Kulturní měsíčník města Ústí nad Labem a jeho okolí
    NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

    Jste návštěvník

Pravidelné rubriky
ROSKILDE FESTIVAL

 • úvodník
 • program - obsah
 • pozvánka do kina
 • bylo, je či bude...I.
 • bylo, je či bude...II.

 • primátoři
 • hvězdné okénko

 • káráme & chválíme
 • ústecké hospody
 • teplické hospody
 • státní vědecká knihovna
 • demo recenze
 • nová bystřílna
 • kontakty
 • odkazy
 • podporují nás
 • návštěvní kniha


   

 

 

Ústí nad Labem

novinky z kultury na severu Čech 

HOKEJ V ÚSTÍ N. L.

01 - 28. 6. - 1. 7.
(Dánsko)
Padlo mé konečné rozhodnutí a já odjela. Moje letošní první a zároveň poslední dovolená dostala název Roskilde festival 01, o kterém jsem sice mnoho slyšela, ale ani při té nejlepší představě mě nenapadlo, co uvidím a uslyším. Po nočním klidném přejezdu Německa čekáme na trajekt v Rostocku. Už v dlouhé koloně aut lze rozpoznat, kdo z evropských posádek jede do Roskilde či jinam. Na trajektu uléháme na 'peršan' a na 2 hodiny usínáme, což je před takovým svátkem hudby sakra málo. Je čtvrtek, den zahájení, pomalu přijíždíme do Roskilde. Dorážíme mezi posledními, neboť kemp se už od pondělí zaplňuje. Do začátku festu zbývají 3 hodiny, takže rychle postavit stan a využít klidu před bouří k prohlídce areálu. Hned při vstupu nás čeká 'rituální' prohlídka batohu a zabavení všeho nebezpečného (u mě pouze plastová láhev). Dvě hodiny před začátkem působí areál jako obrovské mraveniště termitů v oranžových vestách. Zatloukání posledních hřebíků, závěrečné zvukovky a je to tu!! Půl hodiny před zahájením se otevírají brány hlavního kempu a před největší stan (orange scéna) pod širým nebem vbíhá 100 000 lidiček. A já žasnu! Začíná obrovský mumraj, který má ale hodně daleko k davovému šílenství. Tolerance, ukázněnost, spousta pohody a úsměvů mě provází po celé čtyři dny. Bezvadně organizačně zajištěný servis (5000 dobrovolníků) pro tolik lidí, jako má Ústí a okolí, je doménou akce. Neexistují fronty na pivo, jídlo a jiné poživatiny. Úklidové čety kmitají, ani jeden kelímek na zemi, protože pořadatelé je od návštěvníků zpět vykupují. Spousta WC a všude toaletní papír. Je tu lékař, banka, internet, informace, promotion stánky a mnoho jiných důležitých míst. Já jsem tady ale kvůli muzice a tak se přemisťuji do kotle pod pódiem, kde po loňské tragédii (9 mrtvých při koncertu Pearl Jam) panují ty nejpřísnější bezpečnostní opatření. Ten je rozdělen do několika zón a do každé z nich organizátoři pouští pouze přesný počet lidí. V kotli jsem všehovšudy byla 3x a to na amerických TOOL, finské vodce (pardon Apocalyptice) a již legendě taneční hudby Stereo MC's. Z povzdálí toho bylo přeci jenom víc: Deftones (USA), rastaman Wyclef Jean, transglobalka Natasha Atlas, Neil Young a Crazy horse v již tradičním kovbojském klobouku, elegantní Bob Dylan, jedinečná a bezprostřední Patti Smith, Beck, neoholený a rozdivočený Nick Cave, PJ Harvey, taneční nářez Basement Jaxx, Faithless, popová Aqua a Robbie Williams (s čírem!?), no a to nejlepší nakonec - The Cure a jejich (prý) poslední koncert. Samozřejmě, že to je jen výčet těch nejznámějších. Ve skutečnosti koncertovalo ještě asi 110 dalších kapel. Bylo to krásné, děkuji (jak zpívá Oldřich Nový). Zavřete oči, odjíždím. Jen budu doufat, že časem seberu odvahu a pojedu na nějaký český festival…
KAILAS

 


Copyright © 2001 KK & UKP'98