Kníže Carlos Clary-Aldringen, nadšený ctitel a sběratel starožitností, přivezl z Itálie části jednoho zrušeného kostela a ty byly použity ke stavbě chrámu v Dubí. Italský architekt Pietro Bigaglio jej postavil v l. 1901 - 6 podle kostela P. Marie del Orto v Benátkách. Pohlednice odeslaná v r. 1902 zachycuje ještě nedokončenou stavbu. V kostele je hrobka rodiny Clary-Aldringenů a Ficquelmontů.

Dominantou města Dubí na úpatí Krušných hor je pozoruhodný pseudogotický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, základní kámen ke kulturní památce byl položen na pozemku Clary-Aldringenů v r. 1898 stavitelem Jindřichem SiegmundemTeplic a profesorem Pietro Bigaglio z Akademie výtvarných umění v Benátkách. Je využíván nejen ke mším, ale i ke kulturním akcím, nachází se v horní části obce na silnici E55. Je viditelný přímo ze silnice, severně od kostela (cca 150 m) se nacházejí Tereziiny lázně. Je údajně nejsevernější benátskou stavbou v Evropě. Pozoruhodná rarita evropského významu je považována za pomník benátskému stavitelskému umění. Výstavba byla objednávkou rodiny Clary-Aldringenů jako kopie benátského kostela Santa Maria dell’Orto - 33 metrů vysoká věž má otevřenou zvonici s benátskou římsou a střechu zdobí dvojitý benátský kříž. Portál tvoří 55 řad bílých a červených mramorových kvádrů. Délka kostela je 50 m a šířka 17,20 m. Výška hlavní lodi 13,90 m a šířka 7,20 m. Boční lodě mají výšku 8 m. Pod postranní logí a hlavním oltářem je rodinná hrobka Clary-Aldringenů, do níž byly za 1. republiky převezeni všichni zemřelí členové rodu.


Ve slavnostně vyzdobeném Dubí byl 21. 10. 1906 vysvěcen katolický kostel Neposkvrněného početí P. Marie. Hlavní řeč pronesl donátor stavby, Carlos kníže Clary-Aldringen (1844 - 1920). V dějinách rodu prezentován jako snílek a fantasta, v odborných kruzích uváděn jako sběratel italského umění. Obojí hodnocení se spojilo v kostele v Dubí, který lze představit jako osobitou sběratelskou a odbornou prezentaci praktického i teoretického znalectví Carlose Clary-Aldringena. Stavba spojila konkrétní stavební vzor s charakteristickými znaky italské architektury gotické epochy do dobově "moderního" historizujícího vzhledu sakrálních staveb. Stavebník se nespokojil jen s formálními kopiemi, ale sloučil originální prvky s nápodobami a podařilo se mu spojením stavebního, kamenického a řezbářského řemesla navodit na konci 19. stol. atmosféru středověké stavební huti. Carlos Clary převzal v červnu 1894 vedení teplického panství s velkolepými plány. Dokončoval opravy paláců v Benátkách i ve Vídni, renovoval vnitřní zařízení teplického zámku a lázeňských budov. Mobiliář doplňoval velkorysými nákupy historizujícího zařízení, plánoval také rozsáhlé parkové úpravy. Přestavěla se restaurace na Doubravské hoře, byly otevřeny nové provozní budovy trnovanského pivovaru. Uskutečnilo se také první restaurování morového sloupu na Zámeckém náměstí v Teplicích. Pro stavbu kostela v Dubí poskytl pozemek a bohaté dotace. O stavbě dubského kostela se jednalo již od r. 1882, C. Clary začal realizovat svoji velkorysou představu r. 1889 (původně zamýšlel vybudovat klášterního komplex, k tomu však nedošlo a zůstaly jen návrhy). Již 10 let měl C. Clary zakoupen pozdně gotický oblouk s plastikou Boha Otce, od kterého se začal příběh dubského kostela odvíjet. V říjnu 1889 dodal architekt Pietro Bigaglia první návrhy průčelí inspirované benátským kostelem La Madonna dell’Orto. Po vzájemných konzultacích s C. Clarym předložil osobité pojetí historizující architektury. Na benátském průčelí zdůraznil "italský charakter" 55 pásy bloků z červeného a bílého mramoru, boční zdivo pak obklady z červených pálených cihel stejně jako stavební typ italské zvonice chránící zvon darovaný kostelu manželi Loseovými z Dubí v říjnu 1906. Bigaglia vyhledával také v benátských starožitnostech pro C. Claryho architektonické a sochařské artefakty vhodné pro dubský kostel, jehož realizace, vč. dokončování interiérů, trvala čtvrt století. Po Bigagliových studiích následoval v r. 1891 návrh na oblouk hlavního vchodu s replikou plastiky Boha Otce z ateliéru A. Olivy (původní oblouk byl umístěn nad boční vchod). V srpnu 1895 vznikl Spolek pro výstavbu kostela, který spravoval finanční prostředky již dříve shromážděné veřejnou sbírkou. Stavba byla zahájena 28. 6. 1897 pod vedením teplického stavitele H. Siegmunda a za osobního kontroly P. Bigaglii, který dohlížel na použití mramorových bloků dopravených z Itálie dlouho před zahájením stavby. Ve velkých bednách ležely na staveništi i hlavice sloupů a ostatní architektonické detaily, použité později v interiéru. Slavnostní položení základního kamene se odehrálo 4. 5. 1898, vysvěcení o 8 let později. Interiér se pod vedením teplického architekta Maxe von Loose dokončoval ještě 10 let. Nové kamenické detaily vznikaly v dílnách teplického kameníka J. Seiche, 42 nástropních kazet bylo realizováno dle návrhu řezbáře A. Dibony z rakouského Gratzu. Varhany instalovala v r. 1914 fa Schiffner z Prahy. Závěr boční lodě zdobil původně dřevěný oltář sestavený ze 7 deskových obrazů zasazených do novogotické konstrukce, vzácné dílo benátského mistra z konce 14. stol. přemístěné později do Diecézního muzea v Litoměřicích. C. Clary zakoupil do rodových sbírek také oltář Mistra z Roncaiette, dnes součásti sbírek Regionálního muzea v Teplicích. V dubském kostele nechal C. Clary osadit také 2 sochařská díla s námětem Zvěstování P. Marii z r. 1377, dalšími vyzdobil zámecký kostel v Teplicích. Od zahájení stavby se ozývaly hlasy, že italský mramor a některé stavební dekorativní prvky nemohou vydržet drsné severské prostředí. Na počátku 20. let min. stol. došlo k statickým závadám a z průčelí se uvolnilo několik velkých mramorových bloků, hrozilo také zřícení sloupků věžiček. Claryovský stavební úřad porušené bloky vyměnil, otevřené věže zazdil a již tehdy uzavřel hlavní vchod. K dalším nutným opravám došlo v r. 1939, město Dubí restaurovalo osobitou prezentaci sběratelské vášně v l. 1966 a 2006.

Zcela výjimečnou památkou města Dubí je kostel P. Marie, který nechal v italském stylu vybudovat v l. 1901 - 06 teplický kníže Carlos Clary-Aldringen. Vzorem byl kostel Santa Maria dell Orto v Benátkách. Projektoval jej italský architekt prof. Pietro Bigaglio a při stavbě byly v jeho exteriéru i interiéru využity originální renesanční prvky ze zrušených benátských kostelů. V podzemí je krypta rodiny Clary-Aldringenů.