Před existencí děčínského zámku se snad ve vyvýšené poloze nad řekou rozkládalo dávné hradiště Děčanů. Gotický hrad byl založen po r. 1249 a renesanční podobu mu vtiskli kolem r. 1573 pánové z Bünau. Po r. 1628 byla tato protestantská šlechta donucena k prodeji, panství získali Thunové. Barokní přestavba probíhala v 17. i 18. stol. V zámeckém areálu se r. 1832 narodil zakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš, jehož jméno nese současný most přes Labe, zprovozněný v r. 1933. Thunové  zámek v r. 1932 prodali státu. Od té doby sloužil jako kasárna, kde se vystřídalo několik armád. Jako poslední jej snad definitivně opustila v r. 1991 sovětská vojska.

Děčínské nové město se začalo rozrůstat koncem 19. století. Budovu se dvěma věžemi na obzoru nechal postavit řád Sester křesťanské lásky, který zde založil penzionát pro dívky. Sestry se zabývaly pedagogickou činností, zatímco chovanky zajišťovaly provoz.

Děčín, původní jméno prý Dačín. Pohraniční celní stanice a připojovací stanice k dráze saské. Znak městský jest v červeném poli český lev, držící třemi tlapami stříbrnou parmu. Děčín byl ode dávných dob sídlem kmene Děčanů. Po prvé se připomíná r. 1128, když choval v zajetí kněžice Břetislava, jenž zde r. 1130 byl oslepen. Správci hradu střídali se hojně. Od Bohuše z Března (1199), Markvarta z Března (1220), předka pánů z Lemberka a Vartemberka po Jana ze Stráže též z Vartemberka († 1316) a nejstaršího syna jeho Vaňka, jenž, zdědiv rozsáhlé statky otcovské v krajinách sousedních, ponechal Děčín a Střekov bratřím svým Janovi a Benešovi, jemuž i synovci Janovi Gastovi, když jim bylo panství děčínské vyhořelo, potvrdil r. 1370 císař Karel a Král Václav držení Děčína. Za nejstaršího syna Gastova Jana se okolí přílivem Míšňanů valně poněmčilo. Synové jeho pak byli Zikmund a Jan. Rozdělili se o panství děčínské, držíce každý polovici (1426 až 1454). Zikmund zůstavil po sobě mnohou dobrou památku, ale byl povahy vrtkavé a bojovné, toužící po větší a větší moci, až po ustavičných půtkách r. 1438 byl obviněn ze zrady a na rozkaz krále Albrechta zajat a ve vězení umořen. Po něm vládli na Děčíně synové jeho se svým strýcem. R. 1511 koupil Děčín Mikuláš Trček z Lípy, jemuž se zde "pro špatné cesty a ten lid tam německý" nelíbilo. Panství přešlo na bratry ze Solhauzu (jejichž činnost vedle usilovné germanisace a reformace také proslula budováním uměleckých památek na Ploučnicku i v celých severních Čechách), část pak na Rudolfa z Býnu a posléze, když páni z Býnů, ač stavovského povstání se nezúčastnili, ocitli se, nejsouce katolíky, na listině emigrantů ze dne sv. Fabiána a Šebestiána r. 1627, koupil je Kryštof Zikmund svob. pán z Thunu, kteréžto rodině dosud náleží. Válkami trpěl Děčín velmi často, osazen přechodně Sasy (1631), Švédy (1639), pak opět zpátky dobyt (1640), opět Švédy osazen (1648 - 1649), aby po dobytí Malé Strany volně po Labi bohatou kořist volně odvážeti mohli, Francouzi (1742) a pak často Prusy. R. 1813 za bitvy u Chlumu, byl děčínský zámek opevňován, ač císař Josef II. za své návštěvy r. 1779 se přesvědčil o jeho nedostatečnosti jako pevnosti. I v roce 1866 osadili Děčín Prusové.

Západní část děčínského náměstí (dnešní Masarykovo) uzavírají dvě významné budovy: někdejší hotel Grüner Baum (věžatý dům uprostřed) a radnice (nyní sídlo soudu), postavená v letech 1842 - 44 na místě starší radniční budovy.

Město původně stávalo při Ploučnici (Alt-Stadt), pro časté povodně přeloženo na opačnou stranu hradu. Barokový kostel Pozdv. sv. kříže na způsob sv. Petra v Římě. V něm malby od Kramolina. Zámek (1786 - 92) má 145 místností. V kapli obraz sv. Jiří od Berglera. V knihovně 70.000 svazků, mince, zbrojnice. V parku 2000 druhů růží. V parku též řetězová lávka (z prvních v Č.) přes Ploučnici. (Až do války sedmileté z bašty zámecké, na sever obrácené, zelo 8 jícnů dělových. Za války sedmileté je Prusové odvezli.) Rozsáhlý zámecký vinný sklep.
Dnes čilý obchod i průmysl v městě. Pivovar, továrna na olej, papírna, umělecký mlýn, plynárna, přádelna na bavlnu atd., atd. Obchod obilím, dřívím, ovocem (export). Velký železný most spojuje Děčín s Podmokly.

Okrasnou zahradu při zámku založil hrabě Maxmilián Thun. Zámecký zahradník František Jošt ml. zde koncem 19. stol. vybudoval rosarium, kde se pěstovalo na dva tisíce druhů růží, podle kterých vznikl název Růžová zahrada.

Pohled na Křížovou ulici ke kostelu Povýšení sv. Kříže. Řada domů vpravo byla v letech 1955 - 64 stržena, a tak se otevřel pohled na arkády pod Růžovou zahradou, do které lze odtud vystoupat po schodišti.