Srbská Kamenice - o
d domu čp. 164 se díváme na kostel sv. Václava, dílo stavitele V. Sauera z let 1772 - 74. V pozadí rozložitý Růžovský vrch, jehož čedičový vrchol spočívá na pískovcovém podloží. (kolem 1910)

Srbská Kamenice (Windisch Kamnitz) - Obec Srbská Kamenice s necelými 200 obyvateli ležící 7 km severozápadně od České Kamenice v okrese Děčín se rozkládá v nadmořské výšce 204 - 239 m v údolí říčky Kamenice v sevření zalesněných skal. Svou polohou je jakousi branou Českého Švýcarska - lidskou činností jen málo dotčená krajina s bizardními pískovcovými skalami je ideální pro pěší túry, ve vybraných lokalitách lze provozovat i horolezectví. Celému kraji vévodí mohutný kuželovitý vrch "Růžák" čedičového původu vysoký 619 m, někdy také nazýván severočeským Olympem jindy Děčínskou Fudžijamou - dnes I. zóna Národního parku České Švýcarsko. Méně výrazný je na východní straně vrch Strážiště vysoký 469 m. V dávných dobách se měla na tomto kopci nacházet strážnice k ochraně České a Lužické stezky. Přímo v obci je další přírodní rezervace ARBA se zachovalou původní mokřadní flórou a faunou.
Obec byla založena v dobách německého císaře Jindřicha II. (1002 - 1024) uprchlíky - Lužickými Srby. Lužičtí Srbové se pokoušeli mezi Labem a Sálou uhájit svoji nezávislost proti Němcům. Častými vpády zneklidňovali německé území. Jindřich II. Chtěl Lužické Srby podrobit německému panstvu a zabezpečit německé hraniční oblasti. Poroba Lužických Srbů se podařila. Nyní se Jindřich II. snažil o rozšíření německého jazyka a křesťanství mezi Lužické Srby. Část Lužických Srbů si cenila svobodu více než porobu německým panstvem a táhla do Čech, kde se usadila ve skrytých údolích v okolí České Kamenice. Protože se výprava Jindřicha II. proti Lužickým Srbům konala v roce 1015, lze předpokládat, že byla Srbská Kamenice založena po roce 1015. Z České Kamenice, která již tenkráte existovala a byla křesťanská, bylo křesťanství rozšiřováno do okolí. Rozšiřování křesťanství do okolí České Kamenice bylo dílo tehdejšího pána z Michelsbergu - Wartenbergu. (Palme - Ohlédnutí do pravěku České nížiny a Kronika Varnsdorfská).
Ve 13. stol. byla původní slovanská místa osídlena německými kolonisty. Vývoj obce šel kupředu asi velmi pomalu. Obyvatelstvo bylo na začátku poutáno pouze k obdělávání půdy. Číslování domů nebylo žádné, jednotlivá hospodářství byla od sebe oddělena pouze popisem hranic. Teprve během doby vlády císaře Josefa II. (1780 - 1790) byly domy označeny čísly a pozemky změřeny.

Na záběru ze srbskokamenického hřbitova vidíme při silnici starý hostinec, který se dnes nazývá "Ve Starém krámě". Za ním jsou někdejší objekty firmy Davida Liebische - potraviny, pekárna, továrna na dřevitou vlnu. (kolem 1910)

Místní specialitou byla mnohá bělidla, která fungovala ještě počátkem 20. stol. a výroba dřevité vlny pro sklářský průmysl v blízkém Novém Boru. Na bělidle většího podnikatele se nacházela kamna se 2 - 3 kotli na vaření louhu (soda a potaš) a jedna pánev k předehřívání vody. Vedle stály velké nádoby na paření, do kterých se vložila příze a polévala se vroucím louhem. Protékající louh je zachycován ve spodní části kotle a použit znovu k nové proceduře. V tomto se pokračuje tak dlouho, až můžeme říci, že příze je zcela provařená. Potom je příze připevněna na hole a položena na tzv. přízových nosičích na bělící plachty. Větší bělidla zaměstnávala 20 - 30 čeledínů a pařičů, kteří pocházeli ze Srbské Kamenice a z okolních obcí. K vaření byla všude používána voda ze studní, zatímco ke kropení se nacházely na bělících plachtách louže, které byly plněny pomocí naběracích kol postavených na kamenickém potoce. Pracovalo se pro obchody s přízí v Sasku, Georgswalde, Rumburku atd., také pro sedláky v celém okolí. Též len byl pěstován na všech místech, potom spředen na přízi, vybělen a bylo-li to možné i doma utkán. Bělící průmysl byl velmi zkrácen kolem r. 1880 přivezením bavlny z Ameriky, později také znečištěním kamenické vody. Byl také velmi poškozen celními poměry se Saskem, takže v r. 1909 bylo zrušeno poslední stojící bělidlo Tobisů (č. 29.) Zánik bělení znamenal pro Srbskou Kamenici zlé ztráty. (Kronika Srbské Kamenice z let 1924 - 1937)
V pozdějších dobách se konalo ještě jedno číslování domů, které trvá dodnes. Roku 1785 mělo stát v Srbské Kamenici 113 domů. Z roku 1821 jsou v listinách zapsáni následující podnikatelé: 17 bělidel, obchodníků s přízí a punčochářských mistrů; 1 truhlář v č. 71; 1 řezník v č. 20 (Schubert); 2 pivní a vinné šenkovny v č. 135 a 50; 1 výčep, kramář a pekař v č. 74 (Franz Eidemann).

Nástupiště Ferdinandovy soutěsky se nacházelo na dolním konci Srbské Kamenice nedaleko ústí Chřibského potoka do Kamenice u náhonu někdejší pily. První projížďky na člunech zavedl roku 1881 Franz Fiedler. (kolem 1910)

Stavební dominantou obce je kostel sv. Václava (1772 - 1776) s krásným barokním oltářem. Základní kámen k nynějšímu kostelu byl položen 15. července 1772. Oltář a zvony byly přeneseny z původního dřevěného kostela, který stál na místě nynějšího hřbitova, což byl případ všech starých kostelů. Byl postaven kolem r. 1350 a poprvé je o něm zmínka v "libri Confirmation" v roce 1352. V roce 1384 platil kostel králi Václavu IV. z Čech půlročně 3 groše stravného. V libri Confirmation: tzv. knižní záznamy v Pražské arcibiskupské kanceláři a v libri Exetion: tzn. knižní zřízení kostelů, zanesených v pražském arcibiskupském archívu se nachází několik důkazných potvrzení pro duchovní v Srbské Kamenici, která dosvědčují stáří a vznik kostela a obce. Z dalších listin (Pražský archiv): Kostel a obec zůstaly katolické až do roku 1568, kdy se do Srbské Kamenice přistěhoval protestantský farář Kryštof Geischel, zemřel zde 1574. Následovali další protestantští faráři. Poslední z nich Jakob Jüngling, když v roce 1630 s mnoha svými příznivci Srbskou Kamenici opouštěl (důsledek ediktu Ferdinanda II.), údajně měl s sebou odnést matriky, kroniku a všechny duchovní knihy, které se vztahovaly k dějinám duchovní správy v Srbské Kamenici (existující zápisy sahají zpět až do roku 1635). Od roku 1630 byl kostel spravován duchovenstvem z České Kamenice a obyvatelé se stali opět katolíky. To trvalo až do roku 1761, potom následovali expositi, jak se tenkrát nazývalo duchovenstvo filiálních kostelů. V roce 1856 byl kostel od České Kamenice odloučen, až do této doby patřil pod patronát hraběte Kinského, potom převzal patronát náboženský fond. Starý kostel, který stál na nynějším hřbitově, měl cenu 14.000 Fl. Protože byl zchátralý a malý, žádali farníci v roce 1772 o povolení postavit nový. Filiální kostel v Srbské Kamenici měl kolem roku 1760 1.700 farníků v šesti místech. Dnešní jetřichovičtí farníci tehdy patřili k Srbské Kamenici, postavení kostela v Jetřichovicích spadá až do roku 1787. Současný srbskokamenický kostel byl postaven za čtyři roky, nákladem více než 20.000 Fl. a na sv. Václava 28. září 1776 byla sloužena první mše. Slavnostní zasvěcení proběhlo 20. října 1776.

Před Dolským mlýnem se Ferdinandova soutěska rozšiřovala. Kdysi obhospodařovaná říční niva je dnes většinou zarostlá. Na pohlednici vidíme Ferdinandovy věže a lávku, nahrazenou mezi lety 1901 a 1902 dnešním klenutým mostem ze železobetonu. (kolem 1900)

Na skále pod místním hřbitovem je vytesán zajímavý reliéf Korunování Panny Marie (1701) od neznámého lidového umělce. Do dnešního dne se zachovaly mnohé stavby původní lidové architektury, jak roubené, tak kombinované, které dnes slouží především rekreaci.
S rozvojem turistiky se již koncem 19. stol. objevují zájezdní hostince a místní sedláci pravidelně ubytovávají turisty z města na "letních bytech". V letech 1877 - 78 zřídil Ignac Fiedler (č. 148) na Kamenickém potoce jízdu lodičkou od svého domu až k údolnímu mlýnu. Jízda na částečně rychle proudící vodě úzkou roklí s obrovskými příkrými skalami je pro každého přítele přírody zážitkem a nikdo se nesmí divit, že byla výletníky s radostí podnikána. V roce 1889 (4. 4.) byla tato jízda navštívena také rakouským následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem s doprovodem několika vysokých důstojníků. Jemu na počest byla soutěska pojmenována Ferdinandova. Zakladateli tohoto podnikání patřící malý domeček č. 148 byl stanicí lodiček a hostincem. V roce 1926 postavil jeho zeť Füller Franz na místo starého chátrajícího domu moderně zařízenou restauraci "Zur Kahnfahrt" (K Přívozu) s pokoji pro hosty.

Litoměřice Litoměřice Terezín Terezín Lovosice Lovosice Milešov Milešov Třebenice Třebenice Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Velké Žernoseky Velké Žernoseky Oparno Oparno Třebívlice Třebívlice

Soutěska byla pojmenována podle majitele panství Ferdinanda Kinského (1834 - 1904). V r. 1890 tu převoz obstarávaly 3 čluny, z nichž každý byl určen asi pro 3 osoby. Kvůli silnému proudu nebyli cestující přepravováni zpátky proti toku, zato převozník pracně vláčel člun nazpět do Srbské Kamenice. Kolem r. 1940 se projížďky zastavily, neboť chyběli převozníci. (kolem 1900 a 1905)