Jste
návštěvník



regionální internetový magazín
navštivte - www.predprodeje.cz

novinky z kultury na severu Čech

hokej v Ústí nad Labem

aktuální zpravodajství a předpověď počasí (službu poskytuje ČHMÚ UL)

Předpověď pro ČR zítra Předpověď pro ČR pozítří

  BYLO, JE či BUDE... to TAK II.

u BLUESOVÉ SEZENÍ (I STÁNÍ) Á LA KALANDRA - Vykrystalizovanej muzikantskej vkus a čuch Ivana Dostála přivedl do jeho Nároďáku ve středu 28. února kapelu Blues Session. Sdružení hemžící se původně kolem Petra Kalandry funguje ve stejném duchu dál i 12 let po jeho smrti, s mírnými personálními změnami a akcentací vokálů - zpívá jich polovina. Tentokrát to byli : Ondřej Konrád - zpěv, harmonika, moderace, Jarda Olin Nejezchleba - zpěv, housle, kytara, Pavel Skála - kytara, zpěv, Pavel Skala - bicí, zpěv, Michal Gera - trubka, Jiří Hála - saxofon, Václav Vávra - basovka, Jakub Zitko - klávesy. Nejdřív to vypadalo, že bude málo lidí, ale najednou se přivalili, všechno zasedli, obstoupili a zatarasili a s lehkým prodlením přes osmou se začalo, hned zkraje zostra Youngovou ‘Heart Of Gold’ s Kalandrovým textem Dětskýšaty’. Projížděl se jak letitej repertoár Marsyasu, tak pozdější Blues Sessionu a věci Olina Nejezchleby, které hrával v rámci ETC… Instrumentalisti v pohodě a zpěváci překvapovali. Třeba Konrád se rozjel určitě víc, než předchozí týden v Teplicích. Asi ho větší kapela víc rajcuje. Dalším příjemným překvapením večera byl pro mě bubeník P. Skala - jednak že dokonce zpíval (Kalandrovy standardy ‘Dům z obilí’ a ‘Skladníka’), ale i jen tím, že už zase místo psaní hraje. Určitě pokrok. Označit při takovýhle sestavě muzikantů a repertoáru nějaký vrcholy večera je hrozně těžký. Pro mě to byly české verze superpecek od Dylana a Springsteena, a sice 2 Konrádovy - ‘All Along TheWatchtower’, kterou jsem měl možnost slyšet 5 dní předtím v Teplicích od jeho sestavy Gumbo (muzikantsky se s B. S. překrývá pouze klavíristou) - v Ústí taky český text, ale hudebně po x-té jinak a po xy-té senzačně - a ‘Maggie’s Farm’, slyšeno poprvé, po česku skvěle vyřešená Dylanova textařská ukecanost. No a Springsteenova ‘River’ v Olinově překladu a podání mě asi rozvibrovala nejvíc, protože jsem ji nečekal, ba dokonce o její existenci ani nevěděl. Všechny 3 jmenované skvosty měly opravdu štěstí na překladatele, protože víme, jak se dá i perla znehodnotit nekompetentním blábolem. Tady jde o vzácnej moment vystižení ducha těchto skladeb a ve všech případech české texty výsledný dojem - pro anglicky neslyšícího určitě - umocňují. Obě poloviny utekly neskutečně a bylo tu finále ‘Like A Rolling Stone’ neboli ‘Solnej sloup’ a v přídavku pak olinovka ‘Potkal jsem ho’, jinak též známá coby ‘Bufeťák’, v této sestavě provedená premiérově. Děkuji tímto Olinovi, že mi ji oficiálně nevěnoval, jak druhdy činil, když ještě pidlikal s Mišíkem. (Dosť bolo.) Celkově velmi příjemnej folk-blues-rockovej výplach ucha a mysli. Jenom my, co se ještě držíme na nohou bez hůlky, jsme trochu litovali, že je Ivan Dostál takovej lidumil a líné většině umožnil, aby se povalovala na židlích. Ti, co stáli, si to určitě užili víc, zatímco kecnout si, sedět a hledět, je u takovéhle muziky trochu devalvující přístup. Jestli jsem někoho urazil, tak na obhajobu tohohle tvrzení mám kolegu lékaře (práv) doktora Marečka. (Doufám, že to nezatluče.) Yarda Pichlík

