Okolí ústecké náleží čtyřem útvarům geologickým a sice: 1. Prahornímu, 2. křídovému, 3. hnědouhelnému, 4. plutonickému. Bezprostředně jen poslední leží v nejbližším obvodu města Ústí, as hodinu k záp. počína útvar hnědouhelný, 2 hod. na sever útvar prahorní a ve směru severovýchodním octneme se za 3 hod. na půdě útvaru křídového. Útvary ty nemají všude přesných hranic, někde znenáhla v sebe přecházejí, ano často útvar jeden od hlavního svého uložení odtržené ostrovy v útvaru jiném tvoří. Každá v předešlém zeměpisném rozboru vytknutá hlavní čásť náleží hlavně útvaru jednomu a sice: Prahory utvořily Rudohoří, útvar křídový polabské hory pískovcové, útvar hnědouhelný pánev stejnojmenou, útvar sopečný Středohoří.

1. Útvar prahorní skládá hlavní hmotu Rudohoří co rula, prahorní břidlice a svor ve směru severovýchodním vrstevné, k severo-záp. nakloněné žulou na příč od j k s prostoupené. Mimo to probíhají tímto směrem břidličné vrstvy a rudné žíly. Konečně proraženy všechny vrstvy porfýrem, zelenokamenem a čedičem, tvořícími tedy jednotlivé ostrovy sopečné v útvaru prahorním.

Žula. Příčné sluje, utvořeny byvše roztrháním horstva rulového, naplnily se hrubou smíšeninou křemence, slídy a živce, které roztavivše se tlakem, následkem ohromného vývinu tepla, neb působením vody se rozpustivše, ochlazením neb vypařením vody vzaly na se podobu krystalinickou a někde v žulu ztvrdly. Žulová ložiska naskytují se u Falknova, Horního Litvína a Vlhy.

Zelenokámen. Opětným roztrháním hmoty horské utvořily se rozsedliny, vyplněny byvše smíšeninou úlomků kamení

prahorního „zelenokamenem“. Dle jiných úsudků jest tento hmota vyvřelá, jež v rozsedliny se rozlila. Ve vých. díle Rudohoří zelenokámen nepřichází.

Rudné žíly. Krystalováním měkké prvotní hmoty žulové, ať již roztavené ohromným tlakem anebo horkou vodou rozpuštěné, vyloučily se dle sp. váhy své kovy nebo jejich chemické sloučeniny v rudné žíly. Druhdy dolovalo se u Hrobů a Mikulova (Niklausberg) na stříbro. Cínová ruda vrostlá v křemen a slídu dobývá se u Cinwaldu; u M. Krupky a na straně saské u města Altenbergu, provázena červeným svorem.

Porfýr vnikl později, po době kamenouhelné do nově utvořených rozsedlin a sice hlavně u horního Litvína (v žulu), u Cinvaldu směrem k Teplicům. Tvoří vršky Teplické uprostřed hnědouhelné pánve, a pahorkatinu odtud k Dubolesům se táhnoucí, jakož i úbočí Rudohoří mezi tímto a Krupkou a malebné pahorky na jeho úpatí.

Též na několika místech nad Chlumem vyskytují se skály porfýrové. V jejich skulinách vznikají teplická vřídla.

(Křidový útvar a čedič viz doleji.)

Prahorní útvar vystupuje dále na den: v polabských písk. h. pod Tysou nad Königswaldem a Ajlavou, v polabských skalách mezi Žernoseky a Litěchovicemi, v Středohoří co červený svor, u Milešova a Biliny pod vrstvami křidového útvaru.

2. Útvar křidový. Po době porfýrů snížily se krajiny středoevropské, tedy i podrudohorské, byvše zaplaveny mořem křidovým, z něhož usadily se trojí skalné vrstvy, zastoupené rozličnými druhy pískovců a vápenců. Tyto tvoří střední, ony dolejší a hořejší vrstvy.

Moře to omývajíc úpatí Rudoh., usadilo zde mocná ložiska písku a vápna vrstev středních a hořejších, které po pozdvižení pevniny a odtoku vody, co skály Polabského pískovcového horstva a vrstvy vápencové, vycházející na den na záp. kraji Středoh. od Postoloprt k Bilinu a ke Kostomlatům, u Teplic, u Lohoště (v útvaru hnědouh.) a Júdendorfu, pod Krupkou (na úpatí Rudohoří), v krajině kolem Žernosek (v útv. čedičovém), u Litoměřic, Třebenic a Lovosic (na úpatí Středoh.), ztvrdly. Podivné tvary polab. skal písk. vysvětlují se tím, že jednak zvětraly a jednak jejich díly méně tvrdé se rozpustily.

