Libochovice (město na 3000 obyvat.), osada vznikla v dávných dobách. Jméno nepochází od Libuše, jak kdysi vykládáno, nýbrž od rodu Ljubochoviců, jako většina dávných českých jmen osad, končících na -ice, poukazuje původem na rody, kmeny. Krajina libochovická byla z prvních, obsazených Slovany. (Jan Erazim Wocel výslovně podotýká to v "Pravěku země Č." a svědčí o tom také četné nálezy popelnic, předmětů bronzových, koster a j. V r. 1913 nalezl p. Jiří Pokorný z Libochovic nad Poplzy, v místě zvaném "v lyzích", 3·50 m pod povrchem, v neporušených vrstvách cihlářské hlíny, stopy člověka diluviálního. O nálezu pojednal v "Archeologických památkách" a po rozboru prof. drem Lub. Niederlem, prof. drem Jindřichem Matiegkou, ředitelem J. Maškou a j. určitě zjištěn jako na dvou místech v Čechách: v Lubné u Rakovníka a v cihelně Jenerálce v Šárce u Prahy.) - Několika požáry bylo poničeno mnoho historických památek v městě. Zprávy z XIII. stol. nejsou určité, ježto někteří mají za to, že běží tam o Libochovičky u Tuchoměřic, v dřív. dobách často též Libochovice nazývané. O tvrzi je bezpečná zmínka z r. 1336, kdy král Jan, jenž od Hynka ze Slivna, držitele hradu Klep (později Hazmburk), statky koupil a zmíněného roku spolu s Budyní se Zbyňkem Zajícem, od té doby zvaným z Hazmburka, vyměnil. V rodě jeho zůstaly až do r. 1558 a dle něho znak města: v modrém poli stříbrný zajíc v koruně. Městečkem jmenovány r. 1379. Za válek husitských Libochovice s okolím (i okolí Hazmburku) byly často průchodištěm husitských vojsk. O plenění husitským vojskem, jak se v některých podružných kronikách děje zmínka, není v historii nikde dokladů. Zdá se pravděpodobno, že útočili Husité na Hazmburk, sídlo mocných nepřátel, věrných katolické církvi, známo jest však pouze, že Prokop Holý před výpravou do Saska a Horní Falce v prosinci 1429 sbíral vojsko v kraji mezi Krupkou, Kadaní, Hazmburkem. Při páté výpravě křížové proti Němcům (v kraji Plzeň, Horšův Týnec seskupeno vojsko) Prokop Holý odvádí z krajiny vyčerpané své voje do krajiny méně vyssáté mezi Berounkou a Ohří (opět u Hazmburku se zjevují Husité). V r. 1432 se připomínají pleny Sirotkův v okolí Hazmburka (pro zášť se Zbyňkem Zajícem). Tolik je známo o průchodu vojsk husitských nejbližším okolí Libochovic. (Možno srovnati s podrobným vypsáním Hanuše Kuffnera: "Husitské vojny v obrazech".) Rovněž zjištěno, že r. 1424 Žižka cestou od Žatce a Loun ku Praze navštívil Libochovice a tehdy prý na místě před radnicí, kde stojí dnes socha Panny Marie, dal upáliti 4 hříšné katolické kněze, svůdce a násilníky paní a dívek libochovických.

Nejcennější památka na náměstí - sloup z roku 1709 - zpodobňuje celou svatou rodinu: P. Marii na vrcholu, její matku sv. Annu, otčíma sv. Josefa a Ježíška, hodně podobného Pražskému Jezulátku.

