Jihovýchod mezi Labem a Ploučnicí jest vyplněn nejsevernější částí pravolabského Středohoří. Západ mezi Ploučnicí a údolní čarou od Děčína přes Loosdorf, Olešku až k Č. Kamenici a Falknovu se táhnoucí předhořím severním pravolabského Středohoří. Severovýchodně od této čáry až daleko do Sas na sever a k východu až k čáře Johnsdorf, Pass, údolí Spitelgrundské Polabským horstvem pískovým.

A) Severní čásť pravolabského Středohoří jest vysočinou, sklánějící se mírně ku stoku Ploučnice a Labe ve směru od jihu k severu. V nejsevernějším rohu zdvihá se oblý kopec Jedlová (čedič) (529 metrů).

otevřít detail

Boky k Labi jsou táhlé, mírné, k Ploučnici strmější, lesnaté. Krásná jsou údolí Velimské a Voitsdorfské, táhnoucí se od Rychnova k Benešovu. Od Rychnova k Labi současně vybíhá údolí Babětínské. Údolí k Labi jsou pustší, jich stráně holejší než ona k Ploučnici.

Z městyse Rychnova vede silnice jednak k Labi, jednak k Ploučnici do Benešova. Na severovýchod nad Blankarticemi vysoký jest vrch „na Koruně“. Vesnice jsou vesměs dlouze v údolí roztaženy. Mimo uvedené vedou ještě silnice ze Šachova do Verneřic, z Nebočad a Boletin do Harty.

B) Údolí Ploučnice prorývá se roklinou v dolejší části pod Benešovem úzkou, ale čím dále k Děčínu tím širší, takže ve spojení se širokým dnem údolí Labského na úpatí Děčínské zámecké skály tvoří dosti prostornou rovinku, na níž nádraží, staré město a rozličné továrny se rozprostírají. Nad Benešovem se údolí velice zúžuje až k Žandovu, odkud pak nahoru se šíří. Nejznamenitější místo jest Benešov (Bensen), stanice české severní dráhy; četné továrny, krásný starý zámek a kostel; odtud táhnou se četné továrny (přádelny) celým údolím vzhůru. Velkolepá továrna jest ve Franzensthalu as ¾ hod. nad Benešovem. Sluší se zde ještě zmíniti o poutnickém místě Mariánském Polici s bohatým kostelem naproti Žandovu. Údolím vede cís. silnice z Děčína do Č. Lípy. V Benešově odvětvuje se též křídlo české severní dráhy k Č. Kamenici a Falknovu.

C) Severní předhoří Středohoří severovýchodního sestává z vysočiny Güntersdorfské, ze hřbetu Bukoviny na východ od této, a z nejmohutnější a nejvyšší části: hřbetu Blohendorfského.

Vysočina Güntersdorfská: Sedlem Güntersdorfským táhnoucí se od Olešky přes Güntersdorf, Dobrnou k Březině nad Ploučnicí dělí se ve dvě části: ve východní jsou nejvyšší body Falkenberg (505 metrů) a Poppenberg, v západní vrch Dobruský a Klobouk. Okraje vysočiny jsou vyšší středu, svahy na jihozápad a severozápad velmi příkré. Mezi vrchy Falkenbergem a Poppenbergem jde císařská silnice z Děčína do Č. Kamenice, jiná vede z Güntersdorfu do Benešova na úpatí Klobouku.

Od východní skupiny odloučena jest plochým, velmi širokým údolím, které táhne se z Gersdorfu do Benešova, po obou pak stranách jím vinoucího se potoka, jakož i silnice z Kamenice Č. do Benešova viděti v délce as 3 hodin nepřetržitou řadu domů, jím vede též odbočka severní dráhy z Benešova do Tannebergu. Skupina ta má nepatrnou výšku, asi jen 400 metrů. Nejvyšší místa jsou: vrch Bukovinský, sklon, zvláště západní, jest velmi mírný. Údolní čára z Č. Kamenice k Žandovu, jíž vede silnice, odděluje tuto od nejvých. skupiny Blohendorfské, tvořící široký hřbet, na němž směrem od jihozápadu k severovýchodu vypínají se táhlé kopce Sonneberg (Sluný), Kammberg (Hřeben), Blottendorfský vrch a konečně co poslední a nejvyšší Klejs (760 metrů), v levo nad silnicí z Hajdy k Rumburku.

Kolem hlavního toho hřbetu řadí se několik pobočných na západ a jihozápad jako četné homolovité vrchy lesnaté, na jih a jihovýchod od České Kamenice, nejvyšší jsou: Na zámku (530 metrů), Nad dvorem, severně nad Žandovem (525 metrů), Rudeč, nad Jezvemi (500 metrů) atd.

