Knínice
(Kninitz) - 490 m n. m. Ves ulicového typu je zmiňována roku 1169 jako majetek johanitů. Později byla celním místem na staré Solné stezce (doloženo 1359). Od roku 1376 spadala část pod panství Střekov, hlavní část k panství Krupka. V letech 1580 až 1848 patřila ke Všebořicím. V průběhu třicetileté války byla třikrát vypálena, zničena v sedmileté válce a roku 1813 ve válce napoleonské. Nad Knínicemi je výšina, kde v době bojů 17. 9. 1813 stál Napoleon na české půdě a na dalším pahorku rakouský generalissimus.
V roce 1836 vypukl v Knínicích ničivý požár. Zůstalo jen pět domů nepoškozených. Shořela i památná lípa se zavěšeným zvoncem. Ve štítě domu čp. 3 bývala tabulka s nápisem připomínajícím toto neštěstí. Dne 1. 5. 1851 postihla ves velká průtrž mračen.
Na katastru vsi poblíž Telnice byl postaven Ledeboury, majiteli panství, lesní lovecký zámekkaplí. Byl zbořen v 50. letech 20. stol. Zámecká kaple byla postavena spolu se zámkem kolem 1840. V nice nad portálem je na konzoli v patře kamenná socha Panny Marie v životní velikosti, umístěná pod baldachýnem. Objekt je státem chráněnou kulturní památkou. Kaple sv. Jana a Pavla postavená uprostřed obce roku 1741 byla přestavěna 1896 a 1914 - 18. Opravena byla 1970 soukromníkem. Mariánský sloup stojí na kamenném soklu, na kterém byla na vysokém sloupu umístěna socha Panny Marie z roku 1707. Čtyři smírčí kříže jsou umístěné před kaplí a spojeny řetězy. Tvoří ohrazení pomníku padlým z 1. světové války. Hrubě tesané kříže ze 16. století sem byly sneseny z okolí. První kříž má téměř neznatelný vryp meče, druhý dlouhého nože, třetí samostřílu a čtvrtý obraz je vykládán také jako nůž. Kříže jsou státem chráněná kulturní památka. Některé prameny uvádějí původ křížů do roku 1683, jiné až do doby po bitvě s Lotharem 1126 mezi Libouchcem a Knínicemi.
Jméno obce je odvozeno od staročeského jména knieni, ve významu kněžna, ves lidí kněžniných, patřící manželce knížete. Obyvatelé zde vybírali clo pro pražskou kněžnu, manželku panovníka. Celní stanice zde byla 1228 při vstupu do pohraničních hvozdů, z nichž jedině schůdný byl Nakléřovský průsmyk. Kníničtí po staletí vydělávali tím, že poskytovali přípřež do strmého kopce v průsmyku. Ve staveních proto mívali 2 - 3 páry koní. Seno pro ně získávali z okolních strání. Ves hořela za války třicetileté, sedmileté i za Napoleona. Od roku 1637 zde byly vedeny soudní knihy. Po roce 1945 se zde usadilo několik reemigrantů z Francie. Západním směrem je Stěna - zbytek usazenin křídového moře, někde až 30 m vysoká s otisky mořských lastur.