u NO NAME (st 7. 3., klub Beseda, Děčín) - Jsem už starší muž s punkovou minulostí, a jak jistě víte, tak punkáčí mají rádi tanec zvaný pogo. Je dost divoký a namáhavý. A jelikož (jak jsem již napsal) jsem starší a našedivělý, pogo už tancovat nemůžu. Proto jsem začal zkoumat, co by se dalo poslouchat za muziku a přitom si zatančit a vystačit to s dechem. A jak jsem tak zkoumal, přišel jsem na to, že se dá poslouchat muzika i jiná, než punková. A tak teď poslouchám různé druhy. A jednou u nás v Ústí hrála bezejmenná slovenská kapela a brácha se na ní šel podívat. Po koncertě byl plný zážitků a pochval. Začal jsem tedy poslouchat dost diskutovanou kapelku z Košic. Každej se mi teď směje, ale je to z jednoho prostého důvodu. Lidi mají tu vlastnost, že věci odsuzují, i když si předem o nich nezjistí více detailů. Vím, No Name (www.no-name.sk) nehrajou žádný nářez pro rockery, vím, že nemají rockové texty, ale o lásce, vím, že hrajou ploužáky a jsou děsně komerční… Ale hlavně vím jedno úplně jistě: jsou to naprostí profesionálové a opravdoví umělci. To Slováci prostě dokážou. A vsadím se s Vámi, že po zhlédnutí jediného jejich vystoupení budete mít názor stejný. A teď již ke koncertu samotnému. Dodávka cestou do Děčínské Besedy (www.besedaclub.cz) plná nebyla. Byli jsme pouze 3: , huličský klokan Emilio a muzikant Martíček. Beseda v Děčíně plná také nebyla. Nevím jistě, jestli to bylo špatně zvoleným datem, ale spíš si myslím, že téměř nulovou reklamou. Možná by to třeba chtělo i plakáty do okolních větších měst (UL, CL atd.). Avizovaný začátek na 19. hodinu byl téměř dodržen a asi v 19:10 se opravdu na krásně osvětleném pódiu za bicí posadil bubeník (Ivan Timko), kytaru popadl Roman Timko, baskytaru rozezněl Vilo Gutray, druhou kytaru naladil Dušan Timko, předposlední se za klávesy posadil Zoli Sallai a No Name spustili první hit - Starosta (z nejnovějšího alba Čím to je - 2005). Poslední (jako vždy) nastoupil Igor Timko a téměř rodinná sestava mohla začít, nádherný koncert (jako vždy). Kdybyste takový navštívili, určitě byste se nenudili. Igo Timko Vás dokáže mezi každou písničkou pobavit a hlavně na 100% s publikem komunikuje. No Nemáci odehráli všechny důležité, vč. hitů Večnost nebo Panic a panna z alba Oslávme si život (2001), Žily nebo Ty a Tvoja sestra z alba Počkám si na zázrak (2000), Lekná, Prvá, Biologické hodiny a Hľadám z alba Slová do tmy (2003), Stromy, Cesta z alba Čím to je (2005). Show zakončili největším posledním hitem Čím to je ze stejnojmenného alba již zmiňovaného. Samozřejmě, že si návštěvníci vyžádali přídavek, a tak byl titul Čím to je prodloužen o improvizaci s představením členů bandu. Závěrem můžu napsat, že určitě koncert této kapely doporučuju, protože si myslím, že jsou to opravdu profesionálové, kteří do muziky dávají vše a je vidět, že hrajou opravdu od srdce. Stálej zákazník Mikl J (misa@houba.info)

