Obyvatelstvo.

1. Národnosť česká. Obyvatelstvo severních Čech po obou stranách Labe, počínaje Litoměřicemi a Lovosicemi, jež obývá tedy Středohoří, Rudohoří a Polabské pískovcové hornatiny jest vůbec národnosti většinou německé, vyjímaje nejjižnější čásť Středohoří táhnoucí se od Třebenic, Netluk, Libševsi, Raného až k Lounům, kteráž obývána je výhradně národností českou; jen v Terezíně a Třebenicích jsou německé menšiny. Avšak i v oblasti německé národnosti jsou Čechové valným počtem zastoupeni. Největší počet jich obývá v průmyslových krajích pánve hnědouhelné kolem Duchcova, Mostu, Teplic, Oseku, Chmútova, v Trmici, Chabařovicích a v okolí těchto míst v menším neb větším okruhu. Ano krajina táhnoucí se od Bohosudova (Mariaschein) a Teplic přes Duchcov, Osek, Most až po Rvenice (Seestatl) s odbočkou přes Bilinu k Světci (Schwaz) a Obrnici až k Postoloprtům (Postelberg) v nepřetržitém pruhu českým lidem dělnickým je v poměru téměř stejném k německé národnosti zalidněna. U Postoloprt pak pruh ten s oblastí národnosti české se spojuje. V některých místech: ve vesnici Čouši u Mostu, Ledvicích u Duchcova, Cukmantlu u Teplic, ano v Duchcově samém Čechové převládají. V dolejší části pánve hnědouhelné v Trmicích, Chabařovicích a vůkolí žije též značný počet Čechů. Poměrně slaběji jsou zastoupeni v Středohoří. Mimo nahoře uvedené krajiny čistě české, žijí jen značné české menšiny v Ústí nad Labem (as jedna pětina) a v blízkých vesnicích: Bukavě, Klíši, Kr. Březně (Březnici, zde jest dokonce česká většina), dále v Litoměřicích a Lovosicích, též ve zmíněné již Bilině, Obernici a Světci. V Rudohoří vyjma jižní úpatí (H. Litvínov, Hroby, Osek, Bohosudov, kdež obývá značný počet českého dělnického lidu), a v Polabské hornatině pískovcové vyjímaje města Podmokly a Děčín, kdež mimo mnoho českého úřednictva Čechů téměř není.
2. Příčina vzrůstu a zeměpisného rozšíření české národnosti. Čechové v uvedených místech obývající jsou jednak skrovným pozůstatkem původního českého lidu, který druhdy výhradně aneb aspoň velkou většinou v krajinách těch převládaly, jednak se sem přistěhovali, během posledních 20 až 30 let, hledajíce výživy jako dělníci, inženýři neb úředníci. Tím vysvětlují se jak české menšiny hlavně v jižní části Středohoří (Litoměřice) tak i to, proč hlavně v místech průmyslových neb hornictvím slynoucích tak hojný počet Čechů se nalézá. V horách Rudohorských, kde skoro žádného průmyslu není, jakož i v Polabské hornatině pískovcové, kde průmysl malou měrou zastoupen, není také českého obyvatelstva.
Česká jména krajinná: hor, řek, osad atd. připomínají nám doby, kdy Čechové bývaly zde jediným obyvatelstvem; české spolky a školy matiční i veřejné jsou známkami živoucí a vzkvétající české národnosti v česko-německých krajinách severních Čech.
3. České školy matiční nalézají se v Duchcově (3třídní a opatrovna), Litoměřicích (3třídní a opatrovna), v Mostě (5třídní a opatrovna), v Oseku, v Teplici (5třídní s paralelkami a opatrovnou), v Terezíně (3třídní a opatrovnou), v Postoloprtech (3třídní a opatrovnou).
České veřejné školy zřízeny jsou: v Duchcově (5třídní), v Čouši (2třídní), v Mostu povolena pro předměstí Svatováclavské. V Třebenicích, ležících na hranici národnostní ale většinou české, jest škola česká i německá. Ve vsi Vrbičanech u Lovosic se česká veřejná škola zařídí.
