Benešov (Bensen). Město starobylé, skorem nad všecka města severočeská, vynikajícími památkami uměleckými. Leží na úpatí vrchu Dobrnského (správně a původně Táborského). Z dáli upoutá starý zámek Thunovský a vysoko položený kostel s mocnou věží. Z nádraží jdeme podle Orohmannovy přádelny (obrovský stroj, pohánějící 24.000 vřeten) do města, překročíme Ploučnici. Na náměstí stojí zámek, dříve Salhausenský (erb na bráně), nyní (po Černínech) majetek továrníka Orohmanna. Stavba v renesančním slohu restaurována. S gothikou se pojí všude. Zajímavý arkýř a štít průčelní. Nad hlavním vchodem krásná mříž. Gothicky klenutá síň u vchodu a hodovna v přízemí. V hořejším patře některé velmi zajímavé a hezké komnaty s dvojitými okny. Pokoj s arkýřem a skvostnými malbami ve výplních dřevěného stropu. Druhý zámek (nad tímto) v ulici zámecké, patřící Thunům. Také renesanční, pochází však již z doby založení města Benešem z Vartenberku. Některé části poukazují na někdejší hrad Vartenberků (13. stol.) (skvostné zbytky prací kamenických). Zvedá se na severní straně města a byl z této strany vždycky mocnou záštitou proti nepříteli. Z původní stavby zachovala se jen nepatrná část zámku v nejsevernějším výběžku (branka s kladkou od zdvihacího mostu). Co pozůstává, jest přestavěný zámek Fridrichem ze Salhausenu, jenž koupil Benešov (i Děčín) r. 1515 od Mikuláše Trčky z Lípy. Roh masivní a malebné budovy tvoří mocná osmihranná věž. S ní bývalo arkádami (zpustlými a utrpěvšími požáry) spojeno na východní straně stavení menších rozměrů. Na jižní straně vkusná čtyřhranná věž s vytesaným ještěrem. Z této věže vedla krytá chodba do zajímavého starého domu z cihel a trámů vybudovaného; byl však r. 1878, jsa velmi chatrný, stržen. Naproti jest panský špitál z konce 16. stol. (roh Zámecké ulice ). Zajímavé štíty, klenutí a schodiště. Ještě východněji pak jest třetí oddělení zámku, nevelká, velmi pěkná budova, v jejímž dvorku na sloupu jest letopočet 1552. Na portále při vstupu do zámeckého dvora jest dvojitý znak a letopočet 1571 (znak Salhausenů - červená dračí hlava, protknutá zlatým šípem). V zámecké komnatě zachována jsou ohromná hnědá, reliefy zdobená, kamna s lavičkou kol dokola.
Farní chrám utrpěl přestavbou (pův. gothický). Jest třílodí s kůrem pětistranným se zajímavými detaily. Gothické klenutí a původní skruží v oknech zůstalo. Zajímavá kazatelna, vytesaná z jediného kusu kamene, polychromovaná a spočívající na postavě sv. Jana Křtitele. Pochází asi z r. 1539. Z téže doby pěkná křtitelnice. Na hlavním oltáři pěkný obraz od neznámého mistra. Na věži zvon z r. 1480 s českým nápisem. Železná mříž, v renesanci provedená, dělí kostel od přistavěné a r. 1890 renovované kaple pánů ze Salhausenu. V ní 18 náhrobků, umělecky pracovaných, zvláště oltářovitý pomník Volfa ze Salhausenu, z konce 16. století mistrně z jemného pískovce vytesaný.
Benešov byl založen v létech 1256 - 1260 Benešem z Vartenberka. Roku 1426 dobyt Husity, při tom původní malý kostel spálen a na místě jeho počal pan Krištof z Vartenberka (1483) stavěti chrám nový (možno čísti na desce, zapuštěné vně sakristie). Vlivem Salhausenů se město značně povzneslo (v 16. stol.). Za války třicetileté, slezské a sedmileté, velmi mnoho z památek zašlo. Již v 16. stol. byla tu papírna, z níž Balbín chválí papír. Vlivem pánů ze Salhausenů byl Benešov německým městem. Ve století 15. byl téměř na pokraji hranice národnostní.
U přádelen stáčí se Ploučnice v oblouk kol příkré čedičové olesněné skály, prolomené tunelem, omývané na straně východní, jižní a západní vlnami řeky a nesoucí na temeně (přístup od severu) zbytky kdys slavného hradu Šarfštejna, jemuž stejnojmenný poplužní dvůr (od roku 1817 majetek Benešova) leží na vyvýšenině severně od hradu.
Hrad stál již v polovici XIII. stol. (r. 1268 jmenuje se Markvart ze Šarfenšteina v listinách). Po rozličných držitelích připadl Vartenberkům Děčínským. Když tito bojovali se Šestiměstím Lužickým, byl hrad r. 1445 vypálen a za Salhausenů r. 1608 se již připomíná jako pustý.
Pod Šarfštejnem leží tovární osada Františkovo údolí, s níž sousedí na druhém břehu Ploučnice přádelna, stojící na místě prastaré papírny.