Jádrem hor na pravém břehu Labe jest Sedlo, asi 1.600’ (721 m). Spadá příkře na jih a tvoří takřka jižní poloostrov tohoto horstva. Údolí rozbíhají se odtud paprskovitě na všechny strany klesajíce znenáhla do údolí Labského. Dvě nejdůležitější táhnou se as kolmým směrem k sobě. Jedno as ½ hodiny široké k Litoměřicům, druhé užší, příkřejší a klikatější k M. Březnu. V toto ústí podobné údolí, které táhne se rovnoběžně až k V. Březnu. Těmito oběma údolími a dříve vzpomenutým, rozděleno horstvo na pravém břehu ve tři části: 1. Sedlo, 2. Čtrnáctihory, 3. zbývající čásť bez zvláštního pojmenování.

1. Sedlo jest podlouhlý kopec (719 m), který má v půdoryse podobu podkovy, hřbet jest sedlovitě prohnutý, skládá se ze znělce sloupovitě vrstveného. Ostrý, skalnatý hřbet podoben jest zřícené hradbě a spadá zvláště na západ kolmo. Jest následkem toho velmi neschůdným. Na úpatí a bocích porostlý jest jehličnatým lesem, na vrcholku křovinami. Pod severním svahem táhne se hluboké údolí, v němž lázně (Geltschbad) leží, odkudž vede pěšinka na vrchol. Též na straně západní možno po příkré a kamenité stezce vrchole dostoupiti. Pata Sedla přechází sev.-západně ve vysočinu táhnoucí se mezi Velko- a Malobřezenským údolím směrem k Labi. Blíže k Sedlu nad záp. výběžkem té vysočiny vystupuje několik skalnatých, příkrých kopců, z nichž nejvýznačnější jsou Kalich se zříceninami hradu stejného jména, Žižkou vystaveného – a Panna. Blíže k Labi přechází vysočina ta v příkrý podlouhlý hřeben, jenž spadá mezi V. a M. Březnem příkrým svahem k Labi, (Matzeligův vrch) a souvisí podotknutým záp. výběžkem s částí třetí.

2. Čtrnáctihory mají podnebí velmi studené, drsné a uzavírají vysočinu jednotvárnou, k Labi příkře spadající. Nejvyšším bodem jest Zinkenstein (664 m), táhlý to hřeben lesem listnatým i jedlovým zarostlý, z něhož mocná skála s pavilonem vyčnívá. Humbold navštívil tuto horu, jak postavený tam sloup s tabulkou hlásá. Na svahu již pod kameny možno v letě nalézti led. Jméno obdržel Zinkenstein od vísky Zinken, kdež druhdy na cín v prahorním útvaru se dolovalo. Od vesnice Těchlovic vede sem pěkná silnice a též kratším směrem velmi pohodlná stezka tmavým lesem bukovým. Kratší cesta z Ústí přes Malé Březno jest velmi klopotná a beze stínu. Vyhlídka jest hlavně v údolí Labské na sever až za Podmokly na jih až přes Ústí. Ostatní panoráma jest pro blízkosť vysokých hor velmi omezené. Čtrnáctihory tvoří jednolitý val; ohraničeny jsou k sev. údolím Ploučnice od Děčína až k Č. Lípě. Zde ve vých. díle přecházejí ve vysočinatou rovinu rybníky pokrytou, tak svého vých. zakončení docházejíce. Na jz odděluje je od části třetí údolí Chablavky od Levína pod Zinkenštýnem k Ouštěku vybíhající, a údolí protilehlé oddělené od něho, sedlem mezi Tuchořiny a Levínem, jež se táhne od Sedla a jeho sz výběžků k M. Březnu. – Hranice j od Ouštěku přes Blížnedly, Stolinky, Holany zahýbá se obloukem k Č. Lípě. Dle této dělí ji široký úval Bobrového potoku, Ústecko-Dolinský zvaný, z něhož vrch Ron příkře vyčnívá, od j pahorkatiny pískovcové.

