Kulturní měsíčník města Ústí nad Labem a jeho okolí
    NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

    Jste návštěvník

Pravidelné rubriky
Pohodový LITOMĚŘICKÝ KOŘEN měl větry

 • úvodník
 • program - obsah
 • pozvánka do kina
 • bylo, je či bude...I.
 • bylo, je či bude...II.

 • primátoři
 • hvězdné okénko

 • káráme & chválíme
 • ústecké hospody
 • teplické hospody
 • státní vědecká knihovna
 • demo recenze
 • nová bystřílna
 • kontakty
 • odkazy
 • podporují nás
 • návštěvní kniha


   

 

 

Ústí nad Labem

novinky z kultury na severu Čech 

HOKEJ V ÚSTÍ N. L.

Léto pro mne letos začalo pohodovým multikulturním Litoměřickým kořenem 5. - 7. 7. v tamním Letním kině, tradičně pořádaným agenturkou Michala Hanzla Modrý z nebe. Detailnější popis by ale zabral několik stran, takže jen neúplně a zkratkovitě… Rudovous v den 1. dali fajn šramlík, končící "Občas sem sám se sebou spokojen…" Í á byl. Hudbu Fru Fru Serious, jíž slušel steel drum v kombinaci s dvojími klávesami i párem bicích, se neodvážím zařadit. Po práci (alternativní) legraci aneb Petr Váša a Ty syčáci: gesta, ironie a slovní minimalismus, nejlepší bylo Vášovo stylizované 'věšení se' na vlastní kštici. Divadelní bigbít Buchty a loutky mnohé zprudil, o muziku fakt moc nešlo. Ale scénickými fórky a epickou písní s enónem v hl. roli mě chytli. I z alb Residents známá US Laurie Amat s Tonton Macoutes A. Švamberka, toť noční zjevení Kořene. Bylo skvělé ty hlasové exhibice s přesahy do klasiky slyšet a vidět k tomu její mimiku a gesta; tomu říkám prožitek! Iva Bittová měla Laurii předcházet, ale zpozdila se a tak (skvělá jako vždy) mi po ní 'vyšuměla'. Polská Kapela Muzyczna Ovo, zemitější, syrovější a tradičnější obdoba Spirituál Kvintetu, 1. den uzavřela. Den druhý hrál Jan Burian u klavíru sám; kolega ochořel. J. Noha Band jsem vypustil a posmutnělé brněnské Swordfishtrombones si vychutnal. A při strhující show tlupy bulharských pobudů s tureckou otrokyní Ahmed má hlad s nimi dal řeč (viz pokec příště). World music Kapela ze wsi Warszava mne nadchla, ale jistý moment koncertu Psích vojáků asi zaregistroval málokdo: v jednu chvíli kdosi klaviaturu Topolova klavíru zasypal květy. Mongolské trio Mongol Ajalgu bylo dalším milým přízrakem festivalu. Repertoirem 'od Maláska přes Svěceného až k Apocalyptice' (přirovnání, vy naivky) a 'přírodním' zpěvem strhli. To se Michalovi fakt povedlo! Třetí den mi zahájili nedávno se vrátivší rockoví UL našinci Hanuman, k nimž se asi brzo vrátím. Jednou užili garmóšku a po potlesku přidávali. Bavili. Klec už bez Fuckerovy harmoniky je trošku opilecký, svižnější klezmer. Svedou i reggae, za trubku vykřičník a za texty tři. Pražští The Chancers hráli energií nabité tvrdší ska, starší pánové z Divišových Krásných nových strojů jim ale stejně s dechy ukázali co proto. Hurá, chystají album! Snad na něj dají i purpleovský 'Spojler' a parafrázi na Hašlera! Poté nás skvělí slovenští popskamani Polemic roztančili a Neočekávanému dýchánku už nebylo dáno dohrát. Svých 15 minut strachu z běsnění větrů divých si asi pod střechou leťáčku prožil každý, a věru byl důvod se bát: vichřice polámala a zporážela statné stromy, větve padaly na naštěstí prázdné stany, ničily auta, pomlátily tři lidi. Když vše odeznělo, hasiči uvolňovali odjezdové cesty, vyprošťovali zpod stromů stany a majitelé vozů počítali škody. No a alespoň v hospodě strhující live show ještě sjeli ti, jež už ve zpustošeném kině hrát nemohli: soundem Pogues vládnoucí Němci Die Weissman's?! a též kovbojský punk smažící ukrajinští Aktus. To už jsem byl ale dávno suchý a spící. Doma. PS: Suma sumárum, letos byl zas Kořen pestřejší než loni. Michal 'pátrač a objevitel' nás stále víc a víc zásobuje nadžánrově exotickou muzikou, o níž se sice hůř píše, ale o to lépe se poslouchá. Jaká esa z rukávu vytáhne za rok?
Text a foto Radek Strnad

 


Copyright © 2001 KK & UKP'98