Roku 1507 měly Libochovice již právo konati 4 výroční trhy a r. 1560 povýšeny Ferdinandem I. na město s právem voliti purkmistra, 12 konšelů, z nichž každý zastával úřad 1 měsíc v roce, a na pečetích užívati červeného místo zeleného vosku. 1558 koupil Libochovice Jan st. Popel z Lobkovic, po něm vládl na zámku libochovickém Jiří Popel z Lobkovic (portrét jeho v Roudnici v Lobkovické obrazárně), který upadl později v nemilost Rudolfa II. a po dvanáctiletém vězení a útrapách na Lokti utracen r. 1607 pro velezradu, statky jeho konfiskovány a dány Sigmundovi Báthorymu, sedmihradskému knížeti, který očistiv se před císařem ze zrádných rejů a úskoků, na milost přijat a zařazen mezi stavy království Českého. Od r. 1604 do 1610 seděl Báthory na zámku libochovickém. Sotvaže vyléčil se z těžkého záchvatu mrtvice, kul zrádné plány, vyhrožoval císaři a lál Libochovicím, které raději by zaměnil za Krumlov, odkud je blíže do Rakous, Moravy a Italie, kde hodlal uskutečnit své plány vzpoury. Byl však zatčen, odvezen do Prahy a vězněn. Po tříletém věznění zemřel. Libochovice připadly Adamovi ze Šternberka, jemuž je dal císař Matyáš. Nový držitel byl nejvyšším purkrabím pražským. S podsekretářem Pavlem Michnou podepsal majestát Rudolfa II. o svobodě náboženské ze dne 5. července 1609 a vyjednával pak mezi Rudolfem a stavy v záležitostech vojska Pasovského. Panství budyňské koupil za 150.000 kop míšenských (720.000 Kč). Měšťanům libochovickým potvrdil právovárečnost, danou jim výsadou Jiřím Popelem z Lobkovic a pak ustálenou r. 1841. Při volbě krále hlasoval pro Ferdinanda II., byl pak spolu s Vilémem Slavatou, Jaroslavem Bořitou z Martinic, Matějem Děpoldem z Lobkovic za místodržícího ustanoven. Dne 23. května 1618 za přítomnosti jmenovaných místodržících pronášel na hradě pražském vážnou a mírnou řeč k nespokojeným stavům, žádaje je, aby se varovali všeho násilí, byl však zároveň s Děpoldem z Lobkovic ze sálu vyveden, načež došlo k historické defenestraci: Slavata, Martinic i písař Fabricius rozezlenými stavy byli z okna vyhozeni. Tím vzniklo vzbouření stavů českých proti císaři.

Rovněž v Libochovicích dotváří okolí řeky venkovskou idylu, dokonce i v přímém sousedství honosného zámku. Kostel Všech Svatých byl původně gotický, věž k němu přistavěli až v roce 1541. Vnitřní výzdobu zničil požár v roce 1661. Hlavní oltář z roku 1745 zdobí sochy Bartoloměje Edera.

Po smrti Adama ze Šternberka nástupci jeho prodali panství libochovické r. 1676 hraběti Gundakarovi z Dietrichsteinu. Dietrichsteinové vymřeli 1850 a panství přešlo na Herbersteiny, v jejichž držení je dodnes. Největší požár vyšel ve městě r. 1676 (vyhořelo celé město). Za Dietrichsteina zámek přestavěn r. 1683 - 1689 od Itala Antonia de Porta, který stavěl rovněž zámek roudnický a byl trvale stavitelem roudnického Lobkovice. Roku 1800 vyhořelo znovu celé město, kromě zámku, kostela, fary, židovské čtvrti a několika domků v Koštické ulici.
Zámek libochovický stojí na místě někdejšího hradu pánů Hazmburků. V druhé pol. XVI. stol. jej obnovil Jan st. z Lobkovic. R. 1661 vyhořel a znovu vystavěn kolem 1683 - 1689. Kamenickou práci prováděl Jakub Mithofer. Zámecká věž a kaple jsou gothické (severní strana zámku). K západní straně kostela přiléhá věž, původně zvonice, nyní vodárna. Zbytky starého zdiva poukazují na to, že starší budova se prostírala v místě mezi nynější budovou a kostelem a byla prý s kostelem spojena mostem. Nový zámek ve slohu pozdní renaisance je rozložen kolem obdélníkového nádvoří. Sala terrena na jižní straně, otevřená třemi arkádami na toskánských sloupech do dvora i do parku, je čtverhranná, nízká místnost pestře vyzdobená (perspektivické, štukové italské krajiny s četnými zříceninami) zdá se býti zříceninou s klenbou, zdobenou reliefy různých fantastických mořských netvorů, místy zdá se být pobořena a otvory spatřuje se nebe s anděly. Napodobení starého zdiva a množství lesklých škeblí po stěnách. Řada velikých vzdušných pokojů jest moderně zařízena, jen stropy a kamna staré, původní. Na stropech štukové rámy a malby, které, zdá se, pozdějším přemalováním byly pokaženy. JAN PURKYNĚ - Profesor w léčitelstwj na uniwersitě Wratislawské (Breslau) - Narozen 1787, 17. prosince w Libochowicjch Četné rodinné podobizny, z nichž zajímají obraz knížete Ferdinanda Gundakera z Dietrichsteina a kardinála Františka Dietrichsteina, pak práce Rudolfa Béma; nejposlednější rodinné portréty dávají přemýšleti o našich výborných českých portrétistech, z jichž štětce mohly vyjíti daleko krásnější. Sbírky přírodovědecké, národopisné a umělecké z cest po Indii a Egyptě. Za zámkem na východní stranu prostírá se až k cukrovaru velký anglický park, miniatura Versailského (v něm na 200 mohut. dubů). Před zámkem (k severu) stojí socha od Strachovského, poprsí Jana Ev. Purkyně, který se na zámku libochovickém 17. prosince 1787 narodil (Purkyňův otec byl tu panským obročím), jako slavný fisiolog získal si uznání všech kulturních zemí Evropy a roku 1869 i s rodinou povýšen byl do stavu rytířského. Vedle jména Purkyně pojí se k libochovickému zámku vynikající jméno českého literáta a buditele. Jest to dramatický básník František Turinský, od r. 1823 do 1826 aktuárem na zdejším panství, pak vrchním od r. 1845 až 1850. V Libochovicích uzavřel první sňatek a také, přes obtíže a zaneprázdnění těžkou službou, literární činnosti se věnoval.
O Libochovicích říkalo se, že jest zde zámek bez základu a pivovar bez střechy, ježto v zámeckých sklepích nacházel se pivovar velkostatku. Pod zámkem na straně jižní býval mlýn a dřevěný most přes řeku Ohři, která zde přes jez spadá a jest hybnou silou turbiny panského vodovodu. Namísto mostu dřevěného jest most železný. K němu vedou na kamenné pobřežní vyzdívce sochy svatých, z druhé polovice 18. a 19. století pocházející. (Cena umělecká nepatrná.) Naproti západní straně zámku, v blízkém sousedství, stojí kostel Všech Svatých (děkanský). Již r. 1382 připomíná se jako farní.

