Pohlednice
z roku 1903 zachycuje střední část města s kostelem sv. Jiří z jižní strany. V pozadí vpravo vidíme Novou Chřibskou a vlevo Široký vrch. (ze sbírek Vlastivědného muzea v České Lípě)

Chřibská (Kreibitz) - Podhorské město ležící v rozšířeném údolí říčky Chřibské Kamenice je vyhledávaným letoviskem. Chřibská je velmi starou obcí, avšak rok jejího vzniku není znám. Původní slovanské sídliště vzniklo na obchodní stezce z Čech do Lužice. Údajně se sem v 11. století uchýlila před pomstou německého císaře část Srbů a ve skrytém lesnatém údolí založila osadu Krywicz. Německý název obce Kreibitz vznikl ze slova krzywycza, vyjadřujícího klikatící se potok. Současný název Chřibská vytvořil František Palacký, který vycházel ze staročeského slova chřib (pahorek). První písemná zmínka pochází z roku 1352, kdy je zmíněna v tzv. papežském desátku. Jediným důkazem její existence ještě před tímto rokem je kámen s letopočtem 1144, nalezený v roce 1596 při přestavbě zdejšího kostela. Městem je od roku 1570, ale nebyla sídlem feudální šlechty, nýbrž střediskem obchodu a řemesel, proto zůstala otevřeným městem bez hradeb a bran. Na obranu měla výsady pro cech lučištníků a od roku 1596 spolek střelců. Roku 1661 vznikl cech zušlechťovatelů skla (malířů, rytců a brusičů). První sklářská huť ale vznikla v  Horní Chřibské (Oberkreibitz) již na počátku 15. století. Nejstarším známým skelmistrem byl Vít z rodu Friedrichů, kteří huť vlastnili do poloviny 18. století, kdy ji koupili Kittlové. Postupně přecházela na další majitele a je téměř souvisle v provozu až do dnešní doby. Otevřenými okny je možné zvenku sledovat práci sklářů u pecí. Chřibská měla právo hrdelní, které se vykonávalo na nedalekém vrchu Spravedlnost. Poblíž něho byl založen hrádek, údajně jako sídlo soudního úředníka (fojta).
Z významných událostí, které se zapsaly do dějin Chřibské, jmenujme udělení dědického práva (1383), udělení práva používat městský znak (1570), založení střeleckého spolku (1596), zřízení městského špitálu (1596), založení spolku literátů (1650), založení cechu malířů skla (1669) a návštěvu císaře Josefa II. (1779). V roce 1500 byl v Chřibské postaven pivovar. Bohužel, byly i smutné události; velké požáry (1736 a 1766), ničivé povodně (1705, 1883, 1897 a 1925) a vpády nepřátelských vojsk (1648, 1757, 1778, 1813 a 1866). V srpnu 1848 se chřibské náměstí stalo svědkem neštěstí - vybuchlo zde 142 liber střelného prachu převáženého ze Saska do Čech. Výbuch si vyžádal tři oběti.

Na litografii z roku 1900 je několik obrázků z areálu kdysi oblíbeného letoviska Malý Semerink, postaveného v letech 1870 - 1875 u nádraží Chřibská. Vpravo nahoře je vila Raimund, vlevo shora vidíme jednu z lesních chatek, restauraci u nádraží a rybníček v parku; na obrázku uprostřed je bývalá hájovna.

Město trpělo ve všech významných válkách. Za třicetileté války (1633) tudy procházel se svým vojskem Valdštejn, v letech 1639 a 1648 město trpělo vpády Švédů, v letech 1757 a 1778 probíhaly v okolí rakousko-pruské boje. V roce 1866 se tu ubytovalo pruské vojsko při tažení do Čech. Za 2. světové války byl v Chřibské malý zajatecký tábor. Koncem války městem procházel pochod smrti z koncentračního tábora ve Schwarzheide (pamětní deska na hřbitově). Městu škodily i povodně, zejména roku 1705, na ochranu před nimi byla v letech 1912 - 1926 nad městem postavena přehrada, dnes sloužící jako nádrž na pitnou vodu.

Na pohlednici z roku 1899 vidíme jihozápadní část náměstí. První tři domy vpravo zde stojí dosud, ale čtvrtý (uprostřed) byl později zbořen, a stejný osud postihl i velkou budovu vlevo, na jejímž místě vznikla po roce 2000 novostavba. (ze sbírek Vlastivědného muzea v České Lípě.)

Původně gotický kostel Sv. Jiří byl zcela přestavěn kolem roku 1596, upravován v roce 1670 a opět regotizován roku 1901. Tvoří jej síňové trojlodí s třístrannou kruchtou. Zařízení je částečně barokní (kazatelna z roku 1670, sochy z 18. století a mramorová křtitelnice) a rokokové (sochy Immaculaty a sv. biskupa). Hranolová věž, zvýšená roku 1649, byla v 19. století upravena; dnes je třípatrová s cibulovitou bání a dvěma zvony z let 1460 a 1598 (s českým nápisem). Do stěn věže, kostela a ohradní zdi jsou vsazeny kamenné náhrobky, z nichž některé pocházejí již z konce 16. století. Při vstupu na bývalý hřbitov u kostela jsou dvě ramena ambitů s nárožními barokními kaplemi z roku 1761 a pseudogotická kaple z roku 1875. V obvodní hřbitovní zdi najdeme též náhrobek skláře Antonína Kittla, zemřelého roku 1820. Za kostelem jsou umístěny barokní sochy Sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie z poloviny 18. století, které původně stály na kamenném mostě přes říčku, zbouraném při rozšiřování silnice. Budova fary (čp. 9) má na kamenném portálu znak Kinských a letopočet 1726. Severně od náměstí stojí barokní kaple z roku 1722. Na náměstí je osmiboká kašna z 1. poloviny 19. století a novogotická budova bývalé radnice z roku 1866. V jejím sousedství stojí rodný dům Tadeuse Haenke, na jehož průčelí je umístěna pamětní deska s mramorovým reliéfem z roku 1885, doplněná roku 1961. V létě roku 2002 bylo v domě zřízeno městské muzeum. Ve městě se zachovaly četné lidové roubené stavby a patrové faktorské domy s kombinovanou stavební technikou, často klasicistně obedněné a se štíty vykrývanými břidlicí. U nádraží v lesích severně od města je bývalé letovisko a klimatické lázně, dříve nazývané Malý Semerink.