3. Útvar hnědouhelný. Po době křidové snížily se opět vrstvy křidové na jižní patě rudohorské. Utvořilo se veliké jezero, v nějž vody se vlévající zanášely štěrk písk. a vápenných skal, z nichž usadily se vrstvy pískovce hnědouhelného. Avšak časté přívaly, vyvracejíce celé lesy po úbočích rudohorských, zanášely je do jezera. Bažinaté, bujným mechem porostlé břehy jezera tvořily rozsáhlá rašeliniště. Z těchto a z naplaveného stromoví dlouhými věky, pod tlakem silného nánosu, při uzavřeném přístupu vzduchu, utvořily se vrstvy hnědého uhlí. I z naplaveniny povstal ztvrdnutím hnědouh. jíl, co vrstva nejhořejší.

Hloubka, ve které hnědé uhlí uloženo, jest velmi nestejná. Po kraji pánve hnědouhelné u Trmic a Předlic leží mělce, utvořeno byvši z pobřežních rašelin; hluboko pod povrchem v znamenité tlouštce položeno jest při středu u Oseku a Mostu, kdež vzniklo z naplaveného dříví. Čím hlouběji uloženo, tím větší byl tlak vrstev a tudy i tím větší hustota a výhřevnosť uhlí.

Hnědouhelný útvar přichází i zhusta v útvaru sopečném: v údolí Labském od Ústí až k Děčínu, u Mirkavy, Neštěmic, Těchlovic, Zálezlů (v Střh.); u Žalan, Sebusýna, Hliného a na úpatí Sedla; na úpatí Radobylu, kolem Kamýka u Litoměřic; v údolí M. Březenském pod Zinkenštýnem; v údolí Ajlavy; podél silnice z Ústí do Ždírnice (Telnice); od Chvojna k Blankenštýnu; též v útvaru křidovém u Meronic na Bilínsku.

4. Útvar plutónský neb sopečný. Sem náleží zelenokámen, porfýr, čedič a znělec. Oba první vyvřely před dobou křidovou (viz útvar prahorní).

a) Čedič (basalt). Když se usadily vrstvy hnědouh., rozevřela se půda na úpatí rudohorském a vysoko v Rudohoří samém. Rozsedlinami vytryskla láva čedičová, zalila částečně vrstvy křidového a hnědouhelného útvaru a utvořila v Rudohoří špičaté kopce (Spitzberg nad Schönwaldem). Přibýváním tlaku, kterým utvořeny rozsedliny, povstala hluboká prorva směru východozáp. v Rudohoří. Vulkánickou činnosti odtrhl se jižní díl Rudohoří a snížil se poznenáhla pod povrch zemský. Tak povstal příkrý sráz paty; vidno to zvláště na pahrbcích mezi Krupkou a Dubolesím. V hluboké prorvě nashromáždila se voda, utvořivši podzemní nádržku, z níž skulinami porfýrovými prýští se teplé prameny Teplické a Karlovarské, kyselky Bilinské, Pylnovské atd. Rozličná vlastnosť těchto pramenů vysvětluje se protékáním rozličnými zeminami, jichž součásti se rozpouštějí.

Novými výbuchy sopečnými protržena souvislá hmota čedičová, vyronila se láva čedičů mladších.

Vrstvy starší byly protrženy, do výše zvednuty neb aspoň se rozpukaly. Tak utvořeny první tvary povrchu. Středohoří, jeho údolí, hřebeny a kůpy, avšak též útvar křidový silou tou byl místy zdvižen aneb i od původních vrstev odtržen a do veliké výše pošinut, jak viděti na Tysavských stěnách a Sněžníku. Podobně vyvrženy byly kusy vrstev hnědouhelných do výše (u Zálezlu v údolí V. Březenském, u Vrkoče a Budohošky u Ústí, Mirkova, Neštěmic) aneb alespoň zborceny, přervány a nakloněny. Ano i kusy prahor zapadlých byly vyvrženy opět na povrch, jak toho příklad u Biliny a Milešova. Konečně vystouply nad vrstvy tyto fonolity (znělce), vyrvavše někde i kusy čedičů do výše, utvořivše nejvyšší hory. Zříceniny skal čedičových splaveny do jezer, v stavu zvětralém; zde byvše bahnem slepeny, utvořily tufy čedičové. Podobně vznikly tyto i při prvním výronu čediče pod povrchem vody v podobě nesouvislých kulí (u Chlumu a Ústí).

