Skládá se ze dvou hlavních částí rozdělených opět nížinou i pahorkatinou počínající u města Ústí a od řeky Běly až k úpatí hor Rudohorských se prostírající. Tuto pahorkatinu i nížinu vyjmeme co čásť zvláštní.

1. Severní díl. Ohraničen k jz potokem Klýší (Kleischbach), jenž prýští se na sev. úpatí Středohoří a vpadá u Ústí do řeky Bělé – k s silnicí z vesnice Varvažova (Arbesau) do Podmokel vedoucí – a dále potokem s touto rovnoběžně tekoucím a vlévajícím se u Podmokel do Labe (Ajlava – Eulau neb Jilava). Čásť tato jest dosti souvislá, má táhlé hřebeny, spadá příkrými skalami znělcovými k Labi a přechází k severu v západním díle v pláň, na úpatím Rudohorském se prostírající. Čásť východní má však k severu příkré svahy a sice tím příkřejší, čím dále na východ.

otevřít detail

symbol otevře více informací o dané lokalitě

Jádrem středního dílu jsou tři mohutné hřebeny:

a) První nejjižnější táhne se ve směru sz mezi údolím potoků Klíše (Kleischbach) a Ryjického, mezi Posticemi, Stračíky, Zukmantlem, Žďárem, Arnsdorfem, Libovem, Ryjicemi, Neštěmicemi a Ústím, kdež končí jednak skalou Marienbergem, jednak vybíhá v pahrbky, na nichž rozkládá se severní čásť Ústí. Vysočinou od Varvažova až přes Žďár rozloženou souvisí na severu s již. úpatím nejvýchodnější části Rudohoří. Po vysočině té vede silnice Teplicko-Podmokelská tvořící přibližně severo-záp. ohraničení. Kdežto pak k s spadající ohraničující údolí Arnsdorf-Žďárské jest široké a mělké, stává se při přechodu ve směr jv u Žďáru (Sára) úzkým a poměrně hlubokým. Do něho ústí údolí Niesenhánské (Neznabohy) velmi srázné a hluboce v lůno lesnatých chlumů vybrázděné. Jižněji ústí údolí M. Chudéřovské (Klein Kaudern), Boztětické (Postické) velmi srázné, však dosti široké a mělké. Údolí k Labi spadající jsou vesměs příkrá a slujím podobná; jsou to zejména:

1. Údolí Stříbrnicko-Ústecké (Bertagrund), pod záp. strání Marienbergu. V jižní části leží předměstí ústecké Důlce, z něhož vede pěkná pěšinka podle potůčku do vsi Stříbrníku.

2. Údolí Topolické, vryté v lesnatou stráň hory Topolické, zvané Dilemannem.

3. Údolí Peklo (Hölle) od vsi Mlýnice (Leiniše) v hluboké prorvě až ke Sklepu (Keller), pak rovinkou ku Kr. Březnu se táhnoucí. Pode vsí Mlýnicí vrhá se potůček prýštící se na lukách Žežických přes čedičovou kolmou stěnu, tvoře vodopád. Až sem vede pohodlná, stinná stezka. Nejvyšší body části té leží severně od Ústí. Tvoří řadu hřebenů od Žežic až k Arnsdorfu se táhnoucích na rozhraní vod k j a s tekoucích. Nejvyšší jest Farský vrch (Pfarrbuchberg) nad Žežicema (500 m), Gratschenberg (552 m) mezi jmenovanými údolími vybíhají pak na s i j (k Labi) vždy více se nížící chlumy; tak sedlem u Žežic souvisí s vrchem Farským hora Topolická (Brand), pod jejímiž jižními stráněmi leží vsi: Topolice, Stříbrník, Kačky. Od Gratschbergu vybíhá j směrem hřbet, jehož j svah nad Boštěticemi pod jménem vrch Postický nebo Senný vrch (Heuberg) se zdvíhá. Sedlem Arnsdorfským souvisí s Gratschenbergem lesnatý hřeben mezi údolím Neznabožským (Niesehahn) a Klíšským až k Žďáru se táhnoucí, tvoří současně jz hranici této části.

