a) Poloha. Krajské to město a sídlo biskupské, leží na pravém břehu Labe, dílem v kotlinaté, nepatrně zvlněné nížině, tvořící jižní okraj polabský širokého úvalu Třebušínského, dílem po nízké, ale příkré stráni, jíž úval ten náhle k Labi spadá.

Kotlina Litoměřická, obstoupena k západu příkrými stráněmi Rudobylu, k severu přechází v mírně skloněné, táhlé hřbety křidového útvaru, výběžky vrchů Hradiska a Panenského Kamene, k východu v nízké výšiny pískové u Trnovan.

b) Geologická povaha. Půda Litoměřic a okolní nížiny náleží k útvaru křidovému; jest sypká, suchá, teplá a následkem hojných dešťů velmi úrodná. Na nízkých stráních polabských od Černosek daleko přes Litoměřice na jih, daří se znamenité víno Černosecké. Sklonivši se Litoměřickou strání skorem až k hladině Labské, pokračuje nížina na levém břehu Labe jižně v širokém úvalu Oharky až za Libochovice, a táhne se západně k Lovosicům, zde se pak úžíc, v Středohoří vstupuje a severním směrem v úzké Labské koryto přechází, na jih dosti širokým pruhem podél Labe s nížinou Mělnickou splývá.

Pohled na Litoměřice zvláště od Labe jest velice půvabný. Nad amphiteatrálně po stráni roztroušenými domy, vyčnívají četné kostelní věže rozmanitých tvarů až na levo k biskupské residenci a ohromné budově pivovarní, nad tím temné vysoké úbočí Středohorské, v pozadí v modravé dáli na pravo táhlý hřbet Sedla, v popředí na levo homole Radobylu. Vše to zrcadlí se v širokém proudu Labe.

c) Co do výstavnosti rozeznávati sluší starou a novou čásť Litoměřic. Ona tvoří západní a střední díl, tento východní díl nynějšího města směrem k vesnicím Pokraticům a Trnovanům.

Středem celého města jest hlavní náměstí s nejstaršími a nejpamátnějšími budovami, zvláště zasluhují povšimnutí: Stará radnice (nyní krajský a okresní soud) se zajímavou zasedací síní. Obecní dům; v přízemí je hostinec „u černého orla“, ve dvoře pak městské divadlo. Tak zvaný „Kelchhaus“ s podivným vysokým štítem a s věží podoby kalichové, se které je pěkný pohled, nyní nachází se zde škola a v přízemí průmyslové museum.

d) Z kostelů, kterých je tu 7, vyniká hlavně kathedrální chrám, který spojen jest chodbou s biskupskou residencí a děkanský kostel Všech Svatých, někdejší to jezuitský chrám, s nímž spojen jest biskupský seminář.

e) Školy. Litoměřice jsou střediskem duševního vzdělání severních německých Čech a právem zvány bývají školským městem. Mají následující ústavy: Seminář biskupský, c. k. vyšší gymnasium, obecní vyšší realku, c. k. ústav ku vzdělání učitelů, pak ústav hluchoněmých.

Mimo to českou školu obecnou, do nedávna matiční.

f) Ze spolků pro nás důležity: česká měšťanská a řemeslnická beseda. První má svůj dům blíže mostecké ulice s restauračními místnostmi.

Hostince. Hôtel „u černého raka“ na Náměstí a „u červeného jelena“ v Dlouhé třídě. Pro turisty levné „u černého orla“ na Náměstí. Boschův hostinec v Dlouhé třídě „Kocanda“, „u císaře rakouského“ ve Ferdinandské třídě. Restaurace se zahradami: v městě: „Kocanda“, „u pomníku“, „u kameného džbánu“, Rudolfova zahrada. Mimo město: nádražní, u Labského zámku, na Střeleckém ostrově, v Eisendörflu. Všude nalézti a žádati možno českou obsluhu, ceny oproti jiným městům německým velmi mírné.

g) Sady. Na místě starých příkopů podél zbytků hradební zdi táhnou se na jihovýchodní straně Litoměřic pěkné stinné sady; též „ostrov labský“ proměněn v pěkný park.

h) Průmyslem Litoměřice nevynikají. Největší průmyslný závod jest ohromný pivovar, mimo to několik velkých mlýnů, cihelny a menší nepatrné továrny.

ch) Dráhy. Stanice dráhy Severozápadní vně města i mimo ně na východní straně, spojení dostavníky se stanicí státní dráhy Bohušovice – Terezín, na druhém břehu Labe (as 1 hod.). V Litoměřicích je nejjižnější přístaviště parolodí osobních.

i) Obyvatelstvo jest silně českým živlem prostoupeno. Valným počtem pozůstává ze starousedlých rodin měšťanských posud neponěmčených. Na silné české obyvatelstvo upomíná nás pěkný pomník básníka Hynka Máchy na hřbitově při silnici do Žernosek, který Čechové zdejší při každé příležitosti věnci ozdobují.