úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
bylo, je či bude...
primátoři
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
činoherní studio
demo recenze
profily ústeckých kapel
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

 

   INVALIDNÍ DŮCHOD

SESTAVA: David Bendel - kytara, zpěv, Milan Makovec - bicí, Jirka Marks - baskytara
DISKOGRAFIE: 'Klíšťata' (demo - 10 věcí, 1990), 'Live 91' (demo, vyd. Black Point), 'To je...' (demo záznam z RC Tukan), 'Demo 93', 'Hlinná 93 + Casino 94' (dvojdemo), 'Cvetnaja' (MC, 94, Black Point), CD sampler Black Pointu (2 věci: 'Mýtus' a 'Opereta', 94), 'Noc co noc' (CD-ROM, 96), 'Kukly' (CD, 97), 'Křest ohněm' (CD, 99)
Kontakt: Jiří Marks, tel.: 0604-725 442

    Uhnat Jirku Markse, zakládajícího a dosud jediného původního člena INVALIDNÍ DŮCHOD, nebyla vůbec žádná sranda. Nejprve jsme si na to sedli u piva na Hnátě, podruhé u Marksů v ateliéru a to ještě neměl být konec. Naštěstí byl, jinak bychom se v této rubrice vyhrazené ústeckým skupinám - jejich historickým údajům, současnosti a pohledům do budoucnosti, nikam nepohli. Invalidní důchod není moc příjemnou vyhlídkou do života, muzika Invalidního důchodu snad potěší o něco více. Konečně, nálepka: 'první kapela v republice, která vydala interaktivní CD-ROM', bude na I. D. držet asi navždy...
    Kdo by si to ale pomyslel - v roce 1985, kdy Jirka Marks brousí ve své první kapele Smrtorr a to, prosím pěkně, trash metal (!). V letech 87 - 88 pokračuje dá se říct punková záležitost Extraverze, následovaná kapela Ad-Astra transformující se později do Bultas Bandu. V tom slavném roce, kdy k nám byla zavedena demokracie, už basuje s Guten Tagem, později s Carries a Lamači zápěstí. Oficiální vznik skupiny Invalidní důchod se traduje k přelomu let 1989 a 1990. Tehdejší, první, sestava: Gábina Petržílková - recitace, Leoš Noha - vyprávění, zpěv, deklamace (prý se už tenkrát projevoval jeho herecký talent - viz. vsuvky do koncertů), Jiří Vysoký - wah-kytarista, Šimon Holešta - bicí a Jirka Marks - basa. Stran textů kapela asi z 90% zhudebňuje básnickou tvorbu Luďka Markse (basákův bratr, pámátkář a bývalý redaktor časopisu Vokno) a 'hudební struktura se vyznačuje neambiciózní hravostí, jednoduchými postupy a dvojhlasným vokálem posazeným na tvrdou rytmiku' (Oldřich Šíma, majitel Black Pointu). Pojmenovat se Invalidní důchod byl Luďkův nápad, inspirovaný předčasnými odchody politiků do důchodu. Prvním demáčem se stávají 'Klíšťata' natočená živě v U-klubu, následovaná taktéž živou nahrávkou z litoměřických mrazíren - 'Live 91'. Obal na kazetku prý vytvořil sám náš Radek Strnad. K autorům textů se přibírá Allen Ginsberg a Jiří Krchovský. Slavnou větu: 'Dám si kluci půl roku pauzu a pak se vrátim', prý tenkrát pronesl Jirka Vysoký a už se nikdy nevrátil. Rok 1992 značí start pro, vlastní slova, despotického diktátora Jirku Markse a soubor, kromě něj a Leoše N., tvoří: Jiří Marušák - kytara, Jakub Vágner - flétna, Marie Jungová - housle, Petra Koutecká - varhany a Jaroslav Bouza - bicí. Jak je již teď vidno, časté personální změny se pomalu stávají charakteristickým znakem Důchodu. Přichází myšlenka solidní kapely s uměleckým směrem a začíná se více hovořit o slovu alternativa. 'Šlo o zesměšňování jakékoliv vážnosti, tedy filosofie zůstala stejná jako dřív, ale začalo jít o hudbu - temnou, vážnou - jakýsi umělecký rock', říká Jirka a doplňuje, že tenkrát šlo o touhu po jednotné progresivní provokativní myšlence. Koncertuje se v Knaku (TP), Banánu (Žatec), Hlinné (LTM hospa), pražském rokáči Újezd, v Ústí pak v Nároďáku, Božtěšicích a samozřejmě Tukanu. Demíčko 'Hlinná', 50ti minutový záznam živého koncertu v litoměřické hospodě, zvučil Jirka Zámečník, s nímž I. D. spolupracují dodnes. Ve studiu Českého rozhlasu byly zplozeny dvě studiové skladby 'Do strun' a 'To je', která se stala první kombinovanou věcí s minimalistickými prvky. V březnu a dubnu 93 si I. D. vytvářejí vlastní program a začínají hrát jako sólo kapela, čemuž ještě na