CARMINE APPICE - ‘...položil základy tvrdé bubenické škole ještě před Johnem Bonhamem či Ianem Paicem… byl vůbec první’ Rick Van Horn, Magazín Modern Dummer, 1999
Po odchodu z Vanilla Fudge zakládá Carmine společně s basistou Timem Bogertem formaci Cactus, ke které se jako ke vzoru často dovolávali např. as King’s X či Alex a Eddie Van Halen. Tandem Carmine - Bogert brzy vzbudil zájem cenami Grammy často věnčeného kytarového velikána Jeffa Becka, vzniká tak světově věhlasné hvězdné uskupení Beck - Bogert - Appice. Přední showman rockové scény, vyhledávaný a vysoce ceněný studiový hráč, s nímž během 70tých let natáčela nesčetná řada umělců, získal světový věhlas především díky ohromujícím jevištním výkonům. V r. 1976 ho do své sestavy pozval jeho přítel Rod Stewart, když si však před Carminem nejprve vyslechl dalších 40 bubeníků. Jako člen skupiny Rod Stewart Band projevuje Carmine ještě další rozměr talentu - a sice píše. Hity ‘Do Ya Think I’m Sexy?’ a ‘Young Turks’ patří k jeho nejúspěšnějším singlům. Po plodném období spolupráce s Rodem Stewartem odchází za účelem realizace vlastních projektů. Po prvním sólovém albu Rockers probíhají rozsáhlá turné po Spojených státech a Japonsku, pochopitelně s hvězdnými sestavami. Posléze vede energický band King Kobra, pro Capitol Records nahrává 2 alba a opět se účastní zahraničních zájezdů. Výčet jeho diskografie svědčí o nesmírně širokém žánrovém zaměření, spolupracoval s nejrůznějšími umělci - od Stanley Clarka k Ozzy Osbournovi, od Teda Nugenta až po Pink Floyd. Jeho universalita vychází především z toho, že byl ovlivněn hráčskou školou Buddyho Riche a Gene Krupa, avšak také i z obligátního intenzivního tréninku. O legitimizaci rockového stylu se zasloužil i jako pedagog. Jeho učebnice Realistic Rock - revoluční metodická publikace, které se dosud prodalo více než 300.000 (nyní k dostání i ve videoformátu) - se stala vskutku mezníkem. Je také vůbec první knihou o rockovém stylu, jejímž autorem je skutečný rockový bubeník. Dle vyhlášení časopisu Modern Drummer figuruje v 25ti nejlepších bubenických titulech z doposud vůbec vydaných a studovali ji i takové osobnosti jako Greg Bissonette či Dave Weckl. V poslední době byla rozšířena o sekci věnující se lineárním technikám a o CD přílohu. Carmine je také prvním rockovým bubeníkem, který vede vlastní instruktážní poradnu a symposia pořádaná na universitách, v divadlech i hudebních obchodech po celém světě. Návštěvnost jeho seminářů a mistrovských kurzů láme rekordy snad v každé zemi. V současné době pro svou novou firmu Power Rock produkuje a uvádí na trh instruktážní videokazety, na kterých představuje nejrůznější umělce - bubeníka skupiny Chicago - Trise Imbodena, Freda Couryho z bandu Cinderella a samozřejmě Carmine Appice. Další stránka jeho pedagogického zaměření bude reflektována v připravované publikaci Children’s Book Of Rhythm, čímž zajisté ovlivní i generace následující.
Zúčastnil se několika světových zájezdů superskupiny labelu Geffen Records - Blue Murder - ve společnosti vynikajících kytaristů Johna Sykese z Whitesnake a Tonyho Franklina z The Firm a rovněž i turné s legendární Edgar Winter Group. Jakožto jevištní umělec s univerzálním apealem hrou oslovuje nejen bubeníky. Vyhlášení ‘Dne Carmine Appice’ v Los Angeles a dalších 4 hlavních amerických městech, je toho nejlepším důkazem ale i oceněním jeho přínosu hudbě, bubnování a hudebnímu vzdělávání. Byl také zvěčněn na světoznámé promenádě Hollywood Rock Walk, otisk jeho ruky a podpis se skví hned vedle otisků jeho idolů - Gene Krupa a Buddyho Riche. Tato instituce vydává i pamětní knihu, kde mu je věnována celá stránka, hned za stranou superhvězdy Jamese Browna. Neusíná ovšem na vavřínech a neustále míří kupředu. Na sólovém extravagantním projektu z r. 1995 Guitar Zeus I hostují nejrenomovanější mágové 6ti strun jako Mick Mars, Brian May, Ted Nugent, Slash či Jennifer Battenová. Bezprostředně po vydání se CD neochvějně usazuje na předních pozicích žebříčků v Německu, Španělsku a Francii. Současně také natáčí album s japonskou skupinou Pearl, čímž je také její debut okamžitě katapultován do světových top 10. Vstupenky na koncerty japonského turné Pearl 1997 jsou vyprodány během jediného dne. Téhož roku se také titul stává Zlatým