Dubice
(Dubitz) - 323 m n. m. Ve vsi založené počátkem 13. století se roku 1344 zmiňuje Zdeněk "z Dupicz", který ves kolem kostelíka rozšířil. Roku 1436 byly Dubice císařem Zikmundem pronajaty Janu Kaplířovi ze Sulevic. Po roce 1579 byla obec připojena Jindřichem Kaučem z Kauče pod panství Horní Trmice. Část kolem kostela se nazývala Nová Dubice, později Dubičky. Ves je 220 m nad hladinou Labe. Severně od obce na Dubickém vrchu je vysoký kříž s deskou a německou básní. Místu se říká Mlynářský kámen, někdy Hláska. Bývalo to pravěké signalizační místo.
Kostel sv. Barbory postavený 1579 Jindřichem Kaučem z Kauče na místě, kde dříve stála kaple rytíře z Kamýka, jako luteránský. V roce 1643 byl pobořen a znovu přestavován, naposledy 1820. V průčelí je nika se sochou sv. Barbory ze 17. století. Vnitřní zařízení je pozdně gotické a barokní. Objekt je státem chráněnou kulturní památkou. Místní jméno Dubice je zdrobnělina staročeského podstatného jména "dúbie" - doubí - malá osada v Doubí.
Mezi Dubičkami a Dubicemi je štěrková terasa pleistocenního (diluviálního) Labe ve výši 340 m nad mořem. Labe se tudy valilo, dokud si nevyhloubilo svoji nynější dráhu. Dubická plošina je rozeklána v několik ostrohů známých jako vyhlídkové body, např. Doerellova vyhlídka, Dubický vrch a již zmíněný Mlynářův kámen.



Text na tabulce Mlynářova kamene:
Mír
Miluj nádhernou přírodu
miluj jejího stvořitele
miluj svého bližního
jako sebe samého.
(1914 - 1918 hrdinům vlasti)