|
RAMÓN VALLE - kubánský jazzový pianista (*1964) |
|
Klavír začal
studovat již v sedmi letech na oblastní umělecké škole (Escuela
Provincial de Arte) v místě bydliště - v kubánském Holguínu.
V r. 1984 graduoval na Havanské národní škole umění (Habana
Escuela Nacional de Arte). Jeho výjimečný talent byl objeven
v r. 1985, kdy v rámci dvojkoncertu vystoupil společně se svým přítelem
- kubánským pianistou Emilianem Salvadorem, který o 7 let později
bohužel nešťastně zemřel. Jako sólový umělec i leader jazzového kvartetu
Brújula absolvoval četnou řádku festivalů (Mexiko DF, Bogota,
Havana Jazz Festival) a brzy se na kubánské a posléze i celé latinskoamerické
jazzové scéně etabloval. V r. 1991 mu Silvio
Rodríguez, zakladatel proslulé formace Nueva
Trova, nabídl, aby se připojil k jeho bandu Diákara,
kde setrval až do r. 1993. Význačný hudebník a zakladatel skupiny
Irakere
- Chucho
Valdés ho v reakci na Ramónovo debutové album Levitando
(1993) označil jako 'největší talent mezi mladými pianisty'.
Na CD se také Ramón
projevuje jako klavírista se zcela specifickým vlastním soundem. Byť
je u něj vliv klasické hudby či vliv hvězdného triumvirátu Jarrett
- Corea
- Hancock
zřetelně slyšet, pozoruhodným jevem jeho stylu je právě skutečnost,
že je schopen takovéto rozdílné faktory vynikajícím způsobem pevně
spojit a vytvořit unikátní celek, jenž se naprosto vymyká všem dosud
zavedeným kategoriím. Spíše než pianistou hrajícím latinský či kubánský
jazz, je Ramón
kubánský jazzový pianista. Produkuje čistý současný jazz. Vzdor naprosto
zřetelné přítomnosti kubánských kořenů, nekalkuluje s nimi a nikdy
na nich prvoplánovitě nestaví. Sám o sobě říká: 'Jsem kubánský
muzikant, kterého lze zahrnout do kategorie jazzu, moje hudba ale
hraničí s mnoha dalšími muzikálními formami. Někdy se cítím jako trubadúr,
neboť vyprávím příběhy, příběhy beze slov.' Často však také publikum
okouzluje nezaměnitelným charismatem a vitální expresivitou své interpretace.
Jeho vztah a sepjetí s nástrojem má naprosto fyzickou dimenzi. Jeho
hudební příběhy zaujmou a okouzlí hned při prvních taktech. Vyprávějí
samy. Když v Evropě poprvé vystupoval - obdržel pozvání do barcelonského
Jamboree
Jazz Clubu - kritici a recenzisté byli jeho virtuositou
a technickou dokonalostí naprosto ohromeni. Pod titulkem Bezesporu
zasloužený úspěch se o něm přední španělské noviny El
País zmiňují jako o '…klavíristovi s neuvěřitelně bravurní
technikou. Vedle mimořádně strhujícího rytmu disponuje též hluboce
prociťovanou jemností. Jeho forma moderního jazzu je naprosto nečekaná,
všestranná a působivá. Jde o pianistu s velkou budoucností.' Po
evropském debutu v sérii úspěchů pokračuje jak na dalších evropských,
tak i latinskoamerických jevištích. Téhož roku vychází jeho druhé
CD - Piano Solo. Opět zahrnuje vlastní skladby a je
charakteristické vysokou dávkou originality a působivou lyrikou, ale
obzvlášť jeho nevšední schopností jedinou kompozicí evokovat řadu
rozličných nálad. V r. 1998 se usazuje v Evropě a jeho zájezdy po
Německu, Španělsku a Skandinávii vyvolávají bezpočet superlativních
chvalozpěvů: 'Valle je ryzí energie… Valle je jazz… Valle prokázal,
že je nutno, aby si pro něj jazzový svět rezervoval speciální kategorii…'
Před úžasem oněmělým publikem byl po svém prvním účinkování na North
Sea Jazz (2000) vyhlášen za největší překvapení festivalu.
Právo na toto označení pak v r. 2001 - opět na North Sea Jazz
- pak společně se svým kvartetem a kanadskou flétnistkou a saxofonistkou
Jane Bunnetovou
jen spolehlivě potvrdil. O jeho kompozičních a instrumentálních schopnostech
se tisk vyjadřoval: Nejprve předloží téma o nedostižné kráse, aby
je v zápětí s potěšením roztrhal na kusy. Mistr blaženého stakata!
Jeho piáno je vrtkavé, ale nikdy vrtošivé. Láskyplně podává proteplená
romantická témata, aby je znenadání se stejnou láskyplností brutálně
zadusil. Zápasy s vlastním romantismem nikdy neprohrává. Stále se
pevně drží kormidla, i když zrovna posluchače škádlí svým Cubano jazzem.
V r. 2002 - poprvé pro německou společnost ACT
- natáčí Danza
Negra. Jde o hluboce osobní a neortodoxní pohled na dílo
jednoho z největších kubánských klasických autorů - Ernesta
Lecuona. Obklopen svým kvintetem (Perico
Sambeat - altsax, Horacio
'el Negro' Hernández - bicí) staví prostřednictvím své moderní
interpretace most mezi Kubou a jazzem, mezi současností a minulostí.
V témže roce ho jako klavíristu a skladatele, jenž neochvějně světem
vlastní hudby kráčí vlastní cestou, objevují festivaly v Montreux,
Leverkusenu a také v jeho původní vlasti - Jazz
Plaza Habana. Téhož roku potkává trumpetistu Roye
Hargrova, a toto muzikantské rendez-vous vyúsťuje r. 2003
ve společné vystoupení - Ramón Valle Quintet & Roy Hargrove
- opět na festivalu North Sea Jazz. První koncert Hargrove komentuje:
'Byl jsem naprosto ohromen. V jeho hře je tolik citu. Neuvěřitelná
muzika. Ramón je obrovský talent a má tolik smyslu pro kontakt, jeho
hbitost je naprosto uzemňující, a to nemluvím o nápadech. Umí hrát
měkce a jemně a přitom dělá tolik věcí najednou. Šuplíků, ze kterých
je vytahuje, je neuvěřitelně moc a na všechny pohodlně dosáhne. Poslouchat
ho je opravdová radost, stejně jako s ním hrát.' V lednu 2003
prokázal Valle svůj nesporný talent jako leader a komponista velkého
orchestru ve velkém sále Royal
Concertgebouw v Amsterdamu při premiéře skladby pro město
Amsterdam (na objednávku Amsterdamské
nadace pro umění) - Mixed-up Mokum. Je psána
pro ansámbl o 10ti hudebnících a pohybuje se v jakémsi přítmí rozhraní
jazzu, improvizované muziky a klasické hudby. Ve čtyřech obrazech
Valle
vypráví o prvních dojmech z Amsterdamu. Na druhém CD u labelu ACT,
No
Escape (2003) se projevuje nejen jako brilantní skladatel
unikátní hudby, nýbrž i znovu exceluje jako nezařaditelný jazzový
muzikant a mistr všech zákoutí moderní interpretace. Ve snaze o rozvoj
a hledání nových prvků na cestě do kubánského jazzu znovu přináší
neuvěřitelné množství kompozičn |