b) Druhý severnější hřeben počíná znělcovou skálou Kozí Horou (Ziegenberg) zvanou a táhne se mezi údolími Ryjickým (Reinlickým) a Povrlickým do Labe ústícími, Arnsdorfsko-Žďárským a Mnichov (München), Čermná (Leickersdorf) k severu obrácenými mezi vesnicemi: Neštěnicemi, Ryjicemi, Líbovem, Něm., Čes. a M. Chvojnem, Libouchem (Königswald), Čermnou (Lenkersdorfem), Spansdorfem, Mírkovem (Mörkau) a Povrly. Nejvyšším bodem jest skalnatý chlum čedičový Blankenštýn (545 m) se zříceninami stejného jména. Pata jeho rozšiřuje se k severu v široký, mírný hřbet, na j vybíhá ostroh (hora Myšlovická), jehož opětný výběžek jest znělcový Kozí vrch, nad Labí strmící. Sedlem mezi Arnsdorfem a Kračínem (Gratschen) souvisí tento díl s prvním a sedlem mezi Čermnou a Mnichovem s třetím dílem. Ohraničující obě údolí jižní jsou velmi hluboká, klikatá a romantická. Severní údolí jsou opět mělká a široká. Na severu přechází hřeben tento znenáhla ve vysočinu podrudohorskou u Žďáru.

c) Třetí nejsevernější hřeben táhne se nejvyšším hřbetem podél vytknutého údolí Povrlecko-Čermná (Leickersdorf), dosahuje v Lerchenbergu (671 m) nad Jílovým (Ejlavou) nejvyššího bodu. Jih.-záp. úpatí rozšiřuje se v ploskou, širokou vysočinu k údolí Povrleckému a Prosemnáckému dosti příkrými boky spadající, táhlou horou Harrabergem nad Labem se končící (493 m). Dále vybíhá rovnoběžně s tímto hlavním hřebenem, hřbet nižší podél údolí Prosemné (počíná od vsi Javory [Ohrn]) k Borku. Jest to skupina Sedmihorská (Siebenbürge), pozůstávající z řady několika nevysokých malebných homolí na společném hřbetu, co své základně, pod vesnicí Borkem a nad Choroticemi krásnou lesnatou strání nad Labí se končících. K sv vybíhá jiný hřeben, rozvětvuje se konečně v nízkou hornatinu, vyplňující kout mezi potokem Ejlavou a Labí. (Nejvyšší bod této Pfafenberg.) Nejnižší bod jest ústí Ejlavy v L., při němž město Podmokly se rozkládá. Jest to zároveň nejnižší místo celého Středohoří. Potok Ejlava tvoří severní hranici oproti pískovcovým hraničním horám, avšak jen zeměpisnou, nikoli geologickou; neboť severní výběžky naznačené pahorkatiny pozůstávají z kvádrového pískovce, jež v zářezích dráhy Duchcovsko-Podmokelské na den vystupuje.

2. Střední díl. Rozkládá se mezi řekou Bělou a Labí a jest tímto a sedlem od Stadic přes Žím (Šímu) k Oujezdu, k Velemínu a k Žernosekám se táhnoucím, M. Milešovku od Velké oddělujícím ohraničena; čásť severní od sedla Stadicko-Dubicko-Zálezlyckéko až k Ústí se rozkládající tvoří mohutný, jednolitý horský val příkrých boků, širokého hřbetu (nejv. body Glabrberg [568 m] u Podlešína, Vanov [Stauden]) končící ostrohem Ferdinandkou, (nyní letní restaurace) nad Ústím. Val tento ve třech stupních od Labe se zdvihá. Prvním jest Ferdinandka sama, druhým Humboldshöhe, třetím oborou porostlá Grafenhöhe, jež v pláň s vesnicemi: Podlešín, Milbohov (Elbogen), Stebno, Dubice přechází. Příkré, křovinaté i skalnaté stráně polabské poskytují mnoho zajímavých tvarů. Tak pode vsí Podlešínem vybíhá z vysočiny lesnatý hřeben, který, náhle se níže, přechází ve skalný ostroh, kolmou, čedičovou, vrkoči podobnou skálou těsně k Labi dostupující (Vrkoč) a tvořící pravou stráň údolí Vrkočského. Jiný skalný čedičový útvar jest stráň zvedající se sloupovitě v několika vrstvách polokruhem amfitheatrálně nad vsí Vanovem jižně od Vrkoče, a jsoucí jaksi pokračováním podivné stavby tohoto. O kus dále za úbočí hory Vanova strmí dvé skal těsně vedle sebe, tvořící úzkou bránu (Mitzel-Matzels-Wand), níž stezka ze zdola nahoru vede. Dále tak zvaná Panenská skála (Jungfernspitze) osamělý balvan skalní též na úbočí hory Vanova, jižněji od M.-M. Wand.

