hostinec
Boreč (Boretz) - Obec se skládala z Borče, Bílinky a Režného Újezda, leží pod stejnojmenným vrchem (449 m n. m.), 4 km západně od Lovosic. O vzniku jména dodnes svědčí borové lesy. Území bylo osídleno již v mladší době kamenné (asi 3 tis. let př. n. l.), dokazují to zdejší nálezy souboru čepelí. První písemná zmínka o dřívější vodní tvrzi snad z 10. století však pochází teprve z r. 1227, kdy byla rozdělena na části, z nichž jedna patřila svatojiřskému klášteru na Hradčanech a druhá místním vladykům (připomínán je Chval). Tvrz střídala majitele. V r. 1588 ji Jan Rút z Dírného přestavěl na renesanční zámek. Tehdy stál vedle panského sídla poplužní dvůr s dalšími hospodářskými objekty a vlastní pivovar. K nejznámějším z majitelů patřil též rod Kaplířů ze Sulevic, kterým byl r. 1623 statek, dvůr s pivovarem a tvrz s vesnicemi zkonfiskován. Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím. Císařským nařízením z 16. 2. 1638 byl dán doživotně Anežce z Palantu, ale i té byl zanedlouho vzat. S tím se však nesmířila (byla paní i na Čížkovicku) a na sv. Václava 1638 přijela se dvěma vozy a čeládkou na Boreč, dala urazit zámky, vypáčit dveře a odvézt ovoce. Několik dní poté dala důtkami dělníky z borečských vinic zahnat, odvézt všechny hrozny, poddané na rukou a nohou ukovat a vsadit do čížkovického vězení. Majetek však ale stejně nezískala. Další z mnohých držitelů panství, František Václav Rajský, nechal zámek přestavět v barokním slohu. V západním křídle vznikla zámecká kaple, jižní sloužilo k ubytování služebnictva. V r. 1802 byl prodán knížeti Josefu Schwarzenbergovi, který statek po 1. světové válce, při pozemkové reformě r. 1924, rozparceloval a připojil ke svému lovosickému velkostatku. Zrušil však nejhezčí část, rytířský sál zdobený freskami a kapli. Po revoluci v r. 1945 byl pak sloučen s lovosickým Státním statkem. V 70. letech 20. stol. dal ONV v Litoměřicích zámeček opravit. V současnosti pro restituční spory ale pomalu chátrá. Na návsi je kaplička. V obci jsou připravovány vodohospodářské stavby (vodovod, kanalizace a čistírna odpadních vod). Ves má dnes pouze 24 stálé obyvatele. Rodačkou z Borče byla matka Dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola. V dětství zde často i sám pobýval. Školou patří Boreč do Sutomi. V r. 1930 zde žilo 349 obyvatel (z toho 172 mužů a 177 žen) v 84 domech a v r. 2002 pak 92 obyvatel (53 mužů a 39 žen) v 80 domech.
Svahy Borče jsou národní přírodní památkou, chráněné území Borečský vrch bylo vyhlášeno již v r. 1951, jeho výměra je 18,7 ha. Jev, odborně zvaný ventaroly, je příčinou toho, že se v okolí výdechů teplého vzduchu neudrží sníh. Díky teplu je zde možno i v zimě potkat mloka skvrnitého, nebo vidět kvést sedmikrásky. Kdysi dávno, za časů bájných knížat, prý měli kolem kopce putovat poslové mezi Stadicemi a pražským Vyšehradem, na kopec si údajně troufla vystoupit jen odvážná kněžna Libuše a zde hovořila s Bohy. Kopce se lidé báli ještě v 19. století, vyprávěli si, že otvor v Borči býval kdysi bezedný, ale že bylo rozkázáno jej zasypat. Dlouho se to nechtělo dařit, až se konečně v prohlubni zachytil mohutný balvan a její zasypání umožnil.