Úštěk (Auscha, malá část Čechů) leží na trati k Litoměřicům
a České Lípě a na konci lokální
trati z Velkého Března a z Verneřic.
Obec vznikla na pískovcovém hřbetu, tvořícím ostroh nad stokem potoka
Haberského a Mukařovského. Od tohoto ústí jméno obce, položené malebně
uprostřed zahrad a chmelnic. (Proslulý úštěcký chmel.) Jméno poukazuje
na český původ města (11. stol.). Ve 14. století byl zde
postaven pevný hrad, na němž seděli za Karla IV. pánové z Michalovic
a po nich pánové z Dubé (jichž znak spatřuje se v erbu městském,
neboť za Berků z Dubé povýšen Úštěk na město), z nichž Aleš
prodal město r. 1426 Václavu Cardovi z Petrovic, který byl věrný Jiřímu
z Poděbrad, za čež stavové katoličtí mu Úštěk vypálili. Vnučka Cardova
Kateřina, provdaná za Jana Sezimu z Ústí, obdržela Úštěk věnem a když
je král Vladislav II. propustil z manství, opevnil je Jan Sezima.
Leč později zboží úštěcké rozpadlo se na několik dílů a po konfiskaci
připadlo město Jesuitům. Po zrušení řádu připadlo fondu studijnímu, roku 1839
koupil je Ferdinand kn. z Lobkovic a r. 1871 Josef ze Schrollů.
Farní kostel sv. Petra a Pavla (z r. 1765 - 69) má
na hlavním oltáři Škrétův obraz. Socha Spasitelova od Seelinga. Ve starém
zámku z roku 1677 umístěn pivovar a v nádvorní jeho zdi náhrobek
Jana Sezimy.
Nad pivovar vypíná se Pikhardská věž jako zbytek starého opevnění. Západní
brána s věží byla sbořena r. 1830 a východní (lipská) r. 1859
při stavbě silnice. Na lipské bráně býval znak Berků z Dubé a
deska s českým nápisem, vyprávějícím, že Jan Sezima z Ústí roku 1523
věž dal obnoviti. Byly přeneseny a zazděny po stržení brány na sousední
dům. Synagoga na "českém předměstí" s písemnostmi z r. 1639,
israelitský hřbitov (u Lhoty) s náhrobky ze XVI. století.