Litoměřice (Leitmeritz), město na pravém břehu Labe, blízko stoku Labe s Ohří. Má krásnou polohu. Na sever a západ v pozadí hory, samo vyzdviženo na návrší nad Labem, zří v úrodné roviny do Podřipska a Poohří. V dávných dobách bývalo město střediskem župy "ljutoměřické". Ljutoměřici či Ljutomirici byli kmen slovanský, jako sousední Pšované, Děčané, Lučané a j. - Lutomirice připomínají se již r. 993 v nadační listině Boleslava II. (Tehdy vybíraly se knížecí desátky a clo lodní.) První známý župan lutomirický jest Mutina Vršovec z mocného rodu Vršovců (1093). Již tehdy slulo město čilým obchodem a zámožností. Pod župním hradem (stával, kde dnešní biskupství, dole při Labi bylo tržiště) bývalo hojně mlýnů a pekáren. (Litoměřický měšťan Hertvík koupil roku 1248 tehdy zcela českou ves Lovosice od královského kastelána Jindřicha z Lipého.) Král Václav I. a Přemysl Otakar II. obdařili město četnými výsadami, zároveň však za Přemysla Otakara II. zaváděni do města němečtí kolonisté. 1248 stalo se městem a mělo privilej skladní, na znamení čehož při Labi stála socha Rolandova, umístěná nyní na rohu staré radnice. V té době také zanikl starý hrad župní a vyzdvižen nový na severozápadní straně města, jako sídlo královského purkrabí. Naň upomíná dnešní pojmenování "Hrada - Hof". Za válek husitských velmi město trpělo. Většina zprvu držela se Zikmundem. (Po jedné Zikmundově návštěvě dal purkmistr Pichl zjímati 17 měšťanů, přívrženců husitství, na rukou a nohou svázati a do Labe uvrhnouti. Bylo to r. 1420. Mezi těmito měšťany byl i ženich dcery Pichlovy. Tato vrhla se za ním do proudu a s ním utonula.) Později staly se Litoměřice úplně kališnické. Roku 1421 v zimě marně obléhali město Zikmund Děčínský a Hlaváč z Dubé. 21. srpna 1517 ustanovila a do knih městských každého cechu vypsati dala obec litoměřická, že žádný "pod jednou" za občana přijímán býti nesmí. Roku 1547 vyzývá král Ferdinand I. na litoměřické radnici stavy české, aby s ním táhly proti Janu Bedřichovi Saskému a jeho německou řeč ihned tlumočník převádí českému měšťanstvu do češtiny. Volf starší Krajíř z Krajku, tehdá nejvyšší purkrabí, stojící v čele stavů, nejevil k výpravě mnoho chuti a jen malá část dala se přemluviti k tažení. Všecky útisky protireformace zakusily Litoměřice po Bílé hoře. Když na radnici litoměřické ve jménu nové vlády rozkazoval Vlach Lorenzo de Medicis, rytmistr kyrysnického pluku Baltazara de Maradas, poslal do vyhnanství mezi jinými Václava Nosidla, písaře městského, který psal jazykem českým kroniku. S ním musel jíti do vyhnanství též Pavel Stránský, autor díla "Respublika Bojema". O protivenství, zakoušeném městem za války třicetileté, sepsal spis pamětní r. 1652 písař, radní Václav Nymburský a uložil v makovici kostela sv. Vavřince. Za Ferdinanda III. byl rychtářem císařským v Litoměřicích Petr Oulík z Třebenic. V té době bylo město celé české; svědčí o tom i radní zápisy, vesměs správnou češtinou psané. Za vlády Karla VI.  (1711 - 40) přestával jazyk český v matrikách i zápisech radních. Litoměřice začly se poněmčovati v době současné jako Třebenice, Roudnice, Libochovice, Louny a j. m. Za císaře Josefa II. počal horlivě v městě s germanisací biskup Ferd. Kindermann, hlavně školství, které v duchu německém značně pozvedl. Tím přispěl velkou hřivnou k poněmčení města a okolí.