Hřbet Blohendorfský tvoří spojidlo mezi pískovcovým pohořím a Středohořím; od onoho se odděluje čarou z Falknova, kolem Klejse k Hajdě, Švojce a Č. Lípě.

Silnice vedoucí přes hřbet: Z Kamenice do Hajdy, ze Šonova Kamenického odbočuje od této silnice do Č. Lípy. Pak silnice z Chřibské přes Falknov do Hajdy.

D) Pískové pohoří. a) Pravolabská čásť. Na severo-východ od Děčína počínaje Quaderbergem, na jehož úpatí leží Děčín, rozkládá se nízká, hlubokými skalními údolími prorytá vysočina Binsdorfská, nejjižnější to čásť Pískovcových hor polabských a táhne se až k čáře údolní od Č. Kamenice, po záp. úpatí Kaltenbergu až k Rynarticům běžící. Potok Kamenice omezuje ji na s, a od Vys. Lípy až k Jonsbachu ve dvé rozděluje. Ve východní části nade dlouhým ploským hřbetem vyčnívá překrásný, zkomolený, čedičový kůžel Rosenbergu (634 metrů). Z Binsdorfu odbočuje u hostince „Na novém světě“ ze silnice k úpatí jeho stezka, na vrcholek pak vine se pěkně upravený chodník. Ze dřevěné věže jest pěkná vyhlídka po celé vysočině; na jih až k předhořím severního Středohoří, na východ až ku Kaltenbergu, na sever až k vysokým pískovým stěnám česko-saského Švýcarska, na západ přes levolabské Pískovcové hory až ku Sněžníku; kolem východního a severního úpatí v hluboké a malebné skalní rokli mezi pískovcovými balvany až k Hřensku proudí říčka Kamenice. Skály pobřežní vždy více vyrůstají, divokosti údolí přibývá, čím říčka, hlouběji ve vysočinu se zarývajíc, více k Labi se blíží, takže nad samým Hřenskem tvoří překrásné údolí Edmundovo, jehož krásu nelze slovy vylíčiti. Těsně pod Rosenbergem však u Srbské Kamenice údolí náhle se rozstupuje, tvoříc malebnou, lučinami vyplněnou kotlinu, nad níž vysoko vystupují černé boky Rosenbergu. Velmi romantický bývá přechod z jednoho údolního břehu na druhý. Obyčejně vtesány bývají v příkrou poboční vlhkou sluj stupně, takže přechod jen pro pěší možný. Tak ze Stimmersdorfu do Jonsdorfu a Rosendorfu. Mimo toto údolí proryta jest celá vysočina nesčíslnými kratšími a mělčími údolími, jež začínají neckovitě a v hořejší části bývají domy osad posázená, brzo však v pískovcové skály se vrývají. Vybíhají skorem vesměs od Rosenbergu k pokrajním údolím vysočiny, proto jest úpatí hory té pravým labyrintem skalních slují. Na kraji polabském severně za Quaderbergem v nepřetržité řadě skalní význačný jest Rosenkamm (Růžový hřbet). Z Děčína vede sem přes Laube lesní stezka. Skalní plocha, opatřena zábradlím a ochranným domkem, poskytuje překvapující vyhlídku se závratné výše v hlubokou labskou štěrbinu. Východní díl Binsdorfské vysočiny nese vrchy Hutenberg a Ottenberg. Východně od vysočiny zdvihá se hora Kaltenberg nad vesnicí Haslem (730 metrů) s věží pro vyhlídku. Jest to krajní bod ústředního Pískovcového horstva severu českého. Z Kaltenbergu k Srbské Kamenici vytéká potůček kolem východního úbočí rozervaného skalstva Nadelbergu, na sever od Č. Kamenice. Na západní straně těchto skal táhne se ke Kunersdorfu, od Kamenice směrem severním, romantické údolí Höllengrund, jímž vede cesta přes Kaltenbach (severně pod Kaltenberg) do Chřibské. Jiná cesta kratší vede po druhé straně Kaltenbergu přes Hasl.