otevřít detail

symbol otevře více informací o dané lokalitě

3. Zbývající čásť jihozápadní jest velmi rozervaná, bez jakési nápadné vnitřní souvislosti. Jsou zde příkré, na všechny strany vybíhající hřebeny, oddělené hlubokými a klikatými údolími. Nejvyšší a nejmohutnější jest Babina. Počíná nad vesnicí Rydčem (Ritschen), táhnouc se až k Hlínému (Hlinai). Sedlem u Tašova souvisí, pomocí vysočiny přechodné Kalichu a Panny, s hřbetem od Sedla mezi údolím V. a M.-Březenským k Labi se táhnoucím; přes sedlo to vede silnice z Velkého Března do Litoměřic. Babina táhne se rovnoběžně s údolím od Sedla k Litoměřicům vybíhajícím, na jeho západním svahu rozloženým. Na východ vysílá nesčíslné nižší hřebeny příkře k Labi spadající a jaksi stráň Labské úžlabiny tvořící. Jádrem jich jest hora Tannenbuschberg (673 m), jež souvisí sedlem u vesnice Babiny se hřbetem stejnojmenným. Sedlo to jest současně přechodem z údolí Čenčického spadajícím směrem záp. k Labi v údolí V.-Březenské a Rydečsko-Litoměřické. Od Tannenbbrg. vybíhají k Labi strmé odnože, mezi nimiž vrch Vostrý náhle nad malou planinkou v ostrém obrysu příkrou strání z rokliny Labské vystupuje, na jehož úpatí kolmá skála znělcová s hradem Střekovem z proudu Labe do výše strmí. Jiný jižnější výběžek Babiny dosahuje ve Varhošti nejvyšší výšky (637 m) a končí se opět skálou Machou nad Labem s rozkošnou vyhlídkou. Z vesnice Sebusína vede přes Machu na Varhošť lesní stezka. Pod Varhoštěm rozkládají se Konratice s villou pro letní hosty. Na straně jižní končí Babina skalnatým, holým vrchem Hradiskem (542 m), z něhož jest překrásná vyhlídka do vnitra Čech. Ve svah polabský této části vryto zvláště hluboko divoké, příkré a skalnaté údolí Birnajské, počínající pod horskou plání Tannenbuschbergu, na níž leží vesnice Němčice. Jiná údolí jsou: Údolí Čenčické, které počíná u vesnice Babiny, a táhne se jižně od údolí Birnajského a k němu rovnoběžně k Labi. Jiný jižní výběžek jest dlouhý hřbet Křížová hora, končící Panenským Kamenem nad Litoměřicemi. Mezi oběma jižními výběžky táhne se lesnaté krásné údolí Lbínské k Litoměřicům, zde v Labské údolí ústíc.

Údolím Sebusínským, u Kunratic počínajícím, oddělena skupina Babiny od skupiny Ledové Hory neb Plešivce (Eisberg). Jest to táhlý, ostrý hřeben, pokrytý čedičovými balvany, pod nimiž i za nejparnějších dnů se tvoří led. Vysílá na sz k Labi hřeben, který končí nad Sebusínem horou Deblíkem. Na jv k Litoměřicům vybíhá od L. h. vápený, nízký, holý hřbet, ukončen Radobylem. Svahy tohoto jsou vínem Černoseckým porostlé (Černoseky leží při Labi na jeho úpatí). Z vápeného hřbetu vystupuje pod L. h. skála čedičová, v podobě obrovského sloupu, korunovaná zříceninami hradu Kamýka.

Ploučnicí od vlastního Středohoří, totiž Čtrnáctihor, odděleno, táhne se dle jeho hranice severní předhoří skorem stejné výšky, které tvoří přechod k polabským horám pískovcovým jsouc od nich neurčitě a přibližně odděleno úvalem Děčínsko-Č.-Kamenickým. Přesné hranice nestává. Východním dílem předhoří toho přechází Středohoří též bezprostředně ve vých. části pískovcových hor, kterýžto přechod jest však ještě neurčitější a jen přibližně naznačiti se dá čárou Česká Kamenice, Hajda, Lípa Č. Potoky u Benešova a Žandova, jež od severu tekou a do Ploučnice ústí, dělí předhoří na 3 části. Ploučnice sama až k Č. Lípě tvoří jihovýchodní hranici, dělíc je od předhorní pahorkatiny hor Lužických. Západně od Mimoně však ještě za Ploučnicí hora Rolsko (595 m) se zříceninou z roviny osamotněle vyčnívá, hora ta ještě ku předhořím těm počítati se musí jakožto zabloudilý výběžek Středohoří a jeho vých. zakončení.