T. M. STEVENS - basista, zpěvák a doprovodný muzikant

T. M. Stevens

Díky své naprosté profesionalitě a schopnostem uplatnit se jako basista, zpěvák a doprovodný muzikant se již stal živoucí legendou. Jeho dravý, nicméně stále melodický hráčský styl je stejně unikátní jako jeho extravagantní persóna. Díky stylové lehkosti a flexibilitě je velice žádaným studiovým hráčem (čehož docílil nejen v důsledku mnohaletých zkušeností ale i tvrdým a pravidelným tréninkem), se stejnou nonšalancí si však počíná i na jevišti (a to i za mikrofonem), stejně jako při vydávání svých až maniacky multižánrových titulů plných rocku, funku i soulu. Ať již doprovází kteréhokoliv z prvotřídních světových umělců (a bylo jich nesčíslně), nebo vystupuje jako frontman se svým funkrockovým alter ego Out of Control, vždy je právě tou hudební veličinou, kterou je nutno bez pardonu respektovat. Zhostil se také titulní role ve svém prvním celovečerním filmu Limousine Drive, který pro Layline Productions režíroval Masashi Yamamoto a jenž vyšel v únoru 2001. Jako studiový umělec má na svém kontě 4 sólová alba: Boom, Sticky Wicked, Radioactive a Shocka Zooloo. První vyšlo v 95tém a druhé 97tém na labelu Polystar/Polygram, Radioctive (99) a poslední Shocka Zooloo (01) pak u JVC Victor - vše ve vlastním autorském provedení i produkci. Jako producent a aranžér svůj kredit dále umocnil i tributním titulem věnovaným skupině Deep Purple - Black Night - Tribute to Deep Purple According to New York, kde mj. účinkuje řada pozoruhodných osobností jako Yngwie Malmsteen, někdejší členové věhlasných Living Colour či Bernie Worrell z P-Funk's. Spolupracoval s bezpočtem velkých muzikantů jako Joe Cocker (Unchain My Heart, One Night Of Sins, Night Calls), Little Steven (Freedom - No Compromise), Tina Turner (Foreign Affairs), Billy Squier (Enough Is Enough), James Brown (Gravity), Billy Joel (River Of Dreams) či se Stevem Vaiem na jeho albu Sex and Religion. Sám svůj styl označuje jako heavy-metal-funk, o němž prohlašuje, že je jakousi reflexí jeho hudebních kořenů. Zde je úryvek jeho vlastního komentáře z alba Boom, v němž k termínu heavy-metal-funk dodává: Některé ze songů inklinují spíše k melodickým funky-liniím, jiné znějí tvrdě ba až zlostně. Důležité ovšem je, že všechny vycházejí z mého nitra, přímo ze srdce a mých kořenů. Od prvních dnů v dobách Delta Blues, se všemi těmi Blind Lemon nebo Lead BellyBlack Night - Deep Purple Tribute - According to New York - T. M. Stevens (DeRock DERCD - 092)Boom - T. M. Stevens - Out of Control - (Japan release 1996 - Polystar PSCW - 5090) až po prvopočátky moderního rock'n'rollu, který tvarovali a vymýšleli tací jako Chuck Berry či Little Richard, to všechno skutečně patří do mých kořenů. Jako umělec, jenž vychází z toho, co tito pionýři započali a který má tu možnost přidat k tomuto dědictví myšlenky vlastní a vytvářet tak vlastní specifický sound, musím konstatovat, že to považuji nejen za obrovské privilegium, ale je mi i velikou ctí. Na rozdíl od marketingových stratégů nepodléhám potřebě hudbu striktně kategorizovat. Nová muzika vzniká právě kombinací těchto nejrůznějších prvků a stylů. Všichni jsme výslednicemi snah a úsilí našich předchůdců a do přítomnosti přicházíme právě z minulosti. Odtud tedy beru tu ‘neupjatost’, kterou přirozeně cítím, celkový zvuk pak může být mnohem původnější a opravdovější…