Třebenice jsou poprvé uváděny roku 1227 a jejich nejvzácnější památkou je ilustrovaný Třebenický kancionál z let 1574 - 78. Kostel Narození P. Marie pochází z let 1591 až 1601. V secesním evangelickém kostele je dnes Muzeum českého granátu.

Přímo nad Třebenicemi se vypíná malebná zřícenina hradu Košťálov. Koncem 19. století ji na žádost MUDr. Václava Paříka osobně prozkoumal znalec českých hradů August Sedláček a zjištěné historické údaje zveřejnil v knize Děje Třebenické.

Lovosice - Třebenice a Výlety z Třebenic.
Z Lovosic dříve označenou cestou přes Sulejovice, Jenčice do Třebenic. Nebo vlakem přes Čížkovice.
Třebenice leží v půvabné krajině pod troskami hradu Košťálova. Proslulé ovocnářstvím, dříve i obchodem s granáty, na Třebenicku dobývanými a pláchnutými, hlavně však boji národnostními v době českého uvědomění, vštípeného a udržovaného nezapomenutelným Drem Václ. Paříkem, vůdcem a representantem českých Třebenic a českých menšin na severu.
Třebenice leží na jižním úpatí Košťálova, na pravém břehu potoka Modly. Jsou původu prastarého. V místech jeho bývalo staré pohanské obětiště "třebiště". Dle Palackého Třebenice v nejstarším rozdělení země České tvořily s okolními obcemi jednu župu či dekanát, sahající mezi Labem a Ohří až za Chožov a Kozly a pod  Milešovku, pojímající mimo Lovosice a Libochovice 29 míst. Kol roku 1228 byly Třebenice poddány ženskému klášteru sv. Jiří na Hradčanech. Po 200 letech zastaveny Třebenice (r. 1420) králem Zikmundem (zároveň s Čížkovicemi) slovutnému a statečnému pánu Janu Kaplíři ze Sulevic, za něhož jsou povýšeny na město. Zároveň s úřadem konšelským obdržely Třebenice právo užívání pečetě se znakem sv. Jiří. Husitské vojsko leželo dvě neděle u Košťálova r. 1422 po marném obléhání Karlštejna. R. 1426 patří Třebenice k městům oddaným Sigmundovi a osazeným jeho spojenci. Proto přitáhl sem Prokop Holý se svým lidem a snadno dobyv ohraženého města, táhl ihned dále na Teplice, Krupku a Duchcov. R. 1575 obdrželi Třebeničtí od abatyše Doroty z Krumlova právovárečnost. Za českého povstání přidržovali se Třebeničtí strany protikatolické, proto po Bílé hoře odňata jim všechna privilegia na dobu deseti let. Hodně zakusilo město za války sedmileté od Prušáků kontribucemi, vojskem vymáhanými, loupením a drancováním. Roku 1813 přišli kozáci od Chlumu a v třebenické Soukupově vinárně propili řád Čestné legie francouzského generála Vandamma, jenž zajat, odhodil svůj plášť s odznaky vojenské důstojnosti. Za císaře Josefa II. zavedena, jako všude, do škol i úřadů němčina, ač tu téměř jediného němce nebylo. Od té doby nastávalo poněmčování Čechů třebenických, jehož následky jsou citelny dodnes. (Jména německých předáků poukazují na český původ.) České uvědomění vnesl do Třebenic Dr. Pařík, jenž v r. 1867 jako praktický lékař se zde usídlil. Tak v roce 1880 přihlásilo se k české národnosti ze 1460 obyv. 1090, k německé ostatních 370. Počátkem roku 1885 jest u purkmistrovského úřadu jednací řečí opět čeština.

MUDr. Václav Pařík (1839 - 1901), významný český buditel, působil v městečku od července 1867 až do své smrti. Dům, ve kterém žil, je sice označen pamětní deskou, bohužel je však zcela znehodnocen mladší přestavbou.

