Stará obec připomínaná v r. 1169 jako majetek řádu johanitů, později se stala součástí teplického panství. Kostel sv. Kateřiny zde stál už ve 14. století. V r. 1717 byl na jeho místě postaven nynější v barokním slohu. Frekventovaná silnice z Lovosic do Teplic nad Bořislaví prochází průsmykem Paškapole. Podle lidového podání název vznikl ze jmen dvou bratří-loupežníků, kteří zde žili a ohrožovali celé okolí. (kol. r. 1910)

Po zprovoznění železnice z Teplic do Lovosic se z Bořislavi stávalo příjemné letovisko. Ve vilkách a rolnických domcích pronajímali levné pokoje s celým zaopatřením.
"Blízkost rozsáhlých listnatých a jehličnatých lesů, bezprašný horský vzduch bohatý na ozón, jakož klid okolních idylických údolí byly hlavní příčinou toho, že Bořislav je již po mnoho let vzkvétajícím výletním místem a letoviskem. Do Bořislavi již léta jezdí zdravotně oslabené děti na zotavenou a v létě tam každoročně vyrůstá prázdninový tábor…" (Taschenführer von Teplitz-Schönau und Umgebung, Teplitz-Schönau 1904) (po r. 1910)


Poklidná komunikace procházející středem Bořislavi do hor se za sto let změnila k nepoznání a dnes představuje hlavní trasu E 55, převádějící dopravu napříč Českým středohořím. Barokní kostel sv. Kateřiny pochází z r. 1717. (1902)

