Celkový pohled na Dubíkostelem P. Marie. V rohu "francouzský kámen", připomínající bojové střetnutí Napoleonových vojáků s rakouským císařským vojskem 30. srpna 1813 při silnici na Cínovec. (1912)

Charakteristická vilová čtvrť v Dubí, potvrzující "odlehčený" charakter podkrušnohorského letoviska. Oblíbeným místem lázeňských hostí byla i restaurace Lesní zámeček v jednom z nevelkých, ale stylových objektů.


Letovisko s vodoléčebným ústavem v romantickém údolí, lemovaném lesnatými svahy, bylo v r. 1872 úředně přiřazeno k lázeňským místům. Hlavní lázeňskou budovou byly Tereziiny lázně, které od r. 1889 vlastnili Clary-Aldringenové. Celé okolí bylo protkáno krásnými vyhlídkovými místy, pojmenovanými po osobnostech z jejich okruhu - Chotkova cesta, Manfredova terasa, Feliciin smrk apod. (pošt. razítko z r. 1898)

Dubí
(Eichwald) - 350 - 450 m n. m. - Rozkládá se na úbočí Krušných hor, v údolí ohraničeném Mlýnským vrchem na východě a Srnčím vrchem na západě. Částí údolí zv. Jezerní Důl protéká řeka Bystřice, druhá část se táhne k severovýchodu a protéká jím potok Bystřička. Zde jsou lázeňské budovy. První zmínky jako o horním místě se nalézají v krupských městských knihách a jsou z l. 1494 - 98, kdy zde přespávali horníci, kteří v okolí těžili a rýžovali cín. Po rozsáhlých dubových lesích, rozprostírajících se po okolních stráních, byla rodící se osada pojmenována, tvořená přístřešky havířů, stájí pro koně, hutí na zpracování rudy, mlýnů a pil, které zpracovávaly dřevo pro důlní práce a palivo v hutích. Nejstarší usedlostí, bohužel již nedochovanou, byl "Buschmühle" rodiny Walterů, který stál již r. 1579 (v 19. stol. byl přestavěn na závod pro výrobu dřevité vlny a v r. 1932 vyhořela i dřevěná mlýnská budova). Vzešlo odtud několik dubských rychtářů. V 16. stol. došlo k rozvoji osady a po mnoha změnách majitelů a sporech o vlastnictví se v tomtéž století stává součástí teplického panství. V r. 1592 odkoupil Radslav Vchynský od Rudolfa II. další část lesnatého dubského katastru, založil zde velkou oboru a údajně dal postavit myslivnu Barvář, brzy je sem přemístěna i lesní správa teplického panství. To znamená následný rozvoj dřevozpracujících provozů pil, provozů na výrobu dřevité vlny a papíren. Po smrti Viléma Kinského připadlo panství do rukou císařského maršálka Jana Jiřího Marka Clary-Aldringena. Příhodná poloha na středověké obchodní stezce z Čech do Saska, kudy se z Teplic do Saska vozilo obilí, vyvolala i vznik formanských přepřahovacích hostinců (restaurace Bastei), obchodů a dalších závodů na zpracování železa a kovů, výrobu střelného prachu, keramiky a později i sklářství. Cesta vedla přes Dubí a Cínovec do Drážďan. V r. 1800 tu stálo již 64 domů, 9 pil a mlýnů. Ve městě byl papírenský závod, závod na výrobu střelného prachu, který však později vybuchl, a železný hamr. Po výstavbě silnice Teplice - Dubí v 16. stol. se stává Dubí vyhledávaným výletním místem (kam v l. 1812 - 13 zavítal např. J. W. Goethe). Městem se ovšem přehnala jak 30tiletá válka (v r. 1654 zůstalo z 18ti usedlostí obydlených jen 10), tak i bitvy napoleonské, které připomíná pamětní kámen "Franzosenstein" s nápisem: Napoleon I., dne 30. 8. 1813 - zvrat v řadě jeho vítězství. Dobudováním silnice Dubí - Cínovec v l. 1849 - 51 se též zkvalitnilo spojení se sousedním Saskem. V r. 1853 byla postavena první škola (čp. 86), jednalo se o německou, česká zde nebyla, tu děti mohly navštěvovat v Běhánkách. Lázeňství se začalo rozvíjet po r. 1860, kdy město navštívil továrník Anton Tschinkel, který hledal místo pro výrobu soudků, v Dubí našel letní byt a v r. 1864 zakoupil mlýn Buschmühle a na jeho pozemku vybudoval továrnu na siderolit a porcelán. Setkal se tu též s balneologem Josefem Loschnerem, který mu vnukl myšlenku zřídit zde klimatické lázně. První vodoléčebný ústav vystavěl na místě hostince Diana (pacientům sloužil v l. 1862 - 85) a posléze řadu dalších objektů, parků, promenádních cest a na výšině nad městem, dnes zvaném Krásná vyhlídka, vyhlídkový objekt s restaurací. Léčebnou kúru tvořily především koupele ve vodě z horského potoka s přísadou jehličí. Pod výšinou nechal v l. 1864 - 65 postavit výstavnou vilu Lesní zámeček, která dnes slouží jako dětská psychiatrická léčebna. Během hospodářské krize v 80. letech 19. stol. zakladatel zdejších lázní, ale i porcelánky a majitel 27 domů zkrachoval a jeho majetek se r. 1885 dostal do konkurzu.

