náves
Ve Středohoří, při silnici z Loun do Bíliny, leží vesnice Hrobčice. Pod vrchem Horka je malý kostelík sv. Havla pocházející ze 13. století. Byl to soukromý kostel, spojený tribunou s opevněným dvorem pánů Hrobčických z Hrobčic. Z jejich tvrze, zaniklé v průběhu třicetileté války, prý vedla podzemní chodba k renesančnímu zámečku, který ve vsi stával. Dnes z něho zůstala jen brána a část zdiva v objektu bývalého panského dvora. (po r. 1925)

Hrobčice (Hrobschitz) 291 m n. m. - Obec se nachází v chráněné krajinné oblasti České středohoří, v jižní části okresu Teplice, je složena z 12 katastrů: Hrobčice, Hetov, Kučlín, Mrzlice, Mukov, Dřínek, Chouč, Mirošovice, Radovesice, Tvrdín a Červený Újezd. Po stránce hospodářské činnosti se jedná o obce převážně zemědělské, ačkoliv po r. 1989 bylo zemědělství částečně utlumeno.
První zmínka se v písemných pramenech objevuje v predikátu Ojíře z Hrobčic již k r. 1240 a i zdejší kostel sv. Havla pochází z 2. poloviny 13. století. Další historické zprávy se objevují až o více než století později, kdy byla ves manstvím mosteckého královského hradu. R. 1363 patřila bratrům Kerunkům z Lomu. Před r. 1378 získali Hrobčice kněz Valček a jeho bratr Berglin z Pernštejna, r. 1397 Vajkl a Žibřid Bernštejnové a r. 1483 Markéta z Byšic, která je připsala r. 1500 svému druhému manželovi Hanuši z Delen. R. 1557 se jako majitel připomíná Jiří Kaplíř ze Sulevic, nedlouho poté však získali Hrobčice Rausendorferové ze Špremberka, jmenovitě Hynek, který používá predikát z Hrobčic r. 1572 a 1589. R. 1596 koupil statek Jan Mirošovský a připojil jej ke svému zboží v sousedních Mirošovicích, jehož součástí zůstaly Hrobčice i po prodeji obou vsí Zdeslavu Kaplířovi ze Sulevic r. 1599, takže zdejší panské sídlo poté již nebylo majiteli využíváno jako residence a pomalu chátralo. V r. 1616 získal Hrobčice Jiří ze Šternberka a po Bílé hoře, v r. 1623, mu byly statky proměněny v manství. Od r. 1688 se pak oba statky staly až do 20. století majetkem Lobkoviců, kteří drželi bílinské panství. To bylo pak po r. 1945 převedeno pod státní správu a areál dvora v Hrobčicích posléze připadl státnímu statku. tvrz od jihozápaduV 90. letech 20. století byl po vyřízení restitucí navrácen Lobkovicům, kteří jej zanedlouho přenechali dalším majitelům.
Zdejší tvrz se v pramenech poprvé uvádí v r. 1589 jako majetek Hynka Rausendorfa ze Špremberka a v r. 1592 jeho synů. Byla však postavena jistě již mnohem dříve. Stávala na vyvýšenině východně od vsi, u kostela sv. Havla, kolem něhož je dnes hřbitov. Tvrziště kruhového půdorysu bývalo opevněno zdí a příkopem. Kostel, z větší částí románský, byl vybudován v druhé třetině 13. století a patří ke skupině tribunových kostelů zakládaných u sídel drobných venkovských feudálů. Spojení s empirovým kostelem naznačuje, že také tvrz v Hrobnicích existovala již ve 13. století. V r. 1600 byla propuštěna z manství k mosteckému hradu. Ve třicetileté válce byla dobyta Švédy a značně poškozena, takže ji r. 1650 obývali pouze šafář a bednář. Patrně při přestavbě kostela v r. 1726 vznikla na místě tvrze zvonice z hrázděného zdiva. Zdá se, že tvrz stavebně navazovala na kostel nebo byla v jeho těsné blízkosti, protože zvonice je přistavěna přímo k jeho západnímu průčelí. Uvnitř tohoto přístavku je na pravé zdi umístěn renesanční náhrobek s kamennými reliéfy ženských postav a jmény Rosina, Lidamilia Rausendorf. Podle Schillera připomíná ženy, které byly při dobývání tvrze Švédy svrženy z oken. Schiller patrně vycházel z místní pověsti, neboť v první třetině 17. století Rausendorfové již Hrobčice nevlastnili a také renesanční ráz náhrobku neodpovídá době, které se dosud živá pověst týká.
Ve vsi stojí i budova bývalého panského dvora využívaná dnes státním statkem. Na její východní straně je renesanční brána, zdobená vlaštovčími ocasy, erby Rausendorfů a letopočtem 1579. Ze statku vedla chodba až do kostela sv. Havla; její krátké úseky jsou v podzemí obou objektů patrné ještě dnes.