Chlumec
(Kulm) - Na území ústeckého okresu byly v 10. století dvě celnice. V Ústí pro dopravu po vodě, v Chlumci pro kupce s povozy či koňmi jednak za zboží, dále za průchod osoby i tažného zvířete. Protože Chlumec ležel na živé mezinárodní obchodní cestě, výnos byl vysoký. Kníže Boleslav II.  (967 - 999) daroval v roce 993 benediktinskému klášteru v Břevnově, který založil, příjem každého desátého týdne z chlumeckého cla - desátky. Další zmínka o obou celnicích je v listině knížete Spytihněva II. z roku 1057. Chlumecko bylo osídleno již v době bronzové, o čemž svědčí četné nálezy. Byly zde objeveny i dvě římské mince - císaře Vespasiána (68 - 71 n. l.) a císaře Antonia Pia (138 - 161 n. l.) První písemná zmínka se objevuje v roce 1056 v zakládací listině litoměřické kapituly, kde se místo uvádí jako Hlmecs. Na čedičovém vrchu Horka (292 m) stával údajně slovanský hrádek k ochraně obchodní cesty. Roku 1040 zde byla svedena bitva mezi německým císařem Jindřichem III. a českým knížetem Břetislavem I. (1034 - 55). Kosmas o tom píše: " a ihned rozeslav císař Jindřich III. listy po celé říši sebral velmi silné vojsko. Jednou cestou, kudy se chodí přes Srbsko a kde je východ z pomezního hvozdu do naší země přes hrad Chlumec, kázal Sasům vtrhnouti do Čech." Dalšímu postupu císaře měl se svým vojskem zabránit župní hrabě Prkoš Bíliny. Dal se však podplatit a nechal Němce projít zemskou branou, obsadit hrad Chlumec a vyplenit celou teplickou kotlinu až k Mostu. Břetislav I. však zasáhl a 31. srpna 1040 porazil ve velké bitvě císařské vojsko. Zrádný Prkoš byl potrestán ztrátou života a potupně utopen v řece Bílině. Roku 1107 se na opevněném chlumeckém hradě uskutečnil zemský sněm, na kterém kníže Svatopluk ustanovil svého zástupce po dobu pobytu u německého císaře Jindřicha V. Zlé jazyky říkají, že Svatopluk donesl málo darů, a tak ho císař u sebe trochu pozdržel. Tehdy bývalo zvykem, že němečtí císaři si osobovali právo hovořit do správy zemí českých. O další bitvě v roce 1126 kronikář Dalimil píše: "Lotharius císař v nově zvolený, návodem a ponuknutím Otty anebo Otíka, příjmím Černého, markrabí moravského a knížete znojemského, kterýž Soběslavovi I., strejci svému, nepřál knížectví českého, s velikým houfem Sasův a Němcův vtrhl do Čech k městečku Chlumci a tu se položil a Otta kníže svým lidem nedaleko od něho. Soběslav sebrav své Čechy, vytáhl proti nim, nemeškaje a svedlv bitvu porazil je tak, že z vojska císařského padlo lidu pětset a čtyřiceti a mezi jinými kníže Otto, původ války…" Historické záznamy dále popisují, jak zbytek německého velmi vyčerpaného vojska uchýlil se na nějakou výšinu prose o milost. Ještě po 50 letech počítal saský kronikář léta podle toho, kolik roků uplynulo od velké porážky Sasů v Čechách u Chlumce. Soběslav daroval Lotharovi život a získal v něm prý spojence. Dodnes je na našich mapách poblíž obce Čermná Lotharův vršek. V této bitvě byl údajně prvně použit svatováclavský chorál jako válečná píseň. Pro připomínku vítězství byla na Řípu postavena románská kaple. Zajímavé je, že kronikář Kosmas znal osobně místo, které líčil. Přes Chlumec se totiž vracel domů ze studií v Lutychu.