Geologickým složením pozůstává Středoh. z části starší a novější. Ona utvořena prvním výronem čedičů, tvoří souvislé horstvo s povrchem více jednotvárným, rozprostírající se k jiho-západu od Ústí po obou březích Labe. Vrstvy čedičové zde mladším čedičem neb znělcem proraženy nebyly, nýbrž jen zborceny a zdviženy, jak vidno zvláště na čedičových skalách nad Wanovem, které pozůstávají z několika řad čedičových sloupů, vztýčených amfitheatrálně nad sebou. Jižní hranice části starší leží asi v čáře Trmice, Stádice, Dubice, Žernoseky a Radobyl. Nejvyšší a nejvýznačnější čedičové vrchy jsou: Glaberberg, Ferdinandka, Vrkoč, Kamýk, Radobyl, Eisberg (Plešivec), Děblík, Varhošť.

Novější čásť utvořena byla výronem mladších čedičů a znělců, obsahuje dvě skupiny a sice: jiho-západní a severo-východní, kteréž mají přibližně hranice, jež vytknuli jsme v rozboru zeměpisném. Skupina jih.-záp. má nejvyšší znělcové kopce V. a M. Milešovku, Loboš. Rozkládá se od starší části mezi Labem a Bělou až k Lovosicům, Třebenicům, Bilině. Nápadná jest ostrá forma hor (Milešovka, Lovoš, Košťálov, Bořen). Skupina severo-vých: Jižní hranice jde korytem Předlického potoka přes Ústí, Stře kov, Pirné, Rydeč, Třebušín (Třebíč), Libešice. Na sever sahá až k potoku Ejlavě (úpatí Rudohoří) a k Děčínu, Č. Kamenici, Č. Lípě (až k písk. polab. h.). Na východě až k Ouštěku, Stolinkám. Jest nejdivočejší s hlubokými údolími a příkrými hřbety. Znělcové kopce a skály jsou: Lerchenberg, Ziegenberg, Marienberg, Střekov (Schrekenstein), vysočina u Němčic, Sedlo, Klýše (Klais), Tannenbuschberg, Panna, Vilhošť.

Čedičové: Zinkenštein, Ostrý, Blankenštein, Farská hora, Rovná, Kulich, Ronov.

Severně od Ústí lemují tuto soustavu hor nízké, z čedičových tufů složené pahrbky, z nichž nejvyšší jest Holoměř.

Mimo této souvislé horské hmoty vyskytují se v útvaru hnědouhel. a křid. osamělé čedičové a znělcové kopce. Zvláště na jihu vystupují z křidové vysočiny četné znělcové a čedičové kopce, jež táhnou se od Biliny až k Oharce (Hoblík u Loun, Hasenburg u Libochvic, č.) K záp. od Biliny strmí několik osamělých kopců znělcových z útvaru hnědouhelného (Zámecká hora u Mostu). Čedič vyzdvihl vysoko místy i vrstvy horstva pískovcového a utvořil některé kupy (Winterberg) Česko-Saského Švýcarska.

Též z křidové podhornatiny Lužických hor východně a severně od Č. Lípy vynikají četné nízké znělcové i čedičové homole, z nichž nejmohutnější jest Rolsko (č.). Konečně i Říp (č.) a Bezděz (z.) v ohledu geolog. patří k Středohoří.

Vulkánickou silou utvořené sluje a prohyby staly se během času korytem potoků a řek. Řadou takových nejhlubších rozsedlin, tvořících hluboký na příč mnohými skalními hřbety prostoupený úval, vymlelo si Labe cestu k severu, prorazivši skály, dělící jednotlivé oddíly úvalu toho. Pozůstatky těchto protržených skal jsou pobřežné labské skály foinolitové (znělcové): Ziegenberg, Jungfersprung, Marienberg, protilehlý Steinberg (jistě spolu souvislé), Střekov a čedičový Vrkoč, Mache, svorové skály mezi Lichtovicemi a Černoseky. Peřeje Labské pod Střekovem pamatují nás na kamenný jez, přes nějž vlny v pradávných časech se řítily. Podobný jez tvořily asi skály Litěchovické, Marienberg a Štajnberg, Ziegenberg a Hradisko nad Valtýřovem, Jungfernsprung a protilehlé příkré úpatí Sedmihor pod vsí Borkem, tak že tok Labe pozůstával, jaksi z řady jezer, které mezi sebou slapy byly spojeny. Na březích těchto jezer usazovaly se vrstvy diluviální: jíl, písek a štěrk, čehož znamenitý doklad máme v okolí Ústeckém, kdež na břehu pravém štěrk a hlína, na levém písek usazen.

Jinou soustavou takových rozsedlin mezi Bilinou a Trmicemi, prodraly se vody z Rudohoří v pánev hnědouh. tekoucí, když byly dříve velké jezero nad Rvenicemi utvořily, co řeka Běla.