Před emigrací
v r. 1973 prošel legendárními formacemi The
Primitives Group, Flamengo
a Energit. Během 30tiletého pobytu v USA působil po boku řady
osobností včetně Jello
Biafry, hrál s nejrůznějšími kapelami jako Invisible Pedestrian,
Life
After Life apod. V současnosti je členem skupin Chernobyl
High, Tarantula, GK
Brothers Blues Band, Los
Losos, a Effect...
Chceme-li důvěryhodně vymalovat kulisy prvního dějství muzikantské
dráhy Erna
Šedivého, musíme se nejprve vydat na pražské Vinohrady raných
60tých let a zamířit do ulic a náměstí druhdy elegantní prvorepublikové
čtvrti, do přízemí domů s fasádami poněkud opršelými léty a vlažnou
péčí OPBH. Ale ještě před tím se zastavit v domácnosti Šedivých, kde
Erno prochází první školou swingu a jazzu dík bezpočtu otcových vinylových
desek. S přibývajícími roky dospívání pak nemohl Erno nebýt zasažen
hlasem doby, prvními pražskými rock'n'rollovými a beatovými kapelami.
‘…Jedna mě hodně brala, Hells Devils. Byla to v podstatě
kapela Evžena Fialy, ze které se postupně vyvinuli Matadors.
Když jsem je viděl poprvé, řekl jem si: Proboha, do tohohle se
musím dostat, jakýmkoliv způsobem. To je přesně ono! A skutečně
se mi to povedlo. Tak dlouho jsem Fialu opruzoval, až mě vzali jako
rekvizitáře.’ K tomu dopomohl Ernovi i fakt, že prostřednictvím
otce sehnal zkušebnu v agitačním středisku na Náměstí Míru. A byl
to právě Tony Black z Hells Devils, který si všiml,
jak přesně a rytmicky mlátí jejich rekvizitář do stolu v pauzách mezi
sériemi, a obdaroval ho zbytky bicí soupravy. Erno je vlastnoručně
opravil, doplnil odcizeným pionýrským bubínkem z neméně pionýrského
domu ve vinohradské Gröbovce, opravil šlapku od J.
A. Pacáka a začal. Posbíranou soupravu pak pravidelně uváděl
do chodu jak doma v Mánesově ulici, tak ve zkušebně své první kapely,
kterou byla hala Leninova muzea s přihlížející bystou ‘velikána’ revoluce.
Přesně jako v okřídlené historce o prvním setkání Micka
Jaggera a Keithe
Richardse se seběhla další událost, která měla stěžejní význam
pro Ernovu muzikantskou budoucnost. Kráčel tehdy s deskou Kinks
od amerických příbuzných v podpaždí směrem k Tylovu náměstí. ‘Tam
se tehdy v scházel rock'n'roll. Chodili jsme do bufetu v Beránku na
knedlíky s omáčkou a pár piveček na stojáka. Chodíval tam taky Fáfa
Mašek, zpěvák skupiny Primitiv. Vytřeštil oči a povídá: Proboha,
ty máš Kinks, mohl bych si je stočit? Dělal jsem chvilku jakoby drahoty,
ale potom jsem souhlasil. Postupně jsme si půjčili i další desky a
spřátelili se.’ Přátelství mělo záhy dostat další rozměr. A to
ve chvíli, kdy Erno docela náhodou narazil na svého nového kamaráda
a ostatní členy kapely před jejich zkušebnou v jiném vinohradském
agitačním středisku, právě v okamžiku, kdy na zkoušku nedorazil jejich
nespolehlivý bubeník… Tak byl položen základ jedné z podstatných rockových
kapel české historie. Její budoucnosti se manažersky záhy ujal E.