Dianiny lázně vznikly r. 1862 a "Brecherův vodoléčebný ústav" v r. 1870. Lázeňský statut jim byl oficiálně potvrzen v r. 1872. Šest let nato nechal podnikatel Tomáš Novák postavit Tereziiny lázně v módním švýcarském stylu.

Drážďanská (Ruská) třída - Dolní část obce, rozložené kolem cesty do Drážďan a potoka Bystřice. Tady v 60tých letech 19. stol. založil A. Tschinkel továrnu na siderolitové a porcelánové výrobky. Později ji koupil B. Bloch a postavil ještě další továrnu, z níž vycházely ozdobné předměty z póroviny, potažené lesklou glazurou v různých odstínech zelené barvy, a luxusní porcelán a la stará Vídeň. Od 80tých let se v Dubí vyrábí porcelán s modrým cibulovým vzorem, který je stále žádaným artiklem. (1918)

Tereziiny lázně, postavené v r. 1878, sestávaly ze 2 budov, zřízených ve švýcarském slohu. Léčily se zde nervové choroby všeho druhu, doporučovaly se k rekonvalescenci a jako následná kúra po léčebném pobytu v Teplicích. Specialitou ústavu bylo aplikování mnohostranných lázeňských prostředků, kromě studených, jehličnatých, solných, sirných a rašelinných koupelích a parních lázní se využívala elektroléčba, pneumatická komora a inhalatorium. Lázně si dal postavit Tomáš Novák, stavitel železniční trati Most - Dubí - Moldava, a nazval je podle své manželky Terezie.


Krytá kolonáda u Tereziiných lázní s dovedně sestaveným dřevěným mřížovím byla jednou z působivých staveb těchto malých, ale přívětivých lázní. Ročně je navštěvovalo 600 - 800 osob, léčil se zde též český spisovatel Jan Neruda (1882 a 1886), nakladatel Brockhaus z Lipska (1894), saská královna (1894) a další známé osobnosti. (1905)

