pohled od jihozápadu (rytina Kollarže podle kamenotisku C. W. Medaua)
Helfenburk, též Hrádek.
Velmi pěkný výlet. Údolím Tečiněveským ke Kittlovým lázním (30 minut). Pak nalevo do Ptačího Dolu (botanicky zajímavý střevičníkem), dále podle myslivny Libčeveské (Schützenhaus) ke zřícenině hradu (40 minut). (V myslivně těsně sousedící s hradem restaurace a klíč od Hrádku.) Hrádek (jména Helfenburk přestalo se užívati) patřil původně pánům Berkům z Dubé. V roce 1374 byl Hanušem z Helfenburka prodán pražskému arcibiskupovi Janovi Očku z Vlašimě. Arcibiskup hrad přestavěl tak, jak ve zbytcích zachován dodnes. (Hrádek jest jeden z nejzachovalejších českých hradů a rovněž z nejmalebnějších.) Po Očkově smrti přejal hrad Jan z Jenštejna s důstojností arcibiskupskou, však proti němu vedl spor (1385). Hynek z Helfenburka, syn Hanuše z Helfenburka, popíraje správné nabytí hradu arcibiskupem Očkem; později po jistém zadostiučinění odstoupil a Jan z Jenštejna hrad spravoval, dále i nákladně dokončil stavbu, strýcem, předchůdcem, započatou. Blouznivý a asketický Jan z Jenštejna trávíval tu v tichu a osamění dlouhé doby a celé zimy. Sem dal i klenoty a svaté ostatky Svatovítského chrámu přenésti, když (1393) propukl spor jeho s králem Václavem IV. Na Hrádek uchýlil se po návratu z Říma, kde si marně u papeže Bonifáce IX. na krále stěžoval, a zde na Hrádku zůstal až do konečné své resignace na stolec arcibiskupský (1396). Po něm nastoupil bratranec Olbram ze Škvorce, jehož horní brána na rytině B. Kutiny (pol. 19. stol.)Jenštejn zavázal smlouvou, od papeže potvrzenou, v níž vyhražuje si Helfenburk doživotně co sídlo. Však již roku 1400 v Římě zemřel. Olbram zemřel za dva roky a téhož roku, ještě před posvěcením, nově zvolený Mikuláš Puchník. Rok potom zvolen Zbyněk Zajíc Hazmburka, který na Hrádek zavedl mravy rytířské, život okázalý a sám výprav válečných býval účasten. Zemřel r. 1411. Podle 3. článku Pražských artikulů neměl duchovní stav žádného jmění pozemského držeti, proto nástupce Konrád z Vechty (přestoupl k Husitům) postoupil Helfenburk pánům z Dubé. Pražané a mírní kališníci nebyli mu dosti pevnou záštitou proti radikálním Táboritům a proto dal se Konrád v ochranu rytířů Jana Jindřicha ze Smiřic, jimž i část posledního svého hradu v Roudnici přepustil do zástavy.Jan ze Smiřic obdržel od Berků z Dubé do zástavy a v opatrování i Helfenburk. Roku 1429 dostal se v držení hradu Jan Smiřický ze Smiřic, jenž chotí svojí Markétou z Michalovic spřízněn s výkvětem české šlechty, stal se jedním z nejznamenitějších rytířů své doby v Čechách. Vládl na Roudnici, Helfenburku, Housce Jestřebí. Nepohodnuv se však s Jiřím Poděbradským, uplatňujícím houževnatě tehdy svoji moc, přistoupil Smiřický k jednotě Strakonické a tím vpleten ve spory, jakožto mocný odpůrce Jiřího z Poděbrad, až, pod záminkou zrádného listu, odeslaného jím mladému králi Ladislavovi, byl 6. září 1453 od protivníků svých chvatně souzen a odsouzen k smrti. Sotva zbylo mu času na sepsání závěti. Sťat druhého dne na Staroměstském rynku a tělo dle jeho přání pochováno v kostele špitálu u Pražského mostu. Helfenburk přešel pak na Rožmberky a r. 1457 na Zbyňka ze Šternberka. Však král Jiří r. 1467 zastavil hrad sobě věrnému Petru Kaplíři ze Sulevic. Ten však upadl v zajetí Zdeňkovo a po půlročním vězení uzavřel s ním smlouvu, že postoupí mu Marchek v Rakousích, aby si mlohl ponechati Helfenburk, klenoty a knihy pak i svatosti, které, příslušíce ke klášteru roudnickému, na Helfenburce jsou uloženy, má převézti na hrad Hazmburk k ruce pána ze Šternberka a synů jeho. Kaplíř brzo postoupil Helfenburk mocnému a bohatému Vilémovi z Ilburka ze sousedního Ronova. V tomto rodě zůstal až do r. 1591, kdy patřil Sezimům z Úštěka. V bouřích stavovských ukryli se mnozí pánové z okolí cenné věci na Helfenburk, bojíce se vpádu žoldáků. Nicméně žoldnéři Bukvojovi hned po Bílé Hoře vpadli na lup do Litoměřicka, Helfenburku dobyli a po vydrancování spálili. Od té doby rozpadával se polopustý zámek v lesní tiché roklině, upadla v zapomenutí i jeho někdejší sláva i jeho jméno, kolem kraj se zněmčil a trosky nazývány pouze "Hrádkem". Jeho jméno zjistil teprve Bernaň a jeho zajímavá historie vyšla najevo. Mezi vynikajícími vězni byl sem z Roudnice přesazen za  Karla IV. římský tribun lidu, zanícený blouznivý Cola Rienzi, jehož Karel IV. v několika důvěrných návštěvách vyslechl, jeho fantastické návrhy uznal za bludy a Colu odevzdal arcibiskupovi k soudu.
Překrásný jest pohled na bílý hrádek Helfenburk, vystupující ze zeleně hustých lesů (pečlivě opraven držitelem Josefem šl. Schrollem). Z myslivny gothicky klenutou branou (nad ní zvětralé staré erby Očka z Vlašimě) vejdeme v krásné tiché, náladové nádvoří, porostlé buky, plán hradu z knihy A. Sedláčkaobehnané zachovalou zdí 12 m vysokou, 277 metrů v obvodu s ochozem a střílnami. Na 16 m vysokém útesu čtyřboká pískovcová věž skytá krásný rozhled a má dvě místnosti schopné k obývání. 30 m hluboká studně.
Nejpřímější cesta zpět do Úštěku jest do Ostrého (Neuland), odkud ½ hodiny do Úštěka. Při cestě možno vystoupiti na Budinu  (316 m) blízko nad Úštěkem. Krásný pohled na město a okolí.

plán hradu z knihy A. Sedláčka
1.
Cesta ke hradu přes příkop;
2.
horní brána a nad ní;
3.
velká věž;
4. dolní brána;
5. zbytky stavení se skalními světnicemi;
6.
místo studně;
7. vysoká skála, na níž stávala stavení a pod ní sklepy.