Fiala, inicioval proměnu sestavy a názvu na The Primitives
Group. Na pravidelných nedělních čajích ve Kbelích se rychle stali
kultovní formací, a tam se také zrodil nápad pomalovat spícího Ivana
Hajniše o přestávce rtěnkou, který posléze přerostl v pravidelné
zmalovávání celé kapely a v psychedelické happeningy, při kterých
na diváky padaly sítě, létaly z jeviště syrové ryby a vůbec se dělo
leccos. Erno vstoupil na českou rockovou scénu dveřmi divoké rockové
psychedelie. Je pochopitelné, že The Primitives Group neměli z hlediska
oficiálních orgánů právě na růžích ustláno. Kapela se potýkala s bezpočtem
zákazů, komplikací a problémů, což logicky postupně vedlo k únavě
a jistému vnitřnímu rozkladu. ‘Jednou po koncertě za mnou přišli
Karel Kahovec a Přemek Černý a nabídli mi, jestli nechci
jít hrát do Flamenga. Upřímně řečeno, měl jsem už dost toho věčného
zavírání a zákazů, kapela už taky nebyla to, co předtím, a tak jsem
šel. Bylo to někdy v září 1968, a v prosinci už jsme jeli na turné
do Jugoslávie. Tam Flamengo měli hrozně rádi. Hráli jsme ve velkých
halách a měli opravdu úspěch.’ Erno pak zůstal páteří Flamenga
v jeho proměnlivých sestavách po celou dobu existence kapely včetně
zrodu jednoho ze stěžejních alb české rockové muziky - Kuřete
v hodinkách. Skladby pozdější legendární desky byly vesměs
pohromadě už před jejím zrodem a zněly především na zahraničních koncertech
s anglickými texty. Normalizační doba kapelu paradoxně dovedla k neopakovatelnému
spojení s básníkem Josefem
Kainarem, který tak poetickou retrospektivou celoživotní dílo
uzavřel. Zrod Kuřete v hodinkách je ovšem pro Erna spojen ještě
s jedním osudovým paradoxem. Na jaře 1972 to byla právě skupinka jeho
přátel, kteří sáhli v touze po útěku ze socialistického tábora k nepříliš
chvályhodnému řešení, k únosu letadla. A Erno měl být původně na palubě
s nimi. ‘Bylo to první den, kdy jsme začali s natáčením. Kluci
za mnou přišli do dejvického studia a ptali se - Jedeš, nebo nejedeš?
Bylo dost těžké se z toho vykroutit, ale vysvětlil jsem jim, že jsem
přesvědčen, že deska, až se natočí, bude jedna z nejlepších, která
v zemi vznikla. A to se myslím naplnilo.’ Kuře v hodinkách byla
krom jiného i labutí písní Flamenga, přidušeného v té době už permanentními
zákazy. O moc lépe se nevedlo ani jazzrockovému Energitu, kterým Erno
krátce prošel v r. 1973, a to ho dovedlo v polovině roku k rozhodnutí
zabalit kufry. ‘Myslel jsem, že se mi podařilo utéct. Až po čase
jsem zjistil, že mě v podstatě vykopli. Bylo nás víc, nechtěli nás
tu, a tak nás vyšoupli. Přes Německo jsem odešel do Dánska, kde jsem
měl v Kodani dívku. Hned, jak jsem přišel, začal jsem se živit muzikou.
Hrál jsem s kapelou Made In Sweeden, s lidma z Burning
Red Ivanhoe, jezdil po Evropě. Pak jsem šel do Anglie. Tam
jsem hrál s Johnny
Mars Blues Bandem, s nímž jsem si zahrál i na festivalu v
Readingu.
No a v Anglii jsem to zapíchl v r. 1974, odletěl do Ameriky, kde jsem
byl nonstop až dosud.’ Za 3 10tiletí strávená za oceánem spolupracoval
s řadou nejrůznějších muzikantů. V newyorských bluesových klubech
hrával se svou kapelou Invisible Pedestrian, v Kalifornii zase
spolupracoval s Dickem
Wagnerem, Albertem
Collinsem či rétorem nekonformního punku Jello Biafrou.
Se svérázným písničkářem Jimem
Čertem se spojil v alternativní zaoceánské kapele Life
Afrer Life, docela nedávno pak vytvořil rytmický tandem s dalším
českým muzikantským světoběžníkem, basistou Georgem
Kozlem v mezinárodní bluesové formaci GK Brothers Blues
Band s Ronem
Mortlandem za mikrofonem. Tím se ovšem příběh dostává do dnů
dnešních a příštích. Aktivit je nemálo. Zmínění GK Brothers si po
vydání alba Together
a jarním turné dopřávají pauzu naneurčito. Další mezinárodní formací
je Tarantula, kde vedle shodné rytmiky z GK Brothers působí
bigbítový matador Petr
Janda a živočišný frontman legendárních polských SBB
- Józef
Skrzek. K vydání se chystá jak album svérázné americko-české
formace Life After Life, tak další   Ernovy
americké kapely Chernobyl High. ‘Označil bych jí asi za
psychedelic punk.’ Na desce se bude podílet jako producent, vydavatel
ale i jako speakerJello
Biafra. Další 2 zajímavé projekty se rodí na ryze české půdě.
Úplnou novinkou je skupina Effect s Radimem
Hladíkem a mladou generací výrazných muzikantů v čele s frontmanem
Walk Choc
Ice - Honzou
Křížkem. Na podzim koncertně debutovala kapela Los Losos
(rovněž s R. Hladíkem, Ondřejem
Hejmou, Frantou Kotvou a basistou Robley Evanasem),
která se v příštích měsících chystá nabídnout i albový debut.
|