Ferdinandova výšina. Jest to poslední výběžek horské střední skupiny Středohorské mezi Labem a Bělou bezprostředně se pnoucí strmými svahy z ulice Polabské a Ostrova s planinkou nahoře, kdež na místě báječného hradu Větrova (Witrusch) stojí nyní restaurace sady obklopena. Vyhlídka je z plafondu nad hostincem rozkošná. Pro osoby k nastuzení náchylné třeba opatrnosti, téměř vždy zde ostrý vítr věje.

Humboldská výšina nad Ferdinandskou, s kterou spojena jest stezkou; jest na ní besídka pro vyhlídku. Rozhled ještě širší, ač ne tak rozkošný jako se dříve jmenované. Ještě výše nad ní z horské vysočiny vyčnívá hřbet lesnatý: Grafenhöhe s vyhlídkou na protilehlý Střekov. Kolem na ostatních stranách je hustý les.

Více proti vodě, těsně při dráze a silnici, kolem Labe se vinoucí, strmí geologicky zajímavá čedičová skála Vrkoč, z vějířovitě vrstvených sloupů čedičových, obzvláště tvrdých, podoby ženského vrkoče, odkudž i jmeno. Druhdy na vrcholku skály v čediči vrostlý byl hnědouhelný pískovec s antrocitem (druh uhlí) nyní jen na úpatí skály pískovec se vyskytuje. Mezi boky Vrkoče a Grafenhöhe vryta hluboká romantická skalní sluj, částečně pískovými skalami vroubena, v hořejším konci náhle kolmými čedičovými, v polokruhu stojícími skalami uzavřena, přes něž malebný vodopád do sluje se řítí, a skrze ní k Labi co bystrý ručej spěchá.

Místo pod vodopádem jest urovnáno, lavičkami opatřeno a poskytuje v letě příjemného chládku, chráněno jsouc proti slunečnímu úpalu vysokými skalami a bujným rostlinstvem. Nad dolejším vodopádem nalezá se ještě jiný, těžko přístupný. V úzkém, hlubokém úvalu, jímž ručej s vysočiny k vodopádu spěchá, jest starý, polo spadlý, bývalý mlýn, Čertův zvaný; romanticky ležící v úplné od světa odloučenosti, mezi vždy zelenými luhy. Nad ním k severu již na vysočině, ze které ručej vzniká, jest ves Podlešín. Na druhé straně Vrkoče, při Labi, po strmých úbočích hory Vanova (Stauden, Studený) rozkládá se tichá ves Vanov (mydlárna); výletní místo letní se skoro věčným stínem a chladem od vysokých lesnatých strání (přístaviště parolodí – zastávka železniční státní dráhy).

Na stráni hory Vanova čnějí dvě mocné skály (Michel-Matzelswand) do výše. Po příkré lesnaté této stráni, mezi oběma skalisky vede neschůdná, velmi srázná steska na horu Vanov; z jejíhož holého vrcholku, směrem k Labi jest velikolepá vyhlídka v údolí Labské.

Naproti Ferdinandově výšině z vln Labských, lemována drahou státní, ční do závratné výše znělcová skála Mariánská s kostelíkem, k němuž ve výroční den záchrany Ústí z rukou francouzských zbožné množství putuje. Vyhlídka překvapující, Labe a město vidíme takřka s ptačí perspektivy; mimo to otvírá se pohled po vodě i proti vodě až k Vanovu a Kozímu vrchu. Úbočí východní ubrala státní dráha; na něm rostlo slavné podskalské víno. Do úbočí jižního otevřeny velké lomy. Po tomto úbočí též pěkná silnice vzhůru se vine.

Pod Marienbergem (na východ) táhne se dlouhou čarou v hlubokém úvalu čásť města Důlce (důl).

Údolí toto vždy více se úží, až co úzká, čistým potůčkem protékaná sluj v stinné hloubi křovin pod stráněmi Marienbergské skály ke vsi Stříbrníku (Zibernik) se vine (Bertagrund). Vede jím upravená stezka, po které jest milá procházka v chladivém stínu. As uprostřed je malý vodopád. Nade vsí Stříbrníkem zdvihá se lesnatá hora Brand, na jejímž severním úpatí leží ves Žežice, na východním ves Doubice.

Obě vsi mají idylickou polohu pod lesnatými stráněmi mezi zelenými luhy a hustými sady. Domy jsou ještě dřevěné, však malebného zevnějšku. Mezi horou Brandem a Marienbergským vrchem vtěsnáno lesnaté údolíčko Dilleman, svlažované potokem, jímž vine se stezka do Doubic.

