Úštěk (Auscha, malá část Čechů) leží na trati k Litoměřicům a České Lípě a na konci lokální trati z Velkého Března a z Verneřic. Obec vznikla na pískovcovém hřbetu, tvořícím ostroh nad stokem potoka Haberského a Mukařovského. Od tohoto ústí jméno obce, položené malebně uprostřed zahrad a chmelnic. (Proslulý úštěcký chmel.) Jméno poukazuje na český původ města (11. stol.). Ve 14. století byl zde postaven pevný hrad, na němž seděli za Karla IV. pánové z Michalovic a po nich pánové z Dubé (jichž znak spatřuje se v erbu městském, neboť za Berků z Dubé povýšen Úštěk na město), z nichž Aleš prodal město r. 1426 Václavu Cardovi z Petrovic, který byl věrný Jiřímu z Poděbrad, za čež stavové katoličtí mu Úštěk vypálili. Vnučka Cardova Kateřina, provdaná za Jana Sezimu z Ústí, obdržela Úštěk věnem a když je král Vladislav II. propustil z manství, opevnil je Jan Sezima. Leč později zboží úštěcké rozpadlo se na několik dílů a po konfiskaci připadlo město Jesuitům. Po zrušení řádu připadlo fondu studijnímu, roku 1839 koupil je Ferdinand kn. z Lobkovic a r. 1871 Josef ze Schrollů. Farní kostel sv. Petra a Pavla (z r. 1765 - 69) má na hlavním oltáři Škrétův obraz. Socha Spasitelova od Seelinga. Ve starém zámku z roku 1677 umístěn pivovar a v nádvorní jeho zdi náhrobek Jana Sezimy. Nad pivovar vypíná se Pikhardská věž jako zbytek starého opevnění. Západní brána s věží byla sbořena r. 1830 a východní (lipská) r. 1859 při stavbě silnice. Na lipské bráně býval znak Berků z Dubé a deska s českým nápisem, vyprávějícím, že Jan Sezima z Ústí roku 1523 věž dal obnoviti. Byly přeneseny a zazděny po stržení brány na sousední dům. Synagoga na "českém předměstí" s písemnostmi z r. 1639, israelitský hřbitov (u Lhoty) s náhrobky ze XVI. století.