Kde býval hrádek, usazovalo se i obyvatelstvo - řemeslníci, zemědělci, strážci, kupci... Osada Chlumec je zmiňována kolem roku 1352 už jako sídlo panství. Strážní hrad údajně zanikl ve 12. nebo 13. století. Celnice byla přesunuta do Knínic, blíž cestě přes  Krušné hory - Nakléřovskému průsmyku. V roce 1358 se připomíná kostel sv. Gottharda, později přejmenovaný na sv. Havla. V letech 1486 až 1622 drželi chlumecké panství Kelblové (Kölblové) z Geisingu. Petr Kelbl se v roce 1618 zúčastnil stavovského povstání a majetek mu byl zkonfiskován. Novým majitelem byl Petr Jindřich ze Strahlendorfu. Rok 1640 zastihl v Chlumci Kolovraty. Nechvalně se zapsal krajský hejtman Kolovrat, který se v roce 1680 podílel na likvidaci selského povstání v litoměřickém kraji. Za vlády N. L. Kolovrata - Libštejnského kolem roku 1707, který byl císařským vyslancem, patřil Chlumec k největším panstvím v Čechách. Velká oprava kostela se zmiňuje v roce 1525. V napoleonské bitvě byl zcela zničen a znovu postaven 1847. Na vnější straně jsou vezděny náhrobní kameny ze starého kostela z let 1540 až 1585. Dva nejlepší jsou uvnitř stavby, a to renesanční náhrobníky Bernarda Petra Kelblů. V letech 1592 až 1596 nechali postavit Kelblové z Geisingu renesanční tvrz. Za Kolovratů byla přestavěna na barokní zámek, který šlechtě sloužil do roku 1780. Tehdy nechala hraběnka Kolovratová-Thunová postavit nový zámek ve stylu pozdního baroka. Upravován byl v roce 1836. V bitvě 1813 zde měl svůj hlavní stan francouzský generál Vandamme. V letech 1830 až 1945 patřil zámek hrabatům Westphalen-Fürstenberg. Po jejich odchodu koncem války zde bylo ubytováno sovětské vojsko. Později zámek za nevyjasněných okolností vyhořel. Ze zámeckého zdiva jsou postaveny hospodářské budovy - teletník a pod. Zůstal nám jen krásný obrázek zámku od E. G. Doerella a zbytek zámeckého parku. Byly tam mohutné stromy domácí i cizí - buky, tisy, platany, liliovník, na hrázi letité duby. Rybník tam zůstal ke koupání a k rybolovu.
Od kostela ke kapli na Horce míjíme zastavení křížové cesty s keramickými reliéfy z Meyerova uměleckého ústavu v Mnichově. Na památné čedičové Horce stával údajně chlumecký hrádek. Trojboká kaple Nejsvětější trojice zaklenutá kupolí s lucernou byla postavena hrabětem Janem Františkem Krakovským z Kolovrat v letech 1690 až 1691 jako poděkování za odvrácení moru. Nástěnné fresky ilustrující Te Deum byly obnoveny v roce 1901. Nad hlavním vchodem je nika s mramorovou plastikou Krista. Roku 1838 si majitelé panství Westphalenové-Fürstenberkové postavili pod kaplí rodinnou hrobku. Tato nevšední stavba italského baroka by si zasloužila lepší péči.
Naše doba vidí Chlumec jako moderní městys hezky položený pod Krušnými horami, s dobrou bytovou výstavbou, mnoha nitkami života spojený s Ústím n. L. Chlumec má nádraží na romantické trati, nedaleký vytěžený povrchový důl Gustav I. - oprám, příjemné místo k rekreaci. Taky v okolí rostou houby a v zimě tam bývá víc sněhu, než "dole". Z historického hlediska je to místo rozhodující napoleonské bitvy roku 1813 s upravenou naučnou stezkou mezi válečnými pomníky a turistické východisko do východní části Krušnohoří. Staré a bohaté dějiny Chlumce "vidí" opravdu jen zasvěcený milovník historie. Téměř všechny budovy včetně kostela byly v bitvě zničeny. Zachovala se jen bývalá fara č. 14 - barok z 1. poloviny 18. století a č. 23 - lidová architektura s hrázděným patrem. Památkově je chráněn sloup s Pietou na "návsi", ač se stále vkrádá slovo "náměstí". Podle starosty Chlumce je žádost o povýšení na město příliš zdlouhavá a náročná, prý je důležitější činnost představenstva obce pro dobrý život obyvatel. Dále je památkově chráněna kaple Nejsvětější Trojice na Horce, křížová cesta k ní vedoucí, socha Ecce Homo, jubilejní pomník napoleonské bitvy odhalený roku 1913 a náhrobky bývalých majitelů panství. Také jsou v kostele smírčí kříže a starobylé varhany uvedené do provozu ústeckým lékařem. Bývalé selské statky jsou stejné - všechny byly znovu postaveny po roce 1813. Do naší doby se zachoval místní název "Šmelcovna" - odbočka silnice na Chabařovice u plynárny. Stávala tam tavírna stříbrné rudy, kterou sem vozili ke zpracování z dolů ve Ždírnickém údolí.