Na sever od Marienbergu leží průmyslová ves Krásné Březno (Březnice) s velkolepou raffinerií, pivovarem a lihovarem (stanice státní dráhy, přívoz do Wolfschlinge). Zde jest zámek s krásným parkem, německými křižáky vystavěný, nyní patří hrab. Kolovratu. Při něm jest kostel starobylého původu s dveřmi v románském slohu. Nade vsí malá osada Vinice s vinicí, nad níž otvírá se v hory úzké údolí, jež uzavřeno opět náhle strmými čedičovými skalami, přes něž vodopád se řítí. Až sem vede pohodlný chodník (Peklo). Nad Peklem v hlubokém úvalu a skoro vždy v stínu jest ves Lajniš (pod Žežicemi).

Na Druhém břehu Labském naproti Ústí jest osada rybářská a lodnická Kramalná (Krammel) s loděnicemi a skladem dříví. Proti proudu náhle z Labe, lemována dráhou severozápadní, zdvihá se fonolitová, krásná skála se zříceninami slavného hradu Střekova. S věže jest krásná vyhlídka zvláště na protilehlý vodopád, Vrkoč a Vanov. Dolejší nádvoří proměněno v restauraci a v bývalém předhradí jest nyní panský dvůr. Po úbočí jižním rozkládá se vinice. Nad osadou Kramulí jest nejprve velká mydlárna a ještě výše na táhlé, ovocnými sady porostlé stráni, pod lesnatým táhlým hřbetem (pod nímž i Střekov leží) jest ves Novosedlice (Obersedliz) se zahradními hostinci. Na severo-západní straně nade vsí, vyčnívá neschůdný, holý, čedičový, kupovitý vrch Sattelberg. Vysoko nahoře nade vsí, ve východním směru, otevírá se do lesnatého úbočí příkrého hřbetu travnaté údolíčko s vesnicí Nová ves, nad níž strmí (severo-východně) krásný lesnatý homolovitý vrch „Ostrý“ (Wostary), nejvyšší to bod bližšího vůkolí Ústeckého. V serpentinách ze silnice stinným lesem vzhůru vine se pěšina, se skály, plochou omříženou vyzdívkou opatřené, jest rozkošná vyhlídka na horstvo údolí Labského od Děčína až za Vanov, i přes horstvo a vysočiny severně od Ústí až k úpatí Rudohorskému. Sedmkrát v lůně hor zableskne se stříbrný pás Labe a Ústí se svými vůkolními předměstími a sousedními vesnicemi, objevuje se jako veliké mraveniště.

Na úpatí severo-západním leží kolkolem tichými lesy obstoupena myslivna Sedlo (Sedl); od této sklání se stinný úval lesní ke vsi Kojeticím, pod níž pokračuje v úzké prorvě až ku malé vísce (Vlčepsy) Wolfschlinge, která v nejdolejším jejím díle poblíž Labe se ukrývá. Poslední budova vsi té jest mlýn pod strmou skálou, přes níž voda na kola se žene. Před ústím údolí jest restaurace (zastávka dráhy severo-západní a přístaviště člunových parolodí) s letními byty a továrna na bukový dehet.

Na jih od Střekova proti vodě otvírá se náhle do strmých skalných strání polab. divoká, sráznými skalami obklopená, dosti široká, místy lučinatá, místy lesnatá, pádivou bystřinou svlažovaná sluj, při jejíž ústí leží chudobná vesnice Birné (Pirnaj), v jejímž vůkolí poněkud také víno, ale hlavně třešně se daří (v délce 1 h od Střekova až sem rostou na polabských pahorcích skoro samé třešně). Sluj ta v letě je velmi horká, jen lesnatá místa chladu a stínu poskytují. Nad hořejším koncem jejím leží mezi hustými a rozsáhlými lesy, již na vysočině horské, něco málo nížeji pod nejvyšší horou střední části pravolabských hor Tannenbušberkem, bídná vesnice Němčí (Nemschen) s nuznými dřevěnými domky, s věčným větrem a zimou. Tannenbušberg možno odtud takřka po rovině dostoupiti. Pod jeho severním úbočím leží ves Malešov.

V zátiší lesním pod jižním úbočím Vostraje prostírá se vlhká svěží lesní louka, pod níž doleji, něco blíže k Birnému, jest při křišťálové studánce v bukovém lesíku poustevna, bídná to chatrč ve velmi romantické poloze, obývaná chudými horaly. Nyní nad chatrčí vystavěna pyšná vila, čímž navždy idyllické toto zátiší vzalo za své.