Na pohlednici z roku 1899 vidíme střed Chřibské s dominantou kostela sv. Jiří. (ze sbírek Vlastivědného muzea v České Lípě)

První zmínka o škole pochází z roku 1524. V roce 1859 byla postavena škola na náměstí, která ale zanedlouho nestačila zvyšujícímu se počtu žáků, a tak byla postavena nová školní budova, otevřená roku 1909, a původní škola se stala sídlem správy města.
V roce 1869 žilo v chřibském údolí celkem 5.777 obyvatel, což je nejvyšší počet, který byl kdy zaznamenán. Drtivá většina obyvatelstva byla německé národnosti. K mírnému zvýšení počtu českých obyvatel došlo po vzniku Československé republiky v roce 1918. Byla zřízena dvojtřídní česká škola a později i mateřská škola. V roce 1908 se v Chřibské poprvé rozsvítilo veřejné osvětlení, napájené plynem z místní plynárny, a o dva roky později sem byla přivedena elektřina. Kino zahájilo provoz v roce 1927 a v témž roce byla zřízena autobusová linka spojující Chřibskou s nádražím v Rybništi, později prodloužená do Jetřichovic Hřenska.
Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945 a 1946 dramaticky poklesl počet obyvatel. Snahy o znovudosídleni nepřinesly očekávaný výsledek, neboť mnozí z dosídlenců neobstáli v obtížných životních podmínkách v pohraničí, a mnohé z nich zajímal jen majetek, zanechaný zde Němci. Továrny a provozy, v kterých se podařilo obnovit výrobu, byly z těžko pochopitelných důvodů uzavírány a jejich zařízeni odváženo, což mělo za následek další úbytek obyvatel. Opuštěné domy chátraly, byly ničeny vandaly a posléze se bouraly. Vlny masivního bouráni postihly Chřibskou především v letech 1955, 1965 a 1967. Tehdy byly ve středu obce zbourány souvislé řady patrových domů, které dodávaly Chřibské charakter města, a prakticky bylo zlikvidováno i náměstí. Bylo také zbouráno mnoho cenných lidových staveb - domů s podstávkou - o jejichž záchranu a zachování je dnes vyvíjeno velké úsilí na obou stranách hranice. Mnoho těchto staveb bylo zachráněno a je dnes v dobrém stavu díky chalupářům, jejichž počet v Chřibské téměř dosahuje počtu trvale zde žijících obyvatel. Po roce 1989 dochází k pozvolnému zlepšování stavu obce. Mnoho domů, soukromých i obecních, se dočkalo nových střech, fasád a dalšího vylepšení. Postupnou opravou procházejí budovy školy, školní jídelny a mateřské školy. Rozvinulo se soukromé podnikání, vznikly nové obchody, živnosti, rozšířila se nabídka restauračních a ubytovacích zařízení. Některé provozy bohužel zanikly, jako např. Ozap (výroba obchodních zařízeni) a Narex (výroba hornických vrtáků), a ke spokojenosti občanů rozhodně nepřispělo uzavřeni lékárny a pobočky České spořitelny. K nejvýznamnějším událostem novodobé historie patři plošná plynofikace obce, jejíž I. a II. etapa proběhly v letech 1999 - 2002. Výhledově proběhnou další etapy. Od roku 1991 v obci vychází 4 - 6stránkový měsíčník Chřibský zpravodaj v nákladu asi 450 výtisků.

Na pohlednici z roku 1899 vidíme bývalou Střelnici, jejíž budova, později poněkud upravená, dodnes stojí na návrší východně od náměstí. (ze sbírek Vlastivědného muzea v České Lípě)

Pohlednice ze 30. let 20. stol. zachycuje severní stranu náměstí s kostelem sv. Jiří v pozadí. Vpředu je bývalý kamenný most přes Chřibskou Kamenici.

Litoměřice Litoměřice Terezín Terezín Lovosice Lovosice Milešov Milešov Třebenice Třebenice Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Mapa s Třebenicemi a ohraničením německy mluvících pblastí Velké Žernoseky Velké Žernoseky Oparno Oparno Třebívlice Třebívlice

Chřibské se narodil Tadeus Haenke (1761 - 1817), velký vzdělanec své doby, lékař, botanik, geolog a cestovatel, objevitel viktorie královské. Část jeho botanických sbírek z Jižní Ameriky je v Národním muzeu v Praze. Chřibská byla také jedním z míst pobytu mladého C. W. Glucka, jehož otec byl lesmistrem na českokamenickém panství Kinských.