Nakléřov (Nollendorf) (Nakleri villa) 670 - 684 m n. m. Ves s rozptýlenou zástavbou vznikla ve 13. století. Písemně doložena byla roku 1382, kdy jsou zde uvedeni bratři Hyldan, kanovník pražského hradu v roce 1393, dále Reinhold, Vigand Děpold z Lungvic jako patroni zdejšího kostela. Roku 1400 se stal majitelem Václav z Vartenberka. Ves 1405 připojil k panství Blansko a jmenoval sem kněze. Roku 1407 se v listinách připomíná Markéta z Vartenberka a 1412 Kateřina z Mojžíře. V roce 1437 náležel Nakléřov panství Krupka, počátkem 16. století bratřím z Valdštejna. Nakléřovem vedla důležitá mezinárodní solní stezka, kterou se v 15. století a déle dovážela z oblasti Halle do Čech sůl a jiné zboží. Roku 1579 bylo panství rozděleno. Dne 18. 1. 1580 koupil ves saský šlechtic Těma ze Sebotendorfu a Rottwendorfu včetně Krásného Lesa a Petrovic. Ves patřila k panskému dvoru v Petrovicích, který byl opuštěn 1800. Panští úředníci museli nakléřovský dvůr nejméně jednou týdně zkontrolovat. Dvory musely být řádně obsazeny dobytkem. Pro Nakléřov bylo stanoveno 35 kusů krav, na 10 kusů byl jeden ošetřovatel. Chovaly se husy, peří se vyváželo. Dne 15. 7. 1706 platil ovčák František Vacek pokutu 3 říšské tolary, protože nechal ovce v mladém lese. Každý podzim odváděl ovčák ovce do ovčína. Pole byla částečně kamenitá, částečně jílovitá, ale pečlivě obdělávaná. Kvůli brzkému sněhu ale nebylo někdy včas zoráno. Pamětníci s povděkem vzpomenou na krásné borůvky, které rostly na kamenitých hrázích oddělujících jednotlivá políčka. Dařilo se jim na tzv. Steinrücken (kamenných zádech), odborně na agrárních valech. Ty vznikly tak, že celé generace zemědělců odnášely kameny z polí na jedno místo - dělaly z nich buď kupy, nebo valy různé šířky a délky. Na nakléřovské borůvky vzpomínají i pasažéři havarované tramvaje č. 1 ze 13. 7. 1947 jedoucí od telnického nádraží. Rozmačkané borůvky se snoubily s krví zraněných.
K Nakléřovu patřil i Ledebourský lovecký zámeček (směr Telnice) s gotickou kaplí. Nakléřov s průsmykem byl vždy branou do země pro vítané hosty i okupanty a násilnická vojska. Dne 13. 9. 1756 zde princ von Braunschweig s 10 tisíci muži porazil Rakušany. Bojovalo se tady i v letech 1757, 1759 a 1778. Dne 30. 8. 1813 přitáhl nečekaně přes Nakléřov pruský generál Kleist, čímž rozhodl bitvu ve prospěch spojenců proti Napoleonovi. Získal za to šlechtický přídomek "von Nollendorf - Nakléřova". Událost připomíná obelisk s pamětní deskou z roku 1913, spravovaný členy spolku vojenské historie. V letech 1850 až 1930 byl Nakléřov samostatnou obcí s kvetoucím zemědělstvím i domáckými dílnami. Zejména kovové knoflíky byly proslavené. V době pražské korunovace Leopolda II. 12. 9. 1791 byla v sále klementinského refektáře uspořádána průmyslová výstava, kam zavítal i císař s doprovodem. Kromě textilu, dutého skla, broušených zrcadel, turnovských granátových šperků i skvostů z dílen pražských zlatníků - v takovém rozsahu vystavených prvně na evropském kontinentu - se zde nalézaly vzorky nakléřovských kovových knoflíků a budily zaslouženou pozornost.
Na návrší nad kostelem byla ke 100. výročí napoleonské bitvy 1813 postavena rozhledna nazvaná po ústeckém turistickém činiteli - Karl Weiss Warte. Neudržovaná se v bouři 29. 1. 1944 zřítila. Její pozůstatky tam ještě najdete. V naší době se vyskytly zatím nenaplněné snahy rozhlednu obnovit. Toto místo jsme viděli v TV seriálu o rozhlednách, dále v knize Rozhledny od Jana Nouzy na straně 70 (strana 71 Komáří vížka, Větruše str. 64 a Erbenova vyhlídka str. 63).
Už v době předhusitské stával při průjezdní silnici kostel. Byl nahražen kostelem sv. Josefa v letech 1679 - 83 a přestavěn 1697. Z věže prý řídil Napoleon 17. 9. 1813 boj svých vojsk u Varvažova s generálem Vandamem v čele. Z historické památky se ústečtí památkáři snažili uchovat aspoň věž jako rozhlednu. Marně. Ačkoliv náklady na odstřel byly vyšší, než na opravu, byl kostel z rozhodnutí tehdejšího ONV v Ústí nad Labem 28. 4. 1975 odstřelen střelmistry z Výzkumného ústavu hnědého uhlí v Mostě. Monumentální pomník Rudé armádě, který tu měl bez ohledu na náklady stát, vláda zamítla. Okolní hřbitov se zdí měl datování 1672. Krucifix z roku 1830 a jeho sokl s datem 1767 stál vedle kostela. Kříž z roku 1800 stojí za obcí (směr Panenská). Byl opraven 1967 a je chráněnou kulturní památkou. Koncem války byly ve vsi 84 domy, z toho polovina zemědělských usedlostí a 310 obyvatel. Místní jméno je odvozeno od mužského osobního jména Nakléř (z německého podst. jména Nagler - Nagelschmied - hřebíkář).
Pro poválečnou mládež znamenal Nakléřov romantickou hodinovou cestu tramvají číslo 1 z Ústí do Telnice k nádraží ČSD, pak pěší pochod v létě zkratkou, v zimě po klikaté silnici na vrcholky Krušných hor. To ještě stály nakléřovské horské statky a chalupy, už bez obyvatel. Několik domů bylo obsazeno stálými obyvateli, řada dalších patřila jednotlivcům nebo organizacím (Junák, Sokol, KČT) jako rekreační objekty. To byly ještě lyže - universálky s řemínkovým vázáním, které jezdily po rovině i z kopce, tak jsme ani nepostrádali vleky. Až později, když se lyžování rozmáhalo, chtěl ústecký lyžařský klub v čele s ing. Šosvaldem udělat z Nakléřova pobočku Adolfova. Přišlo ale desetileté obsazení území vojskem, které pomohlo zubu času ve zničení obce včetně starobylé hospody pod kostelem.