Klapé je památné sesouváním vrstev na úbočí Hazmburka v letech 1882,
1898, 1900. Po trvalých jarních deštích voda prosákla až na březenské
jíly hutné a mastné a po těchto jako po kluzké šikmé ploše obrovská
masa země a kamenů počala se posunovati na úbočí, způsobujíc mocné borcení
a vlnění půdy, jemuž za oběť padla valná část obce; nyní postavena níže
na místě bezpečném. Geolog prof. J. N. Woldřich r. 1899
ve Věstníku král. české společnosti nauk vypsal katastrofu: "Sesutí
u Klapého z roku 1898", byv vyslán, aby případ prozkoumal
a podal záchranné návrhy. (Záchranné návrhy Woldřichovy se neosvědčily a zcela
bezúčelná opatření státu zhltla 60 - 100.000 zl.) Starožitný
jest klapský kostel sv. Jana Křtitele, již r. 1365 farní. Na Hazmburk vystoupíme obejdouce svah k dvorci Podhoře. Mineme čedičový lom se vzácnými pěti- a šestihrannými sloupy a vejdeme do lesíka, jímž cesta vede ke hradu. Na vrcholu čnějí na svahu jižním kulatá černá věž, na severním, vyšším, světlejší čtverhranná, hlavní. (Hazmburk jest 417 m vysoký.
Dalimil
uvádí jako zbudovatele Lévu z rodu Vlastislavova. Jisto jest, že na počátku
14. století náležel hrad, původně Klepy zvaný, Hynkovi ze Slivna.
Král Jan jej koupil a r. 1336 prodal Zbyňkovi Zajíci ze Žebráka, který
po tehdejším způsobě dal mu jméno "Hassenburg". Zajícové z Hazmburka
byli vždy na straně katolické.*) Hazmburkové, válkami vysíleni, zchudli,
hrad neopravovali, takže v 16. století začal bráti za své a kolem
roku 1600 byl už pustý. Páni Zajícové vystavěli si znovu na starých
základech v Budyni zámek (v druhé polovici 15. století) a tam
se uchýlili. Hazmburk stojí na strmém skalnatém kopci čedičovém. Kulatá věž rovněž z čediče, čtverhranná (na jejíž vrcholu později uděláno cimbuří) z tesaného basaltu a návoží z kvádrů pískovcových; jest asi 40 m vysoká. (Do nedávna ještě žili pamětníci zbytků gothické kaple při bílé věži; dnes není po ní ani památky.) K hradu Hazmburku vztahují se mnohé pověsti. O pokladech, o víně v zasutých sklepích a nejznámější o rytíři z Košťálova Věslavovi, který zamiluje se do krásné a něžné Lucie, dcery pana Zajíce, zasnoubené již cizímu, vznešenému rytíři.
Věslav, nepoznán, zúčastní se turnaje a pro pannu Lucii koná divy udatenství
a jako vítěz má se státi chotěm jejím. Pán hradu však, rozezlen, káže mu přivésti
takovou saň, jaké sv. Jiří na Hradčanech jícen kopím proráží, pak
že dostane Lucii. Věslav se po letech skutečně vrátí s drakem, ale
hrad je zpola pustý, Lucie ve skleněné rakvi leží mrtva. Jakmile dotkne
se jí Věslav, ožije, vstává, z jejích ňader prýští krev a z té rozkvétají
rudé kvítky. Té noci oba se v lásce sloučí a ráno jsou mrtvi, ale
zjev bílé dívky, z jejíž ňader tryská krev, přetvořující se v kvítky
na úbočí, jakmile se ozve roh ponocného v Klapém před půlnocí, vstane
na cimbuří… Vyhlídka z Hazmburku je krásná, neboť vrch sám leží uprostřed rovin osamocený. Poohří od Loun, Lounské vrchy, Ranská hora, Oblík, Milá, pak Bořen na západě, Peruc, Slavětín na jihozápadě, celý pás vrcholů Středohor s Hrádkem, Horou, Hradišťany, Milešovkou, Ostrým, Košťálovem, Lovošem, Radobýlem, Třebenice, Třebívlice, Dlažkovice, Lovosice, Litoměřice, Terezín, Brozany, Doksany, Bohušovice atd. k severu a severovýchodu, kde zjevuje se Sedlo, pak oba Bezdězy, Rálsko, Ještěd. Pohled k Budyni a Roudnici na východ a jihovýchod, kde k nebi zvedá se do obzoru památný Řip s bílou kapličkou. Na jihovýchodě Libochovice a na jihu nad stráněmi, částečně skrytými háji, přechod k Slánsku a Kladensku.
Botanická zajímavost jest pod Hazmburkem rostoucí ohnivě rudá mochyně (Physalis), svítící jako lampionky z prořídlých keřů na podzim barvou cinobrovou, na sever místy též vous sv. Ivana. Roste rovněž hojně pod Košťálovem.
První
opravné práce provedeny byly r. 1888 a tak hrad ušetřen od zkázy,
jíž, bohužel, tolik krásných a vzácných památek propadá vinou buď netečnosti
nebo nezámožnosti držitelů. Na svahu nalezeno mnoho starožitností.