Česká Kamenice jest průmyslové městečko starobylého vzezření pod čedičovým vrchem „Na zámku“. Vysoko nad městem jest nádraží severní dráhy, trati Děčín - Tanneberg. Silnice císařská jde odtud do Děčína, Hajdy, Žandova, Chřibské; jiné silnice přes Srbskou Kamenici do Jetřichovic, přes Falknov atd. Procházky na horu „Na zámku“ a Nadelberg.

b) Střední díl pravolabského Pískovcového horstva tvoří nejromatičtější a nejvíce navštěvovanou čásť tohoto pohoří. Rozkládá se mezi říčkami Kamenicí Srbskou, přítokem jejím Kamenicí Chřibskou a Křinicí, na západ až k Labi, na východ až k údolní čáře, táhnoucí se podle potoka z Dolní Chřibské přes Doubice až ke Kyjevu. Díl ten pozůstává vlastně ze dvou vysočin, hlubokým údolím u Jetřichovic oddělených a mnohonásobně ve všech směrech rozervaných, výšky 250 metrů. Z vysočin těch vystupují dva základní hřbety s nesčíslnými výběžky. Západní počíná Schramsteiny nad Žandovem v Sasku a táhne se blíže k údolí Kamenickému a Jetřichovicím, kde téměř v kolmém směru stýká se s ním druhý východní táhnoucí se od jihozápadu k sev.-sev.-vých. až ke Kýjevu. Hřbety ty buď v několika příkrých stupních neb kolmými stěnami nad dolejší vysočinu se povznášejí (400 metrů). Tímto způsobem povstávají světoznámé skalní útvary, navštěvované cestujícími ze všech zemí. Jsou to: Přebičská brána, Kuhstall, Rynartická hora (408 metrů), Raubschloss (410 m.), v části východní skaliny Jetřichovické, Rudolfstein, Kozí hřbety na Česko-Saské hranici. Z těchto hřbetů vynikají ještě četné ostré hřbety a kupy čedičové jako V. Winterberg (556 metrů), M. Winterberg (450 metrů), severně od Vys. Lípy Rauschberg, severně od Rynartic Supigen; dva poslední jsou z nich nejvyšší.

Jako hřbety nahoře jsou vesměs ploché a svahy údolní kolmé, tak dno údolní jest veskrze rovné, ač úzké, avšak tak, že potok je cele nevyplňuje. Rozervané stěny skalní bez přechodu, jaký jinde rumovým náspem údolního úbočí vytvořen jest, ze dna údolního v závratnou výši strmí, majíce podobu osamělých věží, neb od hlavní hmoty hlubokými roklemi odloučených skal, na jichž horních cimbuřích veliké krychlovité balvany v rovnováze se udržují.

Přebičská brána (Prebisch-Thor). Severovýchodně nad Hřenskem (445 metrů) z dolejšího méně příkrého, skalního tělesa vyčnívají pískovcové skály, tvořící ohromnou, nejspíše zvětráním povstalou skalní bránu, ukončenou rovnou plochou, z níž jest daleká vyhlídka. Přístup sem dovolen za poplatek 5 kr.; u paty brány poutá pozornost hostinec, podivuhodně ve skálu vstavěný; ceny v něm jsou mírné. Ze Hřenska vede kolem silnice do Chřibské, z této odbočuje krásný chodník, velmi mírného stoupání (v levo). (Hořejší závěrečný kámen klenby jest 17 metrů dlouhý a 3 metry silný.) V největší blízkosti strmí ohromný skalní sloup (Kreuzstein). Pod Prebištorem na západ táhne se romantický Bilgrund.

(Sasko:)

Velký Winterberg (555 metrů), s hostincem, s věží, spojuje chodník na jihovýchod s Prebištorem a na severozápad s M. Winterbergem. Z M. Winterbergu vede dále steska ke Kravínu (Kuhstall), podivnému skalnímu útvaru v podobě nízkého, širokého tunelu, protiva Přebištoru (výška tunelu 5 až 13 metrů, šířka 8 až 17 metrů). Na úpatí zeje divoká Jestřábí propasť a bezprostředně pod horou na severní straně vine se klikaté údolí Křenice. Z Kravína sestoupíme do něho naproti Lichtenhajnskému vodopádu, blíže hostince.

Údolím Křinice vede krásná silnice do Žandova (Schandau) do polabského města v Sasku. Místo lázeňské, krásná výstavnosť, pěkné sady, romantické vůkolí. (Stanice saské dráhy, naproti přístavišti parolodí.)

Hřensko. Jest obyčejným východištěm vycházek do česko-saského Švýcarska. Táhne se v hluboké skalní sluji potoka Kamenice blíže jejího vtoku do Labe. Pozůstává skoro ze samých hostinců neb aspoň vill. Největší jest ohromný Polabský hostinec (Elbehôtel); ceny v něm jsou však přehnané, mnohem lacinější jsou hostince dále v údolí „Grüner Baum“. Před prvním hostincem nalézá se též stanice parolodí. Naproti na levém břehu stanice saské dráhy Schöna. Na blízku Hřenska Eliášova skála, Zirkelstein a Císařská koruna.