podzim 92 předcházel koncert na barokním statku Vtelno u Mostu. Důchod zde za asistence Vyžvejklé Bambule zahrál v rámci otevření tehdejšího knihkupectví a galerie undergroundového časopisu Vokno, hosty se stali Magor Jirous, J. Krchovský a další. Šimon Holešta později odchází k Houpacím koním, Leoš Noha definitivně k Vyžvejklé Bambuli. Druhým oficiálním a dosud nejprodávanějším titulem I. D. se stává 'Cvetnaja', natočená v sestavě: Václav Rezek - recitace, zpěv (-ex Olbram), Pavel Jíra - bící nástroje (-ex Carries), J. Marks - basová kytara, J. Marušák - sólová kytara a J. Vágner - tenor saxofon, flétny. Čerpáno je z textů brněnského básníka Ivana Blatného, L. Markse, J. R. R. Tolkiena, C. Morgensterna a V. Rezka. 'Hudebně přitvrzené a razantně pojaté' album vychází v roce 1994 u vydavatelství Black Point, které se o kapelu stará téměř od začátku. Manažerem souboru se stává Michal Hanzl, dnešní pořadatel alternativního festivalu Litoměřický kořen. 'Cvetnaju považuji za dosud nejlepší nahrávku I. D. a vrchol upřímného amatérského hraní', doplňuje basák s tím, že skladba 'Mýtus' se delší dobu držela na prvním místě hitparády Rádia 1. Autorské zázemí - vzniká v trojce: Vágner, Marks, Marušák, který si mezitím na rok 'odskočil' do USA, a v zimě 94-95 se rýsuje další nová, tvář skupiny. Za bicí usedá Martin Valter, za mikrofonem stojí pohublý Petr Mička, za klávesami Martin Bechynský a trubku třímá Otta Chalupný. Koncem září roku 1995 nahrávají ústeckém studiu album 'Noc co noc', jenž se zároveň stává prvním hudebním CD-ROMem v České republice. 'Vzniklo to náhodným experimentem a nahrávka je svojí kvalitou adekvátní demokazetě', osvětluje Marks. Tato 'samovolná shoda okolností' vyvolala velmi slušnou vlnu zájmu u novin a časopisů, zajímala se i Česká televize v pořadu Artefakta. A aniž by si to kapela tenkrát nějak víc uvědomovala, volky nevolky tím na sebe tak trochu upletla bič. 'Šlo to rázem nahoru a my to nebyli schopný obhájit, což v roce 96 skončilo mým rozkladem. Nicméně ještě rok po vydání jsme slušně fungovali', doplňuje 15. listopadu 30tiletý hudebník. Spolu s klávesistkou Jitkou Kůsovou, čerstvě příchozí z teplické konzervatoře, si zakládá vlastní projekt TRIOLET, považovaný za vlastní destrukci a ukájení vlastních ambicí. Sám si nahrává akustickou i el. kytaru, basu, violoncello a na klávesy různé ruchy a imaginace. Naživo se představují na literárním večeru L. Markse v Činoherním studiu, Národním domě, Brně, či litoměřické čajovně. Období 'Kukel' a 'Křtu ohněm' byli prý všichni jednotná mysl, schopni obětovat maximum. Nalézáme se v roce 96, mosty jsou spáleny a ze všech předešlých sestav Invalidního důchodu zůstává pouze Marks. Klávesový post zaujímá J. Kůsová, šestistrunkou vládne David Bendel (mj. Hanuman), škopky patří Milanu Makovcovi (-ex Anna a já, Lamači zápěstí). CD 'Kukly' se natáčí v kostele Sv. Kateřiny v Libotenicích a ústeckém Macac studiu, zhudebněny jsou texty Luďka Markse s duchovní tématikou. Deska vychází jako samizdat u Disability Records a najít v ní prý můžete prvky progresivního rocku i vážné hudby. 'Konečně jsem měl pocit, že už to přišlo', hodnotí tuto éru zpětně Marks. Zatím posledním vydaným počinem zůstalo album 'Křest ohněm', opět samizdat. Konflikty Kůsová vs. Marks se vyostřují a definitivní tečku za nimi dělá její odchod do Austrálie. Marks se přidává ke kapele POD ČERNÝ VRCH. Poslední koncert Invalidního důchodu se datuje k prosinci 99. Formace se nyní nalézá na mrtvém bodě, či si, chcete-li, dává oraz, aby prý někdy na jaře příštího roku pokračovala v tříčlenné partě. Uzavřená kapitola to prý rozhodně není.
    Je to za náma a stručná kapitola to zrovna nebyla, co říkáte? Nicméně Invalidní důchod, o kterém se prý nedá mluvit jenom jako o ústecké kapele, protože tu nikdy neměla pořádné zázemí, si to snad zaslouží. Nezbývá, než si počkat a těšit se napřesrok s čím pánové Bendel, Makovec a Marks přijdou. Zatím... se mějte fajn a nepodléhejte zimním depresím.

 
 


Copyright © 2000 KK & UKP'98