Kulturní měsíčník města Ústí nad Labem a jeho okolí
    NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

    Jste návštěvník

Pravidelné rubriky
LITERÁRNÍ BUFET

 • úvodník
 • program - obsah
 • pozvánka do kina
 • bylo, je či bude...I.
 • bylo, je či bude...II.

 • primátoři
 • hvězdné okénko

 • káráme & chválíme
 • ústecké hospody
 • teplické hospody
 • státní vědecká knihovna
 • demo recenze
 • nová bystřílna
 • kontakty
 • odkazy
 • podporují nás
 • návštěvní kniha


   

 

 

Ústí nad Labem

novinky z kultury na severu Čech 

HOKEJ V ÚSTÍ N. L.

Vážený čtenáři, opět si dovolujeme otevřít novou rubriku, v níž se setkáte s příspěvky našeho turnovského dopisovatele Milana Cilera (v Přehledech etablovaného recenzemi na knihy o I. Bittové, V. Hraběti, či S. Karáskovi). Nechť se vám v Literárním bufetu, tak jako v mnoha jiných, líbí…

Přemysl Rut: IVAN VYSKOČIL - 'Vždyť přece létat je o hubu' - A tak se dovídám, že Vyskočilův cholerický mozek je vlastně rozlehlé pařeniště nápadů, kde se bohatě hnojí, v prvních letech mohly tomuto podivínskému divadelnímu zahrádkáři vyrůst obrovské fazole textappealu, které společně s Jiřím Suchým dával koncem padesátých let ochutnat kulturně vyhladovělému divákovi v pražské Redutě. Jejich společné hudebně - dramatické políčko nakonec urodilo filmový evergreen Kdyby tisíc klarinetů. Touha tvořit divadelní experiment, kde yperit náhody vybuchuje ve slovech a gestech, která jsou nečekaná a postupně proměňují divadelní hru v mystérium hravosti, kde dochází vědomě k improvizaci prorůstající s původním textem, a zároveň nepřestává fungovat zpětná vazba s divákem, který se také stává součástí hry, vede k založení Nedivadla, kde se realizují i takové podivnosti jako například úspěšná dramatizace jízdního řádu, či hra Poslední den, jejímž námětem je fakt společného vědomí, že za několik hodin skončí platnost lidské řeči. A tak má člověk poslední příležitost se buď projevit, sdělit , anebo se jen tak vykecávat. V této souvislosti je důležité připomenout i Vyskočilovy kontakty s Durrematem, Frischem. Z českých osobností Evu Olmerovou, Ester Krumbachovou, Emanuela Fryntu. Z pozice vedoucího katedry herectví na DAMU, kde I. V. působí posledních deset let, se snaží o novou koncepci školy, která by chápala fantazii jako zdroj poznání, která zná hodnotu sebevyjádření a setkání, kde žák není v jednom kuse stresován hrozbou neprospěchu. A vůbec všechno to učení přirozené, při němž nejde jen o shromažďování vědomostí, ale o vyjasňování stanovisek a zkušeností, o zasvěcování ne pouze racionální. V takovém učení je nutně moment hry a tvorby, která pak na jevišti může umožnit onen okamžik vzlétnutí, kdy se mění psychika. Kdy to najednou s člověkem hraje. Ne ty s tím, ale ono s tebou. Závěrem nezbývá, než dodat, že tuto knihu by si neměl nechat ujít žádný ze ctitelů nonsensu a originálních divadelních postupů, mezi které lze zahrnout i divadlo hrůzy, zmíněné v poslední kapitole. Jsem rád, že po Malém Alenáši a Kostech tak čtenář dostává do rukou hluboký a zároveň kritický návod, jak porozumět nejen Vyskočilově tvorbě, ale i jeho životním peripetiím. A tak nezbývá než se ironicky zeptat, je-li létat o hubu, což potom přistát?
*V r. 2000 vydalo nakladatelství Portál (www.portal.cz) v edici Rozhovory (150 stran, Kč 179, resp. 161,-)

VLADIMÍR MIŠÍK - 'Letní rozhovor s Ondřejem Bezrem'
(nakladatelství Petrov, 239,- Kč) - Tak tuhle sympatickou knížku jsem potkal vlastně teprve nedávno. Z bleděmodré obálky se na mne optimisticky šklebí zarostlá tvář hlavního hrdiny - zpěváka a textaře Vladimíra Mišíka. Kromě nezbytných životopisných dat, kompletní diskografie uvedené v samém závěru a spousty fotografií dokumentujících Mišíkův postupný hudební vzestup, je text knihy prošpikovaný informacemi o atmosféře zlaté éry šedesátých let, kdy se rodil český bigbít, který ale v tehdejším Mišíkově podání už začíná být silně prosáklý jazz-bluesovou esencí. Po rozchodu s Radimem Hladíkem a jeho skupinou Blue Effect, se na scéně objevuje Flamengo, které zazáří deskou 'Kuře v hodinkách' a texty Josefa Kainara - v současné době neprávem opomíjeného básníka s komunistickou minulostí. Na konci hledání vlastního hudebního výrazu pak stojí hudební seskupení ETC zhudebňující poetické texty Václava Hraběte. Z tohoto období pochází i slavné 'Špejchar blues', inspirované Jethro Tull a originální díky mišíkovské hudební obrazotvornosti, schopnosti muzikantské improvizace i podvědomé nutnosti mluvit o svých vnitřních pocitech blues-rockovou hudbou. S nástupem osmdesátých let a tzv. Nové vlny přichází i zákaz hrát, způsobený až přílišnou popularitou ETC mezi mladými, vyjadřující svými postoji i uměním touhu žít i tvořit ve svobodě bez zbytečných ideologických norem. Mišíkova politická angažovanost, jeho styky s disentem a undergroundem pak vydají na jednu další samostatnou kapitolu… V r. 1985, po uvolnění zákazu, přichází hudební spolupráce s Petrem Skoumalem, Jiřím Dědečkem, Vladimírem Mertou a Janem Hrubým, jehož vrcholem je deska '20 deka duše', které tehdejšímu ETC pomohlo stát se předkapelou Rolling Stones při jejich prvním historickém koncertě na Strahově. Je mi trochu líto, že v textu knihy schází hlubší zamyšlení nad genezí některých písní a zároveň i popis tvůrčího procesu jak textového, tak i melodického, který by mne osobně velmi zajímal. Závěr knihy je věnován Mišíkovi - otci, vyznávajícímu se z hluboké lásky ke svým dětem a dobrým písničkám, jejichž sílu a ryzost dokáže prověřit pouze čas, který jim vdechne nesmrtelnou duši, až se stanou lidovkami… Milan Ciler

 


Copyright © 2001 KK & UKP'98