká, že naše země se nesmí stát rezervací, ale prostředím pro dobrý život. Z větších technických akcí dlužno jmenovat kruhový objezd pod Větruší, výstavbu nového podjezdu pod tratí ČD a znovuotevření upravených historických oblouků drážního viaduktu, rekonstrukci mostu přes Bílinu, ulic Malá HradebníU Trati atd.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl primátor Ing. Miroslav Pátek zvolen poslancem pro Ústecký kraj. Kromě jiného absolvoval kurz o evropském právu, které bylo po vstupu do EU nadřízeno naší legislativě. „Domnívám se,“ řekl, „že EU splní očekávání lidí, kteří se chtějí vzdělávat, cestovat, nabývat nové zkušenosti a obstát v konkurenci - tedy především lidem, kteří se budou snažit a nečekat, že jim budou bezpracně do úst lítat pečení holubi.“


PETR GANDALOVIČ

Noviny Občanského fóra Ústí n. L. č. 5 z 9. 6. 1990 zveřejnily fotografii usměvavého mladého muže s podtitulkem „na snímku je Petr Gandalovič, kandidát OF.“ Dále by otištěn záznam rozhovoru, který měl pan Gandalovič s tehdejším místopředsedou federální vlády V. Komárkem. Požadoval upřednostnit severní Čechy v exportu a importu, omezit výrobu elektřiny z uhlí, postupně zastavit velké tepelné elektrárny, přecházet od těžké, ekologicky závadné chemie ke kvalifikované, bojovat proti každému znečištění ovzduší a vody. Dále chtěl přilákat výzkumná pracoviště, vysoké školy, duchovní a tvořivý potencionál všech lidí, ozdravovat hospodářství a život Severočeského kraje...

Naším zatím posledním primátorem v předlouhé řadě městských představitelů je Mgr. Petr Gandalovič. Narodil se 15. 8. 1964 v Praze. S červeným diplomem vystudoval matematicko-fyzikální fakultu UK. Pak tři roky vyučoval na ústeckém gymnáziu. V listopadu 1989 byl zakládajícím členem OF a spoluorganizátorem demonstrací na ústeckém Mírovém náměstí. V roce 1991 spoluzakládal ODS. Od roku 1990 byl dva roky poslancem Federálního shromáždění, další dva roky náměstkem ministra životního prostředí. Vzpomínáte na „celostátní aféru“ nátěru sovětského tanku na Smíchově na růžovo? Tak vyjádřil náš budoucí primátor se svými přáteli svůj politický názor.

V letech 1994 až 1997 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí. Od června 1997 do července 2002 byl generálním konzulem České republiky v USA. V New Yorku prožil 11. září 2001. Byl to pro něho jeden z nejsilnějších životních zážitků. Viděl, jak se chovali lidé, jak jednal newyorský starosta Giuliani po katastrofě i celou dobu jeho úřadování. Zpřísnil pravidla zachovávání čistoty a pořádku ve všech směrech, zlepšil bezpečnost a zavedl důsledné kontroly. Newyorčané jsou nyní na své město právem hrdi. Stejného výsledku chce náš primátor docílit i u nás.

V soukromém životě si velmi cení zázemí své rodiny. Manželka Jana je lékařkou, dvojčata Aneta a Linda i mladší dcera Kamila navštěvují základní školu. Jeho dalšími zájmy jsou sport, zejména sportovní létání, hudba a literatura - ale na to má teď velmi málo času. Všude naši zem reprezentoval co nejlépe, ze všech cest si přivezl dobře použitelné poznatky. Jeho názory, požadavky a představy o životě města a obyvatel se od úvodního odstavce příliš nezměnily. Jen má nyní více zkušeností s tím, jak to dělají jinde ve světě a více možností k jejich uskutečňování. Politika je pro něho příležitostí pracovat s lidmi, snažit se najít řešení, které bude vyhovovat většině. Byl zastáncem co nejdřívějšího vstupu naší země do EU, avšak jako rovnocenného partnera.

Ve svém úvodním projevu po zvolení primátorem 14. 11. 2002 řekl, že bude usilovat o zlepšení kvality života občanů, což především představuje pocit bezpečí, dobré zdraví, prosperitu, pestrou nabídku kulturních, sportovních i společenských akcí, dodržování pořádku a potlačování kriminality. Znamená to také zvyšování vzdělanosti - výslednicí všeho má být pocit hrdosti na své město. Chce být primátorem spolehlivým, který bude vždycky hájit zájmy, plnit sliby a město dobře reprezentovat.