Babiny II
(Babina B) - 465 m n. m. - Podhorská víska bez zřetelně vytvořené návsi, se zástavbou rozptýlenou na svazích mělkého údolí drobného vodního toku pod kopcem Pláň (Planer Koppe, Lischkenkuppe) (596 m n. m.), byla dříve samostatnou obcí. Dnes (od r. 1961) je administrativní součástí Homole u Panny (Hummel). Do katastru Babin II patří ještě osada Nová Ves u Pláně (Neudörfel) a vysoko položené seskupení několika stavení (540 - 570 m n. m.) zvané Pláň (Plan). První písemná zmínka pochází z r. 1532 a je obsažena v obnoveném deskovém vkladu z r. 1543, lze však důvodně předpokládat, že ves existovala již mnohem dříve. Kolem r. 1200 byl majitelem oblasti český šlechtic, řeholník a mučedník Hroznata Tepelský (* cca 1170 - † 1217) a spravoval ji ze svého dvorce, který se nacházel v Litoměřicích (Leitmeritz). V r. 1180 ji z větší části přidělil rytířskému řádu johanitů (nyní maltézskému). Od r. 1787 byla obec vedena pod Velkým Březnem (Gross Priesen). Zpočátku patřila pravděpodobně řádu německých rytířů, později Valdštejnům a Vartemberkům. Od 16. stol. připadla k velkobřezenskému panství (majiteli byli postupně Salhausenové, Dietrichsteinové a Harrachové). Pak se stala císařským majetkem. Za všeobecného rozvratu, panujícího po ukončení 30tileté války, tu žilo jen několik obyvatel. Později se jejich počet sice velmi pozvolna, ale trvale zvyšoval. V r. 1820 tu v 10ti domech žilo 50 obyvatel, v r. 1880 ve 12ti domech o 8 obyvatel více. Lidé si zajišťovali živobytí především dobytkařením a polařením. Rodiče posílali své děti do školy v Homoli.
Po obou stranách cesty ze Suletic (Sulloditz) přes Pláň a Liškov (Lischken) do Zubrnic (Saubernitz) stály v Babinách II ovocné sady (jabloně, hrušně, švestky, třešně, ořechy). Ovoce se koňskými a kravskými potahy dováželo do přístavu ve Velkém Březně, odkud se po Labi převáželo do Ústí n. L. (Aussig an der Elbe), ale i do Německa. Sady se tu nacházely přibližně od r. 1800 do r. 1979, kdy byly zdejším JZD vykáceny za účelem zřízení pastvin pro skot.
Krátce po ukončení 2. světové války mělo zdejší dění "standardní" průběh. Začátkem 50. let dospívá stav k rychlému kolapsu. V 80. letech 20. stol. je sídlo bez stálých obyvatel. Stavební fond se pak daří udržovat formou rekreačního využívání jen se střídavými úspěchy; zhroucením řady objektů s dochovanými prvky lidové architektury dochází k nenahraditelným ztrátám. Kaple z 19. stol. byla od r. 1960 rozebírána na stavební materiál. V r. 1991 zde vzniklo zařízení Ekofarma Babiny II, hlavním zaměřením je chov skotu, koz a koní, z estetických a ekologických důvodů je dávána přednost méně intenzivním formám produkce.
Původní česká podoba Babina (1337) dává možnost dvojího výkladu vzniku tohoto místního jména. Jde o utvoření přípony -ina od mužského osobního jména Baba, Babova ves. Nebo jako je "dubina" dubový les, může "babina" být les, kde rostou "báby", babyky. Tvar množného čísla je až pozdější. Označení II je používáno pro odlišení od Babin I (Babina A). Dříve a běžně u německých ekvivalentů Babina se žádoucího odlišení dosahovalo pomocí dvojic písmen a - b, resp. A - B.
Rodiště německého historika Wenzela Hieke. Pamětní kámen při silnici.
Wenzel Hieke (* 1. 7. 1852 - † 3. 4. 1895) byl knihovníkem Spolku pro dějiny Němců v Čechách (Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen) a konzervátorem českého Zemského úřadu pro ochranu památek. Komárov Suletice Pláň Liškov - Lischken Homolský potok - Hummelbach Nová Ves u Pláně Babiny II Tis Wenzela Hieke Pláň - Planer Koppe, Lischkenkuppe dnes již neexistující kaple z 19. stol. Filipův Mlýn - Filipp Mühle Selský Mlýn - Haber Mühle, Bauermühle Berand Od r. 1890 začal pracovat na edici listin, týkajících se nejstarších dějin Ústí. Od odchodu Friedricha Sonnewenda - nejvýznamnější osobností počátku historické vlastivědy na Ústecku, prvního archiváře a kronikáře města a autora prvních německy psaných dějin města Ústí n. L. "Geschichte der Königlichen Freistadt Aussig" (dočkaly se celkem 3 vydání - v l. 1844, 1855 a 1918) - se správou archivu v Ústí n. L. nikdo nezabýval, a tak musel Hieke mnoho věcí vyhledat a uspořádat. Ve skutečnosti se tak stal externím archivářem města.

Na mapě "Karte des Kreises Aussig" (Prof. Blumtritt, 1939) je dokonce zmiňován Tis W. Hieke (Hieke Eibe).