Libouchec
(Königswald) - 336 - 416 m n. m. - kdysi součást královské honitby, proto zvaná Králův les - Königswald. Ves podél Jílovského potoka, který je prvně zmiňován 1169 v darovací listině Vladislava II. johanitům jako "Lubuhce". Regia silva (Králův les) se jako název pro obec objevuje roku 1352; 1357 Kynswald. Někdy v té době zde byla postavena tvrz, z níž se do dneška zachovaly nepatrné terénní stopy v zahradě pošty. Tehdy byla ves v majetku děčínského Beneše z Vartenberka. Roku 1511 prodal Zikmund II. z Vartenberka panství Mikuláši Trčkovi z Lípy a Lichtenberka. V roce 1515 koupil panství Jan ze Salhausenu, 1534 ho tento prodal příbuznému Rudolfu z Býnova, který zde začal těžit dřevo. (Starý název průsmyku "Holzgrund"). Ves 1554 zdědil Günter I. z Býnova a upravil zde v roce 1558 zámek ve stylu saské renesance. Dokončil ho až jeho syn Günter II. kolem roku 1579. (Dříve Býnovští sídlili na Schönsteinu Tisé). V letech 1551 - 1589 vedli poddaní dlouhý spor s pány z Býnova, kteří jim odpírali některá práva. Budovy dvora i zámku byly mnohokrát poškozeny válkami a požáry, ale vždy byly znovu obnoveny. V roce 1792 byl dvůr oceněn na 12.413 zlatých - celý areál měl rozlohu 62 ary. Po požáru 1872 byl částečně obnoven, aby ho ve 2. polovině 20. století zdevastoval Státní statek. Dnes chátrá dál jako soukromý majetek. Jeho osud je nyní nejistý.
Po emigraaci Býnovských v roce 1628 zpět do Saska získal jejich majetek císařský plukovník Kryštof Šimon Thun Jílového pro synovce Jana Zikmunda Thuna. Za třicetileté války byla ves zničena a zůstala dlouho pustá. Do vesnice se pomalu vracel život až koncem 17. století. Místní kovář zde zahájil výrobu knoflíků, která se rozrostla v rozsáhlý podnik s pobočkami v okolí. Umělé květiny zde vyráběné se vyvážely i za oceán. Zachovalo se několik lidových stavení z přelomu 18. a 19. stol. Koncem 19. století byly v Libouchci tři továrny, 70 řemeslníků a obchodníků a 16 hostinců. Žilo zde 1700 obyvatel. (Pro dnešních 1600 obyvatel je hostinců 5).
Do katastru obce je od roku 1961 přičleněna také osada Havraní severně od obce a Horní Les (Oberwald) zmiňovaný 1654.
Libouchec leží na Jílovském potoce. Není všeobecně známo, že polovina jeho vody posiluje Klíšský potok. Již v roce 1487 odkoupili moudří ústečtí radní od děčínských Vartenberků polovinu toku jejich potoka a uzavřeli tuto smlouvu - "Léta Božího tisícího čtyřstého osmdesátého sedmého přistoupil pan Zikmund z Vartenberka na Děčíně se strany jedné a konšel Jan Veltruský a Jan Pěkný - rychtář a Jan Charvát ze starších obce s mocí purkmistra města Ústí nad Labem a přiznal se k platu k půl sedmi kopám grošů pražských platit a dávati rozděleně na sv. Jiří tři kopy a patnácte grošův a na svatý Havel též tři kopy a patnácte grošův českých a též pan Zikmund slíbil týmž Ústeckým i jejich budoucím tu vodu, kteráž teče od Libouchce k Ústí a skrze město dáti téci, jakož tekla od starodávna bez překážky budoucně a k věčnosti. Zapsaný se jest stalo do desek zemských v tu sobotu po sv. Bonifáci téhož léta jako se svrchu píše." Bylo by zajímavé zjistit, zda a jak dlouho město Ústí vodu platilo. Ale dodnes voda teče umělým kanálem od Jílovského potoka směrem ke Knínicím, kde se sbírají praménky Klíšského potoka, který tak posiluje. Kanál je značen i na starších mapách a v zahradě jedné libouchecké chalupy je originální punc s tabulkou o rozvodí z roku 1487 - ještě před objevením Ameriky.