Zmiňovali jsme se o chlumeckých bitvách v letech 1040 a 1126. Vojenských překročení přírodních krušnohorských hranic bylo samozřejmě mnohem víc, ale bitvy se pak odehrávaly dál ve vnitrozemí. Ta poslední u Chlumce byla nejkrvavější. Je o ní napsáno mnoho zasvěcených článků a knih. Je všeobecně známo, že k této bitvě směřoval čas, politické poměry a postoj spojenců. Ve dnech 29. a 30. srpna 1813 se zde střetla vojska rakouská, pruská a ruská s Napoleonem a jeho generály. Boje probíhaly vedle Chlumce i v Přestanově, Telnici, Varvažově, Chabařovicích a zasáhly až k Ústí n. L. Francouzi byli poraženi, generál Vandamme zajat s celým štábem na útěku při říčce Ždírnici. Byl eskortován do Prahy a pak do Ruska. Generál Kleist, který téměř náhodným pozdním příchodem od Nakléřova uzavřel obklíčení Francouzů, byl později povýšen do šlechtického stavu "Nakléřova" - "von Nollendorf". Umlkla francouzská děla na Horce, zajatci byli odvezeni, na polích zůstalo 36 000 mrtvých vojáků různých národností. Bylo zničeno 396 domů a 60 000 ovocných stromů atd. atd. Lidé se zvolna vraceli ke svým bývalým majetkům. Hraběcí lesník našel v pokáceném kmeni 50 kulek. Hrabě Josef z Westphalenu nechal na polích posbírat kosti padlých vojáků a pohřbít je v hromadném hrobě v lesíku u Přestanova. Původní nápis zněl: "Zde odpočívají v blízkých lesích v novější době ještě nalezené lebky a kosti padlých ve dnech bitvy 1813. Odpočívají v pokoji. 1835." Postupně byly stavěny památníky připomínající bitvu: ruský pomník z r. 1835 od P. Nobileho - bohyně vítězství Niké zapisuje dějiny - tam se znovu osobně sešli mocnáři vítězných spojenců. Na rozcestí u Varvažova stojí pruský památník z r. 1817 podle návrhu K. F. Schinkela, naproti přes silnici impozantní pomník oslavující rakouského generálního zbrojmistra hraběte Coloredo Mansfelda. Byl zhotoven v železárnách v Jáchymově podle návrhu Chevaliera Querlonde a odhalen s velkou slávou roku 1825. Na louce u železniční trati stojí pomníček na místě, kde byl zajat generál Vandamme, v Nakléřově při silnici pomníček ke 100. výročí bitvy věnovaný generálu Kleistovi. Na pozemku Chlumce je zajímavý pomník z roku 1913 podle návrhu J. Schneidela. Autor A. Mayerl vytvořil lva, který vykračuje současně oběma pravýma nohama jako velbloud. Původně byly v přízemí památníku k vidění památky na bitvu. Po soustavném vykrádání došlo ke změně. Byla zřízena velká expozice v Městském muzeu v Ústí n. L. Hromadný hrob je udržován a je součástí naučné stezky na žluté turistické značce. Další pomník stojí v místě nejprudších bitev na křižovatce silnic Strádov - Krupka poblíž tzv. Juchtové kaple. Na paměť bitvy byla také obnovena kaplička na Mariánské skále (zničena roku 1976) v Ústí n. L. a znovu odhalena deska vojínu Jordánovi na domě v Dlouhé ulici, kde byl zastřelen francouzskou hlídkou.