B) Středohoří. Modravou oponou jižní obzor uzavírající velebná skupina ústředního Středohoří, neodolatelně k sobě vábí svými ladnými obrysy i mohutnou hmotou každého navštěvovatele Teplic. Nad vysokým táhlým pohořím jako královna trůní špičatá Milešovka, po jejím vých. boku v oblačnou výš strmí Malá Milešovka (Kletečná 1706 m.), vybíhajíc k vých. v nízkou Kubačku (539 m), jíž ústřední skupina nad údolím Labským se končí. Po západním boku V. Milešovky táhne se široký, plochý hřeben obou Klotzbergů (734 — 670 m.), spojený táhlou nižší Talinou-Horou na jih.-záp. s Radešteinem (753 m, valy prahistorické), s ním zase na jih.-záp. sousedí špičatý Ostrý (714 m), jenž jest posledním z nejvyšších od V. Milešovky k jiho-záp. v nepřetržité řadě vybíhajících obrů horských. Od této ústřední řady vybíhají četné menší kupy a hřebeny na všechny strany. Mezi V. Milešovkou a Klotzbergy nad vesnicí Čenčicemi jest vtěsnána hora Franzzberg (660 metrů). Na úpatí příkrého severn. svahu Velkého Klotzbergu náhle vypíná se hora Sukoslav. Vrchol její (570 metrů) nese památnou zříceninu Kostomlaty (Kostenblatt), jejíž vysoká štíhlá věž ostře od černého lesnatého pozadí od Teplic přicházejícímu se odráží. Na úpatí sev.-záp. rozkládá se městec Kostomlaty s bývalým zámkem hr. Ledeboura, nyní zemským ústavem pro kárance, v krásném parku. Z Kostomlat vedou silnice k Bilínu přes Světec, k Velemínu a Lovosicům přes Milešov. Tato poslední táhnouc se krásnými Královskými lesy mezi horami Klotzbergem a Franzensbergem přestupuje vysoké sedlo horské. Z hory Taliny vybíhá vých. nízký hřeben Paliče s dvěma význačnými kupami a končí na vých. jednou z nich, totiž Ostrým se zříceninou hradu, uzavíraje na jihu úrodný a rozkošný úval Milešovský s městysem Milešovem. Z hory Ostrého ústř. pásma odvětvuje se k vých. nepravidelná skupina s vrchy Oltáříkem (nejspíše obětnice pohanských Čechů) a Děkovkou (558 metrů) (zřícenina), Radelštein vysýlá k jiho-západu táhlé Kozí hřbety; Ostrý, jeho soused, na svém úpatí jiho-záp. vybíhá ve vršky Hradisko (539 metrů) a Vraník (480 metrů) nad Merunicemi. Vraníkem končí se k jiho-záp. ústřední skupení Středohoří.

Celé popsané horské pásmo pokryto jest hustými lesy. Mezi vysokými boky Radelšteina a Klotzbergu táhne se lesnatá roklina Lukovská, počínajíc na sev.-záp. svahy hory Taliny, přes Radovesice k Bilíně, kdež ústí v údolí Běly. Jiné plochými stráněmi Kozího hřbetu a Hradiska uzavřené, dosti široké pod sev. svahem Ostrého počínající údolí vybíhá záp. směrem k řece Běle. Jest to údolí potoka Srpiny, tvořící záp. hranici Litoměřického Středohoří. Pod vrchem Hradiskem leží zde velká ves Merunice.

Velká Milešovka (815 m.) vystupuje zvonovitým tvarem osamotněle, vysoko nad okolní hřebeny a kůpy, hlubokými sedly a údolími od nich jsouc oddělena, jakožto cele lesem porostlá, znělcová příkrá homole. Čím výše tím stává se les nižším a řidším; na jižní straně jest listnatý, na severní jehličnatý. Svah zvláště na jihu jest příkrým (až 30° sklonu). Na plochém balvanovitém vrcholku nachází se rozsáhlá letní restaurace s mechem vyloženými ložnicemi (Mooshüten) kolem nádvoří zarostlého zakrnělým bukovím. Na nejvyšším bodu vztýčena trigonometrická výtka, sloužící též ku vyhlídce. Vylíčení vyhlídky odtud za jasného letního neb podzimního dne jest téměř nemožno. Radostné rozechvění zmocňuje se poutníka na vytouženém cíli stanoucího, u jehož nohou kolkolem rozkládá se ten nejkrásnější kraj. Citlivé osoby až k slzám pohnuty bývají, ano v zanícení nábožném, cítíce náhle velikosť a mocnosť Stvořitele a svou nicotu, ruce bezděky sepínají, hlavy obnažují, ano i na kolena klesají. Humboldt nazval vyhlídku z Milešovky jednou z nejvelikolepějších a nejkrásnějších celého světa. K vých. a záp. lesnatý chlum nad chlum vystupuje, až poslední modravými cimbuřími obzor lemují. Blíže v úvalech hor zelenají se šťavnaté lučiny, dále zeleň jejich s temném borů v jedno splývá. K severu nese se zrak přes nižší lesnaté hřbety a přes rolemi pokrytý kraj, sotva jen tuše hluboké, skryté údolí Běly; dohledá nad Teplice přes Doubravku a hnědouhel. pláň až v šedou dáli k příkré Rudohorské hradbě. Na jih kolem úpatí rozkládá se téměř jediný ovocný sad, zabíhá do údolí mezi skalnaté ostré, často zříceninami věnčené chlumy, obestírá jich boky, a v něm bělají se bezpočetné osady, probleskují stříbrné potoky a rybníky. Tu náhle černý mohutný Loboš a ostrý skalnatý Košťálov z houštiny zahrad se vypínají. K j. vých. u Litoměřic stříbrný pás Labe dalekým obloukem žírnou nížinu obepínaje, ztrácí se v temném lůně hor. Dále k jihu a jiho-vých. radostně oko těká kolem dvojvěžatého Hazmburku, přes zelenavý úval Oharky po slunné, znenáhla vystupující pláni podřipské, by spočinulo na zvonovitém tvaru posvátného našeho Řípu, konečně pak dále zrak náš se nese až tam, kde vinorodý Mělník a věže Hradčanské vynořují se z mlhavého obzoru Brdských hor.

Na vých. úpatí Milešovky táhne se hluboké roklinaté sedlo Paškopole, přes nějž vede silnice z Teplic do Lovosic a z něhož příkrým svahem náhle vystupují lesnaté stráně M. Milešovky (Kletečné, 704 metrů).

K vrcholu Milešovky vedou ze všech stran úpravné chodníky. Z Teplic nejsnáze dostoupíme vrchole přes ves Bilku (Pilkau), na sev. úpatí. Tato stezka jest nejlepší a nejstínější, i pro vozy, mezky tažené, sjízdná (b. m. čtverce neb bílé kříže). Jiné pěšiny: Na záp. z Kostomlat, na jih z Milešova a Velemína resp. Lovosic (b. m. čtverce), na vých. z Praskovic resp. z Ústí n. Lab. (b. zel.) (viz Ústí a, b).