1. Silnice údolím Kamenice zahýbající pak do údolí Bílé, silnice do Chřibské, přes Reinwiese, Jetřichovice, kolem Prebištóru. Na východním konci Hřenska, tam kde Bílá v Kamenici ústí, počíná nejmalebnější čásť údolí Kamenického (Edmundsgrund). 2. V podivuhodných oklikách do skály vtesaná, s vysočiny v údolí se sklánějící silnice z Děčína přes Binsdorf a Johnsdorf.

Silnice do Chřibské. Reinwiese ½ hod. od Hřenska na východ, osamělá myslivna s hostincem. Kolem samý les.

Silnice ta je vůbec krásně vedena lesnatým úvalem, v němž stýkají se vysočina spodní a hořejší hřbety pískovcové. Boky severního úvalu toho jsou tedy příkré, vysoké a mnohonásobně rozervané pískovce, jižní nejvíce mírně se zdvihají v pláň. U Vys. Lípy dosahuje silnice nejvyšší výšky, na to sklání se k Jetřichovicům (3 hod. od Hřenska).

Jetřichovice (Hôtel Günter, lázně). Okolí jest rozkošné, přebohaté a překvapuje skalními útvary. Rozeklané výběžky Rudolfsteinu obstupují na sever Jetřichovice amfitheatrem kamenných hradů, věží, sloupů atd., z nichž nejznamenitější jsou: Rudolfstein sám (1 hod.), Bolzhütte (1 hod.), Theodorenhöhe (¾ hod.), Wilheminenwand (¾ hod.), Balzerslager (1/3 hod.), Mariánská skála (¼ hod.). Velice však kazí požitek výsluná, všeho stromoví a stínu prostá poloha Jetřichovic, takže v letě zde panuje pravé africké horko, zvýšené ještě odrazem od pískových skal. Jihozápadně od Jetřichovic Raubschloss nad Vys. Lípou, mezi ním a Rudolfsteinem na úpatí skalního amphitheatru vede pěšina skalní slují (2 hod.) do Zadních Jetřichovic na říčce Kamenici při saské hranici (¾ h. na západ skála Oltářní kámen [Altarstein]. Východně [1 hod.] Střelecký a Vosí kámen, severně od těchto [1 hod.] Kozí hřbety.) Okolí zadních Jetřichovic nazývají touristé Divokým neb Zadním Švýcarskem.

Přes Rynartice dále k východu, jižně pod Supigem, přijdeme po silnici za 1½ hod. do Chřibské, městečka s několika menšími továrnami (tkalcovské) na divoké říčce Chřibské Kamenici, působící v letě mnoho škod náhlými povodněmi. Před Chřibskou odbočuje k severu silnice pískovcovým údolím do Kýjova a Šluknova přes Doubice, jež leží v malebné kotlině mezi mírnými vrchy. Jiné silnice: 1. do Žitavy v Sasku, od té odbočující do Rumburka; 2. do Hajdy přes Č. Kamenici; 3. do Hajdy přes Falknov. Severní dráha kolem Chřibské tvoří velkou okliku; nejbližší stanice (½ h.) jest Kreibitz-Neudörfel; též ze stanice Hillemühle (as 1 hod.) pěkná cesta po silnici lesem. Chřibská táhne se dlouze v údolí Chřibské Kamenice, dělíc se v čásť dolejší a hořejší. Na jihovýchodu hora Tannenberg (779 metrů, 1½ hod.) na úpatí stejnojmenná stanice severní dráhy. Zde křídlo Děčínské připojuje se ku trati Bakov - Georgswalde a od této opět ve stanici Kreibitz-Neudörfel vybíhá křídlo do Warnsdorfu. Na západním úpatí hory Tannebergu viděti lze malebné pískovcové útvary skalní „Malý Semering“ blíže stejnojmenné zastávky.

Na východ na skalném (fonolit), ostrém výběžku pod Tannenbergem spatřujeme zřiceniny hradu Tollensteinu s hostincem. V hostinské světnici jest museum nálezů, jež také několik českých listin a pečetí chová. 1½ hod. cesty odtud na východ strmí na saské hranici krásný lesnatý vrch Lausche s rozkošnou, dalekou vyhlídkou. S Tollensteinem spojen jest znamenanou stezkou.

Budiž ještě připomenuto, že silnice z Chřibské do Čes. Kamenice vede po východním úbočí Kaltenbergu (1 hod.). Město Chřibské a jeho popsané jižní, severní a východní okolí nenáleží však již k polabským Pískovcovým horám, nýbrž k ústřednímu dílu severočeského Pískovcového horstva a bylo zde o něm obšírněji pojednáno jen pro jeho rozkošnou polohu, jež s oněmi hraničí.