Bořislav (Boreslau) - 361 m n. m. - Staroslovanská obec v kopcovitém dramatickém území 10 km jihovýchodně od Teplic, položená v úbočí, které jí dává výraznou dominantní polohu, umocněnou barokním kostelem, jenž je se svou mohutnou zvonicí výrazným pohledovým bodem hlavní komunikace z Teplic do Lovosic. Prvé historické zmínky pocházejí již z 12. století, kdy je ves jmenována v darovací listině z roku 1169 Vladislava II., který Bořislav a Hrbovice věnoval Řádu Johanitů. V roce 1185 dal kníže Fridrich johanitům výměnou za obě vesnice řadu opuštěných vsí kolem Žatce, avšak již rok nato se rozhodl opět Bořislav Řádu Johanitů vrátit. Později, neznámo kdy, se stala majetkem teplického kláštera. V 15. století patřila již Vřesovcům, při dělení vřesovického rodinného majetku v r. 1468 připadla totiž Bořislav a další 4 vsi Janu Ilburgovi z Vřesovic. V r. 1568 se společně s Bílkou a Kvítkovem dostala do držení dvorského maršálka Kašpara z Victumu a od tohoto roku byla součástí teplického panství. Farností byla již v polovině 14. století, v r. 1352 odváděl bořislavský farář 6 grošů papežských desátků. Patřila tehdy do děkanátu ústeckého. Původní farní kostel sv. Kateřiny byl v r. 1717 zcela přestavěn. Před r. 1621 byla farnost 30 let spravována luterijánskými duchovními, poté faráři z Řehlovic a teprve od r. 1661 byla zdejší fara znovu obsazena katolickými duchovními. V 16. století měla celkem 15 usedlostí, po 30tileté válce měla 13 usedlostí - “stavení nedobrý” - jak uvádí Berní rula. Pěstovalo se zde především žito, na pastvinách dobytek, po mezích bylo zasázeno ovocné stromoví. Do 2. poloviny 17. století byla Bořislav česká, do r. 1661 zde byly vedeny české matriky. Teprve obdobím rekatolizace byla poněmčena. Dle tereziánského katastru zde k r. 1757 bylo 14 hospodářů, obhospodařováno bylo celkem 628 strychů polí, 11,75 lad 43,75 pastvin a luk a 72,75 strychu lesů. Na 8,5 se pěstoval chmel. Ve fasi se uvádí 1 pastýř a 1 hostinský. Koncem století (v r. 1787), měla ves již 31 domů. 31. července 1784 jí postihl velký požár, kterým bylo zničeno 24 domů a 4 stodoly.
V Bořislavi se setkávala tzv. srbská stezka vedoucí z Míšně přes Drážďany, Habartice, Chlumec, Vyklice a Řehlovice s teplickou cestou. Obě pak společně pokračovaly přes Paškapolské sedlo na Lovosice. V roce 1806 byly v tomto společném úseku nahrazeny nově budovanou státní silnicí Teplice - Lovosice. Za napoleonských válek byla postižena průchodem ruských a rakouských vojsk. Dne 20. srpna 1813 procházela Bořislaví ruská vojska a část se jich ve vsi ubytovala. Od obou armád utrpěla značné škody, vojáci rekvírovali potraviny, píci, povozy a potahy. Škody byly velké i na polích, na kterých tábořili. Do obce bylo zavlečeno i horečnaté onemocnění, na které zemřelo 83 osob z 276 nemocných.
Ve 30. letech 19. století měla již Bořislav 199 obyvatel, 38 domů, kostel sv. Kateřiny opravený r. 1820 nákladem knížete Jana Claryho-Aldringena a školu. Také nová škola byla postavena r. 1825 nákladem Jana Claryho-Aldringena. Nová školní budova stála při státní silnici proti katolickému kostelu. Stará škola byla “ubohá chloupka na návsi uprostřed staré vesnice”, jak psal Teplitz-Schonau Anzeiger z r. 1936. Dále tu dle Sommrova Popisu království českého byla 1 hospoda, podkovářství a myslivna. Poblíž se nalézal hnědouhelný důl, který v r. 1815 koupilo lovosické panství od panství teplického. Bořislav byla vždy obcí zemědělskou, vždy se zde pěstoval chmel a ovoce.
Také v 19. století v této tradici pokračovala, v pěstování chmele a zimního ovoce. Obyvatelé se zabývali hlavně zemědělstvím. Vítaným vedlejším zdrojem obživy byla doprava turistů na vrchol Milešovky. České středohoří a výhled z Milešovky uchvátil i slavného německého přírodovědce Alexandra von Humboldta, který rozhled z Milešovky označil za jeden z nejkrásnějších v Evropě. Výstup na Milešovku lákal především teplické lázeňské hosty, kteří do Bořislavi přijížděli v kočárech. Odtud se vydávali na vrchol za doprovodu místních průvodců pěšky, na jízdních oslech nebo se nechávali nosit. Doprava v nosítkách začala okolo r. 1830 a provozovali ji občané bořislavští a bílští. Aby lázeňští hosté nebyli šizeni na taxách za odnos, přinutil teplický vrchnostenský úřad nosiče, aby utvořili společnost nosičů s pevnými taxami a instrukcemi. Nosiči se však nechtěli vrchnosti podřídit, a tak vynikl dlouho trvající spor, který řešil krajský úřad v Litoměřicích i Pražské gubernium. Ve 40. letech měla Bořislav již 40 domů a 232 obyvatel německé národnosti. Do r. 1868 tvořila s obcemi Žalany, Starosedly a Bílka jednu politickou obec. V roce 1868 bylo stanoveno, že se politická obec Bořislav rozpadá na Bořislav a Bílku a na politickou obec Žalany s osadami Starosedly a Lelov. Od počátku novodobé správy patřila do teplického okresu.
Vývoj ve 2. polovině 19. století probíhal klidně. Průmyslový rozmach se vysoko ve Středohoří položené vesnice nikterak nedotkl. Odráží se to i na pomalém vzestupu počtu obyvatel. V r. 1872 zde žilo 375 obyvatel v 52 domech, v r. 1885 pak 321 v 53 domech. Byla zde dvoutřídní škola, kterou např. v r. 1872 navštěvovalo 75 hochů a 52 dívek. Celkem 127 žáků do ní docházelo z Bílky, Žalan, Lelova a Starosedel. Poštovní úřad byl v Žalanech. V obci byla četnická stanice, obchod a svou praxi zde měl lékař. Jediným průmyslovým podnikem byla cihelna Josefa Gráfa, později ing. Svobody. Nejbližší železniční stanice byla ve Rtyni. V 80. letech zde měl živnost kovář, krejčí, truhlář a 2 obuvníci. Byly tu 2 hostince - “Gasthaus zu BoreslauFr. Langera a “Gasthaus zum RosengartenA. Zimmlera, výčep vína a kořalky. Počátkem 20. století zde byly již hostince tři.
Silné bylo v Bořislavi hnutí “Pryč od Říma”, z jehož popudu tu byl 30. 8. 1903 slavnostně otevřen nově postavený evangelický kostel. V r. 1925 byl zrušen hřbitov okolo farního kostela. Již od r. 1903 se pohřbívalo na novém. Obec byla napojena na vodovodní síť a vydatné prameny umožnily rozšíření vodovodu v r. 1934. Elektrifikace byla provedena v r. 1927. Lesy okolo byly ve 20. letech těžce postiženy mniškovou kalamitou.
Existovala zde řada spolků, nejvíce členů měl spolek dobrovolných hasičů, založený v r. 1878 (30 členů), dále spolek Donar, Ovocnářský a pěstitelský spolek, místní skupinaSvazu Němců v Čechách a jiné německé spolky. České spolky zde nebyly. Do stavby Teplicko-lovosické dráhy v r. 1879 měla Bořislav pouhých 53 domů. Teprve po vybudování železnice se začala výstavba rychle rozvíjet. V blízkosti železniční zastávky vznikla nová vilová čtvrť.
Jako státem chráněná památka je v obci zapsána budova fary, kostel, brána v kostelní zdi, kříž na návsi a sloup s Pietou.

Nejzajímavější pohled na Bořislav je z polí nad obcí Vrahožily. Na počátku 20. století byla ves nejkrásnějším letoviskem v Českém středohoří. Evangelický kostel z r. 1902 byl v 50. letech proměněn v rekreační objekt pochybné hodnoty. (1916)