albem. Následující rok - 1998 - se díky vyprodaným koncertům i úspěchu CD v Japonsku jeho popularita rapidně zvyšuje. Společně s Pearl se objevuje v TV shows snad všech větších společností a tudíž před zraky zhruba 50ti miliónů diváků. V prosinci 1997 je jeho dlouhá a úspěšná kariéra oceněna losangelskou hudební akademií, je mu - společně se Spencerem Davisem - udělena Cena za životní dílo. V říjnu 1997 v Japonsku - ve spolupráci s Tonym Franklinem (b) a Kellym Keelingem (g/voc.) - vzniká a posléze vychází Guitar Zeus II. Figurují zde takové kytarové veličiny jako Richie Sambora, Zakk Wylde,Ted Nugent, Dweezil Zappa, Steven Seagal a mnoho dalších. Termín evropského a amerického vydání je pak stanoven na 1999. V dubnu a květnu 98 píší Carmine a Kelly 5 songů pro film Chasing Destiny s Rogerem Daltreyem, Christopherem Lloydem a Casperem Van Dienem. Carmine získává roli Legendárního rockera jakožto člen Burning Praire Band - společně s Rogerem, Dennym Lainem (Wings) a Kellym. Dokončení je stanoveno na 1999. Na jednom místě však nikdy nevydrží. Pracuje na reklamní kampani za účelem podpory projektu Guitar Zeus a v l. 1999 a 2000 absolvuje celosvětovou sérii tiskových konferencí stejně jako koncertní zájezdy. Společně s první formací své kariéry - legendárními Vanilla Fudge podniká jejich vůbec první japonské koncerty, další jsou pak plánovány na r. 2000. S některými z předních japonských kytaristů natáčí v dubnu, květnu a červnu 99 speciální variantu svého projektu - CD Guitar Zeus Japan, na kterém hostují jak japonské legendy - Char (často označován jako japonský Jeff Beck) Hatake, Kenny Kitajima (Pearl) a řada dalších - tak i nové japonské tváře. Nic obdobného v Japonsku dosud nevyšlo. Titul je na světě v září 99 a sklízí nadšené recenze. V prosinci 99 formují Carmine a jeho starý Realistic Rock for Kids by Rick Gratton, Carmine Appiceznámý Tim Bogert společně s legendárním kytarovým hráčem Charem uskupení CBA (Char - Bogert - Appice). V Japonsku uskutečňují 9 vystoupení - vč. hlavního štědrovečerního v Budokonu a dalších 4 v Tokiu. Skupina účinkuje v živé televizní show, natočený materiál je později použit pro vydání videokazety. O turné se pak v Japonsku mluví jako o nejúspěšnějším rockovém počinu. Velice vzrušující jsou však i jeho nejnovější sólové aktivity. Rock-Jazz (vychází rovněž v létě 99) - jedná se o album s 9ti tituly, z nichž 6 je ryze instrumentálních avšak na 3 Carmine zpívá (něco, co tu ještě nebylo… a také zase dlouho nebude - jak odpovídá na dotazy fanoušků, kdy že se na některém z dalších alb bude opět pěvecky realizovat…) Jde o jazzrockový titul, na němž se podílel i autorsky a měl tak možnost se ubírat naprosto novými směry a hráčsky se pohybovat v oblastech, ve kterých se ve studiu nikdy neseberealizoval. Tato hudba ho hluboce podněcuje, obzvlášť měl-li takové hosty jako Max Middleton (kb) (Jeff Beck # 2), Jimmy Haslip (b) (Yellow Jackets), Verdine White (b) (Earth, Wind & Fire), Dick Wagner (g) (Alice Cooper). Sám CD považuje za jedno ze svých nejlepších. V únoru 2000 vydali společně s Charem a Timem Bogertem CD CBA Live In Japan nahrané během vystoupení v Budokonu. Lze ho ovšem spatřit i na videokazetě Rockshow, na které účinkují mj. Robert Plant, Jimmy Page, Def Leppard, Kid Rock ad. Kazeta zachycuje příběhy groupies z let 60tých, 70tých, 80tých a 90tých. V květnu 2000 mu časopis Modern Drummer uděluje Cenu za vydavatelskou činnost. Album DBA pořízené ve spolupráci The Return by Vanilla FudgeDerringer, Bogert & Appice - 'Doin`Business As...' (2000)s Rickem Derringerem a Timem Bogertem v Evropě vychází v dubnu 01 a sklízí zanícené kritiky, celosvětový náklad je plánován na 2002. Carmine se připravuje k vydání titulu Guitar Zeus Korea a odjíždí do Koreje CD plné největších korejských kytarových gigantů propagačně podpořit. V létě 2002 rovněž koncertují Vanilla Fudge a Carmine se také vydává na svůj první seminární zájezd po Spojených státech organizovaný v souvislosti s vydáním výtečně se prodávající učebnice Ultimate Realistic Rock, která obsadila 4tou pozici v žebříčku ankety Vzdělávací publikace 2002 vyhlašované magazínem Modern Drummer. Též se objevuje na dokumentární videokazetě Rock History stejně jako v nové knize A Thunder of Drums, jež je víceméně příběhem Johna Bonhama.