Později tu vznikla další 2 lázeňská zařízení - Vodoléčebný ústav Dr. Brechera (v provozu od r. 1870, uplatňoval Priessnitzovy léčebné metody, po kampani, která se proti němu rozpoutala, musel v r. 1899 lázně prodat, již rok předtím však budova vyhořela) a v květnu 1879 byly založeny Tereziiny lázně, nazvané dle manželky zakladatele a stavitele železniční trati z Dubí do Moldavy, ing. T. Nowaka z Prahy. Léčilo se hlavně koupelemi, rašelinnými a parními lázněmi. I Nowak se však dostal do finančních potíží a byl po 10ti letech nucen prodat ústav konkurenci - teplickým lázeňským podnikatelům Clary-Aldringenům. Ke vzácným hostům patřil Jan Neruda, operní pěvec C. Schenk, malíř Vilém Riedel, skladatel Erwin Shulhoff a dirigent Václav Talich. V pol. 19. stol. byla silnice přivedena až na Cínovec, takže se zlepšilo spojení se sousední Saskem. V r. 1880 získalo Dubí statut lázeňského města. V r. 1895 zahájila provoz elektrická dráha, spojující Dubí s Teplicemi a r. 1905 vybudoval podnikatel J. Inwald z bývalé válcovny plechů sklárnu, která sem přivedla značný počet českých dělníků. Orientace na lázeňství, rekreaci, turistiku a obchod definitivně zastřela původní hornický ráz. Známost byla podtržena i výstavbou kostela Neposkvrněného početí Panny Marie (1898 - 1906) dle návrhu italského architekta P. Bigaglia, je kopií benátského kostela Santa Maria dell Orto, vnitřní zařízení z doby kol. r. 1900 bylo zhotoveno dle vzoru benátské gotiky. Trojlodní bazilika je z červeného a bílého mramoru, v rodinné hrobce jsou tu pohřbeni členové rodiny Clary-Aldringenů. Objekt postavený ze sbírek občanů a za přispění hraběte Claryho se postupně stal známějším než vlastní lázeňské budovy a je zřetelnou dominantou v hlubokém klínu Krušných hor. Jednoznačnou orientaci podtrhovaly i další aktivity, jako rozsáhlé parky a lesoparky, promenádní cesty, sáňkařská a bobová dráha a skokanský můstek a spojení obce s Teplicemi romantickou tramvajovou dráhou. Počet obyvatel městečka se v průběhu 1. pol. 20. stol. pohyboval v rozpětí 4.500 - 5.000 osob s velkou převahou občanů německé národnosti, ještě r. 1900 tvořili Češi pouhá 4 % populace. Mezi dvěma válkami se lázeňství dále rozvíjelo. Tereziiny lázně byly zmodernizovány a přizpůsobeny náročné klientele, budovala se sportovní zařízení, vyrostly nové hotely a penziony. Zajímavou atrakcí se staly automobilové závody Dubí - Cínovec, v nichž v r. 1926 zvítězila známá Eliška Junková. Po r. 1938, kdy se Dubí dostalo do německého záboru, zůstaly lázně v provozu a léčili se tu zejména pacienti ze Skandinávie. Po r. 1945 bylo 4.400 zdejších německých obyvatel odsunuto a na jejich místa postupně přicházeli noví čeští usedlíci. Tereziiny lázně, zkonfiskované dle Benešových dekretů, poškodil r. 1946 požár, pro pacienty se otevřely až po rekonstrukci r. 1950. Výraznou injekcí pro další rozvoj Dubí bylo znovuotevření hraničního přechodu na Cínovci v r. 1958, o rok později však musela nově budované silnici ustoupit řada historických domů. Připojením dříve samostatných obcí Bystřice, Běhánky, Drahůnky a Pozorka, byl v r. 1960 vytvořen nový územní a správní celek Město Dubí. V r. 1980 byl dále rozšířen o hraniční obec Cínovec a přilehlý Mstišov, čímž vznikl rozsáhlý územní samosprávný celek s 9.000 obyvateli, rozkládající se od státní hranice s Německem až po katastrální území okresního města Teplice na ploše 33 km2. V návaznosti na historický vývoj získalo město sice v r. 1966 opět statut lázeňského místa, avšak posílení lázeňského rázu naráželo na značné problémy hlavně z důvodu místního rozvinutého průmyslu a ložiskovým zásobám hnědého uhlí, které se nacházejí pod větší částí sídla. Právě rozsáhlé představy o budoucím rozvoji povrchového hnědouhelného hornictví v dobývacím prostoru Proboštov a velkorysé záměry s výstavbou povrchového rudného dolu Cínovec II vedly k vyhlášení stavební uzávěry pro převážnou a rozhodující část. Dnes zde žije 3.730 stálých obyvatel.

Na potoce Bystřice, pramenícím nedaleko Cínovce a protékajícím Dubím, vznikl kromě několika mlýnů i areál vodní pily, patřící i s přilehlými pozemky bílinským Lobkovicům. V r. 1842 se zde objevil první hostinec.

Lázeňské Dubí má ve své horní části také významnou "úvraťovou stanici" na trati Most - Moldava. Vlak na nádraží v nadmořské výšce 600 m pouze zajíždí a opět se vrací na trať, překonávající tak značné stoupání. (1909)

Od r. 1896 bylo Dubí spojeno s Teplicemi tramvajovou dopravou, která odlehlejšímu lézeňskému městu přidávala na významu. (odesl. 1907)

Nádech tajuplnosti má Bílinská pila v nočním koloritu snímku, i když život na silnici prozrazuje, že byl pořízen za bílého dne. Lesy za Dubím napravo od silnice k Cínovci vlastnili Clary-Aldringenové, polesí na levé straně patřila k bílinskému velkostatku Lobkoviců. U prudkého potoka Bystřice stálo několik pil a mlýnů. V r. 1842, když se budovala cesta na Cínovec, přistavěli k pile hostinec. (po r. 1905)

Na počátku 20. stol. byl na místě hostince U Bílinské pily vystavěn stejnojmenný secesní hotel. V r. 1914 vyhořel, ale byl znovu obnoven jako "pohádkový" Hotel Brettsäge (později hotel Sport).