Údolí jsou vesměs krátká a srázná. Nejsevernější jest hned za Ústím údolí Budhošské, jižněji údolí Vrkočské (počíná u Podlešína), jež uzavřeno v dolní části kolmou stěnou, přes níž řítí se proudy vodopádu. Až sem možno pohodlnou stezkou dostoupiti. Obě ta údolí ústí v Labe. Do Běly vybíhá údolí Milbohovsko-Trmické. Údolí Moravan-Zálezlyckým, v jehož hořejší části jsou malebné kaskády, kteréž sedlem Dubickým od údolí protilehlého Dubicko-Stadického odděleno, odlišuje se čásť sev. od části jižní středního dílu. Tato není již tak jednolitá a tvoří vysočinu, z níž vyčnívá M. Mylešovka. Západní okraj té vysočiny jest vyvýšen a tato k Labi zde příkře spadá (Dubický vrch, Litěchovické skály, Kubačka); severovýchodně sklání se vysočina znenáhla v údolí Běly, mírnými hřbety, co výběžky M. Milešovky, prostoupena. Jediné větší údolí počíná u Dubkovic a vybíhá u Litěchovic (Lichtovic) k Labi.

Údolí Běly od Ústí do Trmic jen po břehu pravém stráněmi lemováno, na levo rozkládá se nížina, co přechod v pánev hnědouhelnou. Za Trmicemi však mezi vysokými příkrými horami až k Stadicům se vine. Nejvýše na pr. břehu zdvihá se skála Breitenštýn s pěknou vyhlídkou. Druhý břeh náleží již jinému oddílu Středohoří.

otevřít detail

symbol otevře více informací o dané lokalitě

3. Jižní čásť souvisí sedlem Borislavsko-Velemínským, přes nějž vede silnice z Teplic do Lovosic, kteréž dělí vysoké a příkré stráně obou Milešovek od sebe – s částí střední. Rozkládá se od údolích již jmenovaných dělících obě tyto části, mezi Labem a Bělou až k potoku Lovosicko-Třebnickému (Modle), odtud pak přes Podsedice, Libčeves až k Merunicím a Bilíně. (Hlavním ohraničením k j, z a jz jsou silnice: z Lobosic přes Třebenice do Libčevsi a odtud severně do Biliny.) Tvoří hlavní ústřední čásť Středohoří, obsahujíc největší hory; jádrem jejím jest široký a rozlehlý horský val od Bořislavi přes Čenčice, Štěpánov, Lukov až ku Skalici se táhnoucí, z něhož příkře, hlubokými údolími od vlastního jádra horského oddělena, zdvihá se V. Milešovka (834 m). Kdežto ústřední hřeben na sz ve vysočinu, nízkými hřbety brázděnou, k řece Bilině zvolna se sklánějící, přechází, rozkládá se pod svahy západními široký úval Velemínsko-Třebenický, který na západě Lobošem, Košťálem a Sutomem, nízkým hřebenem spojených, jako valem uzavřen. Na jihu sklání se ústřední val znenáhla přecházeje v jednotlivé ostré kupy předhorní, které konečně, z nízké pahorkovité krajiny křidové vystupujíce, vrchem Hoblíkem u Loun se končí. Ještě mírnější jest sklon západní, nímž ústřední skupina Středohorská v západní předhoří pobělinské, o němž dále řeč bude, přechází.

Údolí: 1. Nejzajímavější jest údolí Voparnské; počíná u vsi Milešova na úpatí Mil. a ústí u Žernosek M. v L.; protéká jím „Černý potok“. Ležíc hluboko pod lesnatými stráněmi Loboše, jest zvláště v dolejší části pod Velemínem velmi zasmušilé a romantické, na jižních svazích blíže Žernosek M. daří se však víno. Na příkrém ostrohu blíže vsi Chatoměře viděti jest zříceniny hradu Oparna.

2. Rovnoběžně s ním běží údolí Modly: Třebenicko-Lovosické; počíná u Nedvědic a vstupuje u Třebenic v pahorkatinu řeky Ohárky. Brána horská, kterou údolí to z lůna hor v rovinu se táhne, jest majestátně skalnatým Košťálem (zříceniny) a Kololečskou horou (Vršetínem) utvořena. Údolí k severu nemají zvláštní zajímavosti.

3. Údolí Bělé; pokud tvoří hranici části té, jest příkrými nízkými stráněmi lemováno. Za Bilinou na jihozápad vystupuje náhle z nízkých strání příkrá skála znělcová, Bořen, do znamenité výše. Odtud několik kup dle Bělé až k Obrnci se zdvihá, kdež Bělá do vlastního Středohoří vstupuje.