u JUDAS ISCARIOT SUPERSTAR (převzato z Teplického Kurýra, 9. II. 07) (Trošku mi to zastaralo, ale věc je nadčasová, tak coby…): Je to vždycky na hraně, jít na něco, co znáte detailně v podání někoho jinýho, event. mnoha jinejch. A tak jsem se svým asi sterým vyslechnutím původní verze ‘Jesus Christ Superstar’, zhruba 30tinásobným zhlédnutím filmu, paterým viděním pražského představení ve Spirále, opakovaným poslechem české verze z CD a kompletní znalostí českého i anglického textu vstupoval v pondělí 11. XII. 06 do teplického Maskaronu se smíšenými pocity. (Shora uvedený výčet nemá sloužit k tomu, aby někdo žasnul, chci jen zdůvodnit, že mám s čím srovnávat.) Přijeli totiž z brněnského štatlu se svojó verzijó... Jesus Christ, Jesus Christ! / Tvá hvězda, tvá oběť, sláva jí! / Jesus Christ, Superstar! / Vážně jsi tím, koho vzývají? Premiéru měli v Brně (www.mdb.cz) 12. XI. 05. Dojem v Teplicích byl od začátku víc než příznivý, počínaje opravdu nóbl balením programu ve 2 verzích - 20tistránkový formát A4 je průhledem do tohoto nastudování a představuje v mnoha záběrech brněnské interprety ze všech úhlů, kapesní vydání má stran 192 (!!), s reklamami 210 a probírá nastudování této opery v různých koutech světa, samozřejmě vč. Prahy, uvádí zevrubně původní autory, zasazuje vše do celosvětových hudebních i sociálních souvislostí (takže tu najdete třeba i Woodstock), obsahuje důležité recenze a spoustu dalších parafernálií. Napsal jsem ‘opery’ - všimli jste si? Protože JE to rocková opera, žádnej muzikál, jak furt melou různá média i výrobci plakátů. Tak to mysleli autoři a hrdí jsou na to i někdejší pražští protagonisté - zeptejte se Kamila Střihavky. V orchestřišti zasedli živí panďuláci, dirigent mávl a hned zkraje bylo jasno, že kytara je dost nahlas, což bylo dobře. S dynamikou předehry spokojenost... a pak přišel ten nejdůležitější chlap. Jestli myslíte, že já myslím toho titulního, jste na omylu a asi jste to sami ještě nikdy neviděli. Je totiž ve všeobecné známosti, že ‘J.C.S.’ je story hlavně o Jidášovi, jak co se idey či textu týče, tak co do obtížnosti vokálních partů. Po jeho vstupní árii jsme si mohli říct ‘tak to nejhorší má kluk (šťastně) za sebou’. Na Petra Gazdíka má ze všech alternantů, které jsem kdy viděl, jen Dan Bárta a samozřejmě Carl Anderson (= ten černoch z filmu). Máří v podání Ivany Vaňkové to válela taky skvěle, i když poněkud poplatně ‘basikovsky’ - ale která by se ubránila? Trochu slabší kus byl ‘pán hlavný’ J.C., tedy Dušan Vitázek. Dole dost dobrý, ve vejškách, třeba když vyháněl lotříky z chrámu, občas zapištěl jak Hurvínek. Z ostatních mě ještě bral Martin Havelka - velmi dobrej Pilát, nejen hlasově, ale i designem - takovej ‘divnej’. Nastudování používá ‘pražský’ text Michaela Prostějovského, od něhož se odchyluje jen nepatrně, na pár místech (ne ovšem v tištěném programu). Kostýmy (Andrea Kučerová) se vzhledem k tématu asi moc inovovat nedají. Choreografie (Vladimír Koubek), scéna (Emil Konečný) i režie (Stanislav Moša) se drží dost pevně filmové verze. Ono taky napodobovat pražské nebo londýnské divadlo by těžko mělo smysl. Hudebních obměn je taky pomálu. Nejvíc mě z nich nadchl jakoby-jam ve scéně ‘Poor Jerusalem’. Suma sum: asi 5 kusů kulis, několik světel, důtky, špagát, 2 kříže a 32 umělejch palmovejch listů může nadělat balšój těátr. Celkově - Brňáci, byl to pěkné mazec! A jak vylezl ten Herodes, na gramlách samé kódr, a rozhodil Ježíškovi sandál, to byla prča, že se mi klepala i šalinkarta v kapse. Tak zas někdy přijeďte, bude vegáč! Závěrem musím pochválit paní Inku Skopcovou - jednak už za ten nápad a taky že manažersky všechno skvěle zvládla, dokonce bleskově zařídila ošetření zraněnému kněžímu. A jak se umí postarat o člověka, kterej je (byť jen z jedný strany otřenej) od novin ! Takže - 13 dní před svátkama - krásná jólka! Yarda Pichlík (jpichlik@tiscali.cz)

