JAROSLAV ERNO ŠEDIVÝ - bubeník (*15. 10. 1947 v Praze)

Před emigrací v r. 1973 prošel legendárními formacemi The Primitives Group, Flamengo a Energit. Během 30tiletého pobytu v USA působil po boku řady osobností včetně Jello Biafry, hrál s nejrůznějšími kapelami jako Invisible Pedestrian, Life After Life apod. V současnosti je členem skupin Chernobyl High, Tarantula, GK Brothers Blues Band, Los Losos, a Effect...
Chceme-li důvěryhodně vymalovat kulisy prvního dějství muzikantské dráhy Erna Šedivého, musíme se nejprve vydat na pražské Vinohrady raných 60tých let a zamířit do ulic a náměstí druhdy elegantní prvorepublikové čtvrti, do přízemí domů s fasádami poněkud opršelými léty a vlažnou péčí OPBH. Ale ještě před tím se zastavit v domácnosti Šedivých, kde Erno prochází první školou swingu a jazzu dík bezpočtu otcových vinylových desek. S přibývajícími roky dospívání pak nemohl Erno nebýt zasažen hlasem doby, prvními pražskými rock'n'rollovými a beatovými kapelami. ‘…Jedna mě hodně brala, Hells Devils. Byla to v podstatě kapela Evžena Fialy, ze které se postupně vyvinuli Matadors. Když jsem je viděl poprvé, řekl jem si: Proboha, do tohohle se musím dostat, jakýmkoliv způsobem. To je přesně ono! A skutečně se mi to povedlo. Tak dlouho jsem Fialu opruzoval, až mě vzali jako rekvizitáře.’ K tomu dopomohl Ernovi i fakt, že prostřednictvím otce sehnal zkušebnu v agitačním středisku na Náměstí Míru. A byl to právě Tony Black z Hells Devils, který si všiml, jak přesně a rytmicky mlátí jejich rekvizitář do stolu v pauzách mezi sériemi, a obdaroval ho zbytky bicí soupravy. Erno je vlastnoručně opravil, doplnil odcizeným pionýrským bubínkem z neméně pionýrského domu ve vinohradské Gröbovce, opravil šlapku od J. A. Pacáka a začal. Posbíranou soupravu pak pravidelně uváděl do chodu jak doma v Mánesově ulici, tak ve zkušebně své první kapely, kterou byla hala Leninova muzea s přihlížející bystou ‘velikána’ revoluce. Přesně jako v okřídlené historce o prvním setkání Micka Jaggera a Keithe Richardse se seběhla další událost, která měla stěžejní význam pro Ernovu muzikantskou budoucnost. Kráčel tehdy s deskou Kinks od amerických příbuzných v podpaždí směrem k Tylovu náměstí. ‘Tam se tehdy v scházel rock'n'roll. Chodili jsme do bufetu v Beránku na knedlíky s omáčkou a pár piveček na stojáka. Chodíval tam taky Fáfa Mašek, zpěvák skupiny Primitiv. Vytřeštil oči a povídá: Proboha, ty máš Kinks, mohl bych si je stočit? Dělal jsem chvilku jakoby drahoty, ale potom jsem souhlasil. Postupně jsme si půjčili i další desky a spřátelili se.’ Přátelství mělo záhy dostat další rozměr. A to ve chvíli, kdy Erno docela náhodou narazil na svého nového kamaráda a ostatní členy kapely před jejich zkušebnou v jiném vinohradském agitačním středisku, právě v okamžiku, kdy na zkoušku nedorazil jejich nespolehlivý bubeník… Tak byl položen základ jedné z podstatných rockových kapel české historie. Její budoucnosti se manažersky záhy ujal E. Fiala, inicioval proměnu sestavy a názvu na The Primitives Group. Na pravidelných nedělních čajích ve Kbelích se rychle stali kultovní formací, a tam se také zrodil nápad pomalovat spícího Ivana Hajniše o přestávce rtěnkou, který posléze přerostl v pravidelné zmalovávání celé kapely a v psychedelické happeningy, při kterých na diváky padaly sítě, létaly z jeviště syrové ryby a vůbec se dělo leccos. Erno vstoupil na českou rockovou scénu dveřmi divoké rockové psychedelie. Je pochopitelné, že The Primitives Group neměli z hlediska oficiálních orgánů právě na růžích ustláno. Kapela se potýkala s bezpočtem zákazů, komplikací a problémů, což logicky postupně vedlo k únavě a jistému vnitřnímu rozkladu. ‘Jednou po koncertě za mnou přišli Karel Kahovec a Přemek Černý a nabídli mi, jestli nechci jít hrát do Flamenga. Upřímně řečeno, měl jsem už dost toho věčného zavírání a zákazů, kapela už taky nebyla to, co předtím, a tak jsem šel. Bylo to někdy v září 1968, a v prosinci už jsme jeli na turné do Jugoslávie. Tam Flamengo měli hrozně rádi. Hráli jsme ve velkých halách a měli opravdu úspěch.’ Erno pak zůstal páteří Flamenga v jeho proměnlivých sestavách po celou dobu existence kapely včetně zrodu jednoho ze stěžejních alb české rockové muziky - Kuřete v hodinkách. Skladby pozdější legendární desky byly vesměs pohromadě už před jejím zrodem a zněly především na zahraničních koncertech s anglickými texty. Normalizační doba kapelu paradoxně dovedla k neopakovatelnému spojení s básníkem Josefem Kainarem, který tak poetickou retrospektivou celoživotní dílo uzavřel. Zrod Kuřete v hodinkách je ovšem pro Erna spojen ještě s jedním osudovým paradoxem. Na jaře 1972 to byla právě skupinka jeho přátel, kteří sáhli v touze po útěku ze socialistického tábora k nepříliš chvályhodnému řešení, k únosu letadla. A Erno měl být původně na palubě s nimi. ‘Bylo to první den, kdy jsme začali s natáčením. Kluci za mnou přišli do dejvického studia a ptali se - Jedeš, nebo nejedeš? Bylo dost těžké se z toho vykroutit, ale vysvětlil jsem jim, že jsem přesvědčen, že deska, až se natočí, bude jedna z nejlepších, která v zemi vznikla. A to se myslím naplnilo.’ Kuře v hodinkách byla krom jiného i labutí písní Flamenga, přidušeného v té době už permanentními zákazy. O moc lépe se nevedlo ani jazzrockovému Energitu, kterým Erno krátce prošel v r. 1973, a to ho dovedlo v polovině roku k rozhodnutí zabalit kufry. ‘Myslel jsem, že se mi podařilo utéct. Až po čase jsem zjistil, že mě v podstatě vykopli. Bylo nás víc, nechtěli nás tu, a tak nás vyšoupli. Přes Německo jsem odešel do Dánska, kde jsem měl v Kodani dívku. Hned, jak jsem přišel, začal jsem se živit muzikou. Hrál jsem s kapelou Made In Sweeden, s lidma z Burning Red Ivanhoe, jezdil po Evropě. Pak jsem šel do Anglie. Tam jsem hrál s Johnny Mars Blues Bandem, s nímž jsem si zahrál i na festivalu v Readingu. No a v Anglii jsem to zapíchl v r. 1974, odletěl do Ameriky, kde jsem byl nonstop až dosud.’ Za 3 10tiletí strávená za oceánem spolupracoval s řadou nejrůznějších muzikantů. V newyorských bluesových klubech hrával se svou kapelou Invisible Pedestrian, v Kalifornii zase spolupracoval s Dickem Wagnerem, Albertem Collinsem či rétorem nekonformního punku Jello Biafrou. Se svérázným písničkářem Jimem Čertem se spojil v alternativní zaoceánské kapele Life Afrer Life, docela nedávno pak vytvořil rytmický tandem s dalším českým muzikantským světoběžníkem, basistou Georgem Kozlem v mezinárodní bluesové formaci GK Brothers Blues Band s Ronem Mortlandem za mikrofonem. Tím se ovšem příběh dostává do dnů dnešních a příštích. Aktivit je nemálo. Zmínění GK Brothers si po vydání alba Together a jarním turné dopřávají pauzu naneurčito. Další mezinárodní formací je Tarantula, kde vedle shodné rytmiky z GK Brothers působí bigbítový matador Petr Janda a živočišný frontman legendárních polských SBB - Józef Skrzek. K vydání se chystá jak album svérázné americko-české formace Life After Life, tak další LIFE AFTER LIFE - Harrahya - virus 174 (1995) 7"Flamengo: Kuře v hodinkách (SONY MUSIC/BONTON 1998)Ernovy americké kapely Chernobyl High. ‘Označil bych jí asi za psychedelic punk.’ Na desce se bude podílet jako producent, vydavatel ale i jako speakerJello Biafra. Další 2 zajímavé projekty se rodí na ryze české půdě. Úplnou novinkou je skupina Effect s Radimem Hladíkem a mladou generací výrazných muzikantů v čele s frontmanem Walk Choc Ice - Honzou Křížkem. Na podzim koncertně debutovala kapela Los Losos (rovněž s R. Hladíkem, Ondřejem Hejmou, Frantou Kotvou a basistou Robley Evanasem), která se v příštích měsících chystá nabídnout i albový debut.