Krajina mezi Středohořím Litoměřickým a Rudohořím, počítaje sem i tato oboje horstva, má zvláštní ráz a liší se značně od krajin středočeských. V malém tom okruhu asi 3 nebo 4 mil ve výši 400 až 2000’ nejrůznější vlastnosti půdy, teploty, povětrnosti atd., se vyskytují. Zastoupeno zde takřka celé mírně studené pásmo, jako se jeví od Vídně až ku břehům Švédska. Příkré, nahé, neúrodné, holé skály střídají se s úrodnými rovinami, suchopáry s temnými, vlhkými lesy a úvaly, temné bory s přívětivými sady, šťavnaté lučiny s pastvinami a rolemi. Povahou svou jsou obě jmenovaná pohoří horami, široký důl mezi nimi pahrbkovinou, avšak přesných hranic mezi úvalem tímto a pohořím všude nestává, jedno v druhé přechází náhle i pozvolna, někde několika terasy přechází údolí ve vysočinu, jinde opěť z nižiny strmí osamocené hřebeny a kůpy. Poslední platí zvláště o Středohoří Litoměřickém, které velkou rozmanitosť jeví, kdežto Rudohoří ponejvíce jest povahy jednotné.

Ráz a rozmanitosť kraje zračí se i ve způsobu života obyvatelstva. V Rudohoří chudoba a nouze, v Středohoří zámožnosť a bohatství. Však podnebí tu všude stejné, krása krajiny všude tu stejně uchvacující.