u NEJVĚTŠÍ ADMINISTRATIVNĚ-OBCHODNÍ KOMPLEX REGIONU - V blízkosti městského centra Ústí n. L. vyroste do r. 2009 polyfunkční objekt s názvem CPI City Center. Investorská a developerská společnost Czech Property Investments Group (www.cpi.cz) zde plánuje výstavbu administrativně-obchodního komplexu s 4hvězdičkovým hotelem Clarion a všestranně orientovanými službami. Na zastavěné ploše o rozloze 26.000 m2 se tak kromě kancelářských prostor, supermarketu, obchodů a skladů budou nacházet také restaurace a fitness. Součástí projektu je dále kongresový hotel a samostatný bytový dům. Předpokládaná investice činí 500 milionů korun. Plochu komplexu ohraničují ulice Masarykova, Prokopa Diviše, Klíšská a Špitálské náměstí. Výhodnou polohu projektu určuje také snadné napojení na plánovanou dálnici D8 z Prahy do Drážďan a současně rychlé spojení s centrem městskou dopravou. Dominujícím prvkem je administrativní budova, která postupuje diagonálně celým prostorem. Návrh administrativní budovy počítá s flexibilním rozdělením prostoru na kanceláře, popřípadě vytvořením tzv. open-spaces o ploše od 200 m2 až po plochu tvořící celé podlaží. Další dominantou projektu bude hotel zn. Clarion provozovatele společnosti CPI Hotels, který hostům nabídne 92 pokojů a 250 kongresových míst. V samostatném bytovém domu budou bytové jednotky o vel. od 2+KK do 4+KK a jejich vybavení bude představovat vyšší standard. Uživatelské objekty doplní dále skladové prostory a podzemní dvoupodlažní parkování s kapacitou 169 míst. ‘Hlavním záměrem projektu je zachovat koncept městské čtvrti. Veškeré objekty jsou určeny k pronájmu, komplex jako celek zůstane v portfoliu společnosti CPI Group’, řekl Pavel Jirásek, Manažer oddělení pronájmu ve spol. CPI Group. Projekt má ambici stát se pevnou součástí struktury městského půdorysu, současně je však prostorově otevřený a prostupný pro pěší. Místa uvnitř komplexu bude protínat systém průchodů, loubí a uliček. Czech Property Investments Group (CPI Group) je jednou z vedoucích společností v oblasti investic a developmentu v ČR. Zabývá se zejm. developerskou činností, správou nemovitostí, investičním a finančním poradenstvím. Patří mezi největší provozovatele nájemního bydlení v ČR. Majetkové portfolio společnosti tvoří nemovitosti, pozemky na území ČR a Slovenska. Více informací na: www.cpi.cz. Michaela Winklerová - Public Relations (winklerova@aetna.cz)

