(Tímto názvem míněna jen západní čásť celého pískovcového severočeského horstva, přilehající na údolí Labské, vyplňující prostor mezi Krušnými, Lužickými horami a Středohořím.) Rozloženy jsou v Čechách po obou stranách Labe od Děčína až ku Hřensku a v Sasku až k Pernu. Přechod jejich v Rudohoří a Středohoří byl již vytknut. Přechod jejich v Lužické hory jest pískovcová i čedičová a porfýrová hornatina (střední a vých. čásť pískovcového severočeského pohoří) mezi Č. Kamenicí, Chřipskou, Jiříkovem, Cvikavou s nejvyššími vrchy: Kaltenberg (735 m), Tannenberg, Lauše (420 m), Tollenštein. Hranice tohoto pohoří jsou: Na z údolí Tysavské a Novodvorské, na j údolí Ejlavské až k Děčínu, odtud proluka k Č. Kamenici, na vých. čára: Česká Kamenice, Chřipská, Doubice, Kyjov, severo-východní pokračování táhne se až k Haimsbachu. Severní hranice leží v Sasku a jde dále přes Sebnici, Hohenštein k Pernu, odtud západně přes Bergishübel zahýbajíc až k Tyse. Labem pohoří to na dvé rozděleno, čásť východní na levém a západní na pravém břehu.

1. Východní čásť svým tvarem, táhlým hřbetem, sráznými boky jižními, pozvolným snížením na sever podobna jest Rudohoří a převýšuje Sněžníkem (725 m) jeho nejbližší hřbety. Sněžník sestává z několika stupňů kolmých pískových skal a na samém hřbetu svém nese vysokou věž. Podivuhodným útvarem skalním vyznačují se také Tisavské stěny, pravé to skalní bludiště. Pod nimi vrývá se v pískové skály údolí Bíly, ústící pod Königsšteinem v Sasku v Labe. Saská jeho čásť zvláště u Lázně Schweizermühle jest velmi pitoreskní. Pod Podmokly ústí v Labe krátké údolí Peipertské. V Sasku blíže hranic do větší výšky zdvihá se skalní hřbet Tschirnštein (506 m), dále Pfaffenštein (551 m) a Königsštein, tvořící mohutnou skalní hmotu.

2. Západní čásť rozpadá se na tré: a) Nejjižnější díl jest povahou svou pokračováním části Levolabské, rozkládaje se v souvislé vysočině od Děčína, Č. Kamenice, Kaltenbachu až k potoku Kamenici a Chřipské Kamenici na sever. Z vysočiny písečné vyčnívá několik čedičových homolí. Nejvyšší z nich jest Rosenberg s věží, jejíž pata jest obtočena sítí divokých skalních roklí.

Údolí potoka Kamenice hluboce zarývá se na východním boku hory v pískové vrstvy a tvoří u Srbské Kamenice prostrannou skalní kotlinu. K Labi vybíhá nad Děčínem krátké a velice romantické údolí Laube.

b) Čásť střední. Tuto čásť ohraničují na jihu a na severu dvě údolí vysokými stěnami obstoupené: údolí Kamenice, jež pod Hřenskem ústí v Labe, úzké, divoce krásné a stinné údolí Křimice (Kirmitsch), jež ústí v Labe pod Žandovem v Sasku. Východní díl této části vyznamenává se svou rozervaností, avšak též malebností s nejpodivnějšími skalními útvary, které zvláště blíže Jebřichovic (Ditersbachu) jsou hojné. Jmenujme Falkenštein, Rudolfštein, Marienštein. Největší vyvýšeniny jsou blíže k Labi a sice: Velký Winterberg (555 m), M. Winterberg (494 m), Kravín. Tyto hory jsou mohutné skalní dómy nápadného tvaru (Kravín a Prebištor). Vých. hranice běží od Chřipské přes Doubice ke Kyjovu.

c) Díl severní prostírá se ponejvíce v Sasku mezi říčkou Křimcí, která jej jižně ohraničuje a Labem. Východní hranice běží od Kyjova k Sebnici, zahýbá k Heinspachu, jest nízkou, méně rozervanou vysočinou, z níž vyčnívá několik mohutných skalních bašt. Nejvyšší jsou Lilienštein (411 m), Bastei (306 m), Brant (316 m), výšina u Hohenšteinu, na níž zámek stejného jména vystaven. Zajímavá údolí jsou Utevalské a Peklo s vysokými skálami podivných forem, dále údolí Sebnické zvané Oehel v to ústící údolí potoka Polence, nad nímž leží město a zámek Hohenštein.

Údolí Labské prorývá hlubokým a příkrým slujovitým úvalem horstvo pískovcové. Nejvyšší skály jsou na české půdě, zdvíhajíce se jako zřícené hradby nad lesnatým úpatím po obou březích. Hned nad Děčínem vypíná se lesnatý Quaderberg, jemu naproti nad Podmokly Schäferwand. As hodinu pod Děčínem jako zeď vyčnívá na pravém břehu Rosenkamm s vyhlídkou. V Sasku se pobřežní skály vždy více níží, rozstupují a rozdrobují na jednotlivé skalní hmoty, až za Pirnem vstoupí Labe do širokého údolí, opouštějíc hory pískové.