Partie z mostu.

Zámek v Libochovicích vznikl z gotické tvrze renesanční přestavbou v roce 1560, ale o sto let později byl zničen požárem. V letech 1683 - 90 se budování nového zámku chopil významný roudnický stavitel italského původu Antonio della Porta. Italští štukatéři i sochař Jan Brokof se podíleli na výzdobě hlavního Saturnova sálu.

Nejstarší částí stavby jest renesanční věž, zbudovaná dle vytesaného letopočtu r. 1541 a dle erbu od Jana III. z Hazmburka. Kostel vyhořel po prvé r. 1624 a po druhé r. 1661. Tenkráte povolala hraběnka Ludmila Sternberková stavitele Vlacha, jménem Dominika, který ale, aniž dokončil stavbu, uprchl. R. 1700 započal novou stavbu palír Filip Cžok, tato r. 1705 vysvěcena, dokončena však teprve za děkana P. V. V. Hennigera za Seeberků. Vnitřek kostela jest zdobný, barokní, pestrý a okázalý. Hlavní oltář s dobrým barokovým svatostánkem, postaveným r. 1745 truhlářem Martinem Polákem z Budyně. Sochy od Edra z Budyně. V kněžišti pěkné sochy sv. Josefa a sv. Antonína. Rovněž v postranních kaplích dobré práce: dřevěné sloupové architektury a obrazy Ježíše Krista a Matky Boží, mensy a rámy z umělého mramoru. Kazatelna dobře řezaná, postavená Josefem Kleinem za 227 zl. a pozlacena Josefem Dittmannem z Bíliny za 330 zl. Velmi dekorativní varhany, zdobně řezané dubové lavice. (Fara libochovická byla až do r. 1852 nejbohatší v Čechách, později ustoupila faře Budyňské. Že však za dřívějších patronátních komisařů císařských nevedlo se farářům příliš dobře, o tom svědčí v knihovně konsistoře pražské uložené četné stížnosti odtud. Obsáhlá a charakteristická žalobná a prosebná listina libochovického faráře Jana Jonáše z Velryby arcibiskupu Antonínu z Mohelnice (r. 1505 - Kaubek, str. 136). - R. 1852 jmenován na libochovickou faru farářem a českým děkanem znamenitý muž, vlastenecký kněz a buditel, jeden z nejosvícenějších, P. Antonín Vojtěch Hnojek. - Pod kostelem na jih teče řeka Ohře, při ní rozsáhlý přirozený městský sad. Na sever od kostela vchod do náměstí. Sousoší P. Marie před radnicí; blízko sochy stával pranýř a visutý koš pro porušovatele měr a vah, naproti na východní straně slušně provedená socha sv. Rocha.
V Libochovicích nalézá se na radnici krajinské museum, v němž jsou zajímavé nálezy z doby skrčených koster, z doby laténské (z dob císařství římského), z hrobů žárových a z pozdní doby slovanské, památky městské, tiskoviny, předměty národopisné a umělecké. Sbírku památek po J. E. Purkyňovi uložil do musea p. B. Mayer. S krajinským museem spojeno jest též museum válečné.
V městě jest (ve škole) bezplatná studentská noclehárna KČST. Na radnici mají menší a větší stříbrné pečetidlo s městským znakem.

