Kulturní měsíčník města Ústí nad Labem a jeho okolí
    NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

    Jste návštěvník

Pravidelné rubriky
DEMO RECENZE (demo cenzura)

 • úvodník
 • program - obsah
 • pozvánka do kina
 • bylo, je či bude...I.
 • bylo, je či bude...II.

 • primátoři
 • hvězdné okénko

 • káráme & chválíme
 • ústecké hospody
 • teplické hospody
 • státní vědecká knihovna
 • demo recenze
 • nová bystřílna
 • kontakty
 • odkazy
 • podporují nás
 • návštěvní kniha


   

 

 

Ústí nad Labem

novinky z kultury na severu Čech 

HOKEJ V ÚSTÍ N. L.

Hu - školní rok je tu! A s ním i nové recenze: 'Made in ÚL' SEDMÁ VLNA, od kolegy Pichlíka Brichtův ARAKAIN a kapelka DESET OČÍ, a navíc něco z EKSovy zahr.(ádky)…
SEDMÁ VLNA - 'demo 2001' (D. I. Y. 01) - Tak z tohodle demáče mam opravdu radost. Nejenže pochází přímo z ústecké provenience, je metalového ražení, za daných podmínek má vynikající zvuk (Jirka Beránek), ale hlavně profiluje vyzrálou nahrávku z aparátů vyzrálých muzikantů (viz. článek NÚP 06/01). Jen co kytarák Zbyněk Haase zařve 'Můžem' (na CD zapsáno jako regulérní skladba!), zvedne se 22:22/4 minut trvající vlna, nadrženými surfaři už nějakej ten pátek toužebně očekávaná. Sekaný, frázovaný zpěv alá Pantera, nebo Machine Head, Dana Černého charakterizuje jako votvírák dobře zvolený 'Ráj', kde lze naleznout i atributy charakteristické pro zbytek dema: častější změny v tempech (pasáže sypačkovité vs. klidnější atd.), precizně nabroušené kytarové linky (+ hrabě tuborg/Martin Kos), na vteřinu přesně seřízené bicí půl člověka-automata Romana Haase, nezpožďující se basu Jana 'Stavitele' Janečka a v neposlední řadě obstojnou textovou náplň (Dan). Až by se chtělo říct: 'Sedmá vlna drtí jak čerstvě promazaná železná panna', jenže... Leckdy působí nahrávka jaksi překombinovaně, což, s přihlédnutím i k jisté podobnosti skladeb, může - paradoxně - posluchače otrávit. Co si budem povídat; ne každý je zvědavý na instrumentální (sebe)ukájení, hráčské kvality se přece dají prokázat i větší ukázněností a skromností. S poslední, kompozičně laděnou a, troufám si říci, nejlepší skladbou 'Sedmnáct' se z repráků začne odvíjet ne neúčelně rozvíjené klubko; na kytaru vybrnkávaný úvod s příchodem bicích šáhne po šaltpáce, kvalty nahazujíc co terén dá a motor může - 1, 2, 3, 4 (kdo má, i 5) a na konci opět 1. Víc takových. Bezejmenné demo-CD, nahrané v dubnu, smíchané v květnu, si Vlna 'vydala' vlastním (samovypalovacím) nákladem, tak trochu se vyřádila na barevném bookletu vč. textů, kde mj. nezapomněla poděkovat Karlovi Schořovi za hlas nelidy ve skladbě 'Strach', i milionům fanynek na celém světě. Díky také já vám, kluci, za to, co jste zplodili - teď šup s tim za hranice okresu a natlačit to do lidí. Ať vědi, že tady v Ústí nejsme žádný měkoty! Kontakt: Martin Kos, Picassova 546, 403 31 Ústí n. L., 0605-550 018, jan.janecko@metal.cz Emilio