4. České spolky:
Duchcov: Česká beseda Řemeslnická, Sokol Rudohorský, Míst. odbor Národní Jednoty Severočeské;
Litoměřice: Měšťanská beseda, Řemeslnická beseda, Čtenářská beseda, Místní odbor Ústřední Matice školské, Míst. odbor Národní Jednoty Severočeské;
Most: Čtenářsko-zábavní spolek „Vlastimil“, Dámský spolek „Libuše“, Čtenářská zábavná občanská beseda, Místní odbor Ústřední Matice školské, Místní odbor Národní Jednoty Severočeské;
Teplice: Česká beseda, Český dělnický spolek „Slavík-Lidumil“, Místní odbor Ústřední Matice školské, Místní odbor Národní Jednoty Severočeské;
Ústí nadLabem: Česká beseda, Zábavný a vzdělávací spolek „Koruna východu“, „Polaban“, Místní odbor Ústřední Matice školské;
Terezín: Živnostenská rolnická beseda, Místní odbor Ústřední Matice školské, Místní odbor Národní Jednoty Severočeské;
Podmokly-Děčín: Beseda v Podmoklech;
Chomútov: Česko-slovanský čtenářský spolek, odbor Ústřední Matice školské, Místní odbor Národní Jednoty Severočeské;
Bilina: Místní odbor Národní Jednoty Severočeské;
Postoloprty: Česká beseda, Místní odbor Národní Jednoty Severočeské, Místní odbor Ústřední Matice školské.
5. Ubývá neb přibývá Čechů ve smíšeném severu? V posledních letech zdálo se, že následkem politických okolností se počet příslušníků českého jazyka zmenšil, ano počínaly se jeviti známky úpadku české menšiny, jakoby nátlakem a útisky, podněcovanými fanatickým novinářstvem, ubývalo její zmužilosti. Avšak to zdá se jen povrchnímu pozorovateli. Český obyvatel severních Čech, zvláště takový, jenž závisí na chlebodárcích druhé národnosti, musí často proti svému přesvědčení jednati a dle svých protivníků se říditi, jichž šlechetnosť není tak velká, by zvítězila nad záští národnostní, a kteří nejsou tak velikomyslnými, aby za těžce v potu tváři vydělaný chléb nežádali i nejdražší statky – jazyk a národnosť. Však vroucí nábožnosť jeho a vštípená úcta k svatým jeho patronům sílí český lid a nedají mu zoufati; čím větší ústrky, úsměšky a pronásledování, tím více roste láska k věci, pro kterou trpí. A lásku tu uvědomělý Čech hledí i svým dítkám vštípiti, vychovávaje z nich upřímné Čechy, kteří dorostouce, platně řady Čechů rozmnožovati budou.
Že lid český v smíšených severních krajinách na mysli neklesá, děkovati sluší zvláště vlasteneckým kněžím, kteří přes všechny urážky a ústrky ku své národnosti neohroženě stojí – učíce je doufati v lepší budoucnosť a jim útěchy podávajíce v tom klopotném boji o život a národnosť.
6. Poněmčení smíšených krajin severních Čech. Nevysvětlitelný na mnoze jest rychlý, překvapující, bez jakéhosi patrného nátlaku se udalý obrat, jimž během asi jednoho století od r. 1570 české obyvatelstvo v německé se změnilo. Praví se sice, že stalo se to následkem známým, po katastrofě bělohorské, přistěhováním se německých osadníků do krajin opuštěných, jichž obyvatelstvo dílem ve válce zahynulo, dílem do ciziny prchlo. Avšak i jinde v Čechách se tak dálo. Jest však dokázáno, že po nastalém míru lidé v úkrytu žijící zase do domova svého se navraceli, a jen poměrně malá čásť, nejvíce vznešenější a šlechta na vždy vlasť svoji opustili! Nedá se mysliti, že by jen v severních Čechách více než jinde a sice tak velice, obyvatelstvo bylo prořidlo, aby utonulo v množství německých vystěhovalců. Výrok ten podporován dějepisnými doklady, dokazujícími, že již 50 let před bitvou bělohorskou obyvatelstvo jednotlivých měst a krajin se rychle poněmčovati počalo. Tak přestávají v Ústí n/L. rokem 1580 rázem všechny až posud jen české listiny v městském archivu a následují čistě německé. Na druhé straně Litoměřice teprve po 150 letech po bitvě bělohorské se poněmčili. Tato udalosť tedy příčinou převratu národnostního býti nemohla a jenom jej urychlila. Vlastní příčina neznáma, možno jen o ní hádati.