u VOLBA MISSKY ČSSR, ČSFR, ČSR, Č-SR, ČR … kolikrát za ty léta jsem si už řekl, že se na tu podívanou (a hlavně poslouchanou!) vyprdnu ! A stejně to člověku nedá : co kdyby konečně něco… po letech…? Zatímco loni jsem ocenil spíše akci M. Maláčové proti dost otřesné squadře té druhé (zapletené) party, letos jsem právě po první variantě volby - 24. II. - učinil osmatřicáté rozhodnutí, že už nikdy. Jestli se mi missky líbily nebo ne, to je druhotný, neboť velmi subjektivní. Fakt je, že koukat jsem se mohl na ty, co skončily druhá a třetí, ostatní se nelíbily ani ženskejm v mém okolí a když uvážíme, že se do poslední 12tky dostaly i 3 s obličejem vysloveně kobylím, klepe na vrata apel buď vyměnit porotce, nebo jim opatřit nový berle. Tedy chci říct brejle. Ale berle taky. Za to těžký rozhodování si to zasloužej. Vždyť představte si, jak muselo vypadat těch ostatních 988 kousků! Jak jsem řekl, vkus je individuální a neříkám, že Miss musí vypadat zrovna jako Věstonická Venuše, ale copak nejsou - do prdele - ženský tvary definovány aspoň trochu jako model přesýpacích hodin? Žejo? Tak tyto křivky nechaly letošní účastnice vesměs doma na věšáku. Zvláště mementózní je ale fakt, že to, co dokázaly děvy vydat z hrdla, bylo tak na úrovni 1. - 2. třídy obecný školy, s přednesem, jako když se to její frekventantka nabifluje nazpaměť. V tom se téměř nelišily. Definitivní odhalení celý bídy pak učinil Leoš Mareš, když do Esa 3. III. 07 pozval všechny 3 vítězky. I tam, kde už šlo jen o prdelku pro dorost, všechno bylo jinak v kapse, nastalo afektění nejhrubšího zrna, cukrbliky pro kameru, jaký překonala už Ljuba Hermanová před 50 lety… a z horního ústí dam pořád jen to ‘kokodák’. Ještě tak nejlíp se z toho vyzula Miss ČR, když moc nemluvila a spíše přikyvovala. Zato 3tí v pořadí předvedla, jak lze nezvládnout i 2 řádky textu ‘Když jsem šel na půdu prohrábě’, kterej s ní předtím jistě nacvičovali. Prostě když si vzpomenu na bejvalý absolventky - Štrkulovou, Hanzalovou, Babůrkovou, tak to byly všechno krásný ženský a taky neměly v hlavě nasráno. Ale později třeba i Dobrovolná nebo v nejhorším případě před ní ještě Christová, která mi zrovna vizuálně nic moc neříkala, ale určitě nebyla blbá… Vývoj svědčí pro těžkou dekadenci a soutěž s takovýmito výsledky je trapná a zbytečná. Ta tragická perioda začala asi známou epizodou Stočesové, která se ani při příslibu nominace na Miss World nedokázala za půl roku naučit základy angličtiny (přičemž těžko někdo by mohl mít lepší servis). Trochu to smrdí známým ‘to za mejch mladejch let…!’, jenže ono to tak je. Spousta lidí má dobrou paměť. Ovšem Stočesová nebo dnešní ‘vyvolené’? - Úspěšnost nevyloučena! Když uvážíme, že mají oslovit dnešní publikum, postižené v posledních několika málo 10tiletích taktéž významnou degenerací, tak čemu se divím?! Radši půjdu něco dělat. (Půjdu si na půdu pro hrábě…) Yarda Pichlík



 
Copyright © 2001 KK & UKP'98

Archiv:







MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ - UNDERGROUNDOVÝ MAGAZÍN NEJEN O KONOPÍ - ČASOPIS PRO DĚTI NAD TŘICET - UMĚLECKÝ NEKULTURNÍ OBČASNÍK - ČASOPIS O PODHOUBÍ PODZEMÍ

Virtuální špetka regionálně-lokálního zeměpisu