PROJECT PITCHFORK - 'Daimonion' (EastWest/ Warner Music 01) - U kolébky novinky anglicky pějící německé darktechnopopové party stálo sudiček 'až hamba'. Po svíčce drželi DM ('We Are One'), Duran Duran, Sisters of Mercy, Visage ('Daimonion') a další, i Oceán ('Fear') se mihli. Hudba CD (živák je trošku jiný případ - viz nedávný Rockpalast) je až na výjimky ('Existence' a la Rammstein, resp. Front 242) spíš zahleděná do elektronicky-tanečního, romantického soundu 80. let, který vygumoval punk příjemnými melodiemi syntezátorů. Zde ale vsadili i na electronic body music ('The View') i a trochu té temnoty ('Jupiter'): dark wave zkrátka v SRN pořád fest jede. Prvním mým setkáním s albem byl zdařilý a úderný klip 'Timekiller'; kdo jej bude následovat? Album fakt zní dost dobře, jen méně by zde bylo víc: vždyť pouze 'Drone Assembly' tu jde pod 4 minuty! A ani efekty a démonický hlas Petera Spillerse absenci hitů nezachrání. Že je PF (www.projectpitchfork.de) umí dokazují jejich alba předchozí, ovšem na mejdlo dark's či gothic's je to album ideální. R. Strnad
ARAKAIN - 'Forrest Gump' (Popron 01) - Tak ten Arakain… Je to celý léta stejný. Víc rychlejch za sebou se skoro nedá vydržet - jsem už tak starej? K textům tradičně výhrady (ne že je móda, je mít). Obsahem je sociálně-etická kritika ('Dežo', '1.000 000', 'Televize', 'Bulldog'), absolutní rýmy (v 'Nech mě' drahá - drahá, v '1.000 000' milion - milion, v 'Televizi' stranu - stranu…) To není náhoda ani sranda dle strejdy Mládka. To je odfláknutý, pane Brichta. Celkový dojem? Pro ortodoxní metalisty - jistě. Pro ostatní - i tolerantní - trochu nuda. Kluci jsou sympaťáci a hrát uměj, jak mockrát prokázali, ale z toho všeho okolního kovu to prostě opravdu nijak neční, přičemž by jistě mělo, je-li tu ambice bejt zajímavej… Ne, nemůžu si pomoct. Zajímavost: Petr Ackermann na klávesy a dále i mix, střih, hudební režie. No asi dělal, co moh. Budiž mu za to dík jménem celého závodního výboru. Ale jinak - jak jsem řek…
Jarda Pichlík
DESET OČÍ - 'Demo 2.' (D. I. Y. 01) - Nejvíc ze všeho připomenou Tichou dohodu, hlavně zpěvačkou (Ivuš, to je pochvalný! Navíc vypadáš na obálce na přírodní kočkovitou šelmu), ale i kytarami. Kdo by chtěl, uslyší tam i něco z Dusilový, ale to už spekuluju. Vlna zpívajících dam dorazila už i k nám (to to trvalo!), ale zatímco venku se rozprskly do desítek typů, tady splývají - a jak je máme, sakra, rozeznat?! Ale tohle je teda dobrý. Teda hodně, aby bylo jasno. Jsou to: Iva Marešová - zpěv, Komár - kytara, Roman Vrána - bicí, Nováček - basa a Jéžišek - piano. Plus atraktivní hosté rovněž libozvučných jmen či přízvisek. Mimochodem ten Roman na bicí je absolventem teplické Konzervy a můžete ho znát z uskupení Piráti 44. Ovšem tenhle projekt se mu zjevně povedl ještě o něco víc. Pro mě o dost. Natočeno bylo v srpnu 00 v obývákoložnici v Horním Jelení a v pařící místnosti v Kol(d)íně. Je tu 5 skladeb a všechno trvá 16 minut. Texty - vztahy-nevztahy, žádná juchanda o životě se světlými zítřky (jo, ve třetí písni to tam probleskne, ale taky žádná tutovka) - a ještě ke všemu chytrá a docela tvrdá muzika! Hustá, dupavá, ujíždějící… Má to rockovej tah, střihnutej dirtem (rozuměj grungem) devadesátejch. Skladby jsou atraktivní všechny, poslední blbůstka (fragment traďáku Kumbaya) pobaví. (Jo, 'to bolí'! - to seš ty, Romane?) No to samozřejmě není nic pro počítačovou techno-house-hip-hop-and trop degeneraci. Naskýtá se tedy základní otázka: Kdo to bude poslouchat? Asi tak třicátníci... čtyřicátníci...? Nemají dnes už (bohužel) jiný starosti? No, mně je 51, cejtím se na 486 a líbí se mi to. Suma sumárum: Deset očí, mám vás rád. Ale bojím se, že i kdyby vás bylo sto, málokdo to ocení. Jarda Pichlík

 


Copyright © 2001 KK & UKP'98