Dobkovičky (Dubkowitz) - 283 - 320 m n. m. - Ves leží na úpatí masívu Kletečné a Kubačky, 2,5 km západně od Litochovic nad Labem, při odbočce silnice z Chotiměře, od severu chráněná hřbetem Kubačky (537 m). V místě je železniční zastávka tratě Lovosice - Teplice. Území bylo osídleno již v mladší době kamenné (asi 3 tis. let př. n. l.), o čemž svědčí zdejší nálezy kamenných sekyrek. Název se v průběhu dějin několikrát změnil. Dubkovice na Dobkovice a nedávno na Dobkovičky. Bývaly tu 2 tvrze, jedna u dvora, druhá u bývalé hájovny. První písemná zmínka z r. 1276 je spojena se jménem vladyky z Chotěbor. Majitelé vsi a statků se často měnili. R. 1400 prodal Křišťan z Žernosek dvůr a část vsi za 24 kop grošů pánům ze Skalky. V r. 1505 prodal Kameš ze Sulevic obě panské tvrze se dvěma dvory a celou vsí panu Venclíkovi z Vrchovišť. Zajímavé jsou 3 kamenné znaky zazděné nad vchodem dveří u stáje dvora (čp. 1) se znaky Vácslava Valadka z Klenče a jeho ženy Žofie a Anny Strojetické ze Strojetic ze 16. století s nápisy: "Wáczslav Waladka z Klenczce, Žofka Kauczuovna z Kauczee, Anna Strogetická z Strogetic". Dne 14. října 1578 koupili vše bratři Kekulové ze Stradonic. Potomek rodu, profesor university v Bonnu, chemik, badatel August Kekule, který zemřel r. 1896, byl jedním z významných badatelů organické chemie a biochemie. Hrdě se vždy hlásil k tomu, že je potomek českých pobělohorských exulantů. Dle zápisu z 12. června 1646 shořela ve válce obnovená tvrz, pivovar a celá vesnice byla vypálena. R. 1783 ji koupil kníže Jan Schwarzenberg a vše vlastnil až do pozemkové reformy v r. 1920.
Pro vybudování železniční tratě z Teplic do Liberce, jíž financovala soukromá společnost ATE (Aussig Teplitzer Eisenbahn) a která vede přes katastrální území Dobkoviček, bylo potřeba mnoho štěrku. Proto byl na úpatí Kubačky kolem r. 1890 otevřen lom, kde se těžil čedič, který dělníci roztloukali na štěrk. Pracovní příležitosti při stavbě železnice přilákaly mnoho cizích dělníků, z nichž se pak mnozí usadili na trvalo. Lom je využíván dodnes.
V r. 1930 zde žilo 182 obyvatel (z toho 97 mužů a 85 žen) ve 37 domech a v r. 2002 pak 109 obyvatel (54 mužů a 55 žen) ve 48 domech. Ve vsi je kaple z 19. století, která byla upravena jako památník obětí 1. světové války.