První známá ústecká česká kniha 19. století, která vyšla v roce 1888 péčí tehdejšího spolku Česká Beseda v Ústí nad Labem, nás podrobně seznamuje s podobou města Ústí nad Labem a jeho okolí v časech vrcholící průmyslové revoluce. Právě tehdy, za vlády císaře Františka Josefa I., se z malého venkovského městečka v labském údolí stalo mohutné obchodní, dopravní a průmyslové centrum severozápadních Čech. Za prací sem přicházely tisíce lidí z celého Rakouska-Uherska i ze sousedního Německa. Mimo jiné také Češi. Kniha tedy nebyla pouze průvodcem pro turisty, ale pro stovky nových Ústečanů se také stala první informací o městě a krajině, kde začínali nový život. Její současné vydání tak je připomenutím si osudu našich předků a výzvou k následování jejich úsilí o vybudování krásného a bohatého města, města svobodného a otevřeného všem příchozím.
Václav Houfek - historik

Z předkládané publikace se dozvíte mnoho nových věcí. Víte, že Telnitz a Ždírnice je totéž, co dnešní Telnice? Že v této knížce naleznete zmínku dokonce i o Lisabonu?? Co vám říkají názvy jako Postitz, Myšlovice, Myslejovice, Budohoška, Paškovopole, Tyssa, Klýše či Klíša. Pravopis, či lépe řečeno zkomolení jazyka českého jsme ponechali v původní podobě, abyste mohli srovnat češtinu r. 1888 s dnešní a též porovnat české a německé názvy míst známých i méně známých…
Václav Šilhán

V jednom bedekru pro západoevropské turisty se můžete dočíst zhruba toto: ‘Rychlík Dresden - Praha staví v Ústí nad Labem 10 minut a přesně tolik vám stačí na prohlídku města.’ Tohle chemické město opravdu nemá příliš dobrou pověst - často se setkáte s názorem, že ho ‘zachraňuje’ řeka a členitost okolní krajiny. Průvodce po Ústí a jeho okolí, který teď držíte v ruce, je ale přeci jenom podrobnější. Nejen, že jej můžete použít jako stále funkční pomůcku při toulkách ‘od Litoměřic až k Hřensku’, ačkoli vyšel o rok dříve, než byla postavena Eiffelova věž, tedy v roce 1888. Dá se z něj také snadno zjistit, o co lépe na tom sever Čech kdysi býval. V tom je jeho kouzlo - stejně jako v češtině z dob C & K secesních Čech, kterou je sepsaný. Třeba nám to kouzlo pomůže definitivně zahnat černou můru posledních desetiletí, ve kterých od nás tenhle kraj dostával na frak.
Jiří Imlauf

Čtenář knihy ‘Severní Polabí’ si zajisté potvrdí, co je o našem kraji - i přes oceněníhodnou snahu současných primátorů největších měst navrátit jim lidskou tvář - všeobecně známo: Veškerá změna je k horšímu! Jako bychom najednou před sebou viděli obrázky typu ‘Najděte 20 000 rozdílů’ a při jejich hledání zjišťovali, že mnohé krásné obce našeho regionu byly nahrazeny podivuhodnou, však ošklivou dírou do země. Fenomenální domy, zdobené předními umělci, vystřídaly šedivé neosobní úly, jejichž uniformita budiž velkým vykřičníkem zapíchnutým do hrobu, doufám. Dnes již hnijící mrtvoly socialistického funkcionalismu a atmosféru turistických hospůdek nahradily kiosky s umaštěnými tácky. Čtenář však také pocítí i závan genia loci, jímž je náš kraj dosud silně nasycen a ten mu jistě pomůže být osobně silnější vůči šílenství rozličných bradavičnatých bláznů, kteří by nám chtěli - sami zahrabáni ve svých nezajímavých krtčích hromádkách - kázat a nařizovat, co u nás, v Severním Polabí, máme či nemáme dělat. Kniha velmi pomáhá vyostřovat a tříbit náš současný postoj a v tom zejména spatřuji její poselství k dnešku.
Radim Neuvirt (hrvn)