areálu je pamětní síň významného českého vědce Jana Evangelisty Purkyně, zdejšího rodáka. Libochovický zámek je také proslulý francouzským parkem.

Zastávku v Libochovicích spojíme s návštěvou zříceniny hradu Hazmburka. Ulicí "Sv. Čecha" kolem Hospodářského družstva dáme se ke hřbitovu. Na hřbitově kostelík sv. Vavřince, postavený na místě starého z r. 1601, Petrem Pavlem Columbanim, stavitelem a měšťanem roudnickým, v roce 1720 - 1722. Nad vchodem ve výklenku dobrá socha sv. Vavřince s rožněm. Cenných zajímavých náhrobků tu není, vyjma slušný empirový náhrobek s ženskou figurou blízko středu hřbitova. Při západní zdi má hrob básník Rudolf Pokorný, který byl v Libochovicích krátce před smrtí okresním tajemníkem; vedle něho leží Josef Ježek, notář a literát a nedaleko kostelíka na straně severní Filip Drha, autor mnoha vlasteneckých básní, politických satir (staré Vilímkovy Humory), žurnalista a neúnavný upřímný menšinový pracovník, bojující po boku dra Paříka v Třebenicích, přesídlivší pak do Libochovic, a přírodozpytec Klapálek.
Před hřbitovem při Klapské silnici stojí kamenný sloup s kapličkou, opatřenou čtyřmi reliefy: Ukřižování, Salvator, nástroje umučení a monogram. Na dolní části podstavce lze čísti: "Leta MDLXXXIX tato Božy Muka ke cti a chvale Božy od ctihodneho knyeze Jana z Vinorze toho času fararze v miestecku Libochovicych a slowutneho muže Waclava Kunatky miesstienina a primasa tohoz miestecka nakladem společnym gsau postavena." Zajímavo je, že Jan z Vinoře, tehdy farář libochovický, byl onen, jenž zakrátko potom (1599) objevuje se v knize: "Příhody Vácslava Vratislava svobodného pána z Mitrovic, které on v tureckém hlavním městě Kontantinopoli viděl, v zajetí svém zkusil a po šťastném do vlasti své navrácení... sepsal..." P. Jan z Vinoře byl spolu s Mitrovcem od Turků zajat a jako zajatec k němu přikován. Později oba zajatí za 200 dukátů vykoupeni.
Blíže sloupu vede polní cesta přímo k rozvalinám hradu Hazmburku (něco přes 3 km vzdálenému).
Libochovice jsou město úplně české. Spojení drahou jest trojím směrem: 1. Libochovice - Louny, 2. Libochovice - Vraňany, 3. Libochovice - Lovosice (vesměs dráha lokální). Město lze voliti vhodně jako východisko k výletům do Středohoří a do Polabí. Hotely: U černého orla, U tří lip, Libuše. Vinárna Marouškova a Zahálkova. Stavebně město se značně rozšířilo, žel, že velmi nevkusně. Město obklopeno krajem hospodářským, úrodným. Průmyslové závody: Herbersteinský cukrovar, sklárna. Dobré dějiny Libochovic, hlavně panství zdejšího, sepsal Arnošt Kaubek.

Litoměřice Litoměřice Terezín Terezín Lovosice Lovosice Milešov Milešov Třebenice Třebenice Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Velké Žernoseky Velké Žernoseky Oparno Oparno Třebívlice Třebívlice