Nejspíše působil k změně národnosti čilý obchodní styk s Německem. K vůli obchodním ohledům dítky do německých krajin posýlány k naučení se německé řeči a nemajíce vyvinutý národní cit nynějšího času, avšak v míře tím větší za to vrozené po cizém se opičení slovanské, staly se již za živobytí svého náklonností i způsobem života Němci, vychovávajíce dítky své v tomto duchu, tak že již druhé, jistě ale třetí pokolení se poněmčilo.
Při tom též zkvétající protestantism německými knězi šířený, staré husictví i katolictví zatlačující, k změně národnosti napomáhal. Bitva bělohorská pak započaté dílo dovršila. Nebo potom i šlechta česká, ponejvíce ryze českého národního smýšlení, vlasť opustivši, lid pod vlivem cizáků přistěhovalých a renegátů zanechala. Tento pak ztrativ vzory, k nimž vždy s úctou hleděl, z očí, ztratil i úctu k svému jazyku, lásku k svému národu a tím i svou národnosť.
7. Ráz obyvatelstva. Obyvatelstvo v Rudohoří a v Pískovcových polabských horách, dále pak v oné části pánve hnědouhelné, kteráž od Mostu k Chomútovu se táhne, rozeznává se zcela od obyvatelstva ostatní hnědouhelné pánve a Středohoří. Dle svého rázu ukazuje ono na německý původ, kdežto v tělesném i duševním rázu tohoto jeví se silné přimísení slovanské krve. Čím dále na jih, tím více u obyvatelstva německého jest slovanský ráz patrnějším, takže tento v jižních částech Středohoří (od Ústí k jihu na obou stranách Labe, jižně od Milešovky, Biliny) skoro jest výhradním. Rozdíl obou rázů nápadným jest zvláště na úpatí a hřebenu Rudohoří a jeví se hlavně ve skoro povšechné plavovlasosti na vysočině a tmavých vlasech v nížině. I jiné známky smíšení se slovanským živlem jsou: lidová mluva, stavba obydlí a obyčeje. Dialekt v Rudohoří a v Píseckých polabských horách velice se blíží saskému; do dialektu v Středohoří vpleteno jest množství českých slov (chalupe, stodulken, plavák, kapse, šmolke, špaček atd.). Dále nalézáme v něm mnoho českých frásí atd. I zvuk tohoto dialektu liší se více od saského než českého, neboť samohlásky vyslovují se plně a namnoze měkce bez hlubokého přízvuku přehlásek (ä, ö, ü).
Jména krajinná hor, řek, vesnic v Středohoří a v pánvi hnědouhelné jsou ponejvíce českého původu a končí obyčejně na itz = ice (Trümitz, Karbitz), ig = ík (Raudnig), eg = ek (Osseg, Janeg), au = ov, ova (Milešau, Pokau, Arbessau), sken = ště (Radisken), ajk = ýk (Kamajk), aj = ej (Vostraj, Hlinaj). Jmen takových k jihu vždy více přibývá, ano u Litoměřic, Třebenic, Ústí a Biliny některá pojmenování podržela zcela svůj původní český tvar (Radobyl, Kocanda, Vinice, Košťál, Vlatislav, Teplej, Starej, Hora, Pole, Bíhana, Důlce, Budhoška, Vrkoč, Bořen atd.).
8. Stavba obydlí. Domy ve vesnicích německých mají hražené zdi, jsou vysoké, o jednom poschodí a chovají pod jednou střechou i chlévy a stodolu, tak že dvorů skoro není. Česká chalupa jest z vodorovných trámů složena, jen přízemní, chlévy a stodoly stojí zvlášť, obzvláště dvůr jest rozsáhlý. Vesnice německé jsou jaksi romanticky stavěny, domy jsou sem tam roztroušeny mezi hojným stromovím po vršcích a nížinách, česká vesnice má pravidelné řady těsně vedle sebe stojících, na venek štíty obrácených domů, nezbytnou náves s kapličkou neb kostelem. Stromoví ve vesnických ulicích skorem není, vyjma ovšem ovocné zahrady za domy.
Čistě německý ráz obydlí a vesnic panuje opět na Rudohoří a v Polabských horách. Zde bývá často dům o více poschodích s náramně vysokou střechou, někde i štít šindelem neb břidlicí proti větru pokryt; vesnice jsou velmi dlouhé a táhnou se podle potoků. V Středohoří a pánvi hnědouhelné jest ráz již více českým. Domy jen pod jedno poschodí, stojí těsněji, aspoň částečně při sobě v řadách někde i stodola zcela o samotě. Zdi jsou ještě hražené. Poblíž Litoměřic, blíže Sedla, u Ouštěku vyskytují se sice ještě domy o jednom poschodí, ale vystavěny jsou z vodorovných trámů (Bábina, Lbín, Rydeč atd.). V nížině Lovosicko-Litoměřicko-Žernosecké mají však vesnice již ráz zcela český. Nízké zděné domky, s dvěma okny v průčelí, stojí v pravidelných řadách těsně při sobě (Černoseky, Litěchovice, Kamýk, Čížkovice, Modličany, Pišťany, Prosmyky, Mlikojedy, Lhota, Sulejovice atd.)
9. Lidnatosť. K okrsku Středohoří a přiléhajícím částem Rudohoří a pískovcového horstva náleží bývalé kraje Žatecký, Litoměřický s okresy: Bilinským, Duchcovským, Chomútovským, Mosteckým, Postoloprtským, Bastianberským, Benešovským, Děčínským, Chřibským, Kamenickým, Litoměřickým, Lovosickým, Ouštěckým, Ústeckým, Teplickým a Chabařovickým.
Litoměřický kraj zaujímá co do lidnatosti první místo v Čechách a vůbec v Rakousku, má 7800 obyvatelů na 1 � míli; kraj Žatecký zaujímá as stejné místo s krajem Čáslavským, Pražským a Chébským, maje 5000 obyvatelů na 1 � míli. Kraje Litoměřický a Žatecký nejhustěji zalidněny jsou v pánvi hnědouhelné od Ústí až do Duchcova a v údolí Labském od Ústí až do Hřenska. Nejmenší lidnatosť mají části Rudohoří blíže Mostu, střední čásť Středohoří a hornatina pískovcová v severo-vých. části. Ve větších městech od r. 1870 lidnatosť velmi se zmohla. Dle lidnatosti možno je takto seřaditi:
1.  Ústí 20.000 (přibližně),
2.  Teplice 16.000,
3.  Litoměřice 11.500,
4.  Most 8.000,
5.  Duchcov 4.000,
6.  Děčín 3.500,
7.  Bělina 3.000,
8.  Lovosice 3.000.
Rychlý vzrůst obyvatelstva v pánvi hnědouhelné vysvětluje se rozšířeným dolováním na hnědé uhlí, čímž zvláště počet příslušníků české národnosti se zvětšil. Lidnatosti přibylo zvláště v Ústí – méně v Mostu, Duchcově, Teplicích, Podmoklech a Děčíně s Litoměřicemi. Též okolní vsi a městečka kolem Ústí jako Kr. Březno, Bukov, Trmice se velmi zvětšily. Podobně též vsi a městečka kolem Teplic a Duchcova ku př. Zuckmantel, Trnovany (Turn), Bystřany (Vystrčany), Bohosudov, Osek, Dubí.
Nejmenší vzrůst obyvatelstva vykazuje Rudohoří a některé části severního Středohoří. Ano v některých výše položených vsích Středohorských i obyvatelstva ubylo, jako v Arnsdorfu, Minichovu (München) atd., kteréž se spíše táhne do nížin a měst, kdež nalezne jistě zaměstnání a obživy.
V nejnovějším čase katastrofou vodní zastavené dolování kolem Oseku přimělo asi 400 rodin k vystěhování do ciziny. Tento nepatrný úbytek českého obyvatelstva však jistě rychle se nahradí novým přistěhováním, neboť vzdor všem nepřirozeným agitacím proti českým dělníkům a úředníkům vždy nové duševní a hmotné české síly pracovní v tuto čásť tak zvaného uzavřeného území se hrnou. Tak na př. zřízením cukrové raffinerie v Březinci (Kr. Březně, Schönpriesen) a přístavbou státní dráhy (zřídila se vléčná dráha k Labi) ves tato dostala vzezření úplně české, neboť při stavbě zaměstnané, v Březnici bydlící dělnictvo zde již zůstalo, nalezši s důstatek nového zaměstnání.