Vesnice je doložena k r. 1352. Gotický kostel Nalezení sv. Kříže byl opraven v 16. stol. a později rozšířen. Barokní fara pochází z 18. stol. Zděné a hrázděné statky s polokruhovými branami dodnes dokládají výnosnost hospodaření na úrodné půdě pod Českým středohořím. (před r. 1900)

V nádražní budově na trati Teplice - Lovosice si zakoupilo jízdenky nespočetné množství cestujících, kteří se odtud vracejí z toulek na Milešovku, Kletečnou či do bájných Stadic Přemysla Oráče. Žim je nejvýchodnějším místem teplického okresu. (po r. 1900)


V blízkosti obce se zachovaly okrouhlé šance připomínající vojenské ležení z dob 30tileté války. Gotický kostel Nalezení sv. Kříže byl třikrát přestavován a až r. 1875 doplněn věží. V obci se dochovaly hrázděné stavby z 18. stol., avšak klasicistní dům (vlevo v detailu) je zcela znehodnocen nevhodnou přestavbou. (1913)

Žim (Schima) - 322 m n. m. - Prehistorické objevy podávají svědectví, že v tomto regionu bydleli v pravěku lidé. Nálezy z mladší doby kamenné (3000 - 2000 př. Kr.) ze Bžan a Habrovan dokazují, že tato místa byla sídliště. Tehdejší člověk pálil z hlíny nádoby 2 druhů. Jedny kuželovitého tvaru, na hořejší ploše jsou ozdobeny klikatými liniemi a spirálami, jejichž meziplocha je dekorována tečkami. Druhé mísovitého tvaru, jejichž ozdobou je vypichovaná čára ve tvaru šňůry. Z této doby máme nález právě v Žimu. Středověká, původně slovanská, ves, ležící na jednom z hlavních tahů zemské cesty, spojující Prahu s přechody zemské hranice v Krušných horách a překračující zde České středohoří. Lze mít za to, že dálková cesta ze Saska využívající k překonání Krušných hor Nakléřovského průsmyku se někde za nedalekým Chlumcem rozdělila do 2 větví. První z nich, náročnější, ale kratší, u Hliňan a Řehlovic překročila řeku Bílinu a přes Žim pokračovala přes milešovskou část České Středohoří a sestoupila do Velemína a nakonec dosáhla Lovosic, které byly křižovatkou několika dalších významných cest. Na návsi původně gotický kostel Nalezení Svatého kříže, několikrát přestavovaný. Fara byla postavena r. 1712 a kříž s Kristem (Ecce homo) byl vytvořen r. 1693. Ve vsi stojí několik lidových staveb, z nich vyniká bývalá zemědělská usedlost čp. 9 s kamennou branou z r. 1792. První zmínka je činěna v soupisech papežského desátku z ústeckého děkanátu zapisovaných v letech 1352 - 1391. Nejednoznačnost data je způsobena skutečností, že zápisy nebyly vročeny a knihy byly historiky zařazeny do časového rozpětí - ví se, že zápisy byly započaty v r. 1352. Zcela konkrétní zmínky jsou spojeny s existencí farního kostela Nalezení sv. Kříže a uplatňování patronátního práva k němu, které drželi vlastníci hradu Skalka. Patronátním právem, se rozumělo právo jmenovat faráře k vlastněným kostelům - tzv. podávat faráře a proto také právo podací. To bylo spojeno s platem, který dostal držitel. Z uvedených důvodů bylo právo ke kostelům jako zdroj příjmů předmětem obchodu. Držiteli práva ke kostelu v Žimi byli v letech 1357 - 1360 Petr ze Skalky, 1369 - 1378 Ješek ze Skalky, syn Fráňův, zv. též Jícha. Příslušníci rodu také drželi svého času Řehlovice. Rod vymřel do poloviny 2. desetiletí 15. století. Dědici pánů ze Skalky se stali páni ze Sulevic. V r. 1414 je jako držitel Skalky připomínán Hanuš ze Sulevic. Tak se stali vlastníky Žimi příslušníci rodu zvaného Kaplíři ze Sulevic. Vedle nich byly v Žimi i další statky držené šlechtici z jiných rodů. Jedno z nich známe po jménu - v r. 1392 se připomíná Martin ze Žimi.