Z památností třebenických na prvním místě jest velký kališnický kancionál či graduál (z r. 1574 - 1578), chová se nyní na faře a jest každému přístupný. Váží přes 37 kg; rozměry 60 × 50 cm. Patří k nejvzácnějším a největším rukopisným památkám českým. Původně měl 8 kop pergamenových listů. Časem bylo 7 listů vyříznuto, z nichž dva vráceny a ostatní zmizely. Překrásné malby značné ceny umělecké (kolorit krásně zachován) a bohaté zlacení. Provedeny byly nákladem jednak jednotlivých měšťanů, jednak nákladem jednotlivých cechovních pořádků Matoušem Ornysem z Lindperka, malířem a zeměměřičem, r. 1574. Obsahuje české zpěvy církevní s notami (kresleno různými barvami, nebo i zlaceno). Píseň ke cti M. Jana Husi byla katolickou vrchností později částečně vymazána. Kniha má svoji historii. R. 1605 dána byla v zástavu městu Lounům. Též v tomto století (17.) zmizely z knihy některé listy. Později vznikl spor, patří-li kancionál městu či faře. V revolučním roce 1848 14. září přitáhla národní garda třebenická před faru, vzala ji útokem a kancionál odnesla na přání občanstva na radnici. Když pak hejtmanství litoměřické nařídilo navrácení kancionálu, prohlásili starosta i radní s celým výborem resignace na své obecní funkce, ježto celé město si přeje míti knihu na radnici. Kancionál ponechán proti potvrzení dočasně na radnici, ale později podařilo se faře dostati jej zpět. Později obnovil se znovu spor, když rozšířily se pověsti, že drahocenná kniha má být prodána, ale kancionál zůstal na faře, jest dobře ošetřován a každý návštěvník velmi ochotně přijat a poučen.

Kostel Narození Panny Marie z r. 1384. Po požáru 1570 věž přestavěna. V postrnních stěnách dvě umělé alabastrové řezby. Starožitná kovová křtitelnice z dob Ferdinanda I., četné starožitné náhrobky (Borena ze Lhoty a j.), kališnický vytesaný nápis (pod varhanami), zakrytý obrazem. - "Paříkovo museum" (v někdejším Paříkově domě na náměstí), pečlivě snesená sbírka starožitností a nerostů, nalezených v okolí Třebenic. Diagramy, obrazy, mapy, písemnosti. Nejstarší zápisy z r. 1434, viničné knihy z r. 1612 s podobiznou Jakuba Horčického z Tepenče, hejtmana kláštera sv. Jiří na hradě Pražském. Nálezy z Košťálova, Vlastislavi, Hazmburka, nálezy z okolních pohanských hrobů a žárovišť. Cenná pyropová sbírka, pořízená Drem. Paříkem a Karlem Křenkem, vystavena na jubilejní výstavě r. 1891 a poctěna čestným diplomem. Sbírky třebenického musea krom toho byly vystaveny častěji na různých výstavách (ve Vídni a v Praze), poctěny právem ražení zlaté medaile, bývaly navštěvovány v Třebenicích vynikajícími odborníky a sloužily jim za materiál ke spisům vědeckým (Dr. Jar. Jahn, Bedřich Katzer, Č. Zahálka, Dr. F. Slavík, Hans Ochmichen z Freiberku, Jiří Kunz z New Yorku, prof. B. Bauše, prof. Aug. Sedláček, prof. F. Prusík, dr. Píč atd. atd.). Na severozáp. návrší pěkně položený německý evangelický kostel.
V domě čís. 138 narodil se r. 1770 František Pettrich, vynikající sochař a ředitel akademie v Drážďanech. Dějiny města Třebenic napsal A. Sedláček (Nákladem obce Třebenické).
Na čedičovém úpatí košťálovském dařila se odedávna výborná réva, stejně jako znamenité druhy ovoce. Zpracovávati ovocné plodiny továrnicky měla "První česká akciová továrna na zužitkování plodin v Třebenicích", která přešla po letech do soukromých rukou p. Ferd. Kraupnera. Po jeho smrti vede ji Karel Kraupner. Podnik jest též výbornou váhou českého kapitálu na severu, povšímaného Němci a opomíjeného českými investicemi. (Kapitály bank, utopené v Haliči, Bukovině a j., mohly zde vykonati lépe svoje poslání.) Továrna zpracovává ovoce i zeleniny vším možným způsobem (kompoty, marmelády, povidla, ovocná vína, nakládaná zelenina, likéry). Elektrická energie vlastní výroby a spotřeby. Největší spotřeba jablek a švestek (prvých na 200, druhých přes 100 vagonů ročně). Švestky zpracovávají se na povidla a slivovici. (Největší vakuum po skončené várce vychrlí 30 q povidel. Slivovice vyrobí se ročně 300 hl.) Za války šly výrobky továrny po celém Rakousku a zvláště hojně do zemí okupovaných. Podle obratu peněžního a počtu zpracovaného materiálu jest Kraupnerova továrna největší firmou svého druhu v Československu. Za světové války vznikla v Třebenicích nová podobná továrna Víden - Rybář, která dobře prospívá. Menší výroba spec. likérů jest firma Ant. Vanický. V městě je několik závodů na vývoz ovoce z Třebenicka.
Bezprostřední okolí Třebenic skytá krásné, vděčné procházky (kol potoka Modly); město samo nabízí se nám (jakožto město české) nejlépe co východisko do vlastního Středohoří i pro delší pobyt.