- tímto dnem končil IV. MEZINÁRODNÍ JAZZ&BLUES FESTIVAL
PETER LIPA BAND (Slovensko) - Hráli česky i anglicky, vlastní i převzaté písničky. Jazz i blues. Mnohokrát sklidil úspěch za svá sóla saxofonista
Michal Žáček, který nechal promluvit i příčnou flétnu. Úchvatný byl
Peter Lipa, když si zazpíval se všemi nástroji. Vytvořil tím naprosto úchvatný dialog. Přidávali celkem dvakrát a ani poté je publikum nechtělo pustit ze scény. Musím upozornit na SKVĚLÝ bicí
Marcela Buntaje. DUZY AND SKOLIAS DUO (Řecko/Polsko) - Polsko-řecké duo, které mě naprosto 'dostalo'. Polák Bronek Duzy hrál na
trombon a
Jorgos Skolias hrál na ústa, takže i zpíval. Jejich hudbu nedokážu nikam zařadit, mísí se zde prvky etna z dost koutů světa. Jedna píseň zněla jako z Tibetu (táhlé dlouhé a hluboké zvuky, které Tibeťané hrají na zvláštní dlouhé 'trouby'). Jedna jako by se narodila v Africe, jiná měla každopádně asijský vliv. První písnička mi evokovala film 'jarmuschovského typu', jak bych v té chvíli nazvala 'railmovie'. Jako byste jeli ve vlaku a pozorovali černobílou krajinu. Netřeba diapozitivů, spontánní film se mi sám rozběhl před očima. Díky zpěváku Jorgosovi bylo i tady obecenstvo svědky dialogu. Měl na pódiu dva mikrofony, do jednoho mluvil (zpíval) slabším, tenčím hlasem, do druhého silnějším a hlubším. Působilo to, jako schizofrenní dialog jednoho člověka, který mluví sám se sebou. Perfektní. Každou skladbu uváděli polsky, z čehož jsem rozuměla asi tak 10%, tak mi to přišlo dost legrační. Přídavek si publikum samozřejmě vyžádalo. Opět musím podtrhnout výborné zvládnutí nástroje a hlasu. Hlas i tón uměli napodobit snad čemukoli a kdykoli bylo třeba. Netušila jsem, že na trombon se dá vyloudit zvuk vanoucího větru… JAMES BLOOD ULMER'S BLUES EXPERIENCE (USA) - Sál byl ozvučen o dost decibelů víc. Kapela dohromady tvořila skvěle šlapající celek. Bicí, basa, kytara a zpěv, celkem tři lidi. James Ulmer předvedl netypickou hru na kytaru (hra palcem). V polovině koncertu byl čas pro sólo zpěvačku (předtím zpíval Ulmer). Byla to hezká černoška se skvělým hlasem. Zazpívala několik písní sama a několik s kapelou. Velkým potleskem byli
znovu pozváni na pódium. Opět skvělý bubeník (promiňte mi mou úchylku na bubeníky), trochu exhibicionista rozezpíval obecenstvo. Takže se přidávalo ještě jednou. Publikum bylo naprosto nadšený. Asi po 30 sekundách těžce vynuceného přídavku James Ulmer stopnul muzikanty a ukazoval do publika vykřikujíc
'give me the videotape'. Chvilku nikdo nechápal co se děje. To už hlavní hvězda, seděla naštvaná v šatně. Jeden člověk si koncert natáčel na kameru a Ulmerovi se to nelíbilo. Tím bylo vše skončeno. Co se týče mě, líbila se mi půlka koncertu. Druhá byla v duchu velký show, kdy bubeník vyhecoval publikum, aby dokola vyslovovalo James Blood Ulmer, a Ulmer zase pořád opakoval kdo hraje na basu a na bubny. Nemám tento druh 'vnucování se' ráda. Záležitost s kamerou chápu, hvězda má prostě hvězdný manýry a natáčet či fotit se na koncertech nesmí. Ale taky by mně nenapadlo, že někdo bude mít něco proti tomu, když si budu naivně chtít pořídit záběry jen pro sebe. To nic ale nemění na tom, že měli obrovský úspěch.Text: Zuzka Pěkná, foto: Rradek Strnad, Nové Ústecké přehledy, 12/ 2000