O tom, že ves nebyla jednolitým statkem svědčí skutečnost, že v průběhu historie je činěna zmínka rozdělení až na 4 díly. Velká část patřila ke hradu Ostrý, který okolo r. 1433 postavil Václav Kaplíř ze Sulevic, vlastník tvrze v Chotiměři. Jiná část k Chotiměři (druhá tvrz). Další patřila k panství Řehlovice. A poslední ke tvrzi Stoličky a pak k Malhosticům. Osudy jednotlivých částí jsou poměrně komplikované. Mezi vlastníky se však setkáváme často s Kaplíři ze Sulevic. Před r. 1515 prodal Volf Kaplíř tvrz Stoličky i s Malhosticemi Václavu Kyšperskému z Vřesovic. Volf z Vřesovic v r. 1537 koupil od Šimona Třeštíka z Hyršova panství Teplice a k němu pak připojil i statek Malhostice, jehož součástí byl i díl vsi Žim s dvorem poplužním a kostelním podacím. Jiná část patřila k Chotiměři jak svědčí zápis konfiskační komise, když byl zapsán majetek Bedřicha z Bílé na Řehlovicích a „Chotomíři“, který jako direktor povstalých stavů byl 21. 6. 1621 v Praze popraven a jeho majetek konfiskován. V Chotiměři byly 2 tvrze a ke každé patřil díl Žimi. Tu část, kterou dříve držel Bedřich z Bílé koupil od české komory v r. 1622 Adam z Valdštejna a připojil ji ke svému panství Lovosice. Řehlovice připadly nakonec dětem popraveného Bedřicha z Bílé Bedřichovi a Eufrosině, a to jako dědictví po matce. Ti pak v r. 1628 prodali Řehlovice Ottovi z Nostic. Nosticové pak je připojili k panství Hliňany. Část Žimi byla součástí hliňanského panství až do r. 1850, tedy do ukončení tzv. patrimoniální správy, kterou nahradila správa státní zřízením okresních úřadů.
Část Žimi patřila k hradu Ostrý. V r. 1505 dal Kamarét Kaplíř ze Sulevic hrad i s příslušenstvím dceři Martě jako věno. Ta se vdala za Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť, který v r. 1508 vše prodal Albrechtu Libštejnskému z Kolovrat. Po jeho smrti v r. 1510 dědili jeho nevlastní synové z prvního manželství jeho ženy Anny z KováněHynkem z Valdštejna Jan a Bernart. Pak se do držení dostali Bernartovi synové Albrecht a Jan. Prvnímu při dělení majetku v r. 1520 připadl Ostrý a druhému Bílý Újezd s tvrzí. Nakonec vše držel Jan a po jeho smrti v r. 1548 dědil stejnojmenný synovec, který v r. 1565 prodal již pustý Ostrý s Bílým Újezdem Janu Černínovi z Chudenic. Heřman Černín měl jako druhou manželku Sylvii Kateřinu z Caretta a Millesima. Ta po smrti manžela připojila Bílý Újezd k panství Lovosice. Oba díly Žimi (chotiměřský a újezdský) sdílely osudy panství Lovosice, a to opět až do konce patrimoniální správy v r. 1850.
O důležitosti obce svědčí i fakt, že zde byl farní kostel, doložený již v r. 1357. Původní gotická stavba byla v 16. století renesančně upravována a pořízeny nové zvony. V r. 1699 se rozšiřovala loď. Sakristie byla přistavena v r. 1777. Stavební úpravy a přestavba proběhla v r. 1834. V r. 1875 byla přestavěna věž. Další stavební úpravy proběhly v r. 1925. Kostel je zasvěcen Nalezení sv. Kříže. Takové patrocinium je poměrně vzácné. Fara zde zanikla v r. 1699. Obec tvoří 2 vsi - Žim a Záhoří.
V průběhu historie bylo možné zaznamenat následující podoby názvu: Zym (1352 - 1399), Zin (c. 1405), de Zimie (1392), Zym (1395, 1406), Zymy (1406), ves w Zimie (1508, 1545), v Žimě (1568), ves Zym (1601), Šina, Schyna (1654), Schima, Žina (1787), Schima, Žima (1833), Žim, Schima (1848). K významu jména činí jazykovědci následující výklad: Je snad utvořeno dle jmen s přivlastňovací příponou -j? z osobního jména Žim, zkráceného z Žimunt - tedy od Zikmund. Znamená Žimův - v tomto případě Žimův dvůr. Jméno Zikmund je německého původu - Sigismund. To lze vyložit jako „vítězná ochrana“, příp. „ochránce vítězství“.