Jste
návštěvník



regionální internetový magazín
navštivte - www.predprodeje.cz

novinky z kultury na severu Čech

hokej v Ústí nad Labem

aktuální zpravodajství a předpověď počasí (službu poskytuje ČHMÚ UL)

Předpověď pro ČR zítra Předpověď pro ČR pozítří

  BYLO, JE či BUDE... to TAK III.

u DĚJINY SKAUTINGU NA ÚSTECKU - 24. část - V dnešním vyprávění se pokusím odpovědět na otázku, kdo byl vlastně tajemný Braťka? Jeden z prvních českých skautů, spolupracovník Antonína Benjamína Svojsíka (1876 - 1938), dlouholetý tajemník Svazu junáků - skautů. Byl i vynikajícím skautským vůdcem a znalcem chlapeckých duší. Společně s Františkem Alexandrem Elstnerem (1902 - 74) organizoval v r. 1923 první Lesní školu, nejvýznamnější kurz pro skautské vůdce. Ano, jeho jméno je Jaroslav Novák - Braťka. Narodil se 31. 1. 1894 v Praze na Žižkově. Napsal první český skautský román ‘Skautská srdce’ (později název upravil na ‘Statečná srdce’). Poprvé vyšel v r. 1921 a dočkal se již 6ti vydání. Mnoho let byl redaktorem a později šéfredaktorem časopisu Skaut - Junák. Desítky let vedl legendární 5. pražský skautský odd., který založil v r. 1913. Zpočátku o byl ‘suchozemský’, ale od r. 1933 již oddíl vodních skautů. Se svými chlapci rok co rok tábořil a získával tak neocenitelné poznatky a zkušenosti. Spolu s oddílem aktivně stál u zrodu republiky v r. 1918, za války se účastnil protinacistického odboje i Květnového povstání v r. 1945. Byl to právě on, kdo přišel s nápadem originální české skautské zkoušky Tři orlí pera. Propagoval základní prvek skautingu - družinový systém a orientační i dlouhodobé hry. Bohaté zkušenosti uplatnil v řadě skautských příruček a románů. Svými dobrodružnými příběhy se stal spolu s Jaroslavem Foglarem velmi populární. Napsal např. ‘Zelené jezero’, ‘Bílá ruka’, ‘Vláďa Nebojsa’ aj. V r. 1934 prožíval 5. odd. pod Braťkovým vedením 5 prázdninových týdnů v Jugoslávii. V přístavu Rjeka si najali plachetnici a plavili se podél pobřeží Jaderského moře až do Dubrovníku. Nádhernou průkopnickou plavbu popsal ‘kapitán Braťka’ v knize ‘Pod bílými plachtami’, kterou oddíl vlastním nákladem vydal v r. 1936. Je zpracována dokumentační formou jako deník výpravy a vedle kreseb je doplněna i řadou fotografií. Ve všech svých románech Braťka dokázal, že byl nejen dobrým pozorovatelem, ale i psychologem a vypravěčem. Poslední knihou vydanou ještě za jeho života, se stal dobrodružný román ‘Mořská hvězda’. Příběh plavby z r. 1935 začal Braťka zpracovávat někdy kolem r. 1940, úryvky vyšly v oddílovém časopise ‘Veslo’. Vzhledem k situaci v protektorátu (likvidace skautingu) a ke své odbojové činnosti práci na románu přerušil a pokračoval v ní až po osvobození republiky v r. 1945. Byl připravován ve velkém spěchu v r. 1948 po komunistickém puči. Náklad dosáhl počtu 4400 výtisků, ale část byla patrně na zásah tehdejšího ministerstva informací stažena a dána do stoupy. Málokdo tehdy tušil, že příběh má i druhou část ‘Ve stopách Odyseových’. U ní byla sazba rozmetána a čtenáři se jí tehdy nedočkali. Vyšla až 30 let po Braťkově smrti. Koncem r. 1948 byla vodní 5ka rozpuštěna a její majetek zabaven. Jaroslav byl v r. 1953 jako osoba nebezpečná komunistickému režimu přinucen opustit Prahu. Byl mu přikázán pobyt v Úžíně u Ústí n. L. Nevzdal se, na dálku spolupracoval se ‘svým’ 5tým odd., který přes veškerá diskriminační opatření dále operoval pod hlavičkami tělovýchovných organizací jako ilegální skautský odd. A psal i další romány: ‘Hoši na řece’, ‘Tábor nad vodopády’. Oba se vydání dočkaly až po r. 1989 v nakladatelství Leprez. Jaroslav pracoval v Ústí u knihkupce Huberta Navrátila na Mírovém nám. Na setkání s Braťkou v Ústí vzpomíná Jaroslav Pícha (Albín). Braťka se nechal po čase přemluvit a začal opět vést - žáky a dorostence při jachetním odd. Chemičky Ústí. Byl houževnatý, odd. se v létě scházel v loděnici Jachtingu nad přehradou v Brné. Prošla jím řada schopných chlapců. Uskutečnilo se několik letních táborů: 1956 Holná, 1957 Souš v Jizerských horách, 1958 Slapy, 1959, 1960, 1961 Lipno, 1961 - zima - na Čeřeništi, 1962 ‘Velká plavba’ - putovní tábor přes 3 řeky (Otava, Vltava, Labe). Poslední Braťkův tábor se uskutečnil v r. 1963 u rybníku Hejtman. Na Braťku vzpomíná také jeho poslední lékař MUDr. Zdeněk Borský a jeho paní Helena. Vzal si ho do léčení a současně od něho získával skautské vědomosti k vedení svého odd. Později jej musel ale zrušit, jednak byl vyslýchán členy STB, a také mu na činnost nezbývalo tolik času. Braťka měl s těmito pány též své zkušenosti a nebál se jich. Po r. 1960 znal Dr. Borský Braťku jen jako pacienta. Byl celkem zdravý - srdce, cévy a krevní tlak byly v pořádku. Až v r. 1964 začat mít žaludeční potíže, zjistila se rakovina žaludku, operace již nebyla možná. Zemřel v noci 14. 3. 1965. V Úžíně bydlela ještě několik let jeho manželka Vlasta. Došlo k tomu, že Úžín musel ustoupit stavbě plynárny. Paní Vlasta se přestěhovala do Chabařovic. Zemřela v r. 1977. Vysvětlení, proč neexistuje Braťkův hrob, se dozvíte v našem dalším pokračování. Mgr. Marie Peterková



 
Copyright © 2001 KK & UKP'98

Archiv:







MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ - UNDERGROUNDOVÝ MAGAZÍN NEJEN O KONOPÍ - ČASOPIS PRO DĚTI NAD TŘICET - UMĚLECKÝ NEKULTURNÍ OBČASNÍK - ČASOPIS O PODHOUBÍ PODZEMÍ

Virtuální špetka regionálně-lokálního zeměpisu