Telnice (Tellnitz) - 345 - 750 m n. m. Obec se skládá ze tří částí, Přední, Střední a nejstarší Zadní. Vznikla jako osada lesních dělníků a horníků. Od roku 1371 se těžila ruda železná, měďnatá, olovnatá a stříbrná, která se tavila poblíž Chlumce (zastávka autobusů Na Šmelcu) - 1 q rudy dal 10 dkg stříbra, 17 kg olova. Obsah dalších kovů byl malý. Teprve nedávno zde byl objeven molybden (přídavek do oceli kvůli tvrdosti a pevnosti). Koncem 18. století byla těžba zastavena. V okolí se zachovalo mnoho otvorů, násypných jam a bývalých šachtiček. Najdeme zde krevel, baryt, kazivec a jiné. Byl nalezen důlní kruh s letopočtem 1806. V té době byl pozemek se středem s tímto kamenem pronajat k prospekčním pracem. Začátkem 20. století byly v prostoru střední a zadní Telnice otevřeny doly Segen Gottes a barytová štola. Sloužily pro Spolchemii k zásobování sirníky pro výrobu kyseliny sírové. Zbyly jen haldy západně od konečné stanice autobusu a při dně údolí pod restaurací. Ale Jahrbuch der k. u. k. geol. Reichsanstalt ve Vídni z roku 1919 se zmiňuje i o zlatu! Stavba loveckého zámečku hrabat Ledebourů z roku 1832 směrem k Nakléřovu souvisí s těžbou. Majitelé se ji pokusili obnovit, ale opět byla jako nerentabilní zastavena. Od roku 1912 (do 1956) využívali obyvatelé pro spojení s Ústím n. L. elektrickou dráhu č. 1, která měla svoji konečnou stanici pod telnickým nádražím ČD. Jízda trvala 1 hodinu, cestou měla několik zastávek a byla v zimě i v létě romantická. Nádraží ČD je ve výšce 357 m n. m. Ves leží na říčce Telničce či Telnickém potoce, který při povodni dokáže natropit velké škody. Vlevo táhlý vrch Krušný odděluje údolí Telnické od Ždírnického, porost tvoří smrky a buky. Kromě těžby se obyvatelé zabývali zemědělstvím, tkalcovstvím, pletařstvím slámy. Pro velké množství srážek (průměr 900 mm zde proti 540 mm v Ústí n. L.) tu klapala řada mlýnů, pila a papírna, která roku 1619 patřila Kölblům. Byla zničena až koncem 20. století. Město Ústí n. L. zde roku 1890 vybudovalo sběrné nádrže pro městský vodovod. V dolní části byla roku 1901 založena továrna na porcelán s 8 pecemi. Vyráběla elektroporcelán a izolátory, které se vyvážely do Kanady a Austrálie. Suroviny se dovážely jednak z Německa, částečně z Liboňova a kaolin z Dolních Zálezel. Svého času zde pracovalo 580 dělníků.
Kostel sv. Josefa ve střední Telnici je novogotický z roku 1910 od hraběte Westphalena - Fürstenberg. Obnovuje se. Kaple v přední Telnici novogotická 1860, zařízení novodobé.
V roce 1813 se tvrdě bojovalo i v Telnici. Pozdě v noci 30. 8. zde vedle sebe usínaly dvě nepřátelské skupiny sem zatlačené (Francouzi a Prusové), protože nevěděli, kdo je kdo. Musíme zdůraznit, že Telnice je oblíbeným zimním střediskem Ústečanů - a nejen jich.
Na osadu (1532 - 46) bylo zřejmě přeneseno jméno potoka Vtelnice. Je odvozeno od rodu ženského přídavného jména vtelná (vetla - vrba, tedy tekoucí mezi vrbami). Následně bylo "v" chápáno jako předložka a odsunuto. Další názor ohledně pojmenování je, že osada byla jmenována podle polohy, tedy dolní, dolenice, z toho zkomolením v němčině vznikla Telnice. A do třetice: podle dolování Dolenice.