Památky litoměřické: Dóm sv. Štěpána z roku 1671 - 1681 v místech, kde založil r. 1057 chrám Spytihněv II. Krásný vnitřek. 13 oltářů, kazatelna zdobená basreliefy, mnoho obrazů: Cranachův sv. Antonín (1553), Škrétův sv. Petr a Pavel, Krausova Maria Immaculata (1878), malá Madona ze školy van Dyckovy z r. 1495. Vedle hlavního oltáře mramorový pomník generála hr. Radicatiho. Zvonice postavená roku 1889 skýtá pěkný výhled. S dómem chodbou spojena residence biskupská (1689 - 1701). V residenci galerie obrazů: Rubens, Rembrandt a j., bohatá knihovna (český rukopis s miniaturami Matyáše Jacoba, část litoměřické bible), kaple sv. Vavřince s nástropními malbami Kramolínovými. Diecesní museum s památkami, hlavně umění církevního.
Jesuitský či seminární kostel. Dvojvěží, pův. z r. 1257 pocházející, v nynějším vzezření z r. 1689 - 1731. Po zrušení řádu 1793 bylo tu skladiště měšťanského pivovaru. Má krásné nástěnné malby. Obloukovou chodbou spojen se seminářem, kde mají cenné obrazy Petra Brandla. Nedaleko (blízko tunelu) zachována je věž, zbytek to původního opevnění. Nad tunelem sady. Při schodech od chrámu, ve výklenku zdi pomník litoměřického básníka Hilschera (německý básník, nar. v semináři r. 1806, když sloužil seminář za kasárna). Blíž k náměstí stojí chrám Všech Svatých, postaven v době předhusitské, pův. gothický, v podobě dnešní jest z počátku 18. stol. Chová pěknou cínovou křtitelnici z r. 1521. Vedle kostela městská zvonice (7 zvonů).
Stará radnice v blízkosti kostela. Založena r. 1296, přestavěna 1662 a r. 1852 Krannerem restaurována; v r. 1916 se střed její zřítil. Krásná budova s podloubími. Nároží zdobeno sochou Rolandovou, upomínající na skladní právo, které Přemyslovci dali Litoměřicím. - (Též hostinec Kocanda. "Kotce".)
Obecní dům na jihu náměstí - ze stol. 16. V něm zasedací síň ve slohu pozdní renesance, zdobená starými prapory a obrazy. Zde též chová se starý kancionál latinský z počátku 16. stol., patřící k nejcennějším kancionálům vůbec. Váží 62 kg a obsahuje 465 pergamenových listů s překrásnými miniaturami. Jest husitský a Mistr Jan Hus objevuje se v jeho malbách. Šestý biskup litoměřický Emanuel Arnošt hr. z Valdštýna, znatel a ctitel staročeských památek, porovnával jej s graduálem Třebenickým. Kromě tohoto jest v archivu menší kancionál, česky psaný, z r. 1564. Dům "Pod bání" (Kelchhaus) nápadný věží v podobě kalicha, vystavěn r. 1584 utrakvistickým měšťanem Janem Mrázem z Milešovky, v domě je nyní průmyslové museum a městský archiv. Věž kališnická jest přístupna, na jejím vrcholu je stůl, kolem něhož vejde se 16 osob. Krásný rozhled. Blízko domu kalichového jest starožitný dům č. p. 24 z počátku 16. stol. Mezi reálkou a gymnasiem Sady Klecanského, kde jsou patrny zbytky valů. V sadech pomník hudebního komponisty Veita. Klášter, dříve Minoritů, nyní Dominikánů s kostelem sv. Jakuba (1682 - 1685). (Na místě jeho stával kostel z dob předhusitských. Pěkné oltářní obrazy a renesanční [novější] okna). Kostel sv. Lidmily v klášteře kapucínském. Kostel sv. Vojtěcha s někdejším hřbitovem, kde jest náhrobek rytíře Kamejckého z Pokratic (1561) vedle náhrobků jiných s nápisy českými a latinskými. - Na svatováclavském předměstí kostel sv. Václava, vyst. Brogliem (1713 - 16). Kaple sv. Jana s oltářním obrazem Škrétovým a hrobkou biskupa hr. Valdštýna. Nejstarší zachovaná z hospod "Na Kocandě" (něm. "Gottsande!"). Skladiště a vyclívání zboží. Kotce; při nich hospoda. U městských sadů evangelický kostel (1902). Uchovány mnohé privileje městské, psané v české řeči (od Jiříka z Poděbrad 1420, od krále Ferdinanda I. 1547, v kteréžto listině povoluje se Litoměřicím, aby žádného žida ve městě netrpěli). Magdeburské právo, dávané v původním německém textu od Přemyslovců městům v Čechách (Hradci Král., Menšímu městu pražskému a j.) bylo pro české Litoměřice přeloženo a jest uchováno. (Okolní česká města uchylovala se pro radu při soudech k tomuto českému překladu magdeburského práva.) Česky psané knihy právnické.
U Janských schodů (dnes vinárna Schustermannlova) stojí dům v sousedství biskupské residence, kde žil a zemřel (5. 11. 1836) K. H. Mácha. (Pamětní desku kdysi tam zasazenou Němci strhli.) Ve vinárně ochotně zapůjčí českou knihu zápisní (vynikající starší jména) a ukáží byt Máchův. Stůl a židli po Máchovi odvezl si do Roudnice zasloužilý Ervín Špindler. S verandy vinárny pohled na Labe, k Doksanům, Terezínu, Bohušovicím, Hazmburku. Na hřbitově na Polabí (něm. der Freidhof in der Polabe) odpočívá K. H. Mácha (pomník v rohu I. oddělení a náhrobek o málo níže s nápisem: "Daleká cesta má, marné volání", chybně podeps. "Máj"). V témž oddělení pochován také skladatel V. J. Veit s medailonem od Seidana.
V Litoměřicích narodil se r. 1484 Martin Michálek, českobratrský biskup, r. 1801 německý básník Jos. Hilscher a j. Roku 1599 zemřel zde vynikající písař kancionálů Matyáš z Litoměřic. Blízko hřbitova velký pivovar "Elbschloss" (za války vojákům dobře známý).
Ostrov střelecký s pěkným parkem, Humboldtův dub (koupelny, veslařský klub, střelnice, restaurace). Městské divadlo ve dvoře obecního domu (1822). Erární železný most, 550 m dlouhý, spojuje Litoměřice s protějším břehem. Sady a restaurace na Mostné hoře (Výšina cís. Frant. Josefa) na sever od města.
V městě jest okresní úřad, krajský a okresní soud, okresní finanční ředitelství, inspektorát menšinových škol, důch. kontrolní úřad, velitelství divise, brigádní komando a učiliště, seminář, konsistoř, české ref. reál. gymnasium, rodinná česká škola, hudební škola, německé gymnasium, reálka, všeobecná nemocnice atd. atd. Též české školy obecné a měšťanské s opatrovnou jsou v městě. Konečná stanice obchodní a osobní plavby po Labi ze Saska a z Mělníka, stanice trati Teplice - Liberec a Praha - Děčín. Průmysl: 2 pivovary, sladovna, mlýn, octárny, továrna na zpracování koží atd.
Litoměřice jsou jedním z nejpříjemnějších a nejzajímavějších měst v sev. Čechách. Leží bezprostředně na hranici národnostní. Česká společnost: Národní dům v Dlouhé třídě, restaurace Lhotského (proti městskému chrámu Všech Svatých), blízko v ulici Mostecké Hamplova restaurace. Proti nádraží Litoměřice - město Pernetova plzeňská restaurace.