Poděkování

Trocha nutného úvodu

Bylo - nebylo

Rychtáři a primátoři

Starostové

Předsedové a primátoři

Závěr

Životopis autorky

Fotogalerie I.

Fotogalerie II.

Fotogalerie III.

Fotogalerie IV.

Na území příhodném k životu kolem řek Albis Flumen (Bílá řeka = Labe) a Běliny se vystřídali lidé různých jazyků, kultur i mravů. Roky šly. Lidé se kultivovali, zanechávali po sobě vzkazy budoucím ve formě kreseb, později písma. Až přišla doba Václava Hájka z Libočan, kterého historici nemají příliš v lásce, protože si prý vymýšlel a dějiny upravoval podle svých představ. Ten zaznamenal založení celního místa na Labi a Solní stezce poblíž soutoku dvou řek v roce 827. Tento autor dále ve svých spisech říká: „Podhradí vzkvétá čilým obchodem. Zejména se obchodovalo solí a vínem, které rostlo v okolí Oustí“. Ještě jeden letopočet se uvádí do souvislosti s naším městem, a to 14. leden 993, kdy se v listině knížete Boleslava II. praví, že „Ustanovil jsem a nařídil, aby ve všech celnicích po Čechách zřízených výnos desátého týdne šel k užitku břevnovského kláštera tj. v Domažlicích, Kralupech (u Chomutova), na Chlumci, na Litoměřicích, na Ústí n. L...“. Historici tvrdí, že je to falzum z poloviny 13. století, což se prý poznalo až v 17. století a rozbor ze 30. let 20. století to potvrdil. Přesto je to pro nás vzkaz z dávných časů a zpochybňuje se jen proto, že se ne­zachovalo přesné datum založení města. Ale cožpak lidé v těch dobách mysleli na nějaký písemný doklad pro budoucí? Hledali především dobré a výnosné místo pro život, obchod a případnou kulturu. Skutečností zůstává, že jsme tady a že naše místo bylo vybráno pro dobrou polohu na strategických stezkách obchodních (pěších i vodních), válečných (pro obranu i výboj) a věřme, že i těch kulturních. Místo jednak chránilo vstup do vnitrozemí, a pak vybíralo poplatky v penězích či naturáliích při odchodu ze země s nakoupeným zbožím. Tento postup se neuplatňoval při loupežích a válkách. Určitá část cla byla odváděna držiteli kraje a země, a tak bylo v jeho zájmu, aby místo bylo co nejodolnější vůči nájezdníkům a dost silné k vymáhání požadovaných plateb. Pěšáci a formani si našli nejkratší možné spoje mezi vyvinutými obchodními centry. Tak vznikla stezka Solní (Praha - Lovosice - Prackovice - Hostovice - Ústí - Strážky - Knínice - do Saska k nalezištím soli) a Srbská, která se poněkud odchylovala. Obě stezky byly lemovány ochrannými hrádky a tvrzemi.

Naše pozdější město vzniklo vlastně na dvou místech. Původní ves rybářů a zemědělců při ústí Běliny do Labe asi v místech dnešního Předmostí (Bílina byla přeložena nazad při stavbě hlavního nádraží 1850) a druhé centrum osídlení v okolí nynějšího gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie (šikmý kostel) někdy kolem r. 1207 jako osada cizích kupců na Solní stezce. Již v roce 1233 je obojí uváděno jako společné tržiště.

Nejstarší doložená zpráva o místě cla na Labi je od knížete Spytihněva (1055 - 1061), který daroval osmý díl cla litoměřické kapitule. Listina je bez data. A tak se založení celnice klade na rozdíl od pana Hájka do let 1057 - 58.

Dějiny zachovaly data několika velkých bitev v okolí, které měly vliv na uspořádání nejen místa, ale i celé země. Byla to bitva mezi německým Jindřichem III. a českým Břetislavem I. v Podkrušnohoří. Pro českou stranu byla vítězná a uhájila samostatnost země. Další velká bitva mezi německým Lotharem II. a českým knížetem Soběslavem I. skončila opět českým vítězstvím 18. února 1126. Na paměť tohoto důležitého vítězství byla postavena románská kaplička na Řípu. Kronika Mnicha sázavského o tom říká: „Poražen jest nárok, jež osoboval si Lothar k faktickému jmenování knížete českého. Zvítězilo právo starodávné sněmu českého, aby z panovničí rodiny volil knížete.“ Ota Olomoucký, soupeř Soběslava o trůn, hledal pomoc u sousedů. Ota při bitvě padl, jeho němečtí spojenci byli na hlavu poraženi. (Dodnes se jmenuje kopec nad Čermnou v ústeckém okrese Lotharův.) Ještě po padesáti letech počítal saský kronikář léta podle toho, kolik roků uplynulo od velké porážky Sasů v Čechách.

Další význačné datum v dějinách místa je rok 1186, kdy se v románském kostelíku sv. Vojtěcha konala údajně politická svatba syna míšeňského markraběte Oty s českou knížecí dcerou Žofií. V té době bylo naše hradiště doloženo jako dvorec. Již silnější hrádek - dřevěný, opevněný dusanými hliněnými valy - se uvádí r. 1283.

Víme, že naše území leželo na rozhraní tří slovanských kmenů: Děčanů, Ljutomericů a Lemúzů. Stojí psáno, že r. 1216 patřilo Ústí církevně pod župu bílinskou. Bílinský hrad byl kmenovým sídlem Lemúzů. Žup bylo tehdy 13 a každé vládl župan. Ústí nad Labem bylo svou polohou předurčeno nejen k rozkvětu hospodářskému a kulturnímu, ale i k soustavnému ničení a pálení vojsky všech národností.

Nejstarší prameny uvádějí letopočet 1208 jako rok postavení raně gotického kamenného kostela se hřbitovem okolo místo již tehdy nevyhovujícího románského kostelíka sv. Vojtěcha. Zmínky o Ústí jako o městě královském se objevují kolem poloviny 13. století. Roku 1218 potvrdil Přemysl Otakar I. (1197 - 1230) ze své moci královské námi dříve uvedenou písemnost knížete Spytihněva (tj. dar osmého dílu cla litoměřické kapitule, nedatovanou, z doby někdy mezi roky 1057 - 58) ve formě listiny, která v sobě zahrnuje pozdější doplňky, a tím místu také přiznává první z privilegií samosprávy, a další písemnosti, které mají zajistit jeho hospodářskou prosperitu a posílit vojenský význam.

Již roku 1228 je Ústí označeno jako „tržní město“ s případným počátkem stavby hradeb. Vybírání tržních poplatků přebírá v zastoupení Jeho Milosti Krále purkrabí ústeckého hradu. V archivu v Drážďanech je uložena listina latinsky psaná, v níž král Václav I. (1230 - 1253) daroval německému šlechtici Erkenbertovi ze Starkenberka Ústí nad Labem, Počáply a patronátní právo ke kostelu v Ústí za poskytnuté služby. Dáno v Žatci 7. 2. 1249. Pravost listiny je prý nepochybná. Ústí bylo tedy královským městem již před rokem 1249 (krátce také městem poddanským). Společně s Ústím byl přiznán statut královských měst i dalším nejvýznamnějším a nejstarším sídlům v Čechách, jako byly Litoměřice, Žatec, Hradec Králové a Jihlava.

Jeden údaj ze starých knih: „Naše město - osada povýšena někdy mezi roky 1253 - 1278. Listiny shořely.“ A další tvrzení: „Podhradí vyrůstá v městečko, za Přemysla Otakara II. v město, jež teprve 1278 obehnáno bylo hradbami a valy. Mělo 1000 obyvatel a přes 200 dřevěných stavení. Usazují se tu četní přistěhovalci z Míšně a město se poněmčuje. Hrad Ústí v té době zanikl. Od 1278 hradby se 4 branami.

List ze 30. 1. 1262 od Přemysla Otakara II. (1253 - 1278) o podílu výnosu cla z Ústí jiřskému klášteru v Praze vypovídá o Ústí opět jako o městě královském. Přemysl Otakar II. může tedy být obnovitelem města, ale zakladatelem byl pravděpodobně jeho otec Václav I. K udávání r. 1272 jako datu povýšení Ústí na město se dospělo na základě písemnosti z r. 1276, v níž Přemysl Otakar II. údajně prodloužil městu lhůtu k dokončení městských hradeb o další 4 roky. Z toho se usoudilo, že povýšení na město se událo o 4 roky dříve, v r. 1272. Nic se ale nedochovalo. Ústečtí továrníci Schichtové podle rčení „přání je otcem myšlenky“ nechali namalovat obraz „Povýšení Ústí na město 1272“.

V roce 1283 bylo město Ústí spolu s hradem nad soutokem řek Labe a Bíliny a s dalšími městy - Mostem a Děčínem - zastaveno Ottovi Braniborskému jako součást výkupného za propuštění dvanáctiletého Václava II. Král Jan Lucemburský navštívil 21. 7. 1311 Litoměřice a Ústí n. L. Sám viděl, jak je ústecký hrádek již nevyhovující. Povolil stavbu pevného hradu z kamene na místě dřevěné tvrze na 246 m vysoké znělcové a čedičové skále nad vsí Střekovem. Hrad byl dohotoven r. 1319 a stal se významným strážným bodem zemské cesty. Ústecký hrad po jeho postavení zcela zpustl a po velkém požáru města r. 1325, kdy shořela i zakládací listina, již nebyl obnoven.

Listinou ze 6. 5. 1325 potvrdil král Jan Lucemburský (1310 - 1346) opětně městu Ústí jeho privilegia udělená mu při „jeho prvním založení“ Přemyslem Otakarem II. a roku 1285 potvrzená králem Václavem II. (1278 - 1305).

Bezpečnost si město zajišťovalo samo. Každý občan byl dle potřeby vojákem. Zachoval se seznam různé výzbroje převzaté z roku 1362 z královské zbrojnice.

1350 - nejstarší městská pečeť visí na listině z toho roku a je ve Státním archivu ve Vídni,

1382 - nejstarší pečeť ve zdejším archivu (lev s lodičkou),

1388 - konalo se zasedání městské rady pod předsednictvím biskupa Jana z Jenštejna v domě starosty Johanna STOERA. Když město nemělo funkční radnici, odbývala se zasedání městské rady v bytech členů.