Ústí říčky Kamenice se známým hotelem Herrnhaus (Panský dům). Přistavěný nižší objekt vpravo je bývalá celnice a dům za prolukou hotel Hetschel, dnešní Labe. Herrnhaus se stal přirozeným střediskem Hřenska a častým motivem na fotografiích i grafických vyobrazeních od 19. století. Spolu s celnicí byl v roce 1942 stržen. Na loukách u pravého okraje snímku se bělilo prádlo pro hřenské hotely. (kolem 1920)


tomto někdejším hřenském mlýně byl roku 1878 zřízen hotel Zur Mühle, dnešní Klepáč. Jako atrakce pro hosty tu byla vystavěna miniaturní atrapa mlýna s pohyblivými figurkami, poháněnými vodou z náhonu. Dnes se před hotelem točí pouze vodní kolo. (kolem 1910)

P
o otevření Edmundovy soutěsky v roce 1890 nebývale vzrostla návštěvnost samotného Hřenska. V horní části obce bývaly tenkráte dokonce přistaveny čluny, kterými bylo možno projet celým Hřenskem až k Labi. (kolem 1910)

Hřensko (Herrnskretschen)
Původně tu v 15. stol. stála jen krčma sloužící plavcům a vorařům. K roku 1475 se už vztahuje písemná zmínka k Hřensku jako místu v souvislosti s přepadením tří norimberských kupců. Místo bylo dobře známé - od východu sem k Labi vedla odbočka České cesty. Při ústí Kamenice bylo skladiště dříví, dřevaři a plavci si postavili chýše, v provozu byl i mlýn. Plavení dříví si vyžadovalo i budování nutného zázemí. V letech 1530 - 1550 se na území Hřenska začali usazovat noví osadníci. Po Labi už se neplavilo jen dříví - v hřenských skladištích bylo ukládáno obilí, sklo, ale také sůl dovážená do Čech. V této době byli majiteli Salhausenové, po jejich zadlužení a úpadku získal Hřensko r. 1612 věřitel Jan z Vartemberka, následovali Vchyničtí a Aldringenové, od r. 1664 Clary - Aldringenové. Po smrti generála Jana Aldringena ve 30tileté válce byl majetek rozdělen dědicům - stalo se, že obyvatelé Hřenska a Mezné podléhali čtyřem vrchnostem. Až za Františka Karla r. 1709 byly všechny díly sloučeny do bynoveckého panství. Hřenska se dotkly i události 30tileté války. Po neúspěšném útoku na Sebnitz je císařské vojsko vypálilo. V 17. stol. vzrostl význam Hřenska jako obchodního střediska. Rozhodujícím výrobním odvětvím zůstalo zpracování dřeva. V 18. stol. tu stály čtyři pily, jedna z nich byla r. 1892 přeměněna na špitál při epidemii cholery. Fungovalo tu několik vazišť, dřevo se plavilo i na vzdálenější místa. Specialitou byly mohutné staleté kmeny, dodávané do námořních loděnic pro stožáry velkých plachetnic. Dřevo bylo zpracováváno i podomácku na šindele, nádobí, nářadí, chmelové tyče a další zboží. V milířích uprostřed lesů se vyrábělo dřevěné uhlí a kolomaz. Obchodovalo se i s houbami. S obchodem s obilím souvisel rozvoj mlýnů. Byly zde tři - mladší byl později přestavěn na hotel Klepáč. Dalším důležitým odvětvím byla těžba a zpracování pískovce. Lidé se živili i podloudnictvím (stezka Podloudnice je známá již r. 1492). Pašovala se sůl, ale také tabák, sukno a další zboží. Po 30tileté válce se objevila přísnější opatření k zajištění hranice - r. 1656 je v Hřensku doložena stanice solného dohlížitelství, ve 30. letech 18. století stanice celních výběrčích. Významné bylo zavedení paroplavby - první parník proplul Hřenskem 14. 6. 1838. Obecný rozvoj průmyslu v 19. stol. výraznější vliv neměl - jediným průmyslovým podnikem byla chemická továrna na výrobu barev na ovčí vlnu a hedvábí, brzy byl objekt přeměněn na filiálku drážďanské firmy na výrobu nití do šicích strojů (byla v provozu do r. 1945).

Počátky hostince vedle kostela sahají až d
o 16. století. Když byl přestavěn na hotel, stal se pod jménem Deutsches Haus jedním z nejoblíbenějších ve Hřensku. Po druhé světové válce se jmenoval Český lev a kolem roku 1956 jej zničil požár. (kolem 1910)

V 19. stol. se zde začíná stále více rozvíjet cestovní ruch, podporovaný majitelem panství knížetem Edmundem Clary - Aldringenem. Ve 30. letech 19. stol. byla upravena stezka z Hřenska na Pravčickou bránu, objevovaly se hotely, penzióny a hostince. V r. 1862 vznikla firma Gustav Kreibich , zabývající se mj. prodejem fotografií a pohlednic Hřenska. V roce 1898 byly zpřístupněny soutěsky. V r. 1879 byly v Hřensku a ve Vysoké Lípě založeny skupiny Horského spolku pro České Švýcarsko. Jeho členové budovali stezky, cesty, zábradlí, lavičky, mostky, vydávali propagační a naučné tiskoviny, organizovali různá setkání.
Po roce 1933 se řada opatření v Německu projevila úpadkem hřenských živností. Claryové patřili ke stoupencům K. Henleina. V r. 1939 bylo Hřensko připojeno k říši a v původní textilce byla zřízena pobočka letecké továrny z Brém a ve skalách byly vyhloubeny štoly. Koncem války tudy prošlo několik transportů vězňů z evakuovaných koncentračních táborů.

Dům čp. 37 sloužil jako hotel Günther, který byl později přestavován a dnes se jmenuje Praha. Před několika lety byla stavba zmodernizována a rozšířena o další trakt s hranolovitou věží. (kolem 1910)

Po válce turistický ruch slábl, oživení nastalo po rekonstrukci soutěsek v r. 1964. Již od středověku řešilo Hřensko problém povodní a řícení skal. K největším katastrofám patřily povodně r. 1845 a r. 1897. V r. 1926 se sesula skála u fary, v r. 1938 byly poničeny dvě budovy u továrny, v r. 1978 se obrovský skalní blok zřítil mezi dva výletní autobusy.
Pamětníci a geologové se shodují, že několikatunové balvany spadnou v intervalu 11 let, menší se uvolní tak jednou za tři roky. Nebezpečné skály jsou zabezpečovány, zpevňovány. Zástavbu Hřenska tvoří především hotely a penzióny.
V letech 1786 - 87 byl postaven barokní kostel sv. Jana Nepomuckého - prý z podnětu budoucího panovníka Josefa II., který se tu r. 1779 zastavil cestou do Děčína. Při silnici do Janova stojí pseudogotická kaple a poblíž ve skále je vytesaná kaplička. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1756. V Hřensku je silniční hraniční přechod do Německa.

Hřenská silnice od Labe do soutěsek je lemována několika hotely. V roce 1927 se v Hřensku uvádí 13 hostinských objektů a jedna kavárna. Dům s polovalbovou střechou dnes již nestojí. (1906)

Litoměřice Litoměřice Terezín Terezín Lovosice Lovosice Milešov Milešov Třebenice Třebenice Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Velké Žernoseky Velké Žernoseky Oparno Oparno Třebívlice Třebívlice

Místo domu uprostřed záběru stával mlýn, který poháněla voda z říčky Kamenice. Posléze byl změněn na pekárnu a před rokem 1938 na kavárnu Café Fischer. Po roce 1945 tu byla restaurace Slávie a